Název: Kniha zvláštních nových věcí
Autor: Michel Faber
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 450
Jméno Michel Faber mi utkvělo v paměti především díky knize Kvítek karmínový a bílý. Popravdě, nečetla jsem ji. I když jsem slyšela na ni ze všech stran pět ódy, ten rozměr mě zkrátka odradil. Přece jen, 800 stran, to prostě do kabelky nenarveš. Alespoň teda ne do té mojí. Kniha zvláštních nových věcí je naštěstí svým formátem přece jen přívětivější a tak jsem dala na doporučení a sáhla po ní.
Příběh vypráví Peter Leight, misionář, který se vydává na nejdůležitější cestu svého života. Opouští svoji milovanou ženu Beu a odlétá na dalekou planetu jménem Oáza, kde je jeho úkolem šířit mezi domorodci učení Bible, kterou mimozemšťané nazývají "knihou zvláštních nových věcí".
"Jestli s tebou půjdu až k bezpečnostní prohlídce," řekla, "a budu tě držet za ruku, ještě než projdeš rámem, tak přísahám, že to nezvládnu. Neudržím se, udělám scénu. Tak mě polib na rozloučenou tady."
Peterovi bylo, jako by mu někdo sekal srdce vejpůl. V modlitební místnosti se mu ta výprava zdála jako velké dobrodružství, ale teď ji pokládal spíš za oběť, protože ho olupovala o to nejcennější. Přidržel se slov apoštola: Konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu.
Sklonil se a Beatrice si ho jednou rukou přidržela za týl a rychle a drsně ho políbila na rty. Peter se omráčeně narovnal.
"Budu psát," slíbil.
Ona přikývla a tím pohybem si vyhnala slzy až na líce.
Rázným krokem odešel do odletové haly. Za čtyřicet minut už byl na obloze."
Peter v pořádku dorazí na Oázu a komunikuje s Beu pomocí zařízení PAL, které přenáší pouze text. Jak ho však jeho nové poslání čím dál víc pohlcuje, začíná mu být jeho manželka a její každodenní trampoty, s kterými se mu v dopisech svěřuje, stále vzdálenější.
Autor si s mimozemským světem opravdu vyhrál. Ovzduší je sice dýchatelné, přesto se od našeho liší, hlavně svojí hustotou. Den má 72 hodin a stejně tak dlouho panuje na Oáze noc. Podnebí připomíná naše tropy a skoro bez ustání prší. Oázané mají s lidmi jen pramálo společného. Umí sice trošku anglicky, ale některé naše písmena a slova pro ně nejsou vůbec vyslovitelná už jen z toho důvodu, že jim chybí něco jako lidské hlasivky a ústa.
Ústředními postavami však nejsou mimozemšťané, ale Peter a Bea. Peter, i když je mladý, má svým způsobem starou duši. Hodně toho v životě zkusil. Nerad používá moderní technologie a v mnoha věcech se vždy spoléhal spíš na svoji ženu než na sebe. Beatrice je naopak ta akčnější, praktičtější, řeklo by se silnější. Postupně se však jejich vztah i role mění. Odloučení a omezená možnost komunikace má vliv na oba naše hrdiny.
Když si odmyslíte fakt, že Peter je na planetě vzdálené miliony světelných let a vykládá mimozemšťanům písmo svaté, zůstane vám klasický příběh dvou lidí, kteří se milují, ale okolnosti je rozdělí a oni se nějak musí vypořádat se vztahem na dálku.Cestování na cizí planetu, neskutečná mimozemská krajina i její obyvatelé, to vše je jen jakási kulisa a v popředí, formou dopisů, se odehrává opravdové drama. Drama o vztahu muže a ženy, drama o odcizení dvou duší, které si byly navzájem nesmírně blízké.
Kniha zvláštních nových věcí byla naprosto úžasná a já si užívala každou kapitolu. Osobně bych ji přirovnala k povedenému kříženci filmů Ikarie a Avatar. Líbilo se mi, že Oázu, tak jak ji vykreslil Faber, s naším světem absolutně nic nespojuje. Panují tam naprosto odlišné podmínky. Nic není jak na Zemi. Lidé se tam pokouší nějakým způsobem žít, ale spíš se snaží přizpůsobit Oázu k obrazu svému, než aby se snažili pochopit její obyvatele.
Život na základně bych přirovnala k pobytu námořníků na moři. Jsou doslova odříznutí od okolí a musí si poradit v každé situaci sami. Jejich úspěch, neúspěch, jejich přežití závisí jen a jen na nich. A do tohoto neskutečného prostředí zasadil autor klasický příběh o lásce dvou lidí a vy jen sledujete se zatajeným dechem, jak se postupně jejich vztah vyvíjí.
Faber stvořil nádherný milostný příběh s prvky klasické sci-fi, který je současně psychologickým románem a příběhem velké lásky muže k ženě a k Bohu. Číst ho, bylo jak upíjet lahodný nápoj a vychutnávat si každou kapku. Místo mezi patnáctkou nejlepších knih letošního podzimu si Faber po právu zaslouží.
Michel Faber se narodil v roce 1960 v Holandsku. V sedmi letech se s rodiči přestěhoval do Austrálie. Po studiích na Melbournské univerzitě pracoval jako ošetřovatel, balič, uklízeč a pokusný králík pro lékařský výzkum. Dlouhá léta si psal romány a povídky jen do šuplíku a pro svět ho objevila až jeho žena Eva Yourenová, která koupila obálku a známku a poslala jeho povídku Někdy prostě prší do soutěže Iana St Jamese. Tuto soutěž Faber vyhrál a téhož roku triumfoval povídkou Ryby v Macallanově ceně. První román vydal v roce 2000 a jmenoval se Pod kůží. Po dvou novelách (Sto devadesát devět schodů a Kapela Courageových) vydal v roce 2002 monumentální dílo, osmisetstránkový opus z viktoriánské Anglie Kvítek karmínový a bílý. Pak následovala kniha Fahrenheitovy dvojčata a sbírka povídek Jablko, v níž se vrátil k některým postavám z Kvítku karmínového a bílého. Na Velký knižní čtvrtek vychází jeho nejnovější počin - Kniha zvláštních nových věcí.
Příběh vypráví Peter Leight, misionář, který se vydává na nejdůležitější cestu svého života. Opouští svoji milovanou ženu Beu a odlétá na dalekou planetu jménem Oáza, kde je jeho úkolem šířit mezi domorodci učení Bible, kterou mimozemšťané nazývají "knihou zvláštních nových věcí".
"Jestli s tebou půjdu až k bezpečnostní prohlídce," řekla, "a budu tě držet za ruku, ještě než projdeš rámem, tak přísahám, že to nezvládnu. Neudržím se, udělám scénu. Tak mě polib na rozloučenou tady."
Peterovi bylo, jako by mu někdo sekal srdce vejpůl. V modlitební místnosti se mu ta výprava zdála jako velké dobrodružství, ale teď ji pokládal spíš za oběť, protože ho olupovala o to nejcennější. Přidržel se slov apoštola: Konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu.
Sklonil se a Beatrice si ho jednou rukou přidržela za týl a rychle a drsně ho políbila na rty. Peter se omráčeně narovnal.
"Budu psát," slíbil.
Ona přikývla a tím pohybem si vyhnala slzy až na líce.
Rázným krokem odešel do odletové haly. Za čtyřicet minut už byl na obloze."
Peter v pořádku dorazí na Oázu a komunikuje s Beu pomocí zařízení PAL, které přenáší pouze text. Jak ho však jeho nové poslání čím dál víc pohlcuje, začíná mu být jeho manželka a její každodenní trampoty, s kterými se mu v dopisech svěřuje, stále vzdálenější.
Autor si s mimozemským světem opravdu vyhrál. Ovzduší je sice dýchatelné, přesto se od našeho liší, hlavně svojí hustotou. Den má 72 hodin a stejně tak dlouho panuje na Oáze noc. Podnebí připomíná naše tropy a skoro bez ustání prší. Oázané mají s lidmi jen pramálo společného. Umí sice trošku anglicky, ale některé naše písmena a slova pro ně nejsou vůbec vyslovitelná už jen z toho důvodu, že jim chybí něco jako lidské hlasivky a ústa.
Ústředními postavami však nejsou mimozemšťané, ale Peter a Bea. Peter, i když je mladý, má svým způsobem starou duši. Hodně toho v životě zkusil. Nerad používá moderní technologie a v mnoha věcech se vždy spoléhal spíš na svoji ženu než na sebe. Beatrice je naopak ta akčnější, praktičtější, řeklo by se silnější. Postupně se však jejich vztah i role mění. Odloučení a omezená možnost komunikace má vliv na oba naše hrdiny.
Když si odmyslíte fakt, že Peter je na planetě vzdálené miliony světelných let a vykládá mimozemšťanům písmo svaté, zůstane vám klasický příběh dvou lidí, kteří se milují, ale okolnosti je rozdělí a oni se nějak musí vypořádat se vztahem na dálku.Cestování na cizí planetu, neskutečná mimozemská krajina i její obyvatelé, to vše je jen jakási kulisa a v popředí, formou dopisů, se odehrává opravdové drama. Drama o vztahu muže a ženy, drama o odcizení dvou duší, které si byly navzájem nesmírně blízké.
Kniha zvláštních nových věcí byla naprosto úžasná a já si užívala každou kapitolu. Osobně bych ji přirovnala k povedenému kříženci filmů Ikarie a Avatar. Líbilo se mi, že Oázu, tak jak ji vykreslil Faber, s naším světem absolutně nic nespojuje. Panují tam naprosto odlišné podmínky. Nic není jak na Zemi. Lidé se tam pokouší nějakým způsobem žít, ale spíš se snaží přizpůsobit Oázu k obrazu svému, než aby se snažili pochopit její obyvatele.
Život na základně bych přirovnala k pobytu námořníků na moři. Jsou doslova odříznutí od okolí a musí si poradit v každé situaci sami. Jejich úspěch, neúspěch, jejich přežití závisí jen a jen na nich. A do tohoto neskutečného prostředí zasadil autor klasický příběh o lásce dvou lidí a vy jen sledujete se zatajeným dechem, jak se postupně jejich vztah vyvíjí.
Faber stvořil nádherný milostný příběh s prvky klasické sci-fi, který je současně psychologickým románem a příběhem velké lásky muže k ženě a k Bohu. Číst ho, bylo jak upíjet lahodný nápoj a vychutnávat si každou kapku. Místo mezi patnáctkou nejlepších knih letošního podzimu si Faber po právu zaslouží.
Kdy knihu Kniha zvláštních nových věcí rozhodně číst
- věříte. Nejen v Boha...
- jste fanoušek klasické sci-fi
- máte rádi příběhy o lásce
Kdy knihu Kniha zvláštních nových věcí rozhodně nečíst
- nelíbí se vám příběhy z budoucnosti
- příběhy o cestování na cizí planety považujete za blábol
- jak to není akční trhák, není to nic pro vás
Podobné knihy
Za skvělý čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Kniha Zlín, kde mimo knihy Knihy zvláštních nových věcí najdete i další super tituly.
O autorovi
Žádné komentáře:
Okomentovat