Název: Trny v časeAutor: Jan Tomeš
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2019
Počet stránek: 240
Celkové hodnocení: *****
Young adult literatuře se většinou vyhýbám. Má to hned dva důvody. Do této věkové skupiny už dlouho nepatřím a prvoplánové jednoduché slaďáky mi už prostě nestačí. Přesto jsem se nechala nalákat na prvotinu Jana Tomeše, Trny v čase. Proč? Ráda chodím na literární akce Jakuba Pavlovského a taky mám slabost pro nakladatelství Paseka. Jejich knihy mě zatím vždycky dokázaly překvapit, nadchnout, rozplakat, rozesmát, pohladit po duši a posunout dál.
Ale zpátky ke knize. Hlavní hrdinka se jmenuje Karolína. Pochází z Českého Krumlova a studuje prvním rokem filozofii v Praze. Poslední dobou ji trápí opakující se noční můra a ona má pocit, že to má něco společného s její matkou a s konferencí rosekruciánů, na které se její rodiče seznámili. V pátrání jí pomáhá Tomáš, kterého náhodou potkala v kavárně...
"Kluk si přisedl a pobaveně si prohlížel jedenáctipalcový Acer Ferrari One v červené barvě, který musel být před lety žádaným zbožím, ale dnes už byl tak omlácený, že skoro ani nedržel pohromadě.
"Co je?"
"Nic, já jen že..."
Zahleděl se na její kelímek a šibalsky se usmál
"Hele, Karol, abych řekl pravdu, tenhle křáp už toho má dost za sebou. Nemáš na novej?"
To ji dopálilo. Koukla se na jeho kelímek. Tomáš, bez přání krásného dne, zato hned dva smajlíci.
"Hele, Tome, tak zaprvý nejsem žádná Karol."
"Sorry. Seš podobná jedný dánský tenistce a tý taky odjakživa říkám Karol."
(str. 13)
"Kluk si přisedl a pobaveně si prohlížel jedenáctipalcový Acer Ferrari One v červené barvě, který musel být před lety žádaným zbožím, ale dnes už byl tak omlácený, že skoro ani nedržel pohromadě.
"Co je?"
"Nic, já jen že..."
Zahleděl se na její kelímek a šibalsky se usmál
"Hele, Karol, abych řekl pravdu, tenhle křáp už toho má dost za sebou. Nemáš na novej?"
To ji dopálilo. Koukla se na jeho kelímek. Tomáš, bez přání krásného dne, zato hned dva smajlíci.
"Hele, Tome, tak zaprvý nejsem žádná Karol."
"Sorry. Seš podobná jedný dánský tenistce a tý taky odjakživa říkám Karol."
(str. 13)
A protože Karolína opravdu nutně potřebuje pomoct s počítačem a protože Tomáš tomu náhodou rozumí, najdou ti dva přece jen společnou řeč. Mezi oběma to samozřejmě jiskří a je jen otázkou času, kdy se jejich kamarádství přehoupne do hlubší roviny.
Nejdřív mi dovolte pár slov ke grafické úpravě knihy. Nakladatelství vsadilo na lehce strukturovaný papír bez košilky a dobře udělalo. Kniha v ruce skvěle sedí a i na omak je velice příjemná. Ilustrace má na svědomí Marie Štumpfová a u musím uznat, že se hodně vydařily. Jednoduchá, příjemná kombinace barev, prostě lázeň pro oči.
Zajímavé byly i detaily, které čtenář běžně skoro nevnímá, přesto jsou pro celkový pocit z knihy důležité. Například oddělení jednotlivých kapitol celobarevnými stránkami, nebo že text nezačínal až v polovině listu, jak je většinou zvykem, ale hned nahoře.
Samotný děj knihy se odehrává hned v několika lokacích. Naši hrdinové spolu procestují kromě Čech i část Evropy. Jaká je však jejich povaha?
Karolína mi přišla jako správně zapálená studentka filozofie, ale zároveň to byla taky pěkně náladová slepice. Byla otevřená novým myšlenkám a nad vším důkladně přemýšlela a hledala souvislosti. Měla slabost pro kafe ze Starbucks, Voltaira a jednou týdně si dopřávala zdravotní ledovou sprchu. Byla by mi celkem sympatická, ale způsob, jakým bez skrupulí využívala Tomáše, mi byl dost proti srsti.
Tomáš byl oproti Karolíně víc nohama na zemi. Na školu se sice vykašlal, ale neflákal se. Pracoval jako operátor pojišťovací společnosti a řešil s klienty jejich nehody v cizině. Ve chvíli, kdy ho potkáváme, ho však jeho práce už tolik nenaplňuje a pátrání s Karolínou je pro něj vítanou změnou. Jako protipól Karolíny byl dokonalý. K jejímu nadšení přistupoval prakticky a neustále zpochybňoval její závěry. Trochu mi sice vadilo, že v některých ohledech nebyl ke Karolíně zrovna upřímný, ale v rámci příběhu to bylo vlastně v pořádku.
Trny v čase jsem dostala pár dní před vydáním a měla jsem jedinečnou možnost setkat se přímo s autorem v rámci BOOK'S CALLING Clubu v úžasné secesní budově nakladatelství Paseka.
Jan Tomeš na mě působil jako velice milý mladý muž s vyrovnaným pohledem na svět. Letos oslaví 33 narozeniny, je ženatý a každým dnem se těší s manželkou na druhý přírůstek do rodiny, malou Karolínku. Pracuje pro firmu Livesport a dotek sportu najdete i v jeho knize.
Trny v čase začal psát ve třiceti, kdy se rozhodl splnit si svůj spisovatelský sen. Osobně se skláním před jeho důsledností, protože si dokázal vyhradit hodinu denně, aby si pustil meditační hudbu a napsal pár řádek. Vzhledem k tomu, že mám dvě děti a spoustu dalších aktivit, vím moc dobře, jak je těžké udržet si pravidelnou rutinu.
Do své knihy ukryl pro čtenáře spoustu drobných spisovatelských hříček. Ať už to jsou příjmení hlavních hrdinů, nebo že liché kapitoly jsou určeny Karolíně a její naději, sudým zas kraluje Tomáš a jeho skepse. Nechybí ani narážky na politiku. Mě osobně se dotkla pasáž s Václavem Havlem a celkem v ní s autorem souhlasím.
Na závěr nám pak autor prozradil, že touto knihou jeho spisovatelská práce nekončí a chystá se na další literární dítko. Rád by v něm skloubil "parfém, bibli, autismus a politiku", tak uvidíme, jak se s tím popere.
Trny v čase mě zaujaly hlavně svým filozofickým přesahem. Přirovnala bych je k Probudím se na Šibuji s prvky Dana Browna a mexické telenovely. Takhle to zní možná trošku divoce, ale výsledek byl příjemně vyrovnaný a čtivý. Autor vzal dva mladé lidi, kteří o filozofii nemají moc hluboké znalosti a konfrontoval je s šarlatánskými názory i s moudrostí klasiků. Právě kombinace ezoterična a seriózních myšlenek byla pro mě velice zajímavá a osvěžující. Díky za ni.
Jan Tomeš (1986) pochází z Lomnice nad Popelkou. Studium bohemistiky a obecné ligvistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nedokončil, ale prostředí této školy si zamiloval natolik, že si jednu filozofku vzal za ženu a z druhé udělal hlavní hrdinku své prvotiny. Dnes pracuje v IT oboru a žije v Praze.
Zajímavé byly i detaily, které čtenář běžně skoro nevnímá, přesto jsou pro celkový pocit z knihy důležité. Například oddělení jednotlivých kapitol celobarevnými stránkami, nebo že text nezačínal až v polovině listu, jak je většinou zvykem, ale hned nahoře.
Samotný děj knihy se odehrává hned v několika lokacích. Naši hrdinové spolu procestují kromě Čech i část Evropy. Jaká je však jejich povaha?
Karolína mi přišla jako správně zapálená studentka filozofie, ale zároveň to byla taky pěkně náladová slepice. Byla otevřená novým myšlenkám a nad vším důkladně přemýšlela a hledala souvislosti. Měla slabost pro kafe ze Starbucks, Voltaira a jednou týdně si dopřávala zdravotní ledovou sprchu. Byla by mi celkem sympatická, ale způsob, jakým bez skrupulí využívala Tomáše, mi byl dost proti srsti.
Tomáš byl oproti Karolíně víc nohama na zemi. Na školu se sice vykašlal, ale neflákal se. Pracoval jako operátor pojišťovací společnosti a řešil s klienty jejich nehody v cizině. Ve chvíli, kdy ho potkáváme, ho však jeho práce už tolik nenaplňuje a pátrání s Karolínou je pro něj vítanou změnou. Jako protipól Karolíny byl dokonalý. K jejímu nadšení přistupoval prakticky a neustále zpochybňoval její závěry. Trochu mi sice vadilo, že v některých ohledech nebyl ke Karolíně zrovna upřímný, ale v rámci příběhu to bylo vlastně v pořádku.
Trny v čase jsem dostala pár dní před vydáním a měla jsem jedinečnou možnost setkat se přímo s autorem v rámci BOOK'S CALLING Clubu v úžasné secesní budově nakladatelství Paseka.Jan Tomeš na mě působil jako velice milý mladý muž s vyrovnaným pohledem na svět. Letos oslaví 33 narozeniny, je ženatý a každým dnem se těší s manželkou na druhý přírůstek do rodiny, malou Karolínku. Pracuje pro firmu Livesport a dotek sportu najdete i v jeho knize.
Trny v čase začal psát ve třiceti, kdy se rozhodl splnit si svůj spisovatelský sen. Osobně se skláním před jeho důsledností, protože si dokázal vyhradit hodinu denně, aby si pustil meditační hudbu a napsal pár řádek. Vzhledem k tomu, že mám dvě děti a spoustu dalších aktivit, vím moc dobře, jak je těžké udržet si pravidelnou rutinu.
Do své knihy ukryl pro čtenáře spoustu drobných spisovatelských hříček. Ať už to jsou příjmení hlavních hrdinů, nebo že liché kapitoly jsou určeny Karolíně a její naději, sudým zas kraluje Tomáš a jeho skepse. Nechybí ani narážky na politiku. Mě osobně se dotkla pasáž s Václavem Havlem a celkem v ní s autorem souhlasím.
Na závěr nám pak autor prozradil, že touto knihou jeho spisovatelská práce nekončí a chystá se na další literární dítko. Rád by v něm skloubil "parfém, bibli, autismus a politiku", tak uvidíme, jak se s tím popere.
Trny v čase mě zaujaly hlavně svým filozofickým přesahem. Přirovnala bych je k Probudím se na Šibuji s prvky Dana Browna a mexické telenovely. Takhle to zní možná trošku divoce, ale výsledek byl příjemně vyrovnaný a čtivý. Autor vzal dva mladé lidi, kteří o filozofii nemají moc hluboké znalosti a konfrontoval je s šarlatánskými názory i s moudrostí klasiků. Právě kombinace ezoterična a seriózních myšlenek byla pro mě velice zajímavá a osvěžující. Díky za ni.
Kdy knihu Trny v čase rozhodně číst
- máte rádi prvoplánové příběhy o lásce
- jste fanda knihy Sofiin svět, Zaz nebo Voltaira
- líbila se vám kniha Probudím se na Šibuji
Kdy knihu Trny v čase rozhodně nečíst
- konspirační teorie jdou mimo vás
- nesnášíte telenovely
- knihy, u kterých musíte moc přemýšlet, vás nebaví
Podobné knihy
Za recenzní výtisk velice děkuji nakladatelství Paseka, na jejichž stránkách najdete nejenom Trny v čase, ale i další, neméně zajímavé knihy.
O autorovi
Žádné komentáře:
Okomentovat