Pražské jaro

Název: Pražské jaro
Autor: Simon Mawer

Nakladatelství: Kniha Zlín

Rok vydání: 2018 

Počet stránek: 416

Celkové hodnocení: *****

Simon Mawer je Anglický spisovatel, kterému zjevně učarovaly československé moderní dějiny. Nejdřív to byl Skleněný pokoj inspirovaný osudem vily rodiny Tugendhat, potom Mendlův trpaslík, kde svoji roli sehrál slavný brněnský vědec a v neposlední řadě je to Pražské jaro, které velice čtivým způsobem popisuje události srpna 1968.

Za Pražské jaro je označováno období na začátku roku 1968, kdy se tajemníkem komunistické strany stal Alexandr Dubček, politický režim se uvolnil a začalo se hovořit o socialismu s lidskou tváří. To se moc nelíbilo ruské straně a tak do Československa vtrhla 21. srpna 1968 vojska varšavské smlouvy, aby nás "zachránila" před nežádoucími politickými změnami. Toto období trvalo přes 40 let a skončilo až v roce 1989 Sametovou revolucí.

Tolik k historickým událostem té doby. Na pozadí těchto divokých politických změn autor rozehrává dva milostné příběhy. Angličtí studenti, James a Eleanor, cestují stopem po Evropě a zabrousí i do, pro ně exotického, východního bloku. Jsou mladí, naivní, nezkušení a o jejich dalších osudech většinou rozhoduje hod mincí. Druhý pár tvoří anglický diplomat Sam a česká studentka Lenka. Ta mu učaruje svojí přirozenou živočišností a jejich vztah nabírá na vážnosti, z čehož Lenčina maminka ani anglická ambasáda nemám zrovna velkou radost. 

"Angličan?" zamračil se muž?
"Ano, Angličan. Diplomat," ukázal ke svému autu s písmeny CD na poznávací značce.
Poručík mu luskl prsty přímo pod nosem:"Dokumenty."
Podezíravě zkoumal jeho diplomatický pas, jako by všechny podobné dokumenty měly být falešné. "Pojďte se mnou," nařídil mu, když s tím byl hotov.
Sam se ohlédl k autu, na Lenku, jejíž tvář za čelním sklem byla plná úzkosti. Palcem vzhůru jí naznačil, že je všechno v pořádku, a povzbudivě se na ni usmál."
(str. 133)

Koupání v lomu, kouření marihuany, výlety, koncerty, milostné tápání, stopování a přespávání ve stanu. Autor vykresluje bezstarostné radosti léta a zároveň ukazuje i věci pod povrchem. Jednání Dubčeka s ruskou stranou, neoznačené tanky podezřele blízko Prahy, politické schůze studentů.  Dokonale se mu podařilo zachytit atmosféru, která tehdy panovala. Nadšení z uvolněného režimu, touhu po svobodě mladých, i obavy a skepsi těch, co už něco zažili.

Příběhy hlavních hrdinů se protínají v Praze. U kapitol nejsou uvedená data, takže i když tušíte, že se schyluje ke vpádu sovětských vojsk, není jisté, kolik dní relativního klidu ještě zbývá a neustále jste v napětí, v jaké situaci toto neštěstí naše hrdiny zastihne.

V knize najdete i jakési mezikapitoly, které fakticky shrnují historické a politické události té doby. Najdete tam podrobnosti o procesu s Miladou Horákovou, o setkání Dubčeka s Brežněvem v Čierne nad Tisou a nebo se dozvíte, jak a kde byl předán zvací dopis pro vpád sovětských vojsk. 

Není bez zajímavosti, že v knize se objeví i rocková skupina Moody Blues, která opravdu byla 20. srpna 1968 v Praze a natáčela  epizodu televizní show Europarty. Jen pár hodin před tím, než přijely první sovětské tanky zpívali bezstarostně na Karlově mostě a Kampě. Když pak vše vypuklo, museli být umělci dopraveni vládním speciálem zpátky do Anglie.

Simon Mawer dokázal skvěle popsat srpnové události s odstupem a z trošku jiného úhlu pohledu, než jsme zvyklí. V knize není tolik výrazné ublížené ego a nenávist, jak u jiných českých autorů. Ukazuje dění z pohledu cizince, nezaujatého pozorovatele, který, i když to není jeho domovina, s místními obyvateli morálně soucítí. Z knihy je cítit ironický a lehce sarkastický anglický humor a nechybí ani dobový vtip o škodovce.

Opět jsme měli možnost přesvědčit se, že Simon Mawer je zralým a mistrným vypravěčem. Pražské jaro je svým historickým a morálním přesahem velice aktuálním dílem, které by si nikdo neměl nechat ujít a klidně bych ho zařadila mezi povinnou školní četbu. Mawerovi příběhy jsou sice fiktivní, ale stojí na reálných historických základech a to jim dodává další neskutečný rozměr, který vás bezezbytku vtáhne do děje. Jediné, co bych knize vytkla, je možná až příliš otevřený konec. Ale co je v životě dokonalé....

Kdy knihu Pražské jaro rozhodně číst

• zajímáte se o moderní dějiny Československa
• jste zvyklí dívat se na věci s odstupem
• máte rádi suchý anglický humor a ironii

Kdy knihu Pražské jaro rozhodně nečíst

• historie vlastní země vás vůbec nezajímá
• berete rok 1968 jako obrovskou křivdu, kterou nelze ničím odčinit
• odsuzujete kouření marihuany

Podobné knihy

• Skleněný pokoj
• Provazochodkyně
• Evangelium podle Jidáše

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kniha Zlín, v jejichž nabídce najdete nejen knihu Pražské jaro i další skvělé tituly Simona Mawera.

O autorovi

Simon Mawer (1948) je úspěšný britský autor, který si navzdory tomu, že svou prvotinu vydal poněkud neobvykle až na prahu čtyřicítky, již získal svými romány popularitu mezi čtenáři i přízeň literární kritiky jak v Evropě, tak v Americe. Po studiích zoologie na Oxfordu se několik let živil jako učitel biologie v Anglii, na Kypru a na Maltě.

Pozornost literárního světa upoutal už svým prvním románem Chimera (Chiméra), který vyšel v roce 1989 a získal McKitterickovu cenu udělovanou nejlepším románovým debutům vydaným ve Velké Británii. Očekávání, která úspěch prvotiny vyvolal, bezpochyby naplnil jeho dosud nejúspěšnější román Mendel´s Dwarf (Mendelův trpaslík). Po něm následovaly romány The Gospel of Judas (Evangelium podle Jidáše) a The Fall (Pád), za který autor Boardman-Taskerovu cenu. Jeden z jeho posledních románů, Swimming to Ithaca, je inspirován Mawerovým dětstvím stráveným částečně na Kypru. Následoval Sklěněný pokoj, který je ispirovaný osudy vily Tugendhad. Do češtiny byl přeložen v roce 2009 a sklidil velký úspěch u českých čtenářů. Následovala kniha  Tinghtrope (Provazochodkyně), která je volně navazuje na knihu Pád. Jeho nejnovější kniha je opět inspirovaná Českou republikou a jmenuje se Prague Spring (Pražské jaro).