Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 468
Celkové hodnocení: *****
Příběh tentokrát vypráví místo Marian Samuel, který jako malý kluk ze sousedství Marian tajně obdivoval a miloval. Krok za krokem nás provází obdobím, kdy se Marian vrací po válce z Francie zpátky domů. Jako tajná agentka za války operovala v Paříži. Tam však byla zrazena a dostala se do spárů Gestapa. Po zatčení a krutém výslechu skončila v koncentračním táboře. Vzala na sebe totožnost jedné mrtvé spoluvězenkyně a tak se jí podařilo přežít až do konce války. Vrací se zbídačená jak fyzicky tak psychicky k rodičům a bratrovi do Anglie a snaží se svůj život nějak uspořádat. Trápí ji noční můry, stavy absolutní beznaděje a několikrát se pokusí i o sebevraždu. Postupně však sbírá střípky sebe sama, najde si práci, vdá se.
"A tak Marian zaplula ladně a snadno jako úhoř do světa stínů, který tak důvěrně poznala za války. Svědomitě pracovala v knihovně Fracouzsko-britské mírové unie, účastnila se schůzek, uváděla přednášky a pod dojmem opojného, byť nejednoznačného úspěchu s Bertrandem Russelem pomáhala shánět přednášející o celé řadě témat, počínaje Francouzskou revolucí - od terroiru k teroru až po Může se jaderná bomba někdy stát nástrojem Míru? A jednou za několik týdnů zavolala na určené telefonní číslo, do smluvené ulice pro ni přijel taxík a odvezl ji na schůzku s Fawleym. Dostala krycí jméno vlaštovka, se kterou si spojovala let, rychlost, střemhlavý pád, ale také náznak naivity a důvěřivosti."
Díky pořádání nejrůznějších akcí se zahraničními umělci a vzdělanci začne být Marian opět zajímavá pro tajnou službu. Nabídnou jí spolupráci, kterou ráda přijme. Zaplete se tak do světa studené války, atomových bomb, tahanic o moc a ruských špionů.
Marian alias Alice alias Anne-Marie alias Laurence nebo snad Genevieve? Nevinná naivní dívka plná ideálů, kterou dřív byla, se v mašinerii války změnila v ženu, která sice navenek vypadá křehce, ale uvnitř je tvrdá jako skála. Z trosky poznamenané utrpením a ztrátou nejbližších se postupně stává žena, která bere, co jí život nabízí, užívá přítomných okamžiků a snaží se nemyslet na budoucnost. Marian střídá jak svoje osobnosti, tak i muže. Nevěra a špionáž splývají v jedno. V jejím světě není nic černobílé, ale kraluje mu šeď. Jako obratná provazochodkyně balancuje mezi dvěma světy, mezi životem a smrtí.
V knize je také zmiňována kresba od Modiglianiho. Je na ní ruská básnířka Anna Achmatovová, s kterou známý malíř v Paříži prožil bouřlivý románek. Pro zajímavost skicu této neobyčejné dámy s orlím nosem přikládám. Tak nějak mi svojí zdánlivou jednoduchostí připomíná Marian, která sice na první pohled může působit všedně, uvnitř však skrývá složitou osobnost.
Knihy Simona Mawera se nečtou rychle. Hodně čerpá ze skutečných historických událostí a pečlivě vykresluje dobu, v níž se příběh odehrává. Popisuje strach z atomových zbraní, obavy z mocenské převahy těch, kteří tímto arzenálem disponují a hrůzu z další možné světové války. Příběh britské špionky je plný nečekaných zvratů, hlubokých emocí a obtížných rozhodnutí.
Na knihách tohoto autora mám ráda především jejich lidskost. Mawer je skvělý vypravěč a při čtení jeho knih mívám pocit, jako by mi s otcovskou trpělivostí vysvětloval, jak to tenkrát vlastně bylo a proč se jeho postavy zachovaly právě tak a ne jinak.
Kdy knihu Provazochodkyně rozhodně číst
- máte rádi uvěřitelné příběhy na pozadí historických událostí
- zajímá vás téma studené války
- máte pochopení pro lidské slabosti
Kdy knihu Provazochodkyně rozhodně nečíst
- potrpíte si na potoky krve a hrubé násilí
- dáváte přednost fikci
- nemáte rádi období po druhé světové válce
O autorovi
Britský prozaik Simon Mawer se narodil 18. září 1948. Vystudoval zoologii na Oxfordu. V současnosti žije v Itálii, je ženatý a má 2 děti. První román Chiméra vydal v roce 1989 a získal za něj McKitterickovu cenu udělovanou nejlepším románovým debutům ve Velké Británii. Po třech dalších knihách přišel Mendelův trpaslík, díky němuž prorazil a zapsal se do čtenářského povědomí. České publikum nejvíce však oslovil knihou Skleněný pokoj, která je volně inspirovaná osudy slavné brněnské vily Tugendhat. Známé jsou i knihy Pád a Dívka která spadla z nebe, na kterou volně navazuje Provazochodkyně.
Od tohoto autora jsem zatím četla jen jednu knihu a byla super, k těm dalším se pořád nějak ne a ne dostat. Rozhodně to ale ráda napravím, třeba právě Provazochodkyní :) Moc pěkně napsaná recenze, kniha vypadá vážně hodně dobře.
OdpovědětVymazatDěkuji :-) Já četla Evangelium podle Jidáše, to mě moc hezky překvapilo a pak Skleněný pokoj, ten mě opravdu dostal. Letos jsem si dala předsevzetí, že si najdu čas a do té vily Tugendhat se zajdu konečně podívat :-)
Vymazat