Zázraky z cizího břicha - naši padlí andělé

Název: Zázraky z cizího břicha - naši padlí andělé
Autor: Madla Zemanová a Vlaďka Gubaničová

Nakladatelství: Krausovi13

Rok vydání: 2017 

Počet stránek: 349

Celkové hodnocení: *****

Před pár lety jsem poznala Blanku Krausovou. Malá, blonďatá, se silnými brýlemi, víc ji bylo slyšet než vidět. Osobně patřím spíš mezi tišší lidi a tak mě Blanka celkem děsila. No a pak jsem si prostě zvykla a zjistila, jaká skvělá ženská to je.

Blanka je jiná. Slovo nejde nepatří do jejího slovníku. Proto, když se rozhodla vydat knížku, prostě si nastudovala potřebné věci a knížku vydala. Zázraky z cizího břicha - naši padlí andělé se mi dostala do tlapek už v lednu, jenže při čtení jsem zjistila, že patří mezi ty kousky, na které potřebuji trochu víc času. Čas je přečíst, vstřebat a pak až o nich vyprávět....

Musím se přiznat, že než se mi dostala tahle knížka do rukou, nevěděla jsem o pěstounské péči lautr nic. Jen jsem měla takové to všeobecné povědomí, že se cizí lidi starají o děti, které nikdo nechce. Když jsem pak viděla obálku, lehce jsem se vyděsila. Měla jsem pocit, že jsem vyfasovala nějakou naučnou knížku a že mě čeká pěkně vypasené suchopárné vysvětlování, jak se to dělá, co je potřeba za papíry a který paragraf našprtat, aby se z vás stali pěstouni. Po pár stránkách mi však údivem vyjelo nejen pravé, ale i levé obočí, začala jsem se pohihňávat a popravdě jsem nevěděla, co si o tom všem myslet.

Najednou se přede mnou totiž otevřel svět, na který jsem vůbec nebyla připravená. Svět pěstounské rodiny, kde je neustále neskutečný chaos, zmatek, kde to zkrátka tepe. Popravdě tyto dvě dámy, které na stránkách knihy popisují svoje příběhy, mají můj obrovský respekt. Starat se o cizí holátka, na které se někdo vykašlal, chce neskutečnou odvahu.


"Dětí jako smetí. Heslo, které si vyvěsím nad dveřmi svého domu. Jsem sběrač těchto dětí. Smetí, odpad, něco, co se vyhodí, čeho se chceme zbavit, kousky nepotřebné, rozbité nebo nadbytečné. To je popis dětí, které máme. Přijali jsme je, protože je kdosi vyhodil do pomyslné popelnice sociálního systému, a ten je roztřídil do sběrných dvorů, zvaných dětský domov či kojenecký ústav. Tam se snaží třídit, opravovat a nadále nabízet k užití. Takto recyklované dítě není nové, má své mouchy, občas se projeví skrytá vada a už vždycky bude ze second-handu. Já, sběrač, který nemá odbornost ani vzdělání, montuji dnem po dni do dětí lásku, víru, naději a odhodlání. Trpělivě znovu a znovu zkouším rozběhnout zadřenou mechaniku srdce a odměnou je mi plachý úsměv nebo tajné pohlazení."


Zázraky z cizího břicha - naši padlí andělé bez nějakého zvláštního sentimentu přesto s obrovským citovým nasazením upřímně a jednoduše popisují život dvou pěstounských rodin, který asi nikdy nebude ideální a dokonalý, přesto má své kouzlo. Prostě taková normální rodinka - jednou dole, jednou nahoře, přesto pořád spolu.

Po většinu čtení jsem brečela. Buď smíchy, nebo dojetím. Sama mám dva prcky a tak se mnou hormony místy pěkně cvičily. Přesto musím říct, že tu bláznivou jízdu jsem si sakramentsky užila.

Moc se mi líbilo, jak obě mámy mluvily o svých dětech, mužích, zvířatech. Tolik něžných oslovení, přezdívek, mazlivých slovíček i upřímných povzdechů (zvlášť ta pasáž o holení nohou mě silně zasáhla) bych do smrti smrťoucí prostě nevymyslela. Tak bohatou slovní zásobu jsem neviděla hodně dlouho a každá stránka byla hotovým balzámem pro moje unavené čtenářské oči.

Upřímně, nejsem zrovna moc mateřský typ. Dvě děti jsou můj limit a v životě by mě nenapadlo si na svůj hřbet naložit dalšího mrňouse, notabene s nějakou poruchou. Převzít zodpovědnost, snažit se napravit něčí selhání, to chce obrovskou odvahu. Já ji nemám a obdivuji všechny, kdo najdou v sobě tolik sebevražedné nerozvážnosti, že se do toho pustí hlava nehlava. Madla a Vlaďka jsou úžasná výjimka a inspirace. Díky nim teď už vím, že to jde a není to žádná věda. Stačí jen mít vůli, nemyslet na nejhorší, vytrvat a tak nějak doufat, že jednou bude líp.

Pokud se chcete podívat pod pokličku dvou velice netradičních domácností, zjistit, co všechno obnáší, když vám do hnízda přiletí cizí anděl a jak se s tím vypořádat, zkuste Zázraky z cizího břicha.



Narození dítěte je zázrak. Narození knihy plné dětí a nesobecké lásky je zázrak o to větší. Hrozně moc děkuji Blance za recenzní výtisk Zázraky z cizího břicha - naši padlí andělé. Díky ní je svět hezčí o další super knihu a to je dobře :-)

Kdy knihu Zázraky z cizího břicha - naši padlí andělé rozhodně číst

• máte rádi děti
• baví vás bláznivé rodinné historky
• jste rodič

Kdy knihu Zázraky z cizího břicha - naši padlí andělé rozhodně nečíst

• jste perfekcionista
• jste samotářský mrzout s ledovým srdcem
• pěstounskou péči považujete za něco zbytečného a nepotřebného

Pokud se chcete o pěstounské péči a o Madle a Vlaďce dozvědět něco víc, můžete si přečíst jejich blog na I.dnes. Odkaz najdete ZDE.