Bloger TAG

Tak do téhle "věci" mě navezla Kouzelná klubovna.Sice mi to přijde jako kolovací dopisy z mých mladých let, ale proč ne, třeba se o sobě takhle dozvíme něco nového :-)

Pravidla

1. Povězte o sobě 10 věcí

2. Odpověz na deset otázek blogera který tě nominoval.

3. Nominujte pět blogerů, kteří mají méně než 200 čtenářů za den.

4. Vymysli deset otázek pro ty, které budeš nominovat

5. Informuj blogery, že jste je nominovali.

Bod č. 1

1) jsem knihovnice

2) zbožňuju Homera Simpsona (viz. foto)

3) nacházím čtyřlístky

4) mám ráda výzvy

5) relaxuji pečením

6) mám ráda zvířata, doma máme kočku (černou) a 2 agamy

7) když je mi smutno, nosím flanelové pyžamo s medvídkama

8) nesnáším zimu

9) mám ráda dobré bílé víno

10) mám mladší sestru a moc si ji vážím, i když je to občas příšerná opica :-)

Bod č. 2

1) Jaro, léto, podzim nebo zima?

Léto

2) Tvá vysněná dovolená?

Válečka u moře bez dětí 

3) Co budeš dělat v létě?

Pracovat, číst, chalupařit, možná nějaký ten fesťák, ještě uvidíme, žádný pevný plán nemám

4) Nejoblíbenější autor?

Evžen Boček. Děsnej sympaťák a skvěle píše.

5) Nejoblíbenější kniha?

Malý princ

6) Nejoblíbenější předmět ve škole?

Kdysi dávno přírodopis

7) Bílá nebo černá?

Fialová

8) Kde bys strávil/a jednu noc?

Není podstatné místo, ale společnost ;-)

9) Nejoblíbenější písnička?

Momentálně  Overkill od Colina Haye

10) Co si myslíš o tomto projektu?

Blbina, ale co, přece nezkazím srandu ;-)

Bod č. 3

Tak teda nevím, jak zjistím kolik mají čtenářů denně. No snad se strefím a nikoho neurazím :-)

Tichý koutek http://www.tichy-koutek.8u.cz/

Rachel Roo http://rachel-roo.blogspot.cz/

Knižní novinky - recenze http://knizni-novinky-recenze.blogspot.cz/

Basterka http://bastera.blogspot.cz/

Radynka http://unicornsloveboox.blogspot.cz/

Bod č. 4

1) Oblíbená barva?

2) Hořká nebo mléčná?

3) Oblíbený herec/herečka?

4) Oblíbený film?

5) Oblíbená báseň?

6) Les nebo město?

7) Oblíbené zvíře?

8) Oblíbená země/město?

9) Maso nebo zelenina?

10) Kafe nebo čaj?

Bod č. 5

Jj, už pišu ;-)

Bohové a stvůry

Název: Bohové a stvůry
Autor: Jan Hartman
Nakladatelství: Fragment, s.r.o.
Rok vydání: 2014
Počet stránek: 254









Celkové hodnocení:  *****

Trojka

Tak jsem si řekla, že si pro změnu přečtu nějakou tu erotiku od českého autora. Moje volba padla na Trojku od Richarda Sachera. Po pravdě, celkem zklamání. Ale k příběhu....

Hlavní postavou je Robert. Mladý pražák,který pracuje v prodejně s elektronikou a občas si přivydělává jako DJ. Má přítelkyni, ale po šesti měsících vztahu se nudí, je s ní více méně ze stereotypu. Začne uvažovat, jak do jejich ložnice vnést nový vítr. Rád by zkusil trojku - dva kluci, jedna holka. Brouzdá po internetu, zjišťuje informace o bisexualitě. Připojí se na erotický chat a zkusmo si dá dostaveníčko s jedním párem, které dopadne naprostou katastrofou. Jeho přítelkyně na to přijde, bere to jako nevěru a tak Robert jejich vztah rychle ukončí. Do toho se mu ozve jeho dávný známý Pavel. Je z Plzně, má ženu, dítě, rozvádí se a chtěl by se přestěhovat do Prahy a začít nový život. Robert mu nabídne bydlení u něj. Na chatu se mu pak podaří "ulovit" sestřičku Lucii, která stejně jako on chce vyzkoušet trojku. Dohodnou si schůzku a skončí spolu všichni tři v posteli. Společné hrátky se jim zalíbí, stráví tak celkem příjemné léto. Pak však nastanou komplikace....

Knížka mi přišla hrozně povrchní a plitká. Možná je to tím, že Richard Sacher toho dělá tolik (novinář, zpěvák, věštec....), že nic z toho není pořádně. Jasně, nečekala jsem žádný zázraky, navíc když se tohoto tématu zhostí chlap, nedají se čekat žádné kudrlinky. Každopádně věty tipu "Jednalo se o nejslavnější hit anglické skupiny Wet Wet Wet - Love Is All Around. Tedy o píseň, kterou měl Robert spojenou s jistou tragickou událostí z dětství. Tohle už na něj bylo moc. Neudržel svoje emoce déle na uzdě a rozbrečel se jako malý kluk." Jakou teda tragickou událost z dětství si prožil? Co se stalo, že se rozbrečel? Nic, žádné vysvětlení. Proč to tam vůbec zmiňuje? Tohle prostě nemám ráda a takových narážek je v knížce víc. Jako přečíst se to dalo, ale byla jsem zklamaná. Třeba se zpívající spisovatel trefí někomu do noty, u mě teda neuspěl.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Sirotčinec od Ransoma Riggse jsem si chtěla přečíst už delší dobu. V srpnu má vyjít v nakladatelství JOTA druhý díl, tak jsem si řekla, že by bylo dobré se konečně do něj pustit.

Příběh začíná tragickou událostí. Dědeček šestnáctiletého Jacoba je zabit. Jacob je přesvědčen o tom, že ho zavraždil netvor s bílýma očima, kterému z úst vylézali hadi. Jeho rodina si myslí, že se zbláznil. Když pak najde v dědečkově pozůstalosti odkazy na příběhy, které mu v dědeček vyprávěl o svém dětství, které strávil s podivnými dětmi v sirotčinci v Anglii, rozhodne se přesvědčit rodiče, aby tam mohl na prázdniny odjet. Jeho otec souhlasí a tak odjíždí spolu na ostrov Cairnholm. Jacob proto, aby pátrat po sirotčinci, o kterém mu dědeček  vyprávěl, a jeho otec proto, aby mohl studovat místní ptáky a dokončit o nich knihu. 

Když přijedou na ostrov, čeká je zklamání. Je to bohem zapomenuté deštivé místo s jedinou vesnicí a jediným telefonem. Sirotčinec byl zničen při náletu za druhé světové války a je z něho jen opuštěná ruina bez života. Při jednom z průzkumů však Jacoba překvapí skupinka dětí, které ho považují za jeho dědečka. Při pronásledování vběhne Jacob za nimi do starého tunelu a najednou se ocitne v době těsně před náletem, tedy 3. září 1940. Najde zde slečnu Peregrinovou, dědečkovy kamarády - Emmu, dívku která vytváří v dlaních oheň, Millarda, neviditelného chlapce, Bronwyn, která je neuvěřitelně silná, a spoustu dalších dětí s vyjímečnými schopnostmi. Postupně zjišťuje, že slečna Peregrinová je jednou z takzvaných ymbryn. Ty umí vytvořit a udržovat časovou smyčku. Pro všechny, kteří se v ní ocitnou, se stále dokola přehrává jeden a týž den. Nikdo proto nestárne a netvoři na ně nemůžou. Pokud však ze smyčky vystoupí do normálního času, během pár dní zestárnou o desítky let a zemřou. Jacob se s novými přáteli cítí dobře, zamiluje se do Emmy a dokonce uvažuje o tom, že v sirotčinci zůstane nastálo.  Nic však není tak růžové jak se zdá a netvoři jsou nebezpečně blízko....

Knížka byla hodně zajímavá a četla se mi opravdu moc dobře. Vyprávění mělo spád a napínavý děj s prvky fantastična mě zcela pohltil.  Vyjímečné jsou i fotografie, které autor v knize použil. I když to jsou jen pouťové obrázky ze soukromých sbírek, v kontextu s knihou působí velice autenticky a dost strašidelně. Už se moc těším na další pokračování.

A abych Vás ještě víc navnadila ke čtení, jako bonus přikládám upoutávky na první a chystaný druhý díl knihy ;-)

Serafína, příběh draků

Dnes pro změnu krapet dračí fantasy. Konkrétněji Serafína, příběh draků od Rachel Hartman.  A o čem to vlastně je?

Příběh vypráví o neobvyklé dívce - Serafíně, která je napůl člověkem a napůl drakem. Jejím otcem je vysoký vládní úředník na královském dvoře a vůbec netušil, že jeho manželka je drak. Zjistil to až při porodu, při kterém jeho žena zemřela. Jak je možné, že to nepoznal? Draci po vleklých a krvavých válkách s lidmi uzavřeli příměří a naučili se vzít na sebe lidskou podobu. Určitá část, převážně vědci, žijí mezi lidmi. Odlišují se pouze tím, že mají stříbrnou krev a nejsou schopni prožívat jakékoli emoce. Pokud přece jen něco cítí, jsou ostatními příslušníky dračí rasy zavrženi a operativně jim jsou odstraněny vzpomínky. Serafínina matka se bála, že ji odvedou od jejího milovaného muže a vezmou jí dítě, proto svůj původ tajila.

Fínin otec se svoji dceru snaží všemožně chránit a vytvořit jí dobrý domov. Znovu se ožení, má další děti. Když však Serafína v pubertě zjistí, kým doopravdy je a kým byla její matka a začnou se u ní projevovat její specifické dračí schopnosti, musí ji otec svěřit do výchovy jejímu strýci - draku Ormovi, učenci, který ji naučí, jak se se změnami ve svém těle vyrovnat. Serafína dokáže v mysli komunikovat s ostatními jako jsou ona - napůl lidé, napůl draci.Její nečistý původ prozrazuje pouze úzký proužek stříbrných šupin na ruce, který úzkostlivě skrývá pod dlouhými rukávy.

Po matce Serafína zdědí výborný hudební sluch. Starý dvorní skladatel Viridius si ji proto vybere, aby mu pomohla uspořádat slavnostní koncert u příležitosti návštěvy ardmagara Comonota, vůdce dračího světa. Ten má přijet do hlavního města na oslavu k výročí mírové smlouvy mezi lidmi a draky. Přípravy jsou v plném proudu, když všemi otřese tragická událost - korunního prince Rufuse zavraždí  a to způsobem, který odpovídá dračím zvykům - ukousnutím hlavy. Princ Lucian, velitel královské gardy, se společně s Serafínou pouští do nebezpečného pátrání po vrahovi. Pro Serafínu je to o to složitější, že musí  před princem utajit nejen svůj skutečný původ, ale i svoje city, které k němu chová. Podezření padá na Serafínina dračího dědečka, bývalého velitele dračí armády, který se s příměřím mezi lidmi a draky nechce smířit. Když pak dojde k dalším vraždám královských příslušníků, musí Serafína s pravdou ven a zapojit do pátrání i všechny svoje dračí i polodračí přátele.

Fantazy o dracích jsou moje srdeční záležitost. Mám ráda hlavně knížky od Paoliniho a kdysi dávno mě uchvátily příběhy o drakenech od Anne McCaffrey. Tohle dílko se mi četlo moc příjemně. Vcelku nenáročné čtení o dracích, napínavá zápletka, super na odreagování. Konec zůstává otevřený, spisovatelka si evidentně nachystala půdu pro další díl, který si rozhodně nenechám ujít.

Inspirací pro napsání této knihy byla pro autorku renesanční píseň Mille Regretz. Sice to není zrovna můj šálek kávy, ale třeba se někomu z Vás zalíbí a inspiruje ho k něčemu velkému :-)

Knihy v pohádkách

Máte děti? Já mám. Dvě zlatíčka, kluka a holku. Jak už to tak u dětí bývá, sem tam stonají. To si pak zalezou pod peřinu, popíjejí teplý čaj a dívají se na kreslené pohádky. A protože koukat samotné je to moc nebaví, většinou se "obětuji" a lenoším pod peřinou s nimi. No a když takovou Sněhurku nebo Popelku vidíte po dvacáté, začnete si všímat drobností a knížek.....

Tak například pohádky o Sněhurce, Popelce a Šípkové Růžence začínají  tak, že se otevírají tyto nádherné knihy.

Začátky s otevírající se knihou se časem tak "proflákly", že byly úspěšně parodovány v dalších pohádkách, jako jsou ty o Strašpytlíkovi nebo o Shrekovi, který se s knížkou fakt moc nemaže :-)

Dokonce i v pohádkách samotných se setkáváme s knihami a čtením vůbec. Nejznámější zapálenou čtenářkou je asi Bell z Krásky a zvířete. Je to klasická knihomolka, která nestojí o negramotného krasavce Gastona a zamiluje se do zvířete, který je ochotný se pro ni naučit číst a jako dárek jí věnuje knihovnu. Vůbec se jí nedivím že šla do zvířete, taky bych neodolala :-)

V knihovně měla rande i Locika s Flynem Rychlíkem....

a ani Malenka nešla spát bez své oblíbené pohádky na dobrou noc.

Kniha taky pomohla Lilo napravit malého zlobivého mimozemšťánka Stitche.

Knížky se objevují i v příbězích o vílách. Zvonilka ve Velké záchranné výpravě pomohla lidské holčičce sepsat studii o vílím světě.... 

a nebo když se v Tajemství křídel vydala do Zimolesa hledat vílího knihovníka, protože Křídlologii okousal knihomol. 

I knihovníků se v pohádkách vyskytuje víc než dost. Na výběr jsou různé tvary, velikosti i pohlaví. 

A ty knihovny......

Taky každý správný dobrodruh musí jednou za čas vzít do ruky knihu. Buď aby načerpal nezbytné informace....

a nebo aby mohl svoje dobrodružství náležitě zdokumentovat.

Zkrátka a dobře knížky v kreslených pohádkách mají své důležité místo. Pokud jsem na nějakou přece jen zapomněla , klidně mi o tom napište. Ráda se na ni s dětmi podívám, až zas budou stonat ;-) 

Alif neviditelný

Knížka Alif neviditelný je zvláštní směsicí východního a západního myšlení, tradic, světa počítačových hackerů, pověr, mýtů a logického uvažování.Napsala ho Willow Wilsonová, americká spisovatelka komiksů, románů, esejistka, novinářka. Nějakou dobu žila v Egyptě, konvertovala k islámu, takže východní kultura a myšlení jí není rozhodně nejsou cizí. Možná proto je kniha Alif, neviditelný tak komplikovaná na pochopení a zároveň tak jednoduchá ve svém příběhu. 

Hlavním hrdinou je mladý a chudý chlapec jménem Mohamad. Ten v počítačovém světě vystupuje pod přezdívkou Alif. Na živobytí si vydělává tím, že pomáhá všem, kdo chtějí skrýt svou totožnost, ukrýt svoje data a protivládní rozhovory před tajnou policií a cenzory, kterou zpodobňuje hacker s nickem Boží pařát. Přes počítač se také seznámí s krásnou a bohatou Intisár, do které se bezhlavě zamiluje. Když jí její rodina domluví výhodný sňatek s bohatým Abů Tálibem, rozejde se s Alifem a vysloví přání, aby ho již nikdy nemohla spatřit. Ani v reálném světě, ani ve světě počítačů. A tak Alif vytvoří program - Cínové sárí, který je schopný rozpoznat uživatele podle stylu psaní. Takže i kdyby se Intisár připojila na internet pod jinou adresou, jinou přezdívkou, program by ji odhalil a Alifa před ní skryl. 

I tak je však Alif zoufalý a pošle Intisár po své kamarádce z dětství Díně prostěradlo na kterém se spolu poprvé milovali. Intisár mu na oplátku dá velice starou knihu - Alfu jawmin - Tisíc a jeden den. Na Alifa doma čeká tajná vládní policie. Nemůže se s Dínou vrátit domů a tak vyhledá pomoc upíra Vikrama, velice zvláštního tvora, napůl šakala a napůl člověka, který se pohybuje na pomezí viditelného světa lidí a neviditelného světa džinů. Ten vezme Alifa a Dínu k americké konvertitce, která je odbornicí na staré knihy, aby zjistili původ Alfu jawnin. Výsledky je překvapí. Jedná se o originál, který sepsal před staletími perský mudrc. Obsahuje mnohoznačné příběhy, které vykládá chůva princezně Farůchwás, aby začala věřit mužům a zvolila si ženicha. 

Aby o knize zjistili ještě víc, vezme je Vikram do svého světa. Tam si jen potvrdí, že kniha je dílem džinů. Zdržovat se dlouho v druhém světě je pro lidi však nebezpečné a tak se zase vrací se zpátky do naší roviny. Tam na ně už číhá tajná policie. Po zběsilé honičce je zachrání šajch Bilál, když je ukryje u sebe v mešitě. Dostanou se však do slepé uličky a je jen otázkou času kdy státní policie dostane povolení k prohlídce a zatkne je. Mezi tím se Alif pokusí o zoufalý krok. Podle Alfu jawnin vytvoří program, který dokáže zničit Boží pařát. Když už je jen krůček od úspěchu, začnou se mu data hroutit a doslova roztaví počítač. Zraněný Vikram se odhodlá k zoufalému činu a přenese konvertitku a Dínu  do světa džinů, i když ví že ho to bude stát život. Šajcha a Alifa zatkne policie a uvrhne je do temného vězení. Tam se Alif osobně setká s Božím pařátem. Zjistí že je to budoucí manžel Intisár - Abů Tálib. Ten chce z Alifa vypáčit, jak se mu podařilo použít Alfu jawmin k pokročilému programování a kde kniha je. Z vězení jim nakonec pomůže princ Abů Tálib al Muchtár ibn Hamza, hacker známý pod přezdívkou NewQuarter. Všichni tři se vydají do skrytého světa džinů aby našli konvertitku a Dínu. Když se pak vrátí zpátky do své reality, nestačí se divit....

Příběh se mi četl dost obtížně. Odehrává se na mnoha rovinách, spisovatelka používá výrazy a přirovnání z arabštiny, obraty a narážky z počítačového světa. Navíc používá spoustu metafor, různých výkladů a těžko uchopitelných náznaků, které mě, jako obyčejnému smrtelníkovi, říkají něco jen opravdu lehce. Každopádně myšlenka viditelného - našeho světa a neviditelného - internetového světa, v propojení se světem džinů a jiných tvorů mě hodně zaujala. Trošku mi to připomínalo takový "matrix po arabsku". 

Pokud netušíte nic o světě počítačů, hackerů, programování, tak fakt nedoporučuju. Nemůžu posoudit do jaké míry je knížka technicky přesná, tak dobrá zase nejsem, ale pro takového slušně pokročilého počítačového nadšence je to moc fajn čtení.

SOUTĚŽ

Přátelé, kamarádi, blogeři, blogerky, milí čtenáři a příznivci.... Vymyslela jsem si pro Vás takovou malilinkatou soutěž......

Jak už asi víte, mám jednu takovu soukromou "úchylku" - nacházím čtyřlístky, lisuju je v knížkách a pak si je lepím do deníčku.  Zrovna včera jsem si v tom dělala pořádek. Protřepala jsem všechny knížky co mám doma, nalepila, spočítala a došla k celkem šokujícímu číslu.

Vaším úkolem je tedy napsat do komentáře, kolik čtyřlístků mám dohromady nalepeno. Uzávěrka soutěže bude za týden, takže psát a tipovat můžete do půlnoci 22.5.2014. Tři tipující, kteří budou nejblíž, ode mě dostanou  originální, ručně vyráběnou recyklační záložku ;-)

Tak soutěž uzavřena, čtyřslístků mám nalepeno "jenom"  106.  Takže výherci jsou Soňule, ta to tipla naprosto přesně,  Infinity a Vroni. Moc gratuluju, příletižostně si písnu o vaši adresu (Vroni si předpokládám pro výhru dojde osobně ;-)). Díky moc za účast v mé pidi mini soutěži a přeji hezký den :-)

Navždy tvůj

Od Daniela Glattauera jsem už četla Dobrý proti severáku. Moc se mi líbil a proto jsem se rozhodla pustit do jeho dalšího díla Navždy tvůj. 

Kniha vypráví příběh Judith, pětatřicetileté, soběstačné, schopné ženy, majitelky obchodu s lampami. Ta jednoho dne doslova narazí do Hannese, celkem ucházejícího, krapet podivínského architekta, který jí začne nadbíhat. Judit nakonec neodolá a i když city které k Hannesovi chová jsou spíše vlažné, začne s ním chodit. Její přátelé i rodina jsou z jejího nového přítele unešení. Ona však jejich nadšení nesdílí a vztah  nakonec ukončí. Hannes to ze začátku nechce pochopit, všelijak Judith nahání, posílá jí květiny, zahrnuje ji dopisy, telefonáty, sleduje ji. Judith to psychicky ničí, připadá si jak štvaná zvěř. Nakonec tlak nevydrží, sesype se a skončí v psychiatrické léčebně, odkud ji slavnostně vysvobodí "milující" rodina v čele s přešťastným Hannesem, který má konečně možnost se o ni s láskou starat....   

Je to zajímavý a odstrašující příběh o tom, jak touha po vztahu a lásce může zaslepit a toho druhého naprosto zničit. Knížka se mi líbila moc, Glattauer nezklamal a opět se ukázal jako výborný vypravěč. Námět byl zajímavý, konec překvapil. Fajn čtení na deštivý víkend, můžu jen doporučit.

PS: A proč banány? To zjistíte až při čtení ;-)

Ještě že nejsem kat

Vondruška mě lákal už dlouho, a tak když se u nás v knihovně objevila jeho nová kniha Ještě že nejsem kat, neodolala jsem, vzala si ji na chalupu a u kávičky a dobré buchty si ji přečetla. 

Jedná se o historický detektivní román, který se odehrává v renesančním Starém Městě pražském. Začíná vraždou kupce Pelecha, který je už týden pohřbený. Jak je to možné? Pohřbená mrtvola měla rozdrcenou hlavu, takže ji identifikovali pouze podle oblečení. A tak Rychtář Jan musí vyšetřovat vraždy dvě. Vraždění však pokračuje. Další obětí je kat Kubeša, pak následuje Kuba, sluha královského podkomořího pána z Hýzrlů a biřic Zlámal. A aby toho nebylo málo, z městské pokladny zmizí 700 kop grošů (42 000). Nakonec rychtář řeší vražd 5, k tomu krádež 500 hřiven stříbra (zhruba 126 kilo) a musí co nejdřív sehnat nového kata a to vše do 4 dnů jinak přijde o úřad. Naštěstí do Prahy přijíždí jeho synovec Petr, kterého kvůli běhání za děvčaty vyhodili z Litoměřického semináře. Tomu se převelice zalíbí mladá vdova po katovi a tak je svolný stát se katem a strýci pomoci. Do pátrání se nakonec pustí i rychtářova dcera Světlana a schopná a chytrá katovka Magdalena. Stopy je  nakonec zavedou až mezi konšely Starého Města pražského. 

Kniha se nečetla špatně, ale trochu mě zklamala. Očekávala jsem víc historických podrobností. Příběh mi hodně připomínal Naivní detektivku z knihovny ,o které jsem už psala, jen byl zasazený do historického pozadí. U čtení jsem si vzpomněla film Počestné paní pardubické, kde hraje Jiřina Štěpničková jako katovka. Její úžasná věta "ať mi neleze na kůži" mě pokaždé dostane. Ke knížce bylo připojeno CD s českými renesančními písničkami. Jako nápad to není špatné, člověk se tak líp dostane do atmosféry a pokud ke čtení rádi posloucháte hudbu, může to být příjemný zážitek. Mě bohužel tento styl muziky nic neříká a u čtení mám ráda ticho, takže ani tím si mě pan Vondruška nezískal.  Závěr? Napínavé to bylo, zkusila jsem zas krapet jiný žánr, ale nic moc. 

Volání kukačky

Všude diskutovanou "kukačku" jsem si nechala na prodloužený víkend na chalupě. Asi to byl nějaký ironický žert osudu, že zrovna pod vlak skočila Iveta Bartošová a já si čtu knížku, jejíž hlavní postava je slavná modelka, která spáchá sebevraždu. Krapet morbidní? Možná.... I když život už prostě někdy takový bývá. Ale k samotné knize.

Hlavní postavou je Cormoran Strike, bývalý vojenský vyšetřovatel, syn slavného rockera a jeho oddané fanynky, který ve službě v Afgánistánu přišel o kus pravé nohy. Nosí protézu, kouří jak fabrika, bývá povětšinou nabručený, občas opitý, jeho praxe soukromého očka upadá, zrovna se rozešel s přítelkyní Charlotte a přespává v kanceláři. Situace se změní, když ho o pomoc požádá John Bristow, nevlastní bratr slavné top modelky Luly Landryové, která před třemi měsíci skočila z okna svého bytu. John však věří, že to nebyla nehoda a najme si Cormorana, aby případ ještě jednou vyšetřil. Spolu se svojí novou sekretářkou Robin se Cormoran pouští do pátrání. Postupně zjišťují, že zářivý svět modelingu má také spoustu stinných stránek, a že kolem zcela jasného případu sebevraždy je spousta nevyjasněných a krajně podezřelých věcí. Kdo všechno měl zájem na smrti Luly? Žárlivý přítel Evan Duffield? Raper a její fanoušek Deeby Macc? Modelka a blízká přítelkyně Ciara Porterová? Guy Somé, excentrický módní návrhář? Strýc Tony, který Lulu považoval za rozmazlenou feťačku? Freddie Bestigui, soused Luly, producent a násilník? Rochell, vychytralá kamarádka z odvykačky? To už si přečtěte sami.

Musím se přiznat, že ke knížce jsem přistupovala s předsudky. Veřejné odhalení, že Robert Galbraith je ve skutečnosti Joanne Rowlingová, mi přišlo jako vychytralý marketingový tah, který nakladatel použil, když se kniha neprodávala podle jeho představ. Příběh mě však mile překvapil.  Byl chytrý, vtipný, napínavý. Krapet mi atmosférou připomíná filmy ve stylu noir. Je to úplný opak severských thrillerů a příjemně jsem si u něj odpočinula. Pokud hledáte relaxační, oddychovou, poctivou, klasickou detektivku, určitě neuděláte touhle knížkou chybu.

Vzpomínky na jedno dobrodružství

Kniha Vzpomínky na jedno dobrodružství je v podstatě volným pokračováním Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Vypráví příběh Señora dona Roberta Juana Carlose Fuljumera y Suipacha, který se na stará kolena rozhodl naučit tančit tango stejně suveréně, jako John Travolta tančil disco v Horečce sobotní noci a vydal se na 4 měsíce do Buenos Aires zažít pravé tangové dobrodružství. A protože dosud tancoval povětšinou jen s plyšovou orangutanicí Luisou, stojí jeho argentinské eskapády opravdu za to. 

Kniha je pestrobarevnou směsicí drobných příhod, které Robert Fulghum při svém tangovém pobytu zažil. Některé jsou zábavné, jiné dojmou či rozesmutní. A tak vám dnes místo příběhu samotného radši povím, co jsem se z knihy dozvěděla zajímavého o tangu. 

Milonga - je místo, kde se tančí tango a zároveň kokrétní akce. Mimo to je to i označení jednoho ze tří stylů tanga. Takže máme Milongu, Tango a Vals-tango (tango ve valčíkovém rytmu). 

Tanda - čtyři až šest asi tříminutových skladeb jdoucích po sobě. 

Cortina - opona. Netangová skladba, která uzavírá sérii (tandu). Netančí se na ni.

Cabeceo - gesto vyzývající partnera k tanci. Pravidlo: jestliže cabeceo vyšlete, pak si musíte zatancovat se ženou, která je zachytila.

Abrazo - objetí při uvítání a taky držení při tangu

Tanguero/a - tanečník/tanečnice tanga

Milonguero/a - zkušený tančeník/tanečnice tanga, obvykle zralého věku

Principiantes - začátečníci

Jubilado - starší pán, penzista. Jubilado milonguero je člověk, jehož celý život se točí kolem tanga.

Významnou zásadou tanga je ticho. Hovořit při tangu je svatokrádež.

Americkou snídani tvoří slanina, vajíčka, šťouchané brambory, topinka, máslo, džem, pomerančový džus a kafe. Argentinská snídaně sestává z kafe a cigarety. Argentinci nesnídají, argentinci čekají. 

Charakteristickým rysem señora Fuljumera byly boty. Pro svůj tanec hledal perfektně padnoucí obuv a protože z červeného páru mu seděla levá bota a z černého bota pravá. Takže? Nakonec proč ne. 

Na buenosaireských milongách se vidí spousta krásných pánských bot: černobílých, pruhovaných, kostkovaných, z kůže mnoha různých plazů, semišových, na podpatcích vysokých i nízkých. Ale nikdo ještě nikdy neviděl milonguera s jednou botou černou a jednou červenou. Na señora Fuljumera se možná nebude vzpomínat díky tancování, ale snad se na něj nezapomene aspoň díky těm jeho botám.

Snad vás knížka pobaví a tanečně naladí stejně jako mě. Takže.... Nebuďte pescados! La noche está en panales!  50538-50538 ;-) 

PS: Na závěr mi dovolte jedno video. Je to příběh jedné milongy, velké lásky, radosti i bolesti... Přijde mi, že tenhle krátký film dokonale vystihuje všechno, o čem tango vlastně je a rozhodně stojí za to se na něj podívat.

Jak jsem se účastnila guerilla poetringu

Poezie není mrtvá! Tak tímto heslem se řídí jedna taková akcička, která dneska probíhá po celé republice na facebooku. Více zde - https://www.facebook.com/events/313324948821631/?fref=ts

A jak to probíhalo u mě? Včera jsem zjistila, že jsem zapomněla v práci mobil. Takže problém - jak budu fotit? No nic, vyhrabala jsem starý foťák, nabila baterky, napsala básničky, cítila jsem se připravena. V 8 hodin večer nám vypli proud, takže celý barák se ocitl nejen bez elektřiny, ale i bez internetu. V tuto chvíli jsem si začala připadat jako pravdový partyzán. Nevzdala jsem to. V 7 ráno jsem vyrazila do práce pro mobil, rozmístila básně, vyfotila je, došla k mamce, nasdílela fotky. Nutno podotknout že maminka má absolutně předpotopní počítač a celá operace trvala nervydrásajících 30 minut. Fuj. Ale zadařilo se. Celkem jsem umístila 7 básní. 5 cizích, 2 vlastní. Našli jste nějakou? Zapojili jste se do akce? Jestli máte chuť, stále se ještě můžete přidat.