Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Sirotčinec od Ransoma Riggse jsem si chtěla přečíst už delší dobu. V srpnu má vyjít v nakladatelství JOTA druhý díl, tak jsem si řekla, že by bylo dobré se konečně do něj pustit.

Příběh začíná tragickou událostí. Dědeček šestnáctiletého Jacoba je zabit. Jacob je přesvědčen o tom, že ho zavraždil netvor s bílýma očima, kterému z úst vylézali hadi. Jeho rodina si myslí, že se zbláznil. Když pak najde v dědečkově pozůstalosti odkazy na příběhy, které mu v dědeček vyprávěl o svém dětství, které strávil s podivnými dětmi v sirotčinci v Anglii, rozhodne se přesvědčit rodiče, aby tam mohl na prázdniny odjet. Jeho otec souhlasí a tak odjíždí spolu na ostrov Cairnholm. Jacob proto, aby pátrat po sirotčinci, o kterém mu dědeček  vyprávěl, a jeho otec proto, aby mohl studovat místní ptáky a dokončit o nich knihu. 

Když přijedou na ostrov, čeká je zklamání. Je to bohem zapomenuté deštivé místo s jedinou vesnicí a jediným telefonem. Sirotčinec byl zničen při náletu za druhé světové války a je z něho jen opuštěná ruina bez života. Při jednom z průzkumů však Jacoba překvapí skupinka dětí, které ho považují za jeho dědečka. Při pronásledování vběhne Jacob za nimi do starého tunelu a najednou se ocitne v době těsně před náletem, tedy 3. září 1940. Najde zde slečnu Peregrinovou, dědečkovy kamarády - Emmu, dívku která vytváří v dlaních oheň, Millarda, neviditelného chlapce, Bronwyn, která je neuvěřitelně silná, a spoustu dalších dětí s vyjímečnými schopnostmi. Postupně zjišťuje, že slečna Peregrinová je jednou z takzvaných ymbryn. Ty umí vytvořit a udržovat časovou smyčku. Pro všechny, kteří se v ní ocitnou, se stále dokola přehrává jeden a týž den. Nikdo proto nestárne a netvoři na ně nemůžou. Pokud však ze smyčky vystoupí do normálního času, během pár dní zestárnou o desítky let a zemřou. Jacob se s novými přáteli cítí dobře, zamiluje se do Emmy a dokonce uvažuje o tom, že v sirotčinci zůstane nastálo.  Nic však není tak růžové jak se zdá a netvoři jsou nebezpečně blízko....

Knížka byla hodně zajímavá a četla se mi opravdu moc dobře. Vyprávění mělo spád a napínavý děj s prvky fantastična mě zcela pohltil.  Vyjímečné jsou i fotografie, které autor v knize použil. I když to jsou jen pouťové obrázky ze soukromých sbírek, v kontextu s knihou působí velice autenticky a dost strašidelně. Už se moc těším na další pokračování.

A abych Vás ještě víc navnadila ke čtení, jako bonus přikládám upoutávky na první a chystaný druhý díl knihy ;-)