Sobí hora

Název: Sobí hora
Autor: Karin Tidbecková

Nakladatelství: Kniha Zlín

Rok vydání: 2018 

Počet stránek: 153

Celkové hodnocení: ****

V severské mytologii nenajdete hodné skřítky ani dobromyslné víly kmotřičky. Hemží se to v ní bytostmi, které jsou podobné spíš chytrým zvířátkům nebo zvláštním osobám naturalistické povahy, které hodným pocestným rozhodně nepomáhají. Sobí hora slibuje všechny tyto prvky a ještě něco navíc.

V knize najdete přesně třináct povídek, které autorka napsala v rozestupu několika let. Těšit se můžete na opravdu pestrou směsici žánrů i forem. Steampunk, fantasy, příběhy inspirované švédskou lidovou slovesností. Potkáte zde muže, který miluje vzducholoď, ženu, která si vypěstovala dítě z mrkve, podivnou telefonní ústřednu nebo záhadné "albizy".

"Já myslela, že přišla ze Sobí hory," namítla Cilla.

Hedviga se usmála. "Jo, to tvrdila, když byla v jedné z těch svých nálad."

"A co je to vlastně za bytosti?" zeptala se Sára. "Něco jako víly?"

"Cože?" pohlédla na ni nechápavě Hedviga.

"Myslím albize," doplnila snaživě Cilla. "Ty, co žijí na hoře."

"Jo tak," řekla Hedviga. "Víly jsou taková roztomilá stvoření, co poletují po loukách. To albizové, ať muži, nebo ženy, vypadají jako lidi, jen jsou vyšší a hezčí. A žijí uvnitř hory, ne na ní." Celá pookřála, téma ji očividně zaujalo. "Odjakživa se mluvilo o tom, že tam někde jsou. Občas sešli dolů, aby s lidmi ze vsi obchodovali. Člověk si na ně ale musel dávat pozor. Kdo je rozzlobil, toho mohli uřknout nebo i zabít. Měli ale ty nejvypasenější krávy, nejjemnější vlnu a krásné stříbrné šperky. Jo, a rádi nosili červenou," kývla Hedviga hlavou směrem k sukni, kterou měla Cilla složenou na klíně."

Povídky na mě působily surrealisticky až snově. Neklidné a děsivé nebylo to, co bylo napsáno, ale spíš to, co bylo pouze naznačeno a co si čtenář mohl jen domýšlet. Autorka často perzonifikovala neživé předměty a pracovala s nimi jako s živými postavami. To dodávalo příběhům další, mnohdy groteskní rozměr. Děj se pohyboval napříč časem i prostorem. 

Tvorbu Karin Tidbeckové bych přirovnala k příběhům Neila Gaimana. Při čtení jsem si častokrát vzpomněla na jeho Oceán na konci uličky. Alegorie, symbolika, náznaky, nastavené zrcadlo společnosti, to vše zhutnělé do krátké povídkové formy. Jako kdyby se snažila ukázat prázdnotu v nás a touhu ji zaplnit. Ne vždy však lze změnit osud podle svých představ a ne vždy je vynaložené úsilí náležitě odměněno.

Sobí horu určitě ocení všichni fantastové a snílci s neklidnou duší. Realisticky založené čtenáře bez špetky představivosti spíš jen pobouří nereálnost prostředí a postav. Přesto, když dáte knize šanci a pokusíte se na příběhy pohlížet s odstupem a nezatížení předsudky, uvidíte v nich skryté situace ze života. Ženu zoufale toužící po dítěti, muže, který pro svoji lásku nevidí potřeby svojí partnerky, sesterskou rivalitu, obyčejnou lidskou zvědavost nebo snahu najít své kořeny.   

Kdy knihu Sobí hora rozhodně číst

• máte rádi knihy Neila Gaimana
• jste snílci s neklidnou duší
• fascinuje vás severská mytologie

Kdy knihu Sobí hora rozhodně nečíst

• jste realista
• surrealismus vás neoslovuje
• nebaví vás hledat v knihách skryté poselství

Podobné knihy

• Oči modrého psa

Za zneklidňující čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Kniha Zlín, v jejichž nabídce najdete i knihu Sobí hora.

O autorce

Karin Tidbeck (1977) je švédská spisovatelka, překladatelka a lektorka tvůrčího psaní. Narodila se ve Stockholmu, dnes žije v Malmö. Debutovala v roce 2010 povídkovou knihou nazvanou Vem är Arvid Pekon? (Kdo je Arvid Pekon?). Její první dílo vydané v angličtině, sbírka povídek Sobí hora (Jagannath, 2012), byla v roce 2013 oceněna Crawfordovou cenou, která je udělována nejlepším debutům v žánru fantasy, a dostala se rovněž do užší nominace na cenu World Fantasy Award. V roce 2017 vyšla v angličtině její románová prvotina, kniha nazvaná Amatka.