Bruntál. Město, o kterém kolují legendy. Doupě zubatých žab, rodiště jesenického Mauglího Františka Kotlety, město, kde v 84. rozplakali Menšíka. Tak v tomto městě nás čekalo naše první vystoupení.
Cesta začala optimisticky - nebesa se otevřela a hektolitry vody se valily k zemi. Vzhledem k tomu, že vystoupení mělo být pod širým nebem, nebylo to zrovna to pravé ořechové. Jeli jsme tak akorát na čas. Zásadní tedy bylo se už doma výrazně nalíčit, načesat a při čekání na odvoz se tvářit, že černou krajku a rudou rtěnku nosím běžně a že "takhle" jsem si jen na chvíli odskočila od plotny. Naštěstí holky dojely načas, takže jsem se nemusela vypadat nenápadně moc dlouho a mohly jsme směle vyrazit směr Severní Morava.
Počasí naštěstí vyslyšelo naše modlitby a na chvíli přerušilo potopu světa. Podařilo se nám v pohodě dojet, zaparkovat i najít zámek. S WC to bylo pravda krapet divočejší, ale i to jsme zvládly na jedničku. Zbytek skupiny byl už na místě. Na místě byly i květiny do vlasů, takže co se týkalo logistiky všechno klapalo jako hodinky. Horší to bylo s pódiem. Déšť pěkně zacvičil se zvukovou aparaturou a celý program se musel posunout. Navíc jsme měly tancovat na jakýchsi dřevěných laťkách, v kterých se úžasně zasekávaly podpatky. Přes všechny tyhle drobné nepříjemnosti však panovala báječná atmosféra. Sestavu jsme si ještě pro jistotu zkusily na zámeckém trávníku, přeleštily botky a šlo se na to.
Počasí naštěstí vyslyšelo naše modlitby a na chvíli přerušilo potopu světa. Podařilo se nám v pohodě dojet, zaparkovat i najít zámek. S WC to bylo pravda krapet divočejší, ale i to jsme zvládly na jedničku. Zbytek skupiny byl už na místě. Na místě byly i květiny do vlasů, takže co se týkalo logistiky všechno klapalo jako hodinky. Horší to bylo s pódiem. Déšť pěkně zacvičil se zvukovou aparaturou a celý program se musel posunout. Navíc jsme měly tancovat na jakýchsi dřevěných laťkách, v kterých se úžasně zasekávaly podpatky. Přes všechny tyhle drobné nepříjemnosti však panovala báječná atmosféra. Sestavu jsme si ještě pro jistotu zkusily na zámeckém trávníku, přeleštily botky a šlo se na to.
Z vystoupení si popravdě mnoho nepamatuji. Byla jsem ztuhlá, měla jsem co dělat, abych zkoordinovala výraz, pohyby a dělala to, co ostatní. Párkrát jsem zaváhala a celkově jsem měla pocit, že jsem byla hrozná, hrozná, nejhroznější. Ale přežila jsem. Lidi tleskali, tak snad to nebylo úplně tak příšerný.
No a pak už adrenalin opadl, daly jsme si vínko a mohly si vychutnat zbytek večera. A že bylo na co koukat. Střídaly se moderní tance s country, tančily se řecké tance a samozřejmě i flamenco. Na závěr vystoupily naše lektorky - Petra Pšenicová a Denisa Pavelová. Těm k tanci hrála skupina Remedios a byla to jednoduše nádhera.
Z našeho vystoupení sice video je, ale neodvažuji se ho zveřejnit. Jako náhradu si ale můžete pustit krátký taneční film, kde uvidíte nejen naše učitelky, ale i frontmana Remedios, který měl v klipu taky menší roličku.
Vystoupení v Bruntále, v Olomouci i na Plumlově, byla krásným vyvrcholením několikaměsíční práce a snažení, při které jsem měla tu čest se seznámit s naprosto úžasnými ženskými, které přinesly do mého života svěží vítr a spoustu krásných melodií.
Já si teď nějakou chvilku bohužel nezatrsám a přijdu i o multižánrový festival Colores Flamecos co teď bude v Olomouci. Takže holky, jestli jste některá tenhle článek objevila a dočetla až sem, věřte mi, že jste všechny naprosto skvělé, báječné, jedinečné a koukejte to v Olmiku roztočit ti za mě. A hlavně, buďte šťastné ;-)
Tyjo, to video je boží! Já jsem žila nějakou dobu ve Španělsku a Flamenco jsem viděla několikrát i tam a moc se mi to líbí! Klobouk dolů! BEAUTYPUSINKA
OdpovědětVymazatJo jo, holky jsou skvělý. Já tak krásně asi tančit nikdy nebudu, ale je to parádní relax a moc mě to baví :-)
Vymazat