Hradecký slunovrat 2017

Minulý rok jsem byla na Hradeckém slunovratu poprvé. Byl to nádherný víkend, kdy jsem si maximálně odpočinula a užila si hromadu muziky a neopakovatelné atmosféry zámku v Hradci nad Moravicí. Potkala jsem staré přátele, poznala nové. Letos jsem bohužel nemohla přijet na celý festival a tak jsem alespoň naložila do auta kolegyně z knihovny a na otočku jsme si udělaly jednodenní výlet.



O festivalu toho bylo v různých médiích už řečeno mnohými mnoho. Já vás nechci nijak zahlcovat informacemi a tak mi dovolte jen pár subjektivních postřehů a dojmů, které ve mě tato akce zanechala a o které bych se s vámi ráda podělila. A pokud přece jenom chcete být zahlceni, tak mrkněte ZDE.



Co mě potěšilo

Skupina, na kterou jsem se nejvíc těšila, byla jednoznačně Jananas. Vtipné, chytré texty v kterých je cítit lehký patos. Super muzika, která má hlavu a patu. Death metalový dítě pobavilo, Sova zrýval jak divej. A jako bonus Vykrádačka Honzy Kalouska, kterou na žádné jejich desce nenajdete, protože ji hrají jen naživo. PS: kdo se bude dívat pozorně, uvidí na videu i moji maličkost O:-)

Co mě překvapilo

Zvíře jménem podzim. Hoodně velké a hoodně neobvyklé uskupení. Trošku depresivní písničky. Z textů je cítit poezie chladných plískanic, opadaného listí, vůně spálené vlhké trávy a chuť ořechů a pečených jablek. Tohle pro mě je všechno Jakub König a jeho podzimní zvíře.

Musím se přiznat, že mi hned nedocvaklo, že Jakub König je vlastně Kittchen (zas až tolik hudební scénu nesleduju) a tak jsem celé vystoupení tiše dumala, koho mi ten hlas jenom připomíná. Ono bez té masky ho jde těžko identifikovat. Vloni bylo jeho vystoupení pro mě velkým překvapením a Jezero bylo naprosto magický zážitek. Hned po Jerychu Davida Stypky asi největší srdcovka, tak jen tak pro připomínku.

Mimochodem, s Kittchnem si můžete nejenom zazpívat, ale i zacvičit. Sympatický a tak trochu i zdravý projekt můžete podpořit ZDE. A k cvičení si můžete pustit, třeba zrovna Zvíře jménem podzim ;-)

Dalším hrozně milým překvapením pro mě byla skupina Ille. Nevím proč, ale při poslechu písniček jsem myslela na čistou bílou postel, zimní ráno plné třpytivého sněhu a vůně zmrzlé vody, která se dere netěsnícím oknem. V horkém létě velice osvěžující představa.

Co mě vyděsilo

Kdybych měla v sobě litr vína, byla větší tma a já byla zklamaná životem, byla by Mucha možná i snesitelná. Hlas skvělý, muzika parádní, ale ty texty... Prostě femipunk není asi moje krevní skupina a když se ve 3 odpoledne kolem vás batolí mrňata, a vy slyšíte v rozmezí 10 minut slova jako sterilizace (a že nebyla řeč o nakládání okurek), pi.a, ču..k a hymen (pár lidí kolem mě ďobalo do mobilu a googlilo, co to vlastně je), to prostě bylo moc free i na mě. Video jen na vlastní nebezpečí...

Co mi uteklo

Hromada věcí a strašně mě to mrzí. Prošvihla jsem celý páteční program. Jitku Šuranskou, Martinu Trchovou, Čankyšou, Houpací koně, VOŁOSI a spoustu dalších super kapel, které na Hradci vystupovaly. No jsem prostě hrozná a měla bych se stydět. Tak se jen můžu mlsně koukat na festivalové facebookové stránky, kde je hromada fotek a videí, a mlátit se do čílka, o co všechno jsem přišla.

No nic, příští rok bude festival zas, tak mám šanci to napravit a třeba se s někým z vás potkat pod bílou věží ;-)

Okolo dokola

K Hradeckému slunovratu nepatří jenom muzika. Jeho součástí je i doprovodný program - přednášky, výstava, tvořivé dílny, stánky s upomínkovými předměty a Krmelec. Letošním hitem byla pizza přímo z pece, přidrzlý Francouz, který dělal úžasné tousty, veganské dobroty, mexické dobroty, fish and chips a vrcholem byla naprosto geniální rolovaná zmrzlina. Pivaři se mohli občerstvit u Nachmelené opice. Ostatní prolévali hrdla skvělým vínem, domácími limonádami a míchanými alko i nealko nápoji. I kávička byla výborná. Kolegyně z toho byly dost překvapené, protože na takový výběr nejsou z rockových festivalů zvyklé, a chvílemi se ujišťovaly, jestli jsou opravdu na festivalu hudebním a ne na food.

Poděkování a pár vzkazů

Moje poděkování patří celému týmu nadšenců, kteří za touto akcí stojí a celý ten blázinec řídí a hromadě dobrovolníků a pomahačů, kteří sice nebyli tolik vidět, přesto byli nesmírně důležití. Bez nich by totiž Hradecký slunovrat nebyl a to by byla velká škoda.


Vaškovi Müllerovi, že má tolik odvahy a pouští se do toho každý rok, zas a znova, i když mu z toho už pomalu prokvétají vlasy a dělají se pytle pod očima. Na podzim si trsnem, počítej s tím ;-)

Vaškově mamince, že je pořád tak báječná, usměvavá a plná pozitivní energie. Jak mi bude líp, vyrazím do lesa na houby, protože houby jsou nejvíc.

Pacholíčkovi Ondrovi Obornému, který dokáže zařídit nemožné a kterému závidím jeho nevyčerpatelnou dobrou náladu a energii. Příště mi musíš prozradit, jaké fajné drogy bereš, protože jinak to snad ani není možný.

Petrovi Sedláčkovi za úsměv, vlídné slovo a medvědí obětí.

Hančeti za toho úžasného rozlučkového hubana, po kterým klukům spadla čelist a já pár sekund přemýšlela, jestli se nepřešupačím na ženský :-D