Název: Spálená obloha
Autor: Gilly Macmillanová
Nakladatelství: Euromedia Group k.s.
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 405
Občas se stane, že uděláme špatné rozhodnutí. Chybovat je lidské. Průšvih je, když vaše rozhodnutí zasáhne i do životů jiných lidí. Jak moc je těžké smířit se s tím, že vaše chyba vás připravila o ty, kteří jsou vám nejbližší a které milujete? Jak se rodí kostlivci ve skříni a jaké to je, naučit se s nimi žít? O zmizení malého kluka, o nešťastné shodě okolností a o chybách, které nejdou napravit. O tom všem je prvotina Gilly Macmillanové Spálená obloha.
Kniha líčí situaci, kterou nechce zažít žádný rodič. Před rokem byla Rachel se synem Benem a s jejich psem na vycházce v lese. Důvěřivě je nechala běžet napřed, aby se chlapec mohl o chvilinku dřív pohoupat na houpačce. Od toho momentu jako by se po Benovi slehla zem. Našlo se jen jeho oblečení.
"Hoši našli něco, co by podle nich mohlo být důležité. Není to Ben - " viděl tu otázku na mých rtech - "ale mohla by to být součást nebo součásti jeho oblečení."
"Kde?" zeptal se John.
"U rybníku v Paradise Bottom."
Znala jsem to místo. Bylo to nedaleko. Rozběhla jsem se tam. Slyšela jsem, jak za mnou křičí, uvědomovala jsem si rytmus těžkých kroků někoho, kdo běžel vedle mě, ale nezastavila jsem se a utíkala do lesa tak rychle, jak jsem mohla.
Uviděla jsem je dřív, než jsem dorazila k rybníku: skupinu tří mužů, kteří stáli uprostřed cesty schoulení k sobě. Sledovali mě, když jsem se blížila. Jeden z nich držel v ruce balíček, průhledný plastový sáček s něčím uvnitř.
"Přišla jsem se na to podívat," řekla jsem a muž s balíčkem přikývl: "Bylo by dobré, kdybyste mohla potvrdit, jestli některá z těch věcí patří Benovi, ale prosím, nevyjímejte je ze sáčku."
Podal mi ho jako úlitbu."
"Kde?" zeptal se John.
"U rybníku v Paradise Bottom."
Znala jsem to místo. Bylo to nedaleko. Rozběhla jsem se tam. Slyšela jsem, jak za mnou křičí, uvědomovala jsem si rytmus těžkých kroků někoho, kdo běžel vedle mě, ale nezastavila jsem se a utíkala do lesa tak rychle, jak jsem mohla.
Uviděla jsem je dřív, než jsem dorazila k rybníku: skupinu tří mužů, kteří stáli uprostřed cesty schoulení k sobě. Sledovali mě, když jsem se blížila. Jeden z nich držel v ruce balíček, průhledný plastový sáček s něčím uvnitř.
"Přišla jsem se na to podívat," řekla jsem a muž s balíčkem přikývl: "Bylo by dobré, kdybyste mohla potvrdit, jestli některá z těch věcí patří Benovi, ale prosím, nevyjímejte je ze sáčku."
Podal mi ho jako úlitbu."
Příběh je popisován ze dvou pohledů. Rachel, zoufalé matky zmizelého osmiletého Bena a vyšetřovatele Jima, který se společně s psychoterapeutkou snaží vyrovnat se sebou samým. Společně rozebírají vyšetřování zmizelého Bena ze všech možných úhlů a rozkrývají chybná rozhodnutí, která je stála cenné momenty při hledání ztraceného chlapce.
Opravdu skvěle a neotřele zpracovaný psychologický příběh. Jim a Rachel se ve vyprávění pravidelně střídali. Příběh měl spád a do poslední chvilky nebylo jasné, kdo měl ve svém úsudku pravdu a kdo se mýlil, zda Bena najdou nebo ho ztratí nadobro.
Skoro až děsivě na mě působilo společenské odsouzení nešťastné ženy jako neschopné matky, která se nedokázala postarat o svého syna. Zajímavé také bylo sledovat osudy policisty Jima, který si případ vzal až moc osobně a ukázal, že i vyšetřovatelé jsou jenom lidské bytosti. Výčitky, tlak médií, veřejné odsouzení, to vše je orámované napínavým příběhem o ztraceném chlapci. Autorce se výborně podařilo vystihnout problém zodpovědnosti a zvládnutí důsledků svých činů, aniž by to ubralo na poutavosti knihy.
Spálené oblohy jsem se zpočátku trošku bála. Sama mám doma dva sviště zhruba Benova věku, kteří právě začínají samostatně objevovat svět, a příběhy, kde se dětem nějak ubližuje, nemám moc v lásce. Autorka se však ve své knize zaměřila spíš na věci, které po zmizení následují. Zvládla svým vyprávěním ukázat, jak se chovají lidé v mezních situacích, co prožívají, jak vypadá jejich zoufalství, když je nelítostně propere a odsoudí veřejnost. Dokázala nastavit zrcadlo společnosti, která místo aby pomáhala, celé vyšetřování pouze komplikuje a hlavní hrdinové se musí vyrovnat nejen s neuvěřitelným stresem ze ztráty dítěte, ale i s agresivitou davu. Čtení to bylo nejen napínavé, ale zároveň i odstrašující a hodně poučné. A jestli to dobře dopadlo? No, to už si musíte přečíst sami.
Skoro až děsivě na mě působilo společenské odsouzení nešťastné ženy jako neschopné matky, která se nedokázala postarat o svého syna. Zajímavé také bylo sledovat osudy policisty Jima, který si případ vzal až moc osobně a ukázal, že i vyšetřovatelé jsou jenom lidské bytosti. Výčitky, tlak médií, veřejné odsouzení, to vše je orámované napínavým příběhem o ztraceném chlapci. Autorce se výborně podařilo vystihnout problém zodpovědnosti a zvládnutí důsledků svých činů, aniž by to ubralo na poutavosti knihy.
Spálené oblohy jsem se zpočátku trošku bála. Sama mám doma dva sviště zhruba Benova věku, kteří právě začínají samostatně objevovat svět, a příběhy, kde se dětem nějak ubližuje, nemám moc v lásce. Autorka se však ve své knize zaměřila spíš na věci, které po zmizení následují. Zvládla svým vyprávěním ukázat, jak se chovají lidé v mezních situacích, co prožívají, jak vypadá jejich zoufalství, když je nelítostně propere a odsoudí veřejnost. Dokázala nastavit zrcadlo společnosti, která místo aby pomáhala, celé vyšetřování pouze komplikuje a hlavní hrdinové se musí vyrovnat nejen s neuvěřitelným stresem ze ztráty dítěte, ale i s agresivitou davu. Čtení to bylo nejen napínavé, ale zároveň i odstrašující a hodně poučné. A jestli to dobře dopadlo? No, to už si musíte přečíst sami.
Kdy Spálenou oblohu rozhodně číst
- máte rádi psychothrillery
- zajímají vás příběhy o pohřešovaných lidech
- rádi odhalujete rodinná tajemství
Kdy Spálenou oblohu rozhodně nečíst
- vadí vám jakékoli bezpráví páchané na dětech
- máte malé děti a bojíte se o ně na každém kroku
- nebaví vás vytahování kostlivců ze skříní
Za napínavý čtenářský zážitek děkuji internetovému knihkupectví Bux.cz, kde najdete jak Spálenou oblohu, tak i další skvělé thrillery .
O autorce
Gilly Macmillan vyrostla v Swindon, Wiltshire a také žila v severní Kalifornii. Studovala dějiny umění na univerzitě v Bristolu a pak u Courtauld Institute of Art v Londýně. Pracovala v Burlingron Magazine a Hayward Gallery. Nyní žije v Bristolu se svým manželem a třemi dětmi a píše na plný úvazek. Spálená obloha je její prvotina, v součastnosti pracuje na svém třetím románu.
Tahle kniha vypadá hodně slibně a Tvá recenze mi to docela potvrdila :) Poslední dobou mám takové trochu thrillerové období a tak myslím, že by mi Spálená obloha mohla sedět :)
OdpovědětVymazatTohle je hodně psychologický. V pár věcech dost překvapila, některé zvraty jsem ani nečekala. No však uvidíš sama ;)
VymazatI já mám thrillerové období, stačí se podívat na můj blog :-) Teď sice čtu Jsou světla, která nevidíme, ale Spálenou oblohu mám v seznamu.
OdpovědětVymazatO všem? Ovšem!
Já jsem teď zabraná v Hedvábí a v Krávě nebeské. To potřebuju krapet odlehčit, ať z toho úplně nezblázním ;) diky za tip, určitě se na tvůj blog mrknu :)
VymazatSkvělá kniha, moc se mi líbila :)
OdpovědětVymazatSuper recenze. Nemohu se dočkat, až se do knížky pustím, zatím to vypadá, že je to titul přesně pro mě. :)
OdpovědětVymazat