středa 10. září 2014

Strážkyně pramene

Název:  Strážkyně pramene
Autor: Emmi Itäranta
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2014
Počet stránek: 286








Celkové hodnocení: *****



Určitě to už někdy zažil každý z vás - týden bez teplé vody. Z obyčejného sprchování se najednou stal jakýsi rituál, kdy bylo třeba na sporáku ohřát několik litrů vody, přemístit je do vany a pak šetřit každou kapičkou. Najednou si člověk uvědomil, jaká je to nádhera, když může jednoduše otočit kohoutkem a mít pitnou a dokonce i teplou vodu až pod nos.

O vodě vypráví i poetická fantasy Strážkyně pramene. Děj se odehrává v Skandinávské unii v daleké budoucnosti. Vlivem globálního oteplování stoupla hladina moře a obyvatelná pevnina se smrskla jen na malý kousek. Všechny sužuje nedostatek sladké vody. Na většině země se rozkládá poušť a mrtvý les, do kterého je zakázán vstup. Obyvatele trápí nejen všudypřítomný hmyz, ale i choroby ze špinavé vody a nedostatku jídla. I věci, které pokládáme za běžné, jsou vzácné, dokonce i plastové lahve na vodu se opravují.

Hlavní hrdinka Noria však až tak těžký život nemá. Patří do rodiny čajových mistrů. Její otec svým hostům na objednávku předvádí tradiční čajový obřad a svému umění učí i Noriu. Její matka je zapálená vědkyně.


"Ani zrnko písku se nehne z místa bez pohybu v tkáni veškerenstva. Jakmile změníš jednu věc, změníš všechno"
Wej Wu-ling, "Cesta čaje" 7. století věku Starého 'Čchienu


Jednoho dne se otec se rozhodne, že je Noira dostatečně zralá, aby jí mohl odhalit největší tajemství svého rodu. Není jen čajovým mistrem, ale i strážcem tajného podzemního pramene sladké vody. Proto je jejich čaj tak lahodný a výjimečný. To je však nelegální a nově příchozí armádní náčelník Tara se snaží prokázat, že se na pozemku rodiny děje něco nekalého. Ilegální potrubí, které vede od pramene k domu, je však dobře ukryto a Tara odchází s nepořízenou. Dál však rodinu bedlivě sleduje. Matka tlak nevydrží a odjede pracovat do vzdáleného města a Noira zůstane s otcem, aby mohla složit mistrovskou zkoušku.


"Jen to, co se mění, může přetrvat"
Wej Wu-ling, "Cesta čaje" 7. století věku Starého 'Čchienu


Noria má v blízké vesnici nejlepší přítelkyni - Sanju. Spolu chodí pátrat na skládku po věcech, které tam vyhodili předci a které by se daly nějak využít. Jednou tam najdou i kupičku CD. Když je Sanja pustí na starém přehrávači, který se jí jakoby zázrakem podaří zprovoznit, nestačí se obě dívky divit. CD obsahují důkazy o tom, že vláda záměrně manipuluje s informacemi o vodě, a že ve vnitrozemí se voda začíná sama přirozeně obnovovat a čistit.

Když Noira projde závěrečnou zkouškou na čajového mistra, její otec zemře. S matkou se nemůže spojit, a tak starost o čajovnu i o pramen zůstane zcela na ní. Sanja i další vesničané trpí nedostatkem čisté vody. Noria se rozhodne, že jim pomůže. Postupně se okruh lidí, kteří znají tajemství pramene rozroste tak, že musí nutně dojít k vyzrazení. Noria se se Sanjou začne chystat na dalekou cestu do vnitrozemí, aby si mohly ověřit, zda jsou data na zachráněných discích pravdivá. Vše mají již připraveno, když v tom se jednoho rána objeví na dvěřích Noriina domu modrý kruh, kterým se označují příbytky vodních zločinců....

Kniha je prezentována jako "poetická distopie s postapokalyptickými prvky" a opravdu musím říct, že toto zařazení je výstižné. Čajový obřad a různé východní moudrosti týkající se vody se vinou celou knihou jako hedvábná nit. Nutí nás zamyslet se nad tím, zda se chováme ke svému prostředí opravdu šetrně, aby naše děti a děti jejich dětí nemusely dopadnout jako Noria a celá její společnost. V souvislosti s tímto příběhem o vodě jsem si vzpomněla na tuto užitečnou knížku, která pomáhá čistit vodu. Snad vás video zaujme. Mě se nápad s pitnou knihou velice líbí.  Pro ty, kdo si v angličtině moc nevěří, je video s titulky ke shlédnutí  ZDE.




O autorce


Emmi Itäranta (*1976) pochází z finského Tampere. V rodném městě vystudovala divadlo a poté tvůrčí psaní na Kentské univerzitě ve Velké Británii, tam začala pracovat i na své první knize. Nakonec ji napsala hned dvakrát: finsky a anglicky. S románem Teemestarin kirja, zcela nečekaně spojujícím žánr dystopie s veskrze poetickým jazykem, vyhrála soutěž science fiction a fantasy literatury, již uspořádalo finské nakladatelství Teos. U Teosu finská verze v roce 2012 také vyšla a Emmi Itäranta za ni sklidila nejen řadu nadšených recenzí a ohlasů, ale i dvě významné ceny pro začínající autory. Anglická verze vyjde letos s názvem Memory of Water v prestižním nakladatelství HarperCollins. Chystají se překlady do další desítky jazyků. Emmi Itäranta pracovala jako novinářka, divadelní kritička, dramaturgyně a scénáristka, učila na Kentské univerzitě. V současné době žije v anglickém Canterbury a díky úspěchu své prvotiny se může naplno věnovat psaní.

Žádné komentáře:

Okomentovat