Název: Jidáš
Autor: Astrid Holleeder
Autor: Astrid Holleeder
Nakladatelství: Dobrovský s.r.o, edice Knihy Omega
Rok vydání: 2018
Počet stránek: 535
Celkové hodnocení: ****
Willem Frederik Holleeder se narodil 29. května v roce 1958 a v dospělosti si díky svému výraznému profilu vysloužil přezdívku De Neus (Nos). Jeho otec pracoval pro firmu Heineken. I když navenek působil jako starostlivý manžel, ve skutečnosti to byl alkoholik, který brutálně mlátil nejdřív svoji ženu a pak i děti.
"Když na ni poprvé vztáhl ruku, nemohla tomu uvěřit. Jak se mohl tento jinak tak milý a empatický člověk zničehonic proměnit v krutou zrůdu? Určitě udělala něco špatně, musela. To jí také tloukl do hlavy svými dlouhými monology: jak strašná byla jako žena v domácnosti, jak šťastná by měla být, že ji stále chtěl za manželku, a jak si nic z toho, co má, vlastně nezasloužila, protože byla k ničemu. Přiměl ji věřit, že je to všechno její vina, že si takové chování zaslouží, protože je mizerná hospodyně, která mu naschvál kazí život. "
(str. 29)
Willem byl nejstarší, ze sourozenců. Druhorozená byla Sonja. Pak se manželům Holleederovým narodil ještě Gerard a Astrid. Je až neuvěřitelné, co si všechno sourozenci museli vytrpět a není divu, že tak kruté zacházení zanechalo na jejich psychice následky. Se svými neurózami se vyrovnávali po svém. Muži se dali na dráhu zločinu, protože byli zvyklí na násilí a výhrůžky byly jejich denním chlebem. Sonja v dospělosti převzala roli svojí matky. Podřízená svému partnerovi pečovala vzorně o domácnost a nikdy se neptala, co dělá po večerech s jejím bratrem.
Nejmladší Astrid byla přece jen jiná. Byla chytrá a cílevědomá. Vystudovala dokonce vysokou školu a stala se právničkou. I když se jí nevydařilo manželství a kvůli jejímu příjmení jí často v profesním životě házeli klacky pod nohy, dokázala se přes to přenést. Jediné, z čeho měla opravdovou hrůzu, byly bratrovy výhrůžky, kterými se jistil, aby proti němu nešla svědčit. Únosem a uvězněním dědice milionového impéria totiž Willemova zločinecká kariéra teprve začala. Část peněz z výkupného se nikdy nenašla. Po návratu z vězení si Willem založil vlastní gang a vlastní síť donašečů a pustil se do "podnikání" naplno. Poslední pomyslnou kapkou byla smrt jeho švagra, Cora, ve které měl prsty. Teprve pak se Sonja a Astrid rozhodly proti němu postavit a poslat ho do vězení napořád.
Část, kde Astrid vzpomíná na své dětství bylo velice niterné. Úděsné praktiky jejího otce, lhostejnost a otupělost matky, děti, které přejímají role svých rodičů. Svoji neutěšenou situaci nakonec zvládla asi nejlíp ze sourozenců. I přes předsudky a ponižování ze strany policie kvůli bratrovým činům, dokázala dosáhnout svých cílů. Bylo vidět, že téma je autorce blízké a že jí jde od srdce. Když se však pustila do popisů osnování své zrady, byla ve vyprávění už méně jistá. Pořád dokola opakovala, jak ji sužoval strach a neustále výčitky. Připadalo mi, že při psaní hodně myslela na to, že její bratr si knihu přečte a tak se mu chtěla za svoje činy omluvit.
Wim byl ve své době obrovská mediální hvězda. Něco jako pro našince Kájínek. Únos Heinekena spáchal a byl po právu za svůj čin odsouzen. Přesto mu lidi fandili a obdivovali ho. Policie byla přesvědčená, že jeho sourozenci jsou stejní jako on. Nejtěžší tak paradoxně pro Astrid bylo dokázat policii, že není na Willemově straně barikády.
Nakonec vše dobře dopadlo. Sestrám se povedlo takřka nemožné. Poslaly Willema Holleedera do vězení na doživotí a přežily. O celé kauze je dokonce natočený film.
"Když na ni poprvé vztáhl ruku, nemohla tomu uvěřit. Jak se mohl tento jinak tak milý a empatický člověk zničehonic proměnit v krutou zrůdu? Určitě udělala něco špatně, musela. To jí také tloukl do hlavy svými dlouhými monology: jak strašná byla jako žena v domácnosti, jak šťastná by měla být, že ji stále chtěl za manželku, a jak si nic z toho, co má, vlastně nezasloužila, protože byla k ničemu. Přiměl ji věřit, že je to všechno její vina, že si takové chování zaslouží, protože je mizerná hospodyně, která mu naschvál kazí život. "
(str. 29)
 |
| Rodina Holleederových |
 |
| Cor a Wim v roce 1983 před soudem |
Část, kde Astrid vzpomíná na své dětství bylo velice niterné. Úděsné praktiky jejího otce, lhostejnost a otupělost matky, děti, které přejímají role svých rodičů. Svoji neutěšenou situaci nakonec zvládla asi nejlíp ze sourozenců. I přes předsudky a ponižování ze strany policie kvůli bratrovým činům, dokázala dosáhnout svých cílů. Bylo vidět, že téma je autorce blízké a že jí jde od srdce. Když se však pustila do popisů osnování své zrady, byla ve vyprávění už méně jistá. Pořád dokola opakovala, jak ji sužoval strach a neustále výčitky. Připadalo mi, že při psaní hodně myslela na to, že její bratr si knihu přečte a tak se mu chtěla za svoje činy omluvit.
Wim byl ve své době obrovská mediální hvězda. Něco jako pro našince Kájínek. Únos Heinekena spáchal a byl po právu za svůj čin odsouzen. Přesto mu lidi fandili a obdivovali ho. Policie byla přesvědčená, že jeho sourozenci jsou stejní jako on. Nejtěžší tak paradoxně pro Astrid bylo dokázat policii, že není na Willemově straně barikády.
Nakonec vše dobře dopadlo. Sestrám se povedlo takřka nemožné. Poslaly Willema Holleedera do vězení na doživotí a přežily. O celé kauze je dokonce natočený film.
Když se mi kniha Jidáš dostala do rukou, v první chvilce jsem měla pocit, že hanlivé označení je určeno Willemovi. Není to však pravda. Darebákem, který zradil krev své krve byla vlastně Astrid a i když udělala správnou věc, trápil ji pocit viny.
Mám tyhle osobní příběhy, které jsou napsané podle skutečných událostí, ráda. Předem sice víte, jak skončí, je však zajímavé mít šanci nahlédnout do zákulisí a podívat se na celou kauzu z pohledu hlavních aktérů. I když je autorka lepší právnička než spisovatelka přesto autenticita a emotivní zabarvení jejího příběhu tento nedostatek plně vyvažuje a určitě si ho užijí všichni fanoušci příběhů podle skutečných událostí.
Kdy knihu Jidáš rozhodně číst
- máte rádi příběhy podle skutečných událostí
- zajímá vás holandské podsvětí
- Heineken je vaše oblíbená značka piva
Kdy knihu Jidáš rozhodně nečíst
- nesnášíte, když předem víte, jak příběh dopadne
- dáváte přednost červené knihovně
- vadí vám, když se v knize ubližuje dětem
Podobné knihy
O autorovi
Astrid Holleeder se narodila 4.12.1965. Pracovala jako advokátka, ale jen do okamžiku, kdy začala svědčit proti svému bratrovi. Nyní žije ve skrytu.
Žádné komentáře:
Okomentovat