Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Název: Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Autor: Ladislav Zibura

Nakladatelství: BizBooks

Rok vydání: 2017 

Počet stránek: 304

Celkové hodnocení: *****

Na cesty se vydávám ráda. Miluji ten pocit, když někam jedu a nevím přesně, co mě na konci cesty čeká. Rebel s větrem ve vlasech, "on the road"... Kdysi jsem cestovala víc, ale co mám děti jednoduše není čas ani síla a jsem ráda, když se urvu na malý výlet do Prahy. Proto si o cestování alespoň čtu. A úplně nejradši mám knížky Ladislava Zibury. 

Tento mladý muž je pro dnešní generaci něco jako Miloslav Stingl pro naše rodiče a prarodiče. Putuje pěšky do vzdálených destinací, přespává u domorodců, a s jistou dávkou drzosti se snaží co nejlépe poznat jejich povahu a způsob života. Někdy mu to jde líp, někdy hůř. Cestuje nalehko a sám. Tentokrát se vydal do divokých končin Kavkazu. Pořizuje si dokonce kolo a za bouře se rodí Mašina Ladislav. Šlape do kopců, z kopců, stakany vodky střídají stakany vína, peče chleba, zachraňuje šťěnátka, láme ženská srdce. Do všeho jde naplno a i když mu sem tam dochází síly, nevzdává se a občas i vítězí.


"Sestoupil jsem z kláštera zpět ke svému bicyklu a nebylo pochyb o tom, že se blíží bouřka. Když je člověk dlouho na cestě, takové věci pozná. Stačí se podívat na oblohu a poslouchat. Pokud se v dálce občas objeví blesk a následně ozve zadunění, znamená to, že bude pršet. Jindy nepříjemné zjištění mi přineslo zajímavou výzvu. Každý mladý muž, který má koloběžku, kolečkové brusle nebo třeba Škodu Favorit, totiž čas od času cítí potřebu si zazávodit. Hřmění jsem označil za startovní výstřel a vyzval bouřku na souboj. Už po pár minutách jízdy jsem mohl spokojeně konstatovat, že nás závod vysiluje stejně. Dech se mi prohloubil a zrychlil na maximální intenzitu, celé mé tělo pokryl studený pot. Totéž se stalo bouřce, které sílil vítr a začal z ní odkapávat déšť. Do pedálů jsem šlapal tak silně až se mi z úst občas vydralo tenisové zaúpění. Bouřka na tom se svými hromy nebyla o nic lépe. Podobné vypětí jsem naposledy zažil, když mě má vysokoškolská lektorka spinningu nechala předcvičovat před šestnácti dívkami. Tehdy mě před kolapsem zachránil konec hodiny, tentokrát závod skončil příjezdem do vesnice. Své vítězství jsem oslavoval v hustém dešti - poraženeckých slzách bouřky. "


Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii je Ziburovou v pořadí třetí knihou. Ten, kdo četl jeho předchozí počiny ví, že se nejedná o žádný suchopárný výčet navštívených míst. I tato knížka doslova přetéká šťavnatými historkami, z kterých budete slzet smíchy. A navíc máte jistotu, že vše dobře dopadne, protože hlavní hrdina vše ve zdraví přežil a sepsal.

Pokaždé, když Ladislav napíše knihu, kromě krásných ilustrací dvojice Tomski Polanski v ní nenajdete ani jednu fotografii. Ty si schovává na přednáškové turné, které po každé jeho publikaci následuje. Na jedné z jeho přednášek jsem byla předloni v Olomouci. Tenkrát vyprávěl o svém putování po Nepálu a Číně. Naprosto skvěle jsem se s kamarádkami bavila a dvouhodinová masáž bránice mi prodloužila život o pěkných pár let. Pokud máte tu možnost, určitě si jeho vystoupení nenechte ujít. "Princ Ládík live" stojí opravdu za to. Seznam jeho přednášek najdete ZDE.

Jako malá holka jsem milovala pohádku Honza málem králem. Roztomile přitroublý blondýn Jirka Korn se v ní vydává do světa na zkušenou. Podobný pocit mám z Ladislava Zibury. Mladý muž, který působí na první pohled trochu jednoduše až naivně, ukrývá pod čepicí i něco víc než jen bujnou blond kštici, cestuje světem a užívá si volnost putování. Svět bere s roztomile filozofickým nadhledem a jeho radost ze života je velice nakažlivá a inspirativní.

Ladislav Zibura je něco jako takový filozof začátečník a mě hrozně baví sledovat, jak se z trdla z AZ kvízu mění na zkušeného mužského, který se nebojí říct svůj názor a stát si za ním. Jeho myšlenky jsou pro mě podnětné a baví mě. Jsem zvědavá, jaký člověk se z něj vyklube za pár let, kam až dojde...

Kdy knihu Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii rozhodně číst

• máte rádi příběhy ze života
• baví vás cestování
• berete život s humorem

Kdy knihu Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii rozhodně nečíst

• myslíte si, že Ladislav Zibura je arogantní blb
• nesnášíte cestování
• nemáte rádi štěňátka

Za namoženou bránici od smíchu děkuji nakladatelství BizBooks, na jejichž stránkách najdete kromě knihy Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii i ostatní pecky od Ladislava Zibury.

O autorovi

Ladislav Zibura se narodil 15. června 1992 v Českých Budějovicích do učitelské rodiny. Mladí manželé své dítě zahrnuli láskou a dopřáli mu odborného pedagogického vedení. Jejich pokusy vychovat ze syna dobrého člověka však byly neúspěšné, a tak v jeho patnácti letech výchovu nahradila bezmezná důvěra hraničící s rezignovaností. Touha po dobrodružství přivedla Ladislava vedle bezpočtu neobyčejných zážitků a nedorozumění také k pěším poutím. Na svých cestách po Evropě a Asii už nachodil přes 5000 kilometrů a zcela podlehl půvabu svobody, která putování provází. A aby si jí mohl užívat i v pracovním životě, rozhodl se autor po dokončení vysokoškolského studia pokračovat v tom co umí nejlépe - dělat, co ho zrovna napadne. V letech 2015 a 2016 napsal dvě knihy, které se staly bestselery (40 dní pěšky do Jeruzaléma a Pěšky mezi buddhisty a komunisty). V roce 2017 pak vyšla kniha Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii.