Od Daniela Glattauera jsem už četla Dobrý proti severáku. Moc se mi líbil a proto jsem se rozhodla pustit do jeho dalšího díla Navždy tvůj.
Kniha vypráví příběh Judith, pětatřicetileté, soběstačné, schopné ženy, majitelky obchodu s lampami. Ta jednoho dne doslova narazí do Hannese, celkem ucházejícího, krapet podivínského architekta, který jí začne nadbíhat. Judit nakonec neodolá a i když city které k Hannesovi chová jsou spíše vlažné, začne s ním chodit. Její přátelé i rodina jsou z jejího nového přítele unešení. Ona však jejich nadšení nesdílí a vztah nakonec ukončí. Hannes to ze začátku nechce pochopit, všelijak Judith nahání, posílá jí květiny, zahrnuje ji dopisy, telefonáty, sleduje ji. Judith to psychicky ničí, připadá si jak štvaná zvěř. Nakonec tlak nevydrží, sesype se a skončí v psychiatrické léčebně, odkud ji slavnostně vysvobodí "milující" rodina v čele s přešťastným Hannesem, který má konečně možnost se o ni s láskou starat....
Je to zajímavý a odstrašující příběh o tom, jak touha po vztahu a lásce může zaslepit a toho druhého naprosto zničit. Knížka se mi líbila moc, Glattauer nezklamal a opět se ukázal jako výborný vypravěč. Námět byl zajímavý, konec překvapil. Fajn čtení na deštivý víkend, můžu jen doporučit.
Vondruška mě lákal už dlouho, a tak když se u nás v knihovně objevila jeho nová kniha Ještě že nejsem kat, neodolala jsem, vzala si ji na chalupu a u kávičky a dobré buchty si ji přečetla.
Jedná se o historický detektivní román, který se odehrává v renesančním Starém Městě pražském. Začíná vraždou kupce Pelecha, který je už týden pohřbený. Jak je to možné? Pohřbená mrtvola měla rozdrcenou hlavu, takže ji identifikovali pouze podle oblečení. A tak Rychtář Jan musí vyšetřovat vraždy dvě. Vraždění však pokračuje. Další obětí je kat Kubeša, pak následuje Kuba, sluha královského podkomořího pána z Hýzrlů a biřic Zlámal. A aby toho nebylo málo, z městské pokladny zmizí 700 kop grošů (42 000). Nakonec rychtář řeší vražd 5, k tomu krádež 500 hřiven stříbra (zhruba 126 kilo) a musí co nejdřív sehnat nového kata a to vše do 4 dnů jinak přijde o úřad. Naštěstí do Prahy přijíždí jeho synovec Petr, kterého kvůli běhání za děvčaty vyhodili z Litoměřického semináře. Tomu se převelice zalíbí mladá vdova po katovi a tak je svolný stát se katem a strýci pomoci. Do pátrání se nakonec pustí i rychtářova dcera Světlana a schopná a chytrá katovka Magdalena. Stopy je nakonec zavedou až mezi konšely Starého Města pražského.
Kniha se nečetla špatně, ale trochu mě zklamala. Očekávala jsem víc historických podrobností. Příběh mi hodně připomínal Naivní detektivku z knihovny ,o které jsem už psala, jen byl zasazený do historického pozadí. U čtení jsem si vzpomněla film Počestné paní pardubické, kde hraje Jiřina Štěpničková jako katovka. Její úžasná věta "ať mi neleze na kůži" mě pokaždé dostane. Ke knížce bylo připojeno CD s českými renesančními písničkami. Jako nápad to není špatné, člověk se tak líp dostane do atmosféry a pokud ke čtení rádi posloucháte hudbu, může to být příjemný zážitek. Mě bohužel tento styl muziky nic neříká a u čtení mám ráda ticho, takže ani tím si mě pan Vondruška nezískal. Závěr? Napínavé to bylo, zkusila jsem zas krapet jiný žánr, ale nic moc.
Všude diskutovanou "kukačku" jsem si nechala na prodloužený víkend na chalupě. Asi to byl nějaký ironický žert osudu, že zrovna pod vlak skočila Iveta Bartošová a já si čtu knížku, jejíž hlavní postava je slavná modelka, která spáchá sebevraždu. Krapet morbidní? Možná.... I když život už prostě někdy takový bývá. Ale k samotné knize.
Hlavní postavou je Cormoran Strike, bývalý vojenský vyšetřovatel, syn slavného rockera a jeho oddané fanynky, který ve službě v Afgánistánu přišel o kus pravé nohy. Nosí protézu, kouří jak fabrika, bývá povětšinou nabručený, občas opitý, jeho praxe soukromého očka upadá, zrovna se rozešel s přítelkyní Charlotte a přespává v kanceláři. Situace se změní, když ho o pomoc požádá John Bristow, nevlastní bratr slavné top modelky Luly Landryové, která před třemi měsíci skočila z okna svého bytu. John však věří, že to nebyla nehoda a najme si Cormorana, aby případ ještě jednou vyšetřil. Spolu se svojí novou sekretářkou Robin se Cormoran pouští do pátrání. Postupně zjišťují, že zářivý svět modelingu má také spoustu stinných stránek, a že kolem zcela jasného případu sebevraždy je spousta nevyjasněných a krajně podezřelých věcí. Kdo všechno měl zájem na smrti Luly? Žárlivý přítel Evan Duffield? Raper a její fanoušek Deeby Macc? Modelka a blízká přítelkyně Ciara Porterová? Guy Somé, excentrický módní návrhář? Strýc Tony, který Lulu považoval za rozmazlenou feťačku? Freddie Bestigui, soused Luly, producent a násilník? Rochell, vychytralá kamarádka z odvykačky? To už si přečtěte sami.
Musím se přiznat, že ke knížce jsem přistupovala s předsudky. Veřejné odhalení, že Robert Galbraith je ve skutečnosti Joanne Rowlingová, mi přišlo jako vychytralý marketingový tah, který nakladatel použil, když se kniha neprodávala podle jeho představ. Příběh mě však mile překvapil. Byl chytrý, vtipný, napínavý. Krapet mi atmosférou připomíná filmy ve stylu noir. Je to úplný opak severských thrillerů a příjemně jsem si u něj odpočinula. Pokud hledáte relaxační, oddychovou, poctivou, klasickou detektivku, určitě neuděláte touhle knížkou chybu.
Kniha Vzpomínky na jedno dobrodružství je v podstatě volným pokračováním Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Vypráví příběh Señora dona Roberta Juana Carlose Fuljumera y Suipacha, který se na stará kolena rozhodl naučit tančit tango stejně suveréně, jako John Travolta tančil disco v Horečce sobotní noci a vydal se na 4 měsíce do Buenos Aires zažít pravé tangové dobrodružství. A protože dosud tancoval povětšinou jen s plyšovou orangutanicí Luisou, stojí jeho argentinské eskapády opravdu za to. Kniha je pestrobarevnou směsicí drobných příhod, které Robert Fulghum při svém tangovém pobytu zažil. Některé jsou zábavné, jiné dojmou či rozesmutní. A tak vám dnes místo příběhu samotného radši povím, co jsem se z knihy dozvěděla zajímavého o tangu. Milonga - je místo, kde se tančí tango a zároveň kokrétní akce. Mimo to je to i označení jednoho ze tří stylů tanga. Takže máme Milongu, Tango a Vals-tango (tango ve valčíkovém rytmu). Tanda - čtyři až šest asi tříminutových skladeb jdoucích po sobě. Cortina - opona. Netangová skladba, která uzavírá sérii (tandu). Netančí se na ni. Cabeceo - gesto vyzývající partnera k tanci. Pravidlo: jestliže cabeceo vyšlete, pak si musíte zatancovat se ženou, která je zachytila. Abrazo - objetí při uvítání a taky držení při tangu Tanguero/a - tanečník/tanečnice tanga Milonguero/a - zkušený tančeník/tanečnice tanga, obvykle zralého věku Principiantes - začátečníci Jubilado - starší pán, penzista. Jubilado milonguero je člověk, jehož celý život se točí kolem tanga.
Významnou zásadou tanga je ticho. Hovořit při tangu je svatokrádež.
Americkou snídani tvoří slanina, vajíčka, šťouchané brambory, topinka, máslo, džem, pomerančový džus a kafe. Argentinská snídaně sestává z kafe a cigarety. Argentinci nesnídají, argentinci čekají.
Charakteristickým rysem señora Fuljumera byly boty. Pro svůj tanec hledal perfektně padnoucí obuv a protože z červeného páru mu seděla levá bota a z černého bota pravá. Takže? Nakonec proč ne.
Na buenosaireských milongách se vidí spousta krásných pánských bot: černobílých, pruhovaných, kostkovaných, z kůže mnoha různých plazů, semišových, na podpatcích vysokých i nízkých. Ale nikdo ještě nikdy neviděl milonguera s jednou botou černou a jednou červenou. Na señora Fuljumera se možná nebude vzpomínat díky tancování, ale snad se na něj nezapomene aspoň díky těm jeho botám.
Snad vás knížka pobaví a tanečně naladí stejně jako mě. Takže.... Nebuďte pescados! La noche está en panales! 50538-50538 ;-) PS: Na závěr mi dovolte jedno video. Je to příběh jedné milongy, velké lásky, radosti i bolesti... Přijde mi, že tenhle krátký film dokonale vystihuje všechno, o čem tango vlastně je a rozhodně stojí za to se na něj podívat.
A jak to probíhalo u mě? Včera jsem zjistila, že jsem zapomněla v práci mobil. Takže problém - jak budu fotit? No nic, vyhrabala jsem starý foťák, nabila baterky, napsala básničky, cítila jsem se připravena. V 8 hodin večer nám vypli proud, takže celý barák se ocitl nejen bez elektřiny, ale i bez internetu. V tuto chvíli jsem si začala připadat jako pravdový partyzán. Nevzdala jsem to. V 7 ráno jsem vyrazila do práce pro mobil, rozmístila básně, vyfotila je, došla k mamce, nasdílela fotky. Nutno podotknout že maminka má absolutně předpotopní počítač a celá operace trvala nervydrásajících 30 minut. Fuj. Ale zadařilo se. Celkem jsem umístila 7 básní. 5 cizích, 2 vlastní. Našli jste nějakou? Zapojili jste se do akce? Jestli máte chuť, stále se ještě můžete přidat.
Hrozně moc ráda tančím a argentinské tango je moje srdeční záležitost. Knihu Drž mě pevně, miluj mě zlehka jsem si chtěla už dlouho přečíst. Roberta Fulghuma mám zafixovaného jako "toho chlápka s mateřskou školkou" a touto knížkou mě velice mile překvapil. Navíc má krásné ilustrace od Willow Baderové. Prostě se nedalo odolat.
A o čem se v ní vypráví? Ústředním motivem je tančírna Century. Je otevřená všemu a všem kdo si chtějí zatančit, nebo jen tak posedět, poslechnout si hudbu a dívat se jak lidé tančí. Odehrávají se v ní příběhy. Některé krátké, některé delší. Postupně poznáváme majitelku, zaměstnance, stálé i náhodné zákazníky. Všechno to jsou úchvatné a originální postavy. Buck, DJ co vede monology, jeho bratranec a dveřník Oskar, barmanka Frieda s mohutným pozadím a ještě větším srdcem, noční hlídač, kterému nikdo neřekně jinak než "táta O'Mally", Giselle učitelka tanga, Hello Silvermanová, lesbická majitelka klubu, která je stále v poklusu, Dulci Maria, slepá someliérka a výborná tanečnice tanga, Angel Amaya, napůl španěl, napůl angličan, malíř a výborný tanečník, Marisol Machado, novinářka co píše o podnicích v USA, kde se tančí tango a snaží se netancovat a nakonec i Aristo Joyce, právník Century, který by rád otevřel dveře, ale příliš se bojí. Společně s nimi pak prožíváte jejich lásky, touhy, zklamání i štěstí.
Celá knížka je naplněná krásnou taneční atmosférou. Když jsem ji četla, přišlo mi líto, že v našem městě žádná taková podobná tančírna neexistuje. Lidi v dnešní době tak nějak málo tančí. A tak si dovolím aspoň pár inspirativních úryvků z knížky.
"Tango je rozhovor, který vedeme nohama"
"Tango je Cesta - právě tak jako zen, jóga nebo náboženství"
"Když lidé hovoří o tangu, ozývají se slova jako vášeň, strach, touha, soužení, prahnutí, žal, odloučení, sklíčenost a láska. Žádný jiný společenský tanec se takto nevnímá"
"Tanečnice tanga nemá bot nikdy dost"
"Tanec znamená objímat se a kráčet při hudbě"
"Chodit za sny už mě fakt nebaví. Prostě se jich zeptám, kam mají namířeno, a zavolám jim později"
"Cabeza arriba! - Hlavu nahoru!"
"Ti dva se při tangu moc nehýbají."" Přesně tak: jsou v klidu..., hýbe se země"
"Na dámském WC, hned u hlavního tanečního sálu, někdo první týden po otevření Century napsal na zeď vedle umyvadla pár řádků. Je to postesknutí vyvedené nenápadným psacím písmem: Chci tancovat, ale neumím to. Nejsem žádná tanečnice! A pod to jistější ruka připsala: Má drahá, tím jsme si prošli všichni. Takže hejbni kostrou a ať už jsi na parketu!"
A jako bonus můžete mrknout jeden klip. Písnička se jmenuje Miluj mě zlehka, drž mě pevně a je od Žambochů. Tančí v ní Fulghum s manželkou a nutno dodat, že jim to děsně sluší :-)
PS: A mimochodem, všimněte si Fulghumových bot. Schválně si tipněte, proč má každou jinou :-)
Naivní detektivka z knihovny je prvotina mladé sympatické dámy Jany Chroustové, malířky naivních obrázků (mrknout na ně můžete tady). A o čem to vlastně je?
Příběh je umístěn do prostředí tiché klidné malé knihovny na Cibulkách na Praze 5. V poklidné vilové čtvrti se v noci ozve výkřik a výstřel. Stálí návštěvíci knihovnice Janiny Filupové to na druhý den probírají v knihovně a rozhodnou se zjistit, co se vlastně stalo. Do pátrání jsou postupně zasvěcováni další čtenáři. Paní Jurtová, Pan Ondřej s manželkou Johanou s krysaříkem Lupínem, pan Nový a slečna Gábina s jezevčicí Aninkou tvoří spolu s knihovnicí Janinou úderný tým obstarožních detektivů. Hlavním podezřelým je doktor Drobný, kterému se záhadně na nenahlášenou dovolenou ztratila kolegyně doktorka Lesecká. Vyšetřování nabírá na obrátkách, nakonec do něj naše parta zapojí i novou sympatickou policistku Adélu Sojkovou. Jak to všechno dopadne? Kdo je vrah a kdo oběť? To se nechte překvapit.
Svižná, chytrá, vtipná, napínavá. Knížka se mi četla moc pěkně, za jeden den nebylo co řešit. Zápletka dobrá, neotřelá, i rozuzlení zajímavé, moc se mi to líbilo. Jako oddychové čtení rozhodně nezklamalo, do čekárny k doktorovi nebo na cestu autobusem ideální.
Tak jsem se už hodně dlouho u knížky nebála a taky se mi hodně dlouho nestalo abych zvládla přečíst skoro 500 stránkovou bichli přes víkend. Ale knížka Larse Keplera Písečný muž mě prostě chytla a nepustila. Tak infakrtově napínavé čtení jsem snad ještě nezažila. Ale k samotnému příběhu.
Jedné noci se na železničním mostě objeví podvyživený, zraněný neznámý muž. V nemocnici pak vyjde najevo, že se jedná o pohřešovaného syna spisovatele Reidara Frosta Mikaela, který se před třinácti lety záhadně ztratil se svou sestrou Felicií. Tenkrát byl ze zločinu podezříván Jurek Walter. Chladnokrevný psychisky narušený vrah, který své oběti zakopával do země a záměrně je udržoval třeba i několik let na hranici života a smrti. Komisař Joon Linna mu však souvislost se zmizelými sourozenci ani s dalšími neobjasněnými případy nikdy nedokázal. Měl však podezření, že Jurek měl komplice. Jurek Joonovi a jeho kolegovi vyhrožoval smrtí jejich blízkých. Když pak zmizí děti a manželka Joonova kolegy, který se po neúspěšném pátrání zastřelí, finguje Joona pro jistotu smrt své ženy a dcery a dál pátrá na vlastní pěst po záhadném Jurkově pomocníkovi.
Když se objeví Mikael, Joonovi naděje na rozluštění záhady, kdo je Jurkův spolupachatel, vzroste. Mikael navíc tvrdí, že jeho sestra je stále naživu. Musí však jednat rychle, protože se s vysokou pravděpodobností nakazila legionelou a pokud se jim nepovede ji v průběhu několika dní najít, mohla by zemřít.
Vyšetřovatelé se odhodlají k zoufalému kroku a nasadí do akce Sagu Bauerovou, krásnou blonďatou policistku s výbušnou povahou. Ta se na pár dní musí vžít do role psychicky narušené vražedkyně, aby mohla tajně proniknout do Jurkovy blízkosti do přísně střeženého a izolovaného zařízení pro psychicky narušené zločince a mohla tak získat informace o Jurkově komplici a místě, kde vězní Felicii. A jak to všechno dopadne? Zachrání Felicii? Objeví komplice Jurka Waltera? Zvládne Saga pobyt ve vězení? Vrátí se Joona ke své rodině? To vám prozrazovat nebudu, abych vás neochudila o zážitek z tohoto po čertech dobrého thrilleru.
Román se mi četl naprosto skvěle. Akce střídala akci, rychlé dějové zvraty, napínavá zápletka, trochu mi připomínal Mlčení jehňátek. Poslední kapitoly jsem četla v jednom tahu do dvou ráno, prostě nešlo se odervat. Všem kdo se u knížek rádi bojí můžu jen vřele doporučit.
PS: Na internetu jsem ještě našla ukázku z audioknihy. Je to spíš pro úplnost, mě při čtení zněl v hlavě úplně jiný hlas. :-)
Tuto knížku jsem se rozhodla přečíst na doporučení kamaráda. Říkal: "Když se ti líbil Kulhánek, tak se ti bude líbit i Žamboch". Nu inu, proč ne. A tak jsem ho zkusila. Pro začátek jsem si vybrala Dlouhý sprint s Ozvěnou.
Kniha je rozdělena do dvou částí, které na sebe navazují. Dlouhý sprint vypráví o velice nebezpečném místě - městě Vegaš. Je to páchnoucí temná stoka plná zlata, mágů, nájemných vrahů, hospod a bordelů, na každém rohu číhá smrt. Mág, který vládne Vegaši, ve skutečnosti panuje celému světu. Takovou výsadu může mít jen ten nejsilnější z nejsilnějších. Podle tradice 30 dní před korunovací ostatní čarodějové uchazeče o tento post loví. Pokud hon o život přežije, stane se vládcem Vegaše.
Hlavním hrdinou je princ Tekuard. Nemá rád magii, nemá rád politiku, nemá rád Vegaš a nejradši by se věnoval práci na své vinici, která leží za hranicemi města. Jeho starší bratr Maxmilián je geniálním čarodějem a skvělým bojovníkem. Od útlého dětství se připravuje na hon o následnictví trůnu. Jenže těsně před korunovací má velice podezřelou smrtelnou nehodu a najednou se z outsidera Tekuarda stane adept na post vegašského krále číslo jedna. Jeho otec uvažuje o tom, že by korunovaci odložil, popřípadě zvolil z mocných čarodějnických klanů jiného vhodného nástupce. Když však je zavražděn i král, není pro Tekuarda úniku. Musí si sáhnout na dno svých sil a schopností, aby se připravil na nadcházející lov a měl aspoň malou šanci přežít. Do toho se snaží vypátrat vrahy svého bratra i otce. Naráží na rodinná tajemství a podezřelé nesrovnalosti ve své minulosti a postupně zjišťuje, že nic není takové, jaké se zdá být....
Ozvěna je pak kratší příběh, který popisuje dobu po korunovaci, kdy se zemí prohnala obrovská a zničující válka mezi čaroději a vypustila starou a mocnou magii, proti které se obyčejní lidé nemůžou bránit. Mágové jim sice částečně pomáhají, ale jejich úkol jim ztěžuje vzájemná nedůvěra, která panuje mezi lidmi a kouzelníky.
Dlouhý sprint je prvním z Žambochova Vegašského cyklu, na který pak volně navazuje série s Koniášem. Knížka nebyla špatná, nápad i zápletka mě zaujaly, četla se moc dobře. Rychlé akce, spousta magie, souboje, násilí, potoky krve. Druhá část - Ozvěna mě však trochu zklamala. Mrzelo mě, že než se děj nějak smysluplně rozjel, byl konec. Závěr? Nelituju, knížka nebyla špatná, možná si časem přečtu od Žambocha i něco dalšího.
Michael Třeštík, šedesátisedmiletý inženýr architekt, výtvarný kritik, publicista, prozaik, manžel, otec a dědeček. Jeho nejnovější počin - Komu zvoní mobil, je souborem vtipných facebookových statusů doplněné krátkými povídkami ze života.
Čtení je to rychlé, svižné, optimistické, ideální na klidný večer u vína nebo delší cestu vlakem. Mě knížka zaujala a pobavila a tak jsem pro vás vybrala pár úryvků, které se týkají právě knih a čtení vůbec.
"V životě jsem neviděl knihu, která by se v knihovně kácela na správnou stranu. Jsem zvědav, čím budou otravovat čtečky. "
"Čet jsem v motivační knize, že člověk má svoji kariéru opřít o to, v čem je lepší než ostatní. V obírání kuřete příborem na mě opravdu nikdo nemá, ale jak o to mám opřít kariéru, to zatím nevím."
"Když čtu, nikdy mě nezajímá, kolik stránek už jsem přečetl, ale kolik mi jich ještě zbývá. Uvítal bych tedy stránkování odzadu. V nejhorším aspoň odzadu číslované kapitoly."
"Vloni vyšlo každý pracovní den víc než 20 knih beletrie pro dospělé. Celkem 5 174 beletristických titulů. Ani jsem to nestíhal přečíst. "
Od Daniela Glattauera jsem už četla Dobrý proti severáku. Moc se mi líbil a proto jsem se rozhodla pustit do jeho dalšího díla Navždy tvůj. 
