Inspirace v ostínech šedi

Po velkém úspěchu erotické trilogie 50 odstínů vyhlásilo nakladatelství XYZ literární soutěž "Staň se novou E L James" a rozhodlo se dát příležitost novým začínajícím autorům. Zadání bylo jednoduché - napsat povídku na motivy Fifty Shades. Deset vybraných povídek pak vyšlo v knize Inspirace v odstínech šedi. Musím přiznat, že na tuhle knížku jsem byla moc zvědavá.  Jak se asi vypořádají čeští autoři s touto výzvou? Bude to obehraná písnička, nebo mě překvapí něčím novým, neotřelým?  

První místo obsadila Karin Kušová s povídkou Zítřky. Musím přiznat, že já bych asi volila vítěze jinak. Příběh dívky, která je znechucena randěním s muži a začne si proto raději se svojí dlouholetou přítelkyní.... no nevím.... Ale nevzdala jsem to a četla dál.  

Druhé místo se mi zamlouvalo daleko víc. Povídka se jmenovala Vzorná holčička a napsala ji Eliška Hřebenářová. Je to detektivní příběh, psaný z pohledu vyšetřovatelky s temnou eroticku minulostí. Zápletka napínavá, nápad dobrý, i ta erotika tam byla, líbilo se mi to. A tak jsem se pustila do třetího místa.

Jednorázovka od Moniky Richterové - příběh nesmělé chudé krásné knihovnice s adrenalinovým koníčkem a bohatého znuděného krásného mladíka, který střídá partnerky jak spodní prádlo. U mě jasná jednička (zvlášť tou knihovnicí si u mě šplhla), jen ten konec mohl být sympatičtější, ale je to povídka, jistá stručnost je na místě.

Čtvté místo - Cena perel od Jany Hrubešové. Starší žena, osamělá zkušená lovkyně, která jde ze vztahu do vztahu, žádný ji nenaplňuje, až potká toho pravého. Moc pěkný nápad i zpracování, překvapivý konec, moc hezká záležitost.

Páté místo obsadila Helena Žižková s povídkou Hoď kamenem, kdo jsi bez viny. Jedná se o příběh mladé dívky ve výkonu trestu. Prostředí ženské věznice se prolíná se vzpomnínkami na události, které předcházely něšťastné události. Je to zajímavý, silný příběh o lidském štěstí i neštěstí, dobře napsaný, jen mi tam chybí spojitost s erotickým románem.

V pořadí šestá je povídka Mé skryté já od Romany Niklové. Vypráví příběh dospělé ženy, která koketuje s dominancí  a chce si vyzkoušet, jaké to je být jednou pro změnu Madam a komandovat svého otroka. Vtipně a pozitivně laděný příběh, rozhodně pobavil.

Na sedmém místě se umístila povídka Nevěrný od Lenky Langové. Je o tom, co se stane, když 50 odstínů začne číst muž a snaží se být pro svou ženu panem Geryem. Moc hezký pozitivní příběh se šťastným koncem.

Osmé místo - Martin Jarkovský, Přítelkyně na úrovni. Na tuhle povídku jsem byla obzvlášť zvědavá, protože Jarkovský je jediný muž, který se umístil v první desítce. Popisuje v ní zvláštní vztah mezi mužem a jeho bývalou přítelkyní, která si v současné době vydělává na živobití jako prostitutka a on se snaží ji pro sebe "zachránit". Drsné, realistické, bez zbytečného pozlátka, je poznat že to psal chlap.

Deváté místo obsadilo Psí víno do Lucie Větrovcové. Vykládá klasický příběh Popelky a krásného prince, na konci se však dozvíme, že ve skutečnosti je všechno jinak. Zajímavý nápad, tato povídka byla asi nejerotičtější ze všech. 

Na posledním, desátém, místě skončila povídka Martiny Solčanské Plán Ana. Je psaná slovensky, ale čte se moc hezky. Popisuje příběh bláznivé sekretářky, která si svého šéfa ztotožní s Christianem Geryem a pokouší se ho svést. Vedoucí však její city nejen že neopětuje a v podstatě její "balící akce" ani nechápe. Závěr je zdrcující. Tahle povídka mě asi nejvíc pobavila a rozesmála, klidně bych ji v žebříčku hodnocení posunula aspoň o dvě místa víš.

Shrnutí - ani ryba ani rak. Knížka je souborem výtvorů několika autorů. Některé povídky jsou dobré, některé horší, pro pár z nich jsem se opravdu nadchla,u některých by mi nevadilo, kdyby měly pokračování.



Faktor Merde

A bylo Listování. A byl Hejlík a Stephen Clarke.  A bylo Merde.... Ale popořadě.

Po posledním listování (Glattauer Dobrý proti severáku) jsem se moc těšila na pokračování. Něco od Clarka jsem si chtěla přečíst už dávno, takže jsem výběr knihy jen uvítala a hned si v knihovně zarezervovala Faktor Merde. Divadlo bylo ve čtvrtek, knížka mi přišla ve středu. Merde. No nic. Smířila jsem se s tím, že ji přes noc celou prostě nepřečtu, tak jsem ji jen zběžně prolistovala, aspoň pro hrubou představu. Nastal den D. Dětem jsem domluvila hlídání, teď už jen aby manžel přijel na čas. Začátek byl v 18:00. V 17:35 dorazil muž domů s tím, že se musí bezpodmínečně najíst, nebo padne hlady. Nechtěla-li jsem, aby mi kručením v břiše dělal v divadle ostudu, musela jsem prostě počkat. Oblečená, nachystaná, sbalená, jsem mu očima pomáhala kousat. Merde. Z domu jsme vycházeli v 17:50. Pěšky je to do divadla 15 minut. Merde.Takže auto. Jel vlak. Zíráním na šraňky jsme strávili další drahocené minuty. Merde. K divadlu nešlo odbočit, je tam jednosměrka, museli jsme to složitě objíždět. Merde. Představení bylo přesunuto do jiných prostor. MERDE!  V 17:59 jsme zpocení úspěšně doklusali do sálu. Uf. A pak jsme se už jen bavili, smáli  a bylo nám vůbec moc hezky. 

A o čem to vlastně bylo? Faktor Merde je v pořadí pátou knihou v sérii věnované příhodám angličana Paula Westa v Paříži. Autor v ní s jemným humorem líčí jeho neustálý boj s byrokracií, snahu zachránit čajovnu před ziskuchtivým Jeanem, zajistit si lepší bydlení, práci, zjistit co po něm chce jeho bývalá přítelkyně Alexa, najít si novou holku a vůbec tak nějak přežít Francii. Autor si s nadhledem dělá legraci jak z angličanů, tak z francouzů, ukazuje rozdíly v myšlení obou národů a někdy až zoufalou snahu porozumět francouzskému životnímu stylu.



Lukáš Hejlík a Věra Hollá opět rozehráli úžasný koncert s knížkami v ruce. Nejvíc mě asi fascinovaly přechody Věry Hollé z jedné postavy do jiné. Odehrála mužské i ženské role naprosto bravurně. 

Po představení následovala beseda s autorem. Stephen Clarke se představil jako velice milý, vtipný, okouzlující pán, který trpělivě odpovídal na dotazy diváků. Dozvěděli jsme se, že v Paříži žije už přes 20 let, že jeho knihy jsou částečně
autobiografické, a více méně slouží jako varování všem cizincům, aby se zbytečně moc nedivili, až se rozhodnou žít v Paříži. Letos v květnu mu v Anglii vyjde nová kniha - historický román z viktoriánského období, jehož hlavní postavou je mladý anglický princ, který se vydá na zkušenou do Paříže. Příběh je vystavěn na skutečných událostech a popisuje, jak se díky zkušenostem z cestování a pobytu v zahraničí stane z nesmělého prince dobrý král. Na našich pultech se můžeme na knihu těšit příští rok. Já se tedy těšit rozhodně budu.

Závěrem jsem si nechala od autora knihu podepsat, takže u nás v knihovně si můžete zapůjčit Faktor Merde s vlastnoručním věnováním pro čtenáře od Stephena Clarka. Sice tím riskuji, že nějaký skalní fanoušek zapůjčenou knihu už nevrátí, ale nechce se mi věřit, že by naši čtenáři byli takové podlosti schopni. Uvidíme, snad mě nezklamou.

    

Nezadaná

Ruku na srdce, každá z nás si tím prošla - být nezadaná, vzpamatovávat se z rozchodu, toužit po novém vztahu a lásce, první rande, úspěchy, neúspěchy, trapasy. Každá jsme se aspoň jednou oblíkly do flanelového pyžama, teplých ponožek a vyřvávaly sladkobolné songy do kyblíku s čokoládovou zmrzlinou.

Knížka Nezadaná od Indie Desjardins a Magalie Foutrier je moc podařený optimistický komix ke kávičce, který ukazuje problémy mladé svobodné slečny s humorným nadhledem. Moc jsem se u ní nasmála, hlavně RECYKLACE mě pobavila. I když si zakládám kde čím (viz. příspěvek založme si), použít kondomy jako záložku to mě zatím opravdu nenapadlo :-D A tak jsem neodolala a pár stránek pro vás na ochutnávku nafotila ;-)

Doplavat domů

Dnes bych vám ráda představila knížku britské prozaičky, dramatičky a básnířky Deborah Levy Doplavat domů. Je to její čtvrté dílo a v roce 2012 se s ním probojovala do finále Bookerovy ceny.

A teď k příběhu. Děj se odehrává ve francouzském městečku Alpes-Maritimes v létě 1994. Joe Jacob (znamý anglický básník, původem polský žid, jehož celá rodina zahynula v koncentračním táboře), jeho žena Izabel (válečná zpravodajka), jejich pubertální dcera Nina, Mitchell (obchodník s historickými zbraněmi) a jeho žena Laura přijíždějí strávit léto v pronajaté vile. V bazénu je čeká zvláštní překvapení. Splývá v něm nahá rusovlasá dívka. Ta se představí jako botanička Kitty Finchová. Protože nemá kam jít, Isabel jí nabídne ubytování v jedné z mnoha ložnic ve vile. Jak se postupně dozvídáme, Kitty je silně psychicky narušená a před nedávnem se vrátila z pobytu v léčebně, kam ji poslala sousedka Madeline Sheridanová, psychiatrička na odpočinku. Kitty odmítá brát prášky na zklidnění a do vily se vetřela s nadějí, že si Joe přečte její báseň - Doplavat domů.  Ten však víc než o její tvorbu jeví zájem o její tělo. Do Kitty je však taky zamilovaný Jurgen, věčně zhulený správce, který se kamarádí s majitelem blízké kavárny Claudem. Jednotlivé postavy postupně rozehrají zvláštní příběh plný metafor a náznaků. Kdo nakonec skončí v bazéně? Kdo opravdu "doplave domů"? 

Knihu nejde číst před spaním, vyžaduje si vaši plnou pozornost. Autorka používá zvláštní, ale trefné obraty, hodně se věnuje detailům. Její postavy jednají podvědomě. Netuší, co vlastně chtějí, ale jejich činy odráží jejich touhy. Na to jak je knížka tenká se mi nečetla snadno, ale zaujala mě a oslovila. Snad se bude líbit i vám.   

Založme si aneb recyklace podruhé

Život před sebou

Dnes jsem si pro vás vybrala knížku francouzského spisovatele, diplomata a aviatika Romaina Garyho Život před sebou, za kterou v roce 1975 dostal Goncourtovu cenu. No aby jsme si to ujasnili, v roce 1975 jsem nebyla na světě a co je to Goncourtova cena a jak moc je prestižní netuším, ale jedno vím, kniha se mi líbila a tak o ní píšu.

Příběh vypráví o zvláštním vztahu malého devítiletého arabského chlapce Moma a vysloužilé židovské kurtizány Růženky, u které Momo vyrůstá. Momova matka si vydělává na živobytí jako prostitutka a o svého syna se nezajímá, otce Mohamed nezná. Paní Růženka vede jakousi mateřskou školku pro děti šlapek. Některé maminky jí posílají peníze pravidelně, o své děti se zajímají, jiné si vzpomenou jen občas. Většinu dětí si berou maminky příležitostně domů, Momo a dalších pár chlapců je u ní nastálo. Postupně, jak paní Růženka stárne, přichází o rozum. Nemůže chodit, prostitutky jí nechtějí svěřovat děti, postupně jich ubývá, až jí zůstane jen Momo. Nakonec se stará Momo o Růženku a ne ona o něj.

Kniha vykresluje svět z pohledu malého arabského kluka, který celý život žije na ulici mezi prostitutkami, pasáky a transvestity. To, co nám přijde děsivé a nenormální, on vnímá jako přirozenou a zcela běžnou věc a naopak. Vyprávění též ukazuje nemohoucnost člověka, syrovost stařecké demence, zoufalou potřebu chránit ty, co milujeme, touhu mít se kam a ke komu vracet.  

Zaujalo mě barvité líčení života malého chlapce, který vyrůstá na ulici, jeho myšlenkových pochodů a názorů. Celkem nedávno mě silně zasáhl tenhle příspěvek. Jde o fotoreportáž, která dokumentuje život dvou ruských narkomanů a jejich malé holčičky. Pokud vás zajímá, jak tyto děti vnímají své okolí, zkuste tuhle knížku. Veselá moc není, zato vás donutí zamyslet se nad pomíjivostí života a sílou dětské lásky.

V hnízdě kolibříka

Přichází jaro, sluníčko svítí, ptáci řvou, brouci dupou.... Tak jsem si řekla, že by to chtělo něco zamilovaného, erotického. 50 odstínů jsem četla. Všechny 3 díly. No abych se přiznala ten poslední díl jsem více méně prolistovala, jen abych věděla, jak to dopadne. Námět i děj mi přišel tak hrozně neskutečný a "profláklý", že jsem chtěla něco uvěřitelného. Takže jsem nakonec sáhla po české autorce Aně M a její knížce V hnízdě kolibříka. 

Příběh se odehrává v Českých Budějovicích a vypráví ho Karolína, sportovkyně a podnikatelka, která má spolu s manželem Mirkem dvě krásné děti a prosperující fitcentrum. Řeklo by se idylka jak vystřižená z pohádky. Jediným mráčkem v jinak spokojeném manželství je, že Karolína při sexu nedosahuje orgasmu. V podstatě ho v životě nezažila ještě s žádným partnerem a aby to nebylo manželovi líto, předstírá vyvrcholení i při milování s ním. Pak však potká Ondřeje - jejich nového ženatého cvičitele, s kterým vede lekce pro páry. Od prvních chvilek to mezi nimi jen jiskří. Odjedou spolu na víkend na školení a samozřejmě dojde na sex. Karolína poprvé v životě vyvrcholí. Oba mají výčitky, berou celou akci jako nešťastný úlet, ani jeden nechtějí rozbíjet svoje rodiny, dohodnou se, že už nebudou v nevěře pokračovat. Cestou ze školení je však potká nehoda, při které Ondřej zemře. Karolína si to vyčítá, snaží se se vším vyrovnat. Zároveň však objeví svou vlastní sexualitu a do svých nových poznatků zasvětí i nadšeného Mirka. Začne se dokonce kamarádit s Ondřejovou manželkou Lenkou. Pak jí však začnou chodit nenávistné emaily a celý příběh se značně zkomplikuje.....

Knížka se pohybuje na hranici erotického románu a porna. Celkem vtipně popisuje Karolínino objevování radosti ze sexu a její honbu za orgasmem. Od tohoto knižního žánru se opravdu nedají čekat žádné hluboké myšlenky, je to spíš četba na odreagování. Knížka však má i celkem zajímavou a neotřelou zápletku a taky se dozvíte hromadu zajímavostí o erotických pomůckách a sexuálních praktikách.  Závěr - 50 odstínů se může jít zahrabat.

Jak mi hrabe z Hrabala

Dneska by se dožil sta let. Milovaný, nenáviděný, diskutovaný, zatracovaný, obdivovaný, nejčastěji překládaný český autor 20. století, Bohumil Hrabal. A tak jsem se rozhodla k jeho nedožitým narozeninám přečíst si od něj nějakou knížku. 

Abych se přiznala, zatím jsem, až do teď, od něho nic nečetla. A protože miluji Magdu Vašáriovou v Postřižinách (scény kdy k snídani dlabe řízek a zapíjí to pivem, když vyleze na komín s věčně hulákajícím Pepinem, nebo když si ostříhá vlasy a dostane od Francina na zadek , jsou naprosto geniální), tak jsem si řekla že zkusím Krasosmutnění, což je v podstatě pokračování Postřižin. 

A musím říct, že Hrabal nezklamal. Nádherné, poetické, něžné, krásně smutné i veselé povídky z Hrabalova dětství v pivovaru nás opět uvedou do období první republiky. Znovu se potkáváme s Francinem, jeho ženou, strýcem Pepinem a dalšími postavami hrabalova mládí. Takže pokud jste četli nebo viděli Postřižiny a líbila se vám ta nádherná maloměstská atmosféra minulého století, Krasosmutnění si určitě zamilujete.  

Mimochodem, v knihovně dnes taky slavíme Hrabalovy narozeniny. Na strategických místech jsou rozmístěny různé jeho citáty a je možno si je odnést s sebou domů a použít třebaa... třeba jako záložku a nebo si je vzít jen tak, pro radost, a nebo...

.... a nebo tak ;-)

Na závěr mi dovolte jednu citaci z Příliš hlučné samoty. Tak nějak mi to připomnělo, jak jsem se při čtení Krasosmutnění cítila.

"... já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru, tak dlouho až ta myšlenka se ve mně rozplývá, tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév."

Stallo

Bylo nebylo, stalo se nestalo. Nebo přece jen Stallo? Dílo švédského autora Stefana Spjuta jsem četla už o Vánocích, moc se mi líbilo a tak jsem se chtěla podělit. 

Knížka je žánrově opravdu těžko zařaditelná. Příběh začíná v roce 1978 únosem malého chlapce. Jeho matka policii tvrdí, že ho unesl trol, nikdo jí však nevěří. Dále pak děj pokračuje v přítomnosti. Dívka Susso, jejíž dědeček pořizoval letecké snímky Švédska a jednou se mu podařilo zachytit záhadného tvora, založí webovou stránku věnovanou kryptozoologii, s jejíž pomocí se snaží získat podrobnější informace o trolech. Když se jí jednoho dne ozve stará paní, jejíž dům, a hlavně jejího malého vnoučka, pozoruje podivné stvoření, dá se do pohybu lavina událostí. Susso společně s přítelem Torbjörnem (ty severský jména mě jednou zničí) a svojí matkou Gudrun při pátrání narazí  na podezřelou a nebezpečnou skupinu podivínů, kteří si doma "chovají" troly. A protože trolové nemůžou mít vlastní děti, potřebují sem tam na hraní nějaké ty lidské....

Stallo balancuje na pomezí severského trileru  a fantazijního světa plného temných legend o skřítcích a obrech. Autora nejspíš hodně inspirovaly obrázky známého švédského ilustrátora Johna Bauera, který v knize také nepřímo vystupuje. Líbila se mi jasnost příběhu, přesnost vyprávění, nic nebylo zbytečné. Dějově byla knížka opravdu zajímavá, napínavá, místy až drsná, ke konci jsem se nemohla odtrhnout. Jen večer jsem měla nepříjemný pocit, když jsem šla potmě na záchod. Závěr? Pokud se jen tak něčeho nezaleknete a dokážete žít s tím, že hodní skřítkové prostě neexistují, směle do čtení. Slabším povahám nedoporučuji. 

Mimochodem, překvapilo mě, že tahle knížka má natočený vlastní trailer a navíc v češtině. Knížku máme samozřejmě k zapůjčení i u nás v knihovně ;-)

PS: Ty dvě děti na fotce jsou moje vlastní výroba. A i když jsou chvíle, kdy bych je nějakému tomu trolovi s chutí předhodila, jsou jinak báječní, dokonalí a jsem na ně hrozně moc pyšná :-)

Jarní quilling

Chtěli jste něco ze života knihovnice, tak tady to máte!  Dnes je to taková malá rychlovečka o tom, co u nás v knihovně zrovna děje. Právě v knihovně "kvílíme". Tedy, aby jste to pochopili, dnes je v knihovně zavírací den a tak tu máme tvořivou dílnu pro seniory a právě vyrábíme krásně jarní dekorace z papíru. Dámy jsou velice šikovné, no posuďte sami...