středa 12. prosince 2018

Komturova smrt

Název: Komturova smrt
Autor: Haruki Murakami
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2018 
Počet stránek: 752













Celkové hodnocení: *****

Poslední dobou mě baví japonská kultura a literatura. Trošku za to může knížka Probudím se na Šibuji a setkání s Annou Cimou a trošku v tom mají prsty moje mláďata svou vášní pro Naruta. Nad novým románem Haruki Murakamiho jsem ale lehce váhala. Je to přece jenom už příliš "profláklý" autor a ta knížka taky není žádný drobek, ale poctivých 752 stránek titěrného textu. Ale co by zvědavá ženská neudělala, aby se zas něco nového nedozvěděla....


Příběh je vcelku prostý. Hlavní hrdina, úspěšný malíř portrétů, prochází manželskou krizí. Odejde ze společného bytu a na nějakou dobu se uchýlí do domu v horách, který před ním obýval známý malíř, mistr Tomohiko Amada, známý svojí tvorbou v tradičním japonském stylu nihonga.  Malý domek, prostý, slunný by mohl sloužit našemu vypravěči jako dokonalý ateliér. To by však musel mít chuť malovat. Vše je ale relativní a vrtkavé a změní se ve chvíli, kdy se na scéně objeví Amadův obraz Komturova smrt a záhadný soused, který je ochotný zaplatit nehoráznou sumu za svůj portrét.


"Já jsem Menšiki. Rád vás poznávám," představil se muž zvučným hlasem. Znělo to podobně, jako když v úvodu přednášky přednášející testuje mikrofon a při té příležitosti se rovnou představí.
"Potěšení je na mé straně," ujistil jsem ho. "Pan Menšiky, říkáte?"
"Ve znacích se to píše jako znak men ve slově menzei, osvobození od cla, a šiki jako znak pro barvu."
"Takže pan Menšiki," představil jsme si v duchu jeho jméno napsané v čínských znacích. Byla to opravdu dost zvláštní kombinace.
"Osvobodit se od barev," vyslovil muž její jednu možnou interpretaci. "Není to moc obvyklé jméno. Mimo naši rodinu na něj téměř nenarazíte."
"Dobře se to ale pamatuje."
"Přesně tak. Je to jméno, které se dobře pamatuje. Naštěstí - anebo bohužel," řekl muž a usmál se."


Autor použil retrospektivní styl vyprávění. Hned v počátku je naznačeno, že vypravěč svoji krizi překoná a s manželkou se dají opět dohromady. Kniha pak pitvá cestu, kterou musel hlavní hrdina projít, aby dosáhl naznačeného cíle. 

Mám moc ráda, když mě knížky inspirují a posouvají někam dál. A přesně taková pro mě byla Komturova smrt. Našla jsem v ní spoustu zajímavých podnětů, které mě zavedly na další a nečekané cesty.

Murakami je známý svou láskou k vážné hudbě a jazzu, takže jsem kromě nových informací o tradiční japonské malbě nastřádala i pár velice zajímavých hudebních odkazů. Díky Komturově smrti jsem si navíc konečně poslechla Mozartovu operu Don Giovany, kterou je zmíněný tajemný obraz inspirován. 

I když má v sobě prvky jakéhosi neurčitého tajemna, které mi připomínaly tvorbu E.A. Poa, stále je vidět, jak moc je Murakamiho tvorba ovlivněna Kafkou. Čtení bych přirovnala k příjemné jarní procházce. Nebyla to žádná divoká jízda která by mi vzala dech, o to víc jsem si však knížku užila.

Opět jsem se ujistila, že Murakmi je vyzrálým vypravěčem, který skvěle ovládá svoje řemeslo. Z jednoduchého příběhu, který se odehrává v poměrně krátkém časovém úseku, vytvořil lehce bizarní plastiku, která vás bude neodolatelně přitahovat a zároveň děsit. Pokud toužíte po opravdu pořádném románu s exotickým nádechem a tajuplnou zápletkou, který vás inspiruje co se výběru klasické hudby nebo malířských technik týče, zkuste Komturovu smrt. Určitě nebudete zklamaní.


Kdy knihu Komturova smrt rozhodně číst

  • obdivujete klasické japonské malby
  • jste fanda do opery
  • Kafka a Poe jsou vaše krevní skupina

Kdy knihu Komturova smrt rozhodně nečíst

  • japonská kultura vám nic neříká
  • nesnášíte tlusté knížky co se nevejdou do kabelky
  • jste zarytý realista bez špetky fantazie





Za příjemné chvilky s knížkou děkuji  nakladatelství Odeon, mezi jejichž tituly patří i kniha Komturova smrt.



O autorovi


Haruki Murakami  (村上 春樹) se narodil 12. ledna 1949 v Kjótu v Japonsku. Studoval na Wasedské univerzitě divadelní vědu, většinu času však věnoval četbě tisíců filmových scénářů. Během studií se seznámil se svou manželkou Yoko. Po ukončení studií si otevřeli v Tokiu jazzový bar Peter Cat.

V roce 1979 získal za svou tvorbu japonskou literární cenu pro začínající autory Gunzo. Na jaře v roce 2006 se stal laureátem Ceny France Kafky. Za román Konec světa z roku 2008 obdržel prestižní Tanzakiho cenu, roku 2009 Jeruzalémskou cenu.



U nás vyšly tyto tituly: Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark, Konec světa & Hard-boiled Wonderland, Sputnik, má láska, O čem mluvím, když mluvím o běhání, Po otřesech, 1Q84, Spánek, Kronika ptáčka na klíček, Podivná knihovna, Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování, Muži, kteří nemají ženy, Hon na ovci a Komturova smrt. Jeho díla byla přeložena do padesáti jazyků.

Žádné komentáře:

Okomentovat