Název: Muži, kteří nemají ženy
Autor: Haruki Murakami
Nakladatelství: Euromedia Group, k.s. - Odeon
Rok vydání: 2015
Počet stránek: 248
Celkové hodnocení: *****
Poslední dobou jsem četla hodně kriminálek a popravdě už začínám vidět masového vraha i v jinak normálním sousedovi. Teda.... doufám že normálním.... Abych obnovila svůj vnitřní klid, rozhodla jsem se zaplout do vod východní filozofie a přečíst si něco hlubokého a moudrého. Moje volba padla na knihu Muži, kteří nemají ženy od Haruki Murakamiho.
Dílo to není nijak rozsáhlé. Jedná se o sbírku sedmi krátkých povídek, které mají společné téma - osamělí muži. Příběhy na sebe nijak nenavazují a odehrávají se v různých prostředích i časech. Plastického chirurga, herce, vysokoškoláka, spisovatele nebo majitele baru spojují pouze jejich ztracené lásky a ať už byly jejich vztahy se ženami jakkoli zvláštní a zvrácené, zanechaly v nich nesmazatelnou stopu, která je jako cejch bude provázet po zbytek jejich života. Tajemná vypravěčka příběhů, mlčenlivá řidička, ošklivá zámečnice a další groteskní ženské postavy předvádějí se svými protějšky celou plejádu partnerských situací. Nechybí ani bolestná rozchodová klišé...
"Kdy ses s tím člověkem začala scházet?" zeptal se Kino.
"Já myslím, že o tomhle bychom se bavit neměli."
"Myslíš, že je lepší, když to nebudu vědět?"
Znovu mlčela.
"Asi ano. Možná máš pravdu," uznal Kino. Pořád hladil kočku a ona hlasitě předla. To také ještě nikdy nedělala.
"Možná nemám právo říkat něco takového," spustila zničehonic bývalá manželka. "Ale myslím si, že bys měl rychle na všechno zapomenout a najít si někoho nového."
"Myslíš?" poznamenal Kino.
"Někde musí existovat žena, která si s tebou bude rozumět. Najít si novou družku určitě nebude tak těžké. Já sem pro tebe nedokázala být vhodnou partnerkou a zachovala jsem se strašně. Je mi to moc líto. ale mezi námi to moc dobře nefungovalo už od začátku, jako bychom si spletli tlačítko. Věřím, že ty jsi člověk, který by mohl mít normální šťastný život."
Spletli jsme si tlačítko, opakoval si pro sebe Kino."
Některé povídky jsou vcelku reálné a uvěřitelné, jiné se pohybují na hraně mezi realitou a smyšleným světem. Například v příběhu Zamilovaný Samsa Murakami převrátil motiv z Kafkovy povídky Proměna. Vzniklo tak neobvyklé zamyšlení nad tím, jaké by to bylo, kdyby se Řehoř Samsa nepřevtělil v brouka, ale brouk v Řehoře Samsu a jak by si takový podivín asi hledal partnerku.
Haruki Murakami je považován za nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti. Kouzlo jeho povídek je především v jejich jednoduchosti. Nejsou nijak zvlášť dlouhé, přesto ve vás zanechají neurčitý melancholický pocit zmaru a beznaděje. Nesnažte se doufat ve šťastný konec. Šťastné konce japonských příbězích prostě neexistují, smiřte se s tím. Vždy to bude někoho bolet. Příběhy osamělých mužů sice nejsou vůbec optimistické, přesto v nich najdete hlubokou moudrost, klid a mír.
Tato kniha je jedna z mála, které jsem nečetla na jeden zátah, ale musela si čtení rozfázovat a dávat si mezi jednotlivými povídkami pauzu na vzpamatování. Opravdu stojí za to si udělat mezi kapitolami pauzu a myšlenky v klidu "zažít". Každopádně po přečtení jsem přestala podezírat souseda z vražedných úmyslů. Teď pro změnu přemýšlím, jak je na tom s manželkou....
Haruki Murakami (村上 春樹) se narodil 12. ledna 1949 v Kjótu v Japonsku. Studoval na Wasedské univerzitě divadelní vědu, většinu času však věnoval četbě tisíců filmových scénářů. Během studií se seznámil se svou manželkou Yoko. Po ukončení studií si otevřeli v Tokiu jazzový bar Peter Cat.
V roce 1979 získal za svou tvorbu japonskou literární cenu pro začínající autory Gunzo. Na jaře v roce 2006 se stal laureátem Ceny France Kafky. Za román Konec světa z roku 2008 obdržel prestižní Tanzakiho cenu, roku 2009 Jeruzalémskou cenu.
U nás vyšly tyto tituly: Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark, Konec světa & Hard-boiled Wonderland, Sputnik, má láska, O čem mluvím, když mluvím o běhání, Po otřesech, 1Q84, Spánek, Kronika ptáčka na klíček, Podivná knihovna, Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování, Muži, kteří nemají ženy. Jeho díla byla přeložena do padesáti jazyků.
Dílo to není nijak rozsáhlé. Jedná se o sbírku sedmi krátkých povídek, které mají společné téma - osamělí muži. Příběhy na sebe nijak nenavazují a odehrávají se v různých prostředích i časech. Plastického chirurga, herce, vysokoškoláka, spisovatele nebo majitele baru spojují pouze jejich ztracené lásky a ať už byly jejich vztahy se ženami jakkoli zvláštní a zvrácené, zanechaly v nich nesmazatelnou stopu, která je jako cejch bude provázet po zbytek jejich života. Tajemná vypravěčka příběhů, mlčenlivá řidička, ošklivá zámečnice a další groteskní ženské postavy předvádějí se svými protějšky celou plejádu partnerských situací. Nechybí ani bolestná rozchodová klišé...
"Kdy ses s tím člověkem začala scházet?" zeptal se Kino.
"Já myslím, že o tomhle bychom se bavit neměli."
"Myslíš, že je lepší, když to nebudu vědět?"
Znovu mlčela.
"Asi ano. Možná máš pravdu," uznal Kino. Pořád hladil kočku a ona hlasitě předla. To také ještě nikdy nedělala.
"Možná nemám právo říkat něco takového," spustila zničehonic bývalá manželka. "Ale myslím si, že bys měl rychle na všechno zapomenout a najít si někoho nového."
"Myslíš?" poznamenal Kino.
"Někde musí existovat žena, která si s tebou bude rozumět. Najít si novou družku určitě nebude tak těžké. Já sem pro tebe nedokázala být vhodnou partnerkou a zachovala jsem se strašně. Je mi to moc líto. ale mezi námi to moc dobře nefungovalo už od začátku, jako bychom si spletli tlačítko. Věřím, že ty jsi člověk, který by mohl mít normální šťastný život."
Spletli jsme si tlačítko, opakoval si pro sebe Kino."
Některé povídky jsou vcelku reálné a uvěřitelné, jiné se pohybují na hraně mezi realitou a smyšleným světem. Například v příběhu Zamilovaný Samsa Murakami převrátil motiv z Kafkovy povídky Proměna. Vzniklo tak neobvyklé zamyšlení nad tím, jaké by to bylo, kdyby se Řehoř Samsa nepřevtělil v brouka, ale brouk v Řehoře Samsu a jak by si takový podivín asi hledal partnerku.
Haruki Murakami je považován za nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti. Kouzlo jeho povídek je především v jejich jednoduchosti. Nejsou nijak zvlášť dlouhé, přesto ve vás zanechají neurčitý melancholický pocit zmaru a beznaděje. Nesnažte se doufat ve šťastný konec. Šťastné konce japonských příbězích prostě neexistují, smiřte se s tím. Vždy to bude někoho bolet. Příběhy osamělých mužů sice nejsou vůbec optimistické, přesto v nich najdete hlubokou moudrost, klid a mír.
Tato kniha je jedna z mála, které jsem nečetla na jeden zátah, ale musela si čtení rozfázovat a dávat si mezi jednotlivými povídkami pauzu na vzpamatování. Opravdu stojí za to si udělat mezi kapitolami pauzu a myšlenky v klidu "zažít". Každopádně po přečtení jsem přestala podezírat souseda z vražedných úmyslů. Teď pro změnu přemýšlím, jak je na tom s manželkou....
Kdy Muži, kteří nemají ženy rozhodně číst
- máte rádi příběhy, které vás nutí k zamyšlení
- lehce depresivní obsah vás nerozhází
- zajímá vás japonská kultura
Kdy Muži, kteří nemají ženy rozhodně nečíst
- opustila vás žena
- nemáte rádi východní myšlení
- potřebujete šťastný konec
O autorovi
V roce 1979 získal za svou tvorbu japonskou literární cenu pro začínající autory Gunzo. Na jaře v roce 2006 se stal laureátem Ceny France Kafky. Za román Konec světa z roku 2008 obdržel prestižní Tanzakiho cenu, roku 2009 Jeruzalémskou cenu.
U nás vyšly tyto tituly: Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark, Konec světa & Hard-boiled Wonderland, Sputnik, má láska, O čem mluvím, když mluvím o běhání, Po otřesech, 1Q84, Spánek, Kronika ptáčka na klíček, Podivná knihovna, Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování, Muži, kteří nemají ženy. Jeho díla byla přeložena do padesáti jazyků.
Haruki je můj oblíbenec a většinou jeho knížky hned zhltnu, ale u těchto povídek je opravdu potřeba dělat pauzy a vychutnat si je. Mě se víc líbily ty povídky, kde bylo trochu fantastična. A Řehoř Samsa ke konci byl jeden z nejlepších :). Výstižná recenze.
OdpovědětVymazatDěkuji :-) Já vyložené žádného favorita asi neměla, na každé z nich bylo něco, co mě zaujalo. Inu inspirace Kafkou se prostě nedá přehlédnout :-)
Vymazat