Název: Vaření pro vegany - 100 báječných receptů na celý den
Autor: Nicole Justová
Nakladatelství: Euromedia Group, k.s. - Ikar
Rok vydání: 2015
Počet stránek: 192
Kdysi jsem žila v přesvědčení, že vegani jsou zvláštní sekta divných sluníčkářů v batikovaných šatech, kteří po večerech skotačí kolem ohně, vzývají zvířecí modly a každému se snaží vnutit svůj alternativní styl života. Postupem času jsem naštěstí pochopila, že tato moje představa byla hodně mimo mísu.
Nejsem sice přímo vegetariánka, ale "nezvířátková" jídla mám vcelku ráda. A protože mám ráda výzvy, zajímalo mě, jaké je to vařit ještě o level výš - po vegansku - tedy nejen bez masa, ale i bez vajíček a mléka. Jak to ti vegani dělají? Dá se vůbec vegansky vařit tak, aby to bylo pestré? Nechybí veganům nějaké vitamíny nebo minerály? Nu a tak jsem se začetla a nestačila se divit....
Už sama autorka na mě působila velice sympaticky. Mimo to, že ani na jedné fotce nemá na sobě nic batikovaného, je to vnučka řezníka, která jednoho krásného dne dospěla k rozhodnutí, že se bude stravovat čistě rostlinně. Moc se mi líbil i úvod, kde jednoduše a srozumitelně vysvětlila, co je to venganství, jak se co používá, co je čím nahrazeno, jak se která surovina zpracovává a jak to dohromady všechno funguje.
Po stručném představení světa veganů mě čekaly jednoduché i složitější recepty s celostránkovými fotografiemi, z kterých se na mě vesele smály krásné, čistě zeleninové dobroty. Recepty jsou v knize uspořádané podle typu na veganské snídaně, předkrmy a svačinky, hlavní jídla, veganské pošušňání a dezerty. Nechybí ani rejstřík a zajímavý je i abecední seznam přísad veganské kuchyně, kde je vždy vysvětleno, co je která ingredience zač. U receptů nechybí ani praktické tipy a údaje o počtu porcí, době přípravy a kolik kalorií, bílkovin, tuků a sacharidů má jedna porce.
Testovat jsem začala zvolna. Nejdřív mé modré očko padlo na pomazánku z červené řepy. Dostala jsem na vánoce od kamarádky skleničku domácího křenu naloženého v oleji, tak jsem se těšila, že ho zužitkuji i do něčeho jiného než do křenové omáčky s uzeným. Uvařila jsem a rozmixovala červenou řepu, přidala křen a další přísady a pane jo.... Jestli jsem si kdy mysleli, že je veganská kuchyně mdlá a nevýrazná, tento recept vás doslova kopne mezi oči. Pokud máte rýmu, tahle vychytaná dobrota vás protáhne od shora dolů. Na pomazánce se mi líbila i možnost zmrazení, takže pokud nespotřebujete všechno hned, není problém uskladnit v mazáku.
Jako druhá přišla na řadu cibulová "čajovka". Když jsem si četla z čeho se dělá nevěřila jsem vlastním očím. Rýžové chlebíčky? Ten hnusný polystyren, který jsem jedla vždycky jen z donucení, když jsem měla střevní chřipku, má být hlavní přísada!? No to jsem prostě musela vyzkoušet. V kombinaci s cibulí, rajským protlakem a kořením z toho kupodivu vznikla opravdová mňamka. Navíc dietní. Takže pokud příště zas budu rotaviry donucena křoupat tu rýžovou příšernost bez zápachu a bez chuti, už vím, jak to ošidit, aby to bylo alespoň trošku snesitelné.
Obě tyto pomazánky byly dost pikantní a u mých dětí se nesetkaly s moc velkým ohlasem. A tak jsem se pustila do něčeho sladkého. První na řadu přišly nedělní bulky. Banánovo-ořechové pečivo se skvěle hodilo k ranní kávě. Já si je ještě vylepšila rostlinným máslem a domácí ostružinovou marmeládou.
Moje sladké tažení pak ještě pokračovalo skořicovými šneky neboli franzbrötchen. Pro děti podobné peču celkem často a taky mě zajímalo, jak se bude rostlinný tuk a sojové mléko chovat v kynutém těstě. Výsledek nebyl vůbec špatný a po šnečcích se tradičně jen zaprášilo.
Pokud jste nachlazení, máte zalehlé uši, ucpané dutiny, mluvíte jak stoletá stařena a bez krabičky papírových kapesníků neuděláte krok, zalezte si pod deku s teplou kokosovou mléčnou rýží. Nezahleňuje jako klasické kravské mléko a kokosová vůně a chuť je naprosto boží. Zahřeje bříško, pohladí duši a na chvíli si budete připadat jak v tropickém ráji. Já si do ní přidala ještě ostružinovou marmeládou a byla jsem naprosto blažená.
Závěrem jsem ještě otestovala ďábelské brambory s cizrnou a rukolou. Nejvíc mě pobavila moje maminka, když se ptala "Cizrna? To je asi nějaké obilí, co?" Tak speciálně pro moji maminku - cizrna je bobovitá rostlina, říká se jí také římský hrách a taky tak trošku chutná. S brambory a rukolou to byla naprosto skvělá trojkombinace, která se dala konzumovat jako rychlá večeře nebo lehký pracovní oběd.
Největší slabinou podobných kuchařek bývá, že se násilně snaží přiblížit svými jídly chutím, na které jsme zvyklí z "normálního" vaření. Toto mi vždycky přišlo jako naprosto postavené na hlavu. Když nabízíte lidem jídlo jako náhražku něčeho a vykřikujete u toho "chuť masa bez masa", beru to jako pokrytectví. Když jste se už jednou rozhodli stát se vegetariány nebo vegany, proč hledáte něco, co bude chutnat jako maso? Proč nevyužít jiné chutě, které se vám nabízí? Moc se mi proto líbilo, že autorka s tímto postojem vůbec problém neměla a její knížka nabízí opravdu pestrou škálu zajímavých a pestrých receptů.
Nejsem sice přímo vegetariánka, ale "nezvířátková" jídla mám vcelku ráda. A protože mám ráda výzvy, zajímalo mě, jaké je to vařit ještě o level výš - po vegansku - tedy nejen bez masa, ale i bez vajíček a mléka. Jak to ti vegani dělají? Dá se vůbec vegansky vařit tak, aby to bylo pestré? Nechybí veganům nějaké vitamíny nebo minerály? Nu a tak jsem se začetla a nestačila se divit....
Už sama autorka na mě působila velice sympaticky. Mimo to, že ani na jedné fotce nemá na sobě nic batikovaného, je to vnučka řezníka, která jednoho krásného dne dospěla k rozhodnutí, že se bude stravovat čistě rostlinně. Moc se mi líbil i úvod, kde jednoduše a srozumitelně vysvětlila, co je to venganství, jak se co používá, co je čím nahrazeno, jak se která surovina zpracovává a jak to dohromady všechno funguje.
Po stručném představení světa veganů mě čekaly jednoduché i složitější recepty s celostránkovými fotografiemi, z kterých se na mě vesele smály krásné, čistě zeleninové dobroty. Recepty jsou v knize uspořádané podle typu na veganské snídaně, předkrmy a svačinky, hlavní jídla, veganské pošušňání a dezerty. Nechybí ani rejstřík a zajímavý je i abecední seznam přísad veganské kuchyně, kde je vždy vysvětleno, co je která ingredience zač. U receptů nechybí ani praktické tipy a údaje o počtu porcí, době přípravy a kolik kalorií, bílkovin, tuků a sacharidů má jedna porce.
Testovat jsem začala zvolna. Nejdřív mé modré očko padlo na pomazánku z červené řepy. Dostala jsem na vánoce od kamarádky skleničku domácího křenu naloženého v oleji, tak jsem se těšila, že ho zužitkuji i do něčeho jiného než do křenové omáčky s uzeným. Uvařila jsem a rozmixovala červenou řepu, přidala křen a další přísady a pane jo.... Jestli jsem si kdy mysleli, že je veganská kuchyně mdlá a nevýrazná, tento recept vás doslova kopne mezi oči. Pokud máte rýmu, tahle vychytaná dobrota vás protáhne od shora dolů. Na pomazánce se mi líbila i možnost zmrazení, takže pokud nespotřebujete všechno hned, není problém uskladnit v mazáku.
Jako druhá přišla na řadu cibulová "čajovka". Když jsem si četla z čeho se dělá nevěřila jsem vlastním očím. Rýžové chlebíčky? Ten hnusný polystyren, který jsem jedla vždycky jen z donucení, když jsem měla střevní chřipku, má být hlavní přísada!? No to jsem prostě musela vyzkoušet. V kombinaci s cibulí, rajským protlakem a kořením z toho kupodivu vznikla opravdová mňamka. Navíc dietní. Takže pokud příště zas budu rotaviry donucena křoupat tu rýžovou příšernost bez zápachu a bez chuti, už vím, jak to ošidit, aby to bylo alespoň trošku snesitelné.
Obě tyto pomazánky byly dost pikantní a u mých dětí se nesetkaly s moc velkým ohlasem. A tak jsem se pustila do něčeho sladkého. První na řadu přišly nedělní bulky. Banánovo-ořechové pečivo se skvěle hodilo k ranní kávě. Já si je ještě vylepšila rostlinným máslem a domácí ostružinovou marmeládou. 
Moje sladké tažení pak ještě pokračovalo skořicovými šneky neboli franzbrötchen. Pro děti podobné peču celkem často a taky mě zajímalo, jak se bude rostlinný tuk a sojové mléko chovat v kynutém těstě. Výsledek nebyl vůbec špatný a po šnečcích se tradičně jen zaprášilo.
Pokud jste nachlazení, máte zalehlé uši, ucpané dutiny, mluvíte jak stoletá stařena a bez krabičky papírových kapesníků neuděláte krok, zalezte si pod deku s teplou kokosovou mléčnou rýží. Nezahleňuje jako klasické kravské mléko a kokosová vůně a chuť je naprosto boží. Zahřeje bříško, pohladí duši a na chvíli si budete připadat jak v tropickém ráji. Já si do ní přidala ještě ostružinovou marmeládou a byla jsem naprosto blažená.
Závěrem jsem ještě otestovala ďábelské brambory s cizrnou a rukolou. Nejvíc mě pobavila moje maminka, když se ptala "Cizrna? To je asi nějaké obilí, co?" Tak speciálně pro moji maminku - cizrna je bobovitá rostlina, říká se jí také římský hrách a taky tak trošku chutná. S brambory a rukolou to byla naprosto skvělá trojkombinace, která se dala konzumovat jako rychlá večeře nebo lehký pracovní oběd.Největší slabinou podobných kuchařek bývá, že se násilně snaží přiblížit svými jídly chutím, na které jsme zvyklí z "normálního" vaření. Toto mi vždycky přišlo jako naprosto postavené na hlavu. Když nabízíte lidem jídlo jako náhražku něčeho a vykřikujete u toho "chuť masa bez masa", beru to jako pokrytectví. Když jste se už jednou rozhodli stát se vegetariány nebo vegany, proč hledáte něco, co bude chutnat jako maso? Proč nevyužít jiné chutě, které se vám nabízí? Moc se mi proto líbilo, že autorka s tímto postojem vůbec problém neměla a její knížka nabízí opravdu pestrou škálu zajímavých a pestrých receptů.
Tentokrát jsem se s vařením krapet rozšoupla. To však jen dokazuje, že mě kuchařka Vaření pro vegany opravdu zaujala. Našla jsem v ní hromadu nové inspirace pro svoji kuchyni a pár dalších receptů mám ještě v plánu vyzkoušet. Přišla mi jako nejenom skvělý startovací balíček pro všechny, kdo se o veganství teprve zajímají a chtěli by tento styl stravování vyzkoušet, ale i jako zajímavá inspirace pro ty, kdo vegany už jsou a rádi by si svůj jídelníček trošku zpestřili. Určitě bych ji nezařadila do nějaké béčkové kategorie a myslím si, že může směle ukazovat svůj hřbet v knihovničce nejedné mlsné kuchařky.
Kdy Vaření pro vegany rozhodně číst
- zajímáte se o alternativní způsoby stravování
- máte rádi zvířátka ale ne na talíři
- rádi zkoušíte nové zajímavé chutě a jídla
Kdy Vaření pro vegany rozhodně nečíst
- vegani vám přijdou jako divná sekta
- "tofu" by jste nikdy nevzali do úst už jen kvůli názvu
- jste zarytí řízkaři
Za skvělý kulinářský zážitek děkuji internetovému knihkupectví Bux.cz, kde najdete jak Vaření pro vegany- 100 báječných receptů na celý den, tak i další skvělé kuchařky .
O autorce
Nicole Just je mladá sympatická německá blogerka, vnučka řezníka, která je již 6 let vegankou. V pětadvaceti narazila na knihu o veganství, která ji inspirovala k radikální změně životního stylu. O svoje kulinářské zážitky se začala dělit s lidmi na internetu, což nakonec vyústilo k vydání této krásné kuchařky pro vegany.
Děkuji za hezkou recenzi. :) Jsem veganka a přemýšlela jsem o koupi. :)
OdpovědětVymazatNení zač :-) Mě knížka hrozně nadchla. Vegankou se asi sice hned tak nestanu, tak daleko jsem zatím nedospěla, ale sem tam si "zobnout kytek" se rozhodně nebráním ;-)
VymazatVeganská kuchyně mě baví a tohle vypadá jako skvělá inspirace! :) Já mám u kuchařek většinou problém především se surovinami - spousta z nich se mi zdá naprosto nesehnatelná a když už, tak rozhodně ne v rámci chabého studentského rozpočtu. Zmíněné recepty ale vypadají velmi proveditelně! :)
OdpovědětVymazatÚplně chápu. Taky jsem trnula, jestli seženu přísady. Možná je to tím, že je autorka Němka, takže suroviny a styl vaření je hodně podobný našim podmínkám. Naštěstí už i na malých městech jsou obchody celkem dobře vybaveny. Je fakt, že některé přísady jsou dražší, ale zase je jich potřeba jen trošku, takže vydrží a celkově to není až taková pálka ;-)
VymazatDíky za tip na kuchařku :-) Stravuju se víceméně vegansky a docela mi dochází inspirace a je pravda, že spousta kuchařských knih se snaží vytvořit veganské alternativy klasických jídel, ale já opravdu nepotřebuju recept na vege řízek či gyros, chci prostě čistě rostlinné a nápadité jídlo :-D
OdpovědětVymazatNo právě. Me vždycky děsilo "sojové maso" a podobné úlety. Zkrátka když jím kytky, tak jím kytky ;)Proto mi byla tahle kuchařka svým přístupem sympatická :)
VymazatPečlivá recenze i s vyzkoušenými recepty, kéž by k tomu každý přistupoval takto. Doma jíme také vegetariánsky až vegansky a dobrých kuchařek opravdu moc není. U zahraničních mě často rozčiluje hodně použitých ingrediencí (minimálně 5 druhů čerstvých bylinek), které nejsou vždy dostupné. Mám ráda rychlé a efektivní vaření a tohle vypadá dobře. Já teď objednala Lahodně s Ellou, tak jsem zvědavá, jak se osvědčí :). Ráda mám také české Kuchařky ze Svatojánu.
OdpovědětVymazatKdyž já prostě ráda vařím a zkoušet novou kuchařku je pro mě vždycky úžasné dobrodružství O:-) Mě se právě líbilo, že autorka je Němka a že ta její kuchyně je hodně podobná našim možnostem. Jinak já asi nejvíc tíhnu k francouzské kuchyni. Lahodně s Ellou se mi taky moc líbila, Kuchařky ze Svatojánu mě moc neoslovily, ale to je jen takový osobní vnitřní pocit. Teď mě zaujal Notes květinové kuchařky a Pravá vietnamská kuchyně, tak uvidím, do čeho se pustím příště ;-)
VymazatSuper článek, recepty vypadají úžasně. Některé mi připomínají jídla co jsem měla na oslavě od Black Kale. Doporučuji zkusit :) http://blackkalebar.cz/catering/
OdpovědětVymazatDíky za tip, mrknu ;-)
VymazatSuper, díky za recenzi, už delší dobu uvažuji o koupi a po téhle recenzi určitě beru :) Kdybys hledala nějakou inspiraci, tak jsem nedávno zkoušela pár receptů z /www.pestryjidelnicek.cz a moc jsem si pochutnala ;)
OdpovědětVymazatNení zač a díky za tip, určitě mrknu 😉
VymazatTo je najednou inspirace na jídla :-) . Já nikdy nevím, co mám vařit. Nebo spíš co všechno nakoupit a pak z toho něco uvařit :-D . Potřebovala bych mít sepsaný jídelníček na týden dopředu. Udělat si větší zásobu jídla není problém. Moje rohová kuchyňská linka, kterou mám od https://www.gabon.cz/rubrika/kuchyne/rohove-kuchynske-linky-kuchyne/ je dostatečně velká :-) .
OdpovědětVymazat