pondělí 5. listopadu 2018

Sběratel sněhu

Název: Sběratel sněhu
Autor: Jan Štifter
Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 2018 
Počet stránek: 296











Celkové hodnocení: *****



Tuto knížku jsem původně ani moc číst nechtěla. Když mi ale došla pozvánka na listopadový Bookscalling club s autorem, který se měl konat v 1. Podzemním antikvariátu, brala jsem to jako znamení, že si tuto publikaci nemám nechat ujít.

Adolf, Karlos a Josef. Tři malí kluci, kteří teprve objevují chlapský svět. Učí se kouřit, lezou kam nemají, takoví normální kamarádi. Adolf je bez táty, jedináček. Karlos je cikán z velké rodiny. A Josef.... Josef je duch.

V knížce najdete samozřejmě i další postavy. Věčně opilého Ambrože, majitele pohřebního ústavu a nenapravitelného děvkaře Františeka Pumprle,  párek teploušů, co pořád dokola pouští na gramofonu písničku Když jsem kytici vázala nebo servírku Renatu s hodně praštěnými nápady. Nechybí ani hulič trávy Dominik, který sbírá sníh a po kterém je kniha pojmenovaná. 

"Stal se regulérním sběratelem sněhu a táta má zakázáno to vyhodit, i když tam už Dominik nebydlí. Tady v činžáku na rohu Riegrovky a Otakarky si založil novou sbírku, vlastní sníh z roku 2016 a teď konečně čerstvej z roku 17. Z kuchyňský linky vytahuje pytlík, píše na něj datum, teď už nestačí jen rok, jen pěkně dopodrobna, "23. ledna 2017", ať jsme přesný. Renata na něj řve, když jí sáhne do klahotek zmrzlou rukou, křičí na něj, že je debil, že v tom sněhu jsou určitě i psí hovna, ale na studnu psi nechoděj.
Ještě bych mohl sbírat zmražený psí hovna, napadne ho."
(str. 105)

Autor zasadil příběh z Českých Budějovic do tří časových linií - 1930, 1956 a 2017. Na základě archivních dokumentů rozkrývá události německého odsunu, poválečných let a současnosti. Osudy všech postav se prolínají a vytváří plastický obraz toho, co by bylo kdyby...


Ještě než se pustím do hodnocení příběhu, musím pochválit zvolený formát knížky. Velikostí mi připomínala bibli a pohodlně se vešla do ruky i do kabelky. Při čtení to bylo opravdu hodně komfortní. Skvělý byl i použitý obrázek na obalu. Lehké rozostření působilo zajímavě a plasticky.  Opravdu hodně dobře a chytře provedená grafická práce.

Také jsem ocenila označení kapitol pomocí "zarážek" se zvýrazněným rokem, ve kterém se děj odehrává. Díky tomu jsem měla dokonalý přehled, v které časové linii se právě nacházím.

Postava ducha Josefa mi byla a začátku hrozně nepříjemná a matoucí. Vůbec jsem nechápala, proč tam ta je a co má s těmi kluky společného, že se jim zjevuje i za bílého dne a bez problémů s nimi komunikuje. Na konci se sice pravý důvod odhalí a Josef se ukáže jako naprosto nezbytná a opodstatněná část příběhu, která všechno nakonec propojí. Osobně bych se ale bez Josefa klidně obešla.

I další postavy, které se v knize objevily, ve mě vyvolávaly velice vyhraněné pocity. Všechny byly svým chováním tak nestandardní, že ke konci mi přišlo sbírání sněhu jako naprosto běžná až banální věc. 

***

Povídání s autorem v Podzemním antikvariátu bylo nesmírně příjemné. Odhalil nám, co ho vedlo k napsání zrovna takového příběhu, proč byl Josef duch a kde se všechny ty postavy a postavičky vzaly. Skoro každá z nich má totiž nějaký reálný předobraz buď z archivu nebo z nejrůznějších rodinných historek autora a jeho kamarádů. Ořezávání trámů, finta hospodského s rezervacemi, písnička Když jsem kytici vázala, strašidelný příběh s duchem, který se koukal z okna, vše mělo nějaký reálný základ a mohlo to tak opravdu být. 

Zajímavé také bylo, že postava Renaty je vlastně takové autorovo alterego. Vždycky si prý totiž přál podobné hloupé vtípky vyzkoušet na manželce. Naštěstí si to pak rozmyslel, a tak se vyřádil alespoň v knížce.

Autor se nám taky přiznal, že nejsnáze se mu psala současná dějová linka a největší problémy mu působil děj z roku 1930. Hlavním důvodem byl použitý jazyk. Ono nasimulovat alespoň trošku věrohodně styl hovorové češtiny o nějakých 80 let zpátky není vůbec jednoduché. Přesto si myslím, že se toho autor zhostil se ctí a nějakých výrazných chyb se nedopustil.

Setkání v Podzemním antikvariátu, navíc s autorem knihy, která je prošpikovaná duchařskými historkami, mělo pro mě úžasnou atmosféru a náboj. Byl to opravdu příjemně strávený večer, z kterého jsem si odnesla plno milých pocitů. 

***

Podle autora jsou ústředním motivem knihy vztahy mezi rodiči a dětmi. Mě ale spíš oslovil motiv uchovávání historie - zmrazování sněhu (vzpomínek). Jakási neuchopitelná myšlenka, že se v našem životě věci dějí z nějakého důvodu a že současnost vždy staví na minulosti. Proto je tak důležité vědět, kde jsou naše kořeny, abychom pochopili, odkud jsme přišli a ujasnili si, kam směřujeme. 

Sběratel sněhu v sobě ukrývá velice dobře a čtivě zpracované téma odsunu německých rodin po 2. světové válce, romské otázky i ezoterických jevů. Chvílemi hrubé až morbidní scény dodávají příběhu na syrovosti a uvěřitelnosti. Určitě doporučuji všem, kteří se chtějí na toto historické období naší republiky podívat z  i z trochu jiného pohledu.



Kdy knihu Sběratel sněhu rozhodně číst
  • rádi čtete knihy týkající se novodobé české historie
  • zajímá vás téma poválečného odsunu Němců 
  • baví vás esoterika

Kdy knihu Sběratel sněhu rozhodně nečíst
  • vadí vám, když jednou z hlavních postav knihy je duch
  • sbírání sněhu vám přijde divné
  • jste zarytý xenofob




O autorovi


Jan Štifter se narodil v Českých Budějovicích v roce 1984. Vystudoval kulturní dějiny v Pardubicích, působil v Mladé frontě DNES a Lidových novinách. V letech 2009 - 2012 pracoval jako šéfredaktor týdeníku Mladá fronta Sedmička. V současné době vede jihočeský měsíčních Barbar a ve volném čase se věnuje genealogii. Je ženatý a s manželkou Evou má dva syny a jednu dceru.

Žádné komentáře:

Okomentovat