Název: Smrt a jiné vrcholy mého života
Autor: Sebastian Niedlich
Nakladatelství: Euromedia Group, k.s. - Ikar
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 296
Martin by byl celkem obyčejný kluk z Berlína, kdyby..... Kdyby jeho nejlepším kamarádem nebyla Smrt. Poprvé ji potká v sedmi letech, když mu umírá babička. Tajemnou postavu v kápi se síťkou na motýly vidí jen on a vůbec mu nepřipadá děsivá. Jak jde čas, z malého kluka vyroste dospělý mužský. Se Smrtí se občas potkává. Chodí spolu do kina, hrají šachy, bowling. Přátelství se Smrtí má však pro Martina i své nepříjemné stránky. Například se dokáže zjevovat v těch nejnevhodnějších situacích....
"Co tady děláš?"
Smrt pokrčila rameny. "Chtěla jsem tě vidět. Při mých posledních návštěvách jsi mě vždycky moc rychle odbyl."
"Protože jsem neměl čas! Stejně jako teď!"
Zatřásla chipsy. "Dáš si? Máš je přece rád, ne?" podala mi sáček.
"Asi ti to nedošlo, ale právě mám u sebe v pokoji holku."
"Viděla jsem. Hezká. To je ta ženská, kvůli níž jsi mě vždycky vyhodil?"
"Jo, a neříkej jí ženská. Takhle přece nikdo nemluví."
"Jak jí tedy mám podle tebe říkat?"
"Moje přítelkyně. Je to moje přítelkyně."
"To znamená, že je to vážné?"
"No, dost vážné, řekl bych."
"Ach, tak to jsem vás nejspíš právě vyrušila při kopulaci, že?" zeptala se Smrt s nevinným výrazem."
Martin to se Smrtí nemá zkrátka jednoduché. Navíc, když si vás Smrt vybere jako svého nástupce a začnete mít zvláštní schopnosti, tak se s normálním životem můžete rovnou rozloučit...
Smrt je v knize vykreslená jako zhruba třicetiletý muž v kápi s hlubokým hlasem. Místo tradiční kosy kráčí světem se síťkou na motýly, do které chytá duše a rád si brouká Obladi, oblada od Beatles. Vcelku sympaťák s barytonem, který toho už hodně viděl a zažil a má patřičný cynický nadhled. Netrápí ho malicherné problémy smrtelníků, přesto se cítí osaměle a je vděčný za společnost.
Oproti tomu postava Martina mi přišla taková nemastná neslaná. Moc si nevěděl rady ani se sebou, ani s holkama, byl to takový trošku ňouma, ale ruku na srdéčko, kdo v pubertě nebyl. Scén, kdy se projevil jako opravdový chlap, bylo žalostně málo, ale byly.
Jediné, co mě při čtení znervózňovalo, bylo používání ženského i mužského rodu, ve scénách se Smrtí. V originále, v němčině, je totiž Smrt rodu mužského, v češtině je však Smrt braná jako žena. Proto nejspíš při překladu vznikly tyhle zmatky a tak místy Martin mluví o Smrti jako o ní, chvílemi ji však oslovuje jako Thanatose, což je naopak mužské jméno. Takový trošku překladatelský oříšek, díky němuž některé dialogy lehce klopýtaly.
Smrt a jiné vrcholy mého života je sympatický kousek. S nadhledem vypráví o vážných otázkách smyslu života a s něžným humorem přemítá nad tím, jaké to je, nést břemeno poznání a nesmět zasáhnout. Při čtení sice přímo neslzíte smíchy, přesto si užijete hromadu laskavého a lehce černého humoru. Ideální knížka do podzimních plískanic, která vás pohodově naladí, pohladí po duši a rozesměje.
"Co tady děláš?"
Smrt pokrčila rameny. "Chtěla jsem tě vidět. Při mých posledních návštěvách jsi mě vždycky moc rychle odbyl."
"Protože jsem neměl čas! Stejně jako teď!"
Zatřásla chipsy. "Dáš si? Máš je přece rád, ne?" podala mi sáček.
"Asi ti to nedošlo, ale právě mám u sebe v pokoji holku."
"Viděla jsem. Hezká. To je ta ženská, kvůli níž jsi mě vždycky vyhodil?"
"Jo, a neříkej jí ženská. Takhle přece nikdo nemluví."
"Jak jí tedy mám podle tebe říkat?"
"Moje přítelkyně. Je to moje přítelkyně."
"To znamená, že je to vážné?"
"No, dost vážné, řekl bych."
"Ach, tak to jsem vás nejspíš právě vyrušila při kopulaci, že?" zeptala se Smrt s nevinným výrazem."
Martin to se Smrtí nemá zkrátka jednoduché. Navíc, když si vás Smrt vybere jako svého nástupce a začnete mít zvláštní schopnosti, tak se s normálním životem můžete rovnou rozloučit...
Smrt je v knize vykreslená jako zhruba třicetiletý muž v kápi s hlubokým hlasem. Místo tradiční kosy kráčí světem se síťkou na motýly, do které chytá duše a rád si brouká Obladi, oblada od Beatles. Vcelku sympaťák s barytonem, který toho už hodně viděl a zažil a má patřičný cynický nadhled. Netrápí ho malicherné problémy smrtelníků, přesto se cítí osaměle a je vděčný za společnost.
Oproti tomu postava Martina mi přišla taková nemastná neslaná. Moc si nevěděl rady ani se sebou, ani s holkama, byl to takový trošku ňouma, ale ruku na srdéčko, kdo v pubertě nebyl. Scén, kdy se projevil jako opravdový chlap, bylo žalostně málo, ale byly.
Jediné, co mě při čtení znervózňovalo, bylo používání ženského i mužského rodu, ve scénách se Smrtí. V originále, v němčině, je totiž Smrt rodu mužského, v češtině je však Smrt braná jako žena. Proto nejspíš při překladu vznikly tyhle zmatky a tak místy Martin mluví o Smrti jako o ní, chvílemi ji však oslovuje jako Thanatose, což je naopak mužské jméno. Takový trošku překladatelský oříšek, díky němuž některé dialogy lehce klopýtaly.
Smrt a jiné vrcholy mého života je sympatický kousek. S nadhledem vypráví o vážných otázkách smyslu života a s něžným humorem přemítá nad tím, jaké to je, nést břemeno poznání a nesmět zasáhnout. Při čtení sice přímo neslzíte smíchy, přesto si užijete hromadu laskavého a lehce černého humoru. Ideální knížka do podzimních plískanic, která vás pohodově naladí, pohladí po duši a rozesměje.
Kdy Smrt a jiné vrcholy mého života rozhodně číst
- smrt vás neděsí
- máte rádi lehký a trošku černý humor
- nevadí vám příběhy o nadpřirozených bytostech
Kdy Smrt a jiné vrcholy mého života rozhodně nečíst
- jste realista
- nevěříte na posmrtný život
- berete život hrozně vážně
Za příjemný čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Ikar, v jejichž nabídce najdete i knihu Smrt a jiné vrcholy mého života.
O autorovi
Sebastian Niedlich se narodil v roce 1975 v Berlíně - Spandau. Svoje vlastní narození popisuje jako "spisovatelsky nenápadné a nezáživné". Smrt a jiné vrcholy mého života je jeho debutující román z roku 2013. V současné době Sebastian Niedlich žije a pracuje v Potsdami
To zní jako příjemná oddechovka :-)
OdpovědětVymazatJj, byl to fajn relax na dva večery ;-)
Vymazat