Název: Dopis z Yorku
Autor: Tomáš Marný a H. Ósten
Nakladatelství: Euromedia Group k.s. - Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 256
Jak nejspíš všichni víte, letos by Karel IV. oslavil své sedmisté narozeniny. Kniha Dopis z Yorku mě zaujala hlavně tím, že se právě života Karla IV. blízce dotýká. Anotace navíc slibovala historický thriller podobný Šifře mistra Leonarda, plný napětí a překvapivých odhalení. Také tajemstvím opředené identity autorů lákaly na neobvyklý čtenářský zážitek. Nu.... neobvyklý tedy rozhodně byl....
Děj knihy se odehrává ve dvou časových rovinách. Střídavě se ocitáme ve 14. století, doby vlády Karla IV., a v Čechách v období normalizace. Příběh vypráví Tomáš, kterého kontaktoval jeho dávný kamarád z Anglie, Aleš. On a jeho přítel Šón objevili tajemné dokumenty a při svém pátrání po stopách středověkého učence jménem Adalbertus Ranconis de Ericinio, neboli Vojtěcha Raňků z Ježova, narážejí na bílá místa a po Tomášovi chtějí, aby jim je pomohl zaplnit. Postupně se dozvídáme, že Vojtěch byl vlastně takový tajný agent na dvoře Karla IV., kam ho vyslal a jeho činnost financoval a řídil anglický princ. Jeho primárním úkolem bylo dostat se do blízkosti Karla IV. a mapovat a ovlivňovat politické dění v Čechách.
"Jan z Gentu ho přijal opravdu nadšeně.
"Mistře Adalberte, vaše zprávy pro nás nejsou již dávno tajemstvím. Zvláště jsme nadšeni vaší skvělou angličtinou. Musím se vám přiznat, že s latinou bychom měli mnohem větší potíže. Edward vám jistě rekl, že od této chvíle budeme spolupracovat spolu. Nemusíte mít z této změny nejmenší strach. Otec i já vás pokládáme za nejlepšího přítele v Římské říši a věříme, že blízké budoucnosti můžete pro krále i Anglii udělat mnohem víc. Proto vás samozřejmě patřičně podpoříme."
Princ byl k nezastavení a během své řeči neustále tiskl Vojtěchovi ruku. Další hodiny dokázaly, že opravdu dobře zná všechny politické úvahy, které Vojtěch do Anglie posílal a schvaluje veškeré kroky, jež udělal v anglickém zájmu.
Vzhledem k tomu, že Jan byl členem královské rodiny, vymykala se délka schůzky s pouhým mistrem univerzity všem protokolárním zvyklostem. Na závěr Vojtěcha pozval, aby byl následující týdny jeho hostem. Rád by prý s ním a svými přáteli probral všechny otázky zahraniční politiky."
Tahle knížka mi dala opravdu zabrat. Historické části byly celkem čtivé, obsahovaly však tolik historických dat, že si vyžadovaly moji plnou pozornost a pracné lovení informací, které mi o přemyslovcích uvízli v paměti. Vojtěch je skutečně doloženou historickou postavou. Byl mistrem svobodných umění, doktor teologie a také profesor a rektor pařížské university. Patřil mezi přední učence své doby. V teologických názorech byl na svoji dobu velmi tolerantní a podporoval české vzdělance. Jeho spojení s anglickým dvorem dokazují záhadné dokumenty, kterými údajně autor této knihy disponuje a odkazuje na ně. Když tato data pak dáte do souvislosti s jinými historickými osobnostmi a událostmi, mohla by tu být šance na celkem zajímavý příběh.
Kapitoly věnované autorovým vzpomínkám to však zabily. Neustále sliboval nějaké překvapení, akci, ale skutek utek. Rozvláčné vyprávění ve stylu "jak jsme tenkrát za komunistů trpěli" bylo sice zajímavé, ale skoro se netýkalo tématu. Několik kapitol sice bylo věnováno Šónově návštěvě a společnému pátrání po informacích, ale většinu času jste si mohli počíst leda tak o autorově práci na socialistické výstavě, jeho zaměstnáních, vojně a přátelích. Neustálé omluvy za rozvláčnost a odbíhání od tématu kapitoly taky moc nevylepšily. Přišlo mi to, jako by se autor prohraboval na půdě hromadou starých věcí a u každého předmětu si vzpomněl na nějakou zábavnou historku a musel ji nutně někomu sdělit. Tento styl je možná uspokojující pro vypravěče, posluchač se však místy nudí a zoufale čeká, kdy už přejdeme k tomu podstatnému.
Slibované akce ani odhalení zásadního tajemství české historie jsem se nedočkala ani po 256 stránkách. Je sice zajímavé, že Vojtěch Raňků z Ježova byl tajným agentem ve službách jeho veličenstva anglického Prince a že angličané tak měli zásadní podíl na náboženské reformě v Čechách, přesto mi to jako historická senzace, která přepíše dějiny, moc nepřipadá.
Děj knihy se odehrává ve dvou časových rovinách. Střídavě se ocitáme ve 14. století, doby vlády Karla IV., a v Čechách v období normalizace. Příběh vypráví Tomáš, kterého kontaktoval jeho dávný kamarád z Anglie, Aleš. On a jeho přítel Šón objevili tajemné dokumenty a při svém pátrání po stopách středověkého učence jménem Adalbertus Ranconis de Ericinio, neboli Vojtěcha Raňků z Ježova, narážejí na bílá místa a po Tomášovi chtějí, aby jim je pomohl zaplnit. Postupně se dozvídáme, že Vojtěch byl vlastně takový tajný agent na dvoře Karla IV., kam ho vyslal a jeho činnost financoval a řídil anglický princ. Jeho primárním úkolem bylo dostat se do blízkosti Karla IV. a mapovat a ovlivňovat politické dění v Čechách.
"Jan z Gentu ho přijal opravdu nadšeně.
"Mistře Adalberte, vaše zprávy pro nás nejsou již dávno tajemstvím. Zvláště jsme nadšeni vaší skvělou angličtinou. Musím se vám přiznat, že s latinou bychom měli mnohem větší potíže. Edward vám jistě rekl, že od této chvíle budeme spolupracovat spolu. Nemusíte mít z této změny nejmenší strach. Otec i já vás pokládáme za nejlepšího přítele v Římské říši a věříme, že blízké budoucnosti můžete pro krále i Anglii udělat mnohem víc. Proto vás samozřejmě patřičně podpoříme."
Princ byl k nezastavení a během své řeči neustále tiskl Vojtěchovi ruku. Další hodiny dokázaly, že opravdu dobře zná všechny politické úvahy, které Vojtěch do Anglie posílal a schvaluje veškeré kroky, jež udělal v anglickém zájmu.
Vzhledem k tomu, že Jan byl členem královské rodiny, vymykala se délka schůzky s pouhým mistrem univerzity všem protokolárním zvyklostem. Na závěr Vojtěcha pozval, aby byl následující týdny jeho hostem. Rád by prý s ním a svými přáteli probral všechny otázky zahraniční politiky."
Tahle knížka mi dala opravdu zabrat. Historické části byly celkem čtivé, obsahovaly však tolik historických dat, že si vyžadovaly moji plnou pozornost a pracné lovení informací, které mi o přemyslovcích uvízli v paměti. Vojtěch je skutečně doloženou historickou postavou. Byl mistrem svobodných umění, doktor teologie a také profesor a rektor pařížské university. Patřil mezi přední učence své doby. V teologických názorech byl na svoji dobu velmi tolerantní a podporoval české vzdělance. Jeho spojení s anglickým dvorem dokazují záhadné dokumenty, kterými údajně autor této knihy disponuje a odkazuje na ně. Když tato data pak dáte do souvislosti s jinými historickými osobnostmi a událostmi, mohla by tu být šance na celkem zajímavý příběh.
Kapitoly věnované autorovým vzpomínkám to však zabily. Neustále sliboval nějaké překvapení, akci, ale skutek utek. Rozvláčné vyprávění ve stylu "jak jsme tenkrát za komunistů trpěli" bylo sice zajímavé, ale skoro se netýkalo tématu. Několik kapitol sice bylo věnováno Šónově návštěvě a společnému pátrání po informacích, ale většinu času jste si mohli počíst leda tak o autorově práci na socialistické výstavě, jeho zaměstnáních, vojně a přátelích. Neustálé omluvy za rozvláčnost a odbíhání od tématu kapitoly taky moc nevylepšily. Přišlo mi to, jako by se autor prohraboval na půdě hromadou starých věcí a u každého předmětu si vzpomněl na nějakou zábavnou historku a musel ji nutně někomu sdělit. Tento styl je možná uspokojující pro vypravěče, posluchač se však místy nudí a zoufale čeká, kdy už přejdeme k tomu podstatnému.
Slibované akce ani odhalení zásadního tajemství české historie jsem se nedočkala ani po 256 stránkách. Je sice zajímavé, že Vojtěch Raňků z Ježova byl tajným agentem ve službách jeho veličenstva anglického Prince a že angličané tak měli zásadní podíl na náboženské reformě v Čechách, přesto mi to jako historická senzace, která přepíše dějiny, moc nepřipadá.
Myslím, že u této publikace je největší průšvih označení "historický thriller". Wikipedie definuje thriller jako dílo, které má u čtenáře vyvolat silné napětí a emoce. Pravda, silné emoce ve mě vyvolaly především slova, na které jsem narazila na úplném konci knihy - "Konec první části", ale to je tak asi všechno. Zkrátka a dobře, čekala jsem nějakou napínavou historku z pátrání po pokladu a dostalo se mi historického výkladu proloženého nejrůznějšími vzpomínkami ze života autora, které s tématem mají jen pramálo společného.
Pokud by tato kniha vyšla jako nějaká historická studie nebo úvaha, bylo by to v pořádku. Ale Thriller? A od autora, který se schovává za pseudonymem? Od autora, který se snaží zůstat v anonymitě a přesto v textu na sebe prozrazuje ze svého života kde co? Tohle zavání nedomyšleným marketingem a snahou tahat čtenáře za nos.
Co se uvěřitelnosti příběhu týče, myslím že přítomnost tajného agenta v blízkosti Karla IV. je vcelku reálná. Stejně jako v dnešní době mají v politice největší cenu kvalitní informace, takže je celkem pravděpodobné a logické, že se jednotlivé panovnické dvory navzájem špehovaly. Proto je škoda, že tuto informaci podal autor tak neohrabaně. Jako by se nedokázal rozhodnout jestli práci pojmout jako seriozní vědeckou studii nebo spíš jako napínavou beletrii. Myslím, že s trochou fantazie by se dal příběh zpracovat poutavěji. V žádném případě bych však knihu nezařadila do kategorie historických thrillerů. Žánrově se autor pohybuje na hranici populární naučné knihy o české historii a osobního deníku z doby normalizace.
Knihu bych vyloženě neodsuzovala. Autor si s ní dal určitě hodně práce a myslím, že nějaký čtenář, který z ní bude nadšený, na ni určitě někde čeká. Já to bohužel nejsem.
Co se uvěřitelnosti příběhu týče, myslím že přítomnost tajného agenta v blízkosti Karla IV. je vcelku reálná. Stejně jako v dnešní době mají v politice největší cenu kvalitní informace, takže je celkem pravděpodobné a logické, že se jednotlivé panovnické dvory navzájem špehovaly. Proto je škoda, že tuto informaci podal autor tak neohrabaně. Jako by se nedokázal rozhodnout jestli práci pojmout jako seriozní vědeckou studii nebo spíš jako napínavou beletrii. Myslím, že s trochou fantazie by se dal příběh zpracovat poutavěji. V žádném případě bych však knihu nezařadila do kategorie historických thrillerů. Žánrově se autor pohybuje na hranici populární naučné knihy o české historii a osobního deníku z doby normalizace.
Knihu bych vyloženě neodsuzovala. Autor si s ní dal určitě hodně práce a myslím, že nějaký čtenář, který z ní bude nadšený, na ni určitě někde čeká. Já to bohužel nejsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat