Název: Crème brûlée a panna cotta - Svěží i hřejivé
Autor: Jette Sanderová
Nakladatelství: Euromedia Group k.s. - Ikar
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 126
Crème brûlée a panna cotta. To znělo pro moje uši jako parádní kulinářská výzva a taky jako skvělá záminka pořídit si do kuchyně flambovací pistolku. Na testování této kuchařky jsem se tedy vrhla s obrovským nadšením a flambovala, až karamel lítal na všechny strany.
A co jsem tedy ukuchtila?
První jsem vyzkoušela crème brûlée, což v řeči normálních smrtelníků a kulinářských neznalců znamená doslova "pálený krém". Jedná se o chlazený krém ze smetany, curku, vajec a aromat, který se ukrývá pod tenkou krustou zkaramelizovaného cukru. Smetana se zahřeje, přidá se cukr, vejce, koření a směs se peče v troubě ve vodní lázni v ohnivzdorných miskách při nízké teplotě (tomuto postupu se říká pošírování). Vychlazený krém se před podávání posype cukrem a pomocí hořáčku se zkaramelizuje. Nesporná výhoda tohoto moučníku je, že v něm není ani ždibec mouky, takže si na něm v klidu můžou pochutnat i ti, co jsou alergičtí na lepek.
Crème brûlée se dá vyrobit jak sladký, tak světe div se, i pikantní. Nedalo mi to a musela jsem otestovat obě varianty.
První na řadu přišel Crème brûlée klasický. Smetanu, mléko, cukr, vanilku a skořici jsem úspěšně svařila, přidala vejce, vrazila do ohnivzdorných misek a dala je pošírovat. Po udávaných 40 minutách krém netuhl tak jak měl a já začala být lehce nervozní. Zádrhel byl v tom, že jsem si v tom kulinářském nadšení pořádně nepřečetla, že recepty jsou určeny pro misky o průměru 10-12 cm, což by tak zhruba bylo, ale plnit se mají jen do výšky 2-3 cm a já to narvala až po okraj, což bylo zhruba 5 cm. Pošírovala jsem tedy o něco déle, než bylo uvedeno v receptu. Hmota pak krásně ztuhla a já mohla po vychlazení vesele flambovat. Zpočátku jsem měla problém odhadnout množství cukru (velký oči) a vzdálenost plamene od povrchu (ještě větší oči), ale nakonec se dílo podařilo a stálo to opravdu za to. Vychlazený smetanový krém s křupavou karamelovou krustičkou se mi po jazyku válel jak milenec v posteli a já byla v sedmém nebi. Jen příště bych v receptu ubrala cukru. Přece jen to bylo, i s tím karamelem na povrchu, hodně sladké.
Jako pikantní variantu jsem si zvolila recept na Crème brûlée s čokoládou. 70% čokoláda společně s chilli a červeným pepřem mi byla příslibem neobvyklého chuťového zážitku. Tentokrát jsem zkusila místo ohnivzdorných misek použít obyčejný hrníček. Menší množství krému zkrátilo dobu přípravy a já se tak mohla o dost dřív dostat do kakaového rauše. Pro všechny milovníky hořké čokolády menší varování - je to silně návyková dobrota, která vás nakopne na celý den a nikdy jí nebudete mít dost.
Po tomto žhavém úvodu by se mohla panna cotta oproti Crèmu brûlée jevit jako chudý příbuzný. Pravda, příprava tohoto dezertu je o něco jednodušší, přesto vás očaruje svojí rafinovanou prostotou. Základ opět tvoří smetana, jen vejce nahradí želatina. Navíc, když místo želatiny do směsi přidáte agar a místo smetany použijete kokosové mléko, máte variantu vhodnou nejen pro ty co nesnáší lepek, ale navíc si pochutnají i zapřísáhlí vegani.
Opět jsem zkusila uvařit jak slanou tak sladkou variantu. První na řadu přišla rozmarýnová panna cotta s česnekem v parmazánovém loži. Svařila jsem smetanu s bylinkami a solí, vrazila do toho želatinu, nalila do silikonových formiček na muffiny, nechala přes noc v lednici ztuhnout a bylo hotovo. Trošku jsem sice trnula při vyklápění, ale všechno v pohodě klaplo na jedničku. Chuťově bych slanou panna cottu přirovnala k velice, převelice jemnému smetanovému sýru. S parmazánem a rajčaty to byla hotová symfonie chutí, pro kterou byste šli světa kraj.
No a protože nám na chalupě právě dozrávají ostružiny, musela jsem nutně vyzkoušet recept na slaďounký Ostružinovojogurtový sen. Domácí marmeládu jsem zalila směsí jogurtu, smetany, cukru, citronové kůry a želatiny. Výsledek byl skoro neskutečný. Kombinace nakyslých lesních plodů, citronu a máty byla naprosto skvostná a přímo se rozplývala v ústech. Všichni se olizovali až za ušima a domáhali se přídavku.
Crème brûlée ani panna cotta rozhodně nejsou moučníky pro průsvitné slečinky hlídající si každou kalorii co vezmou do úst. Odtučněná smetana se při zahřátí totiž sráží a jemného krému byste se nikdy nedočkali.
V kuchařce najdete sladké i pikantní varianty těchto dezertů. Recepty jsou přehledné, doplněné celostránkovými fotografiemi. Nechybí ani stručný popis historie těchto dobrůtek v úvodu a přehledný rejstřík na závěr.
Jediné, co jsem tak trochu nepochopila a co mě na kuchařce mrzelo, jsou takové jako flekance a namalované praskliny, které se náhodně táhnou celou kuchařkou. Nějaký asi zvláštní umělecký grafický záměr, který podle mého názoru kuchařce vůbec nesluší. Je to škoda, protože fotografie v knize jsou opravdu krásné a nějaké další efekty mi přišly jako naprosto zbytečné.
Přesto bych si dovolila tvrdit, že se jedná o velice inspirativní kousek, který je vhodný jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé kuchaře. Recepty jsou jednoduché a extrémně chutné. Pokud rádi v kuchyni experimentujete a milujete sladké či pikantní, určitě si tuto kuchařku nenechte ujít.
 |
| https://www.instagram.com/p/BI7KKhEhLny/ |
A co jsem tedy ukuchtila?
První jsem vyzkoušela crème brûlée, což v řeči normálních smrtelníků a kulinářských neznalců znamená doslova "pálený krém". Jedná se o chlazený krém ze smetany, curku, vajec a aromat, který se ukrývá pod tenkou krustou zkaramelizovaného cukru. Smetana se zahřeje, přidá se cukr, vejce, koření a směs se peče v troubě ve vodní lázni v ohnivzdorných miskách při nízké teplotě (tomuto postupu se říká pošírování). Vychlazený krém se před podávání posype cukrem a pomocí hořáčku se zkaramelizuje. Nesporná výhoda tohoto moučníku je, že v něm není ani ždibec mouky, takže si na něm v klidu můžou pochutnat i ti, co jsou alergičtí na lepek.
Crème brûlée se dá vyrobit jak sladký, tak světe div se, i pikantní. Nedalo mi to a musela jsem otestovat obě varianty.
První na řadu přišel Crème brûlée klasický. Smetanu, mléko, cukr, vanilku a skořici jsem úspěšně svařila, přidala vejce, vrazila do ohnivzdorných misek a dala je pošírovat. Po udávaných 40 minutách krém netuhl tak jak měl a já začala být lehce nervozní. Zádrhel byl v tom, že jsem si v tom kulinářském nadšení pořádně nepřečetla, že recepty jsou určeny pro misky o průměru 10-12 cm, což by tak zhruba bylo, ale plnit se mají jen do výšky 2-3 cm a já to narvala až po okraj, což bylo zhruba 5 cm. Pošírovala jsem tedy o něco déle, než bylo uvedeno v receptu. Hmota pak krásně ztuhla a já mohla po vychlazení vesele flambovat. Zpočátku jsem měla problém odhadnout množství cukru (velký oči) a vzdálenost plamene od povrchu (ještě větší oči), ale nakonec se dílo podařilo a stálo to opravdu za to. Vychlazený smetanový krém s křupavou karamelovou krustičkou se mi po jazyku válel jak milenec v posteli a já byla v sedmém nebi. Jen příště bych v receptu ubrala cukru. Přece jen to bylo, i s tím karamelem na povrchu, hodně sladké. 
Jako pikantní variantu jsem si zvolila recept na Crème brûlée s čokoládou. 70% čokoláda společně s chilli a červeným pepřem mi byla příslibem neobvyklého chuťového zážitku. Tentokrát jsem zkusila místo ohnivzdorných misek použít obyčejný hrníček. Menší množství krému zkrátilo dobu přípravy a já se tak mohla o dost dřív dostat do kakaového rauše. Pro všechny milovníky hořké čokolády menší varování - je to silně návyková dobrota, která vás nakopne na celý den a nikdy jí nebudete mít dost.Po tomto žhavém úvodu by se mohla panna cotta oproti Crèmu brûlée jevit jako chudý příbuzný. Pravda, příprava tohoto dezertu je o něco jednodušší, přesto vás očaruje svojí rafinovanou prostotou. Základ opět tvoří smetana, jen vejce nahradí želatina. Navíc, když místo želatiny do směsi přidáte agar a místo smetany použijete kokosové mléko, máte variantu vhodnou nejen pro ty co nesnáší lepek, ale navíc si pochutnají i zapřísáhlí vegani.
Opět jsem zkusila uvařit jak slanou tak sladkou variantu. První na řadu přišla rozmarýnová panna cotta s česnekem v parmazánovém loži. Svařila jsem smetanu s bylinkami a solí, vrazila do toho želatinu, nalila do silikonových formiček na muffiny, nechala přes noc v lednici ztuhnout a bylo hotovo. Trošku jsem sice trnula při vyklápění, ale všechno v pohodě klaplo na jedničku. Chuťově bych slanou panna cottu přirovnala k velice, převelice jemnému smetanovému sýru. S parmazánem a rajčaty to byla hotová symfonie chutí, pro kterou byste šli světa kraj. 
Crème brûlée ani panna cotta rozhodně nejsou moučníky pro průsvitné slečinky hlídající si každou kalorii co vezmou do úst. Odtučněná smetana se při zahřátí totiž sráží a jemného krému byste se nikdy nedočkali.
V kuchařce najdete sladké i pikantní varianty těchto dezertů. Recepty jsou přehledné, doplněné celostránkovými fotografiemi. Nechybí ani stručný popis historie těchto dobrůtek v úvodu a přehledný rejstřík na závěr.
Jediné, co jsem tak trochu nepochopila a co mě na kuchařce mrzelo, jsou takové jako flekance a namalované praskliny, které se náhodně táhnou celou kuchařkou. Nějaký asi zvláštní umělecký grafický záměr, který podle mého názoru kuchařce vůbec nesluší. Je to škoda, protože fotografie v knize jsou opravdu krásné a nějaké další efekty mi přišly jako naprosto zbytečné.
Přesto bych si dovolila tvrdit, že se jedná o velice inspirativní kousek, který je vhodný jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé kuchaře. Recepty jsou jednoduché a extrémně chutné. Pokud rádi v kuchyni experimentujete a milujete sladké či pikantní, určitě si tuto kuchařku nenechte ujít.
Kdy Crème brûlée a panna cotta - Svěží i hřejivé rozhodně číst
- rádi mlsáte
- zahálí vám doma flambovací pistolka
- držíte bezlepkovou dietu
Kdy Crème brûlée a panna cotta - Svěží i hřejivé rozhodně nečíst
- počítáte každou kalorii, kterou sníte
- neradi sladké ani pikantní
- nebaví vás zkoušet nové recepty
Za úžasný kulinářský zážitek děkuji nakladatelství Ikar, kde kromě dalších skvělých kuchařek najdete i Crème brûlée a panna cotta - Svěží i hřejivé.
Moc zdravím,
OdpovědětVymazatdíky za krásnou recenzi, jsem odpovědná redaktorka titulu a jen bych ráda osvětlila ty "flekance". Kniha byla připravovaná jako soutisk pro více zemí, což v praxi znamená, že takhle kniha vypadá v originále, layout zůstává pro všechny země stejný a my dodáváme jen černý text. Takže ve všech zemích a ve všech jazykových mutacích jsou flekance úplně stejné - podle jednotného výchozího layoutu (v tomto případě je originál německý).
Krásný den a ještě jednou moc díky, Tereza Nekorancová, Ikar
Není zač, kuchařka je to fakt úžasná. Dělala jsem teď dvojitou dávku crème brûlée do práce pro holky a slova chvály lítaly ze všech stran. No asi to byl fakt nějaký zvláštní grafický umělecký záměr, který jsem nepochopila a přišlo mi to líto, protože ty fotky jsou jinak k sežrání. Inu co naděláš. Ale i tak jsem moc ráda, že se mi tahle knížka dostala do rukou a já mohla objevit takovou neskutečnou dobrotu. Díky moc a víc takových ;-)
VymazatPočkej na říjen, tam toho vychází hromada:-))) Měj se krásně, Tereza
VymazatHmmmm, tak to asi ani letos ty kila navíc neshodím :-D :-D Ať se daří. Jitka K.
Vymazat