Rodinné prokletí

Název: Rodinné prokletí

Autor: Gina Mayerová

Nakladatelství: Euromedia Group k.s. - Ikar

Rok vydání: 2016 

Počet stránek: 392

Celkové hodnocení: ****

Dětské hry. Situace, kdy skupinka dětí si sama, někde v lese, hraje na opravdový život. Jaké následky to může mít? Je to přece jen hra.... A co když děti už nejsou dětmi. Kde je hranice mezi dětskou nevinností a dospíváním? Kdy hra přestává být hrou?


Bylo nebylo. V roce 1813, v době korzetů a bohatě nabíraných sukní, se v Německém Ratingenu potkávají 3 děti. Leonora, Anton a Luisa. Leonora je panské děvčátko, Anton a Luisa jsou chudí. Leonora a Anton se do sebe zamilují a vezmou se. Luisa, která si na Antona taky myslela, skončí na ulici.


"Zapomněla jsi slabikář." Anton se sehnul, zvedl knihu a podal ji dívce. Když stál před ní, cítil z jejích vlasů říční vodu a viděl kapku, která se rozběhla z jejího copu přes tvář a krk a zmizela v šatech. Natáhl ukazovák a špičkou prstu opatrně sledoval mokrou stopu. Věděl, že je pod šaty nahá, spodní košili držela koneckonců v rukách. Zvedla hlavu a podívala se na něho velkýma, kulatýma očima. Ten dětský pohled ho však neoklamal. Nebyla už dítě.
Bříško jeho ukazováku spočinulo na její klíční kosti, putovalo dál do prohlubně pod krkem a klouzalo dolů k dívčiným ňadrům, v jejichž středu vyrůstaly šípky. Čekal, že se otočí a uteče, ona však jen sklopila zrak a stála tu se slabikářem v jedné a mokrou košilí v druhé ruce. Anton zadržel dech, Leonora ale dýchala úplně klidně.
Vzadu za nimi bouchly dveře ovčína. Luisa je zachmuřeně pozorovala. Anton to věděl, přesto neodtrhl pohled od Leonořina obličeje. Pomalu vytáhl prst z jejích šatů.
"Přijdeš zas?" zeptal se. "Příští neděli?"
"Samozřejmě," odpověděla Leonora zastřenějším hlasem. A pak odběhla."


Milostný trojúhelník však i po svatbě pokračuje dál a ovlivňuje životy jak Leonořiných tak Luisiných potomků o celé tři generace později, kdy celá pravda vyplouvá na povrch. A tak, skoro o 100 let později v Paříži, rozmotává Leonořina pravnučka Nanette choulostivou rodinnou histroii. 


Ve vyprávění se střídá Nanette se svojí matkou Dorou,  babičkou Mathildou a služebnou Therese. V knize najdete hned několik příběhů nenaplněných lásek, které se navzájem prolínají a doplňují. Ve vzpomínkách těchto žen tak cestujete zpátky do minulosti, abyste se na závěr vrátili zpět a kruh se mohl uzavřít.

Ze všeho nejdřív musím pochválit krásně graficky zpracovanou "košilku" knížky, která je navíc příjemně plastická a to nám, "knižním osahávačům", dělá opravdu radost. Další super věc je přehledný seznam osob a míst příběhu, na který narazíte hned na prvních stránkách. Máte tak skvělý přehled o tom, kdo, s kým, kde a kdy. Tyhle seznamy většinou ignoruji, ale příběh byl tak dějově hutný, že jsem tentokrát přece jen ocenila praktičnost tohoto počinu.

Podle anotace na obálce by se mohlo zdát, že v knize půjde o nějaký přízrak, strašidlo nebo vymýtání duchů.... Je to však jen metafora. Královna duchů je spíš zlé svědomí, pocit něčeho špatného, který ovlivňuje pozdější činy hlavních hrdinů. Na jednu stranu jsem byla lehce zklamaná (těšila jsem se na bubáka), na tu druhou příjemně překvapená, že se nejedná o nějaký prvoplánový horor, ale o historický román.

Na knize jsem asi nejvíc ocenila autorčinu schopnost poměrně věrně vylíčit přemýšlení žen a jejich přístup k lásce v jednotlivých historických obdobích. Ze začátku jsem se několikrát přistihla, že jejich chování odsuzuji. V duchu jsem si mumlala něco o hloupých husičkách a domácích puťkách. Jak jsem ale četla dál, zjišťovala jsem, že jejich city byly sice možná trochu naivní, ale opravdové a měla pro ně větší pochopení. Na konci jsem už vypravěčky obdivovala a fandila jim.

Kdybych si měla vybrat jednu postavu za kamarádku, nejspíš by to byla Mathylda, Nanettina babička. Ve svojí době to byla výjimečná, silná žena, která se dokázala postavit osudu čelem a vzít ho do vlastních rukou.

Jediné, co bych na knize snad změnila, je její název. "Rodinné prokletí" mi přišlo jako lehce zavádějící. Sice o nějakém poblouznění, možném pocitu prokletí, byla v knize zmínka, ale byl to spíš výplod choré mysli a i když to byl jeden z impulzů, který donutil Mathyldu a potom i Nanett šťourat se v minulosti svých rodičů, nepřišlo mi to až tak zásadní. Kniha je však i přes to velice zajímavým mnohovrstvým historickým románem, který ukázal autorčiny kvality.

Zkrátka a dobře, milovníci historických románů o lásce, tohle je knížka, kterou byste si měli přibalit do prázdninového kufříku. Příběh má sice lehce pomalejší rozjezd, protože než si poskládáte všechny rodinné a historické souvislosti chvilku to trvá, přesto stojí za to vytrvat. Odměnou vám bude zajímavý a pestrý obrázek životních lásek, úspěchů i proher evropských žen minulého století.

Kdy Rodinné prokletí rozhodně číst

• máte rádi historické romány
• líbí se vám příběhy o ženách 
• máte rádi  cudné milostné příběhy

Kdy Rodinné prokletí rozhodně nečíst

• nesnášíte rodinné ságy
• jak tam není sex, není to nic pro vás
• ženy vás nudí

Za zajímavý čtenářský zážitek děkuji internetovému knihkupectví Bux.cz, kde kromě dalších skvělých titulů najdete také Rodinné prokletí.

O autorce

Gina Mayer se narodila v roce 1965 v Ellwangenu. V roce 1984 absolvovala na vysoké škole ve Švábsku a rok pobývala v Neapoli. Po návratu do Německa začala studovat grafiku a desingn v Düsseldorfu. Studia dokončila v roce 1991. Do roku 2005 pracovala jako cpywriter a napsala několik úspěšných knih o mladých lidech. V roce 2006 napsala svůj první historický román. V současnosti žije se svým manželem a dvěma dětmi v Düsseldorfu.