Pečená zebra

Název: Pečená zebra
Autor: Iva Pekárková

Nakladatelství: Mladá fronta a.s.

Rok vydání: 2015 

Počet stránek: 271

Celkové hodnocení: ****

Už dlouho jsem nečetla nic od současného českého autora, proto jsem měla velkou radost, když do naší knihovny přijela na besedu paní Iva Pekárková. Jako správný cvok do knížek jsem si den před posezením s paní spisovatelkou pořídila a rozečetla její nejnovější počin Pečená zebra. A o čem to tedy vlastně je?

Pečená zebra patří do autorčiny "černobílé série". Zabývá se životem Afričanů v Česku a jejich vztahy s Češkami. Je rozdělená na tři samostatné příběhy, které se vzájemně lehce prolínají. 

První část vypráví hlavně o surogátním (náhradním) mateřství. Dvě ženy dvou Afričanů. Jedna bohatá bezdětná, druhá chudá, zato se čtyřmi dětmi na krku. Jak dopadne jejich plán vzájemné výpomoci? Co bude pro zoufalou Veroniku nakonec přednější? Děti nebo peníze?

Další třetina knihy zas vypráví příběh klubu Rozkoš. Ten navštěvuje i rozmazlená bohatá dívka René, aby si užila zábavy s černými kluky a s trochou extáze.  Postupně však upadá do kolotoče sexu a drog, který nelze zastavit.

Zatím co první dvě povídky jsou vyprávěny z pohledu žen, poslední příběh popisuje trampoty  z pohledu Afričana Richarda...

"Vrazil mu pod nos zaťatou pěst, rozhlehlou jak necky. Na prvních článcích prstů, od ukazováčku po malíček, měl vytetováno H A T E.

"Vidíš, vopice? Banánožroute? My tady černohubý nechceme. Je ti to jasný?"

A vší silou ho kopl do holeně. Zbylí tři, až dosud tiší, začali výhružně mručet.

Vypadalo to pro Richarda bledě. Naštěstí tramvaj zastavila na červené a Richard vyskočil, vysmekl se jim, jediným trhnutím otevřel dveře (ne, nikdy to předtím nezkoušel, ale mockrát si v duchu nacvičoval, kam přesně položit ruce, jak trhnout, lokty od sebe a trochu dozadu, aby dveře povolily - a vida, fungovalo to!) - a skočil do vozovky. Obloukem se mu vyhnula dodávka, ale nesejmula ho, zapotácela se v pruhu a zmizela za křižovatkou. Vzal mety nahoru do stráně, sněhem, na kterém se až příliš dobře vyjímal, běžel až k remízku, který ohraničoval zahrádkářskou kolonii. Ještě koutkem oka zahlédl, jak skini těžce seskakují za ním - ale to už tramvaják začal zuřivě zvonit a pár aut dlouze troubilo.

Bylo jasné, že unikl. Ale bylo to o fous."

Knížka Pečená zebra není moc veselá. Je o životě. Životě takovém, jaký je. Bez příkras, bez kudrlinek, bez cukrové vaty okolo. Někdo to může nést špatně. Já zas naopak oceňuji upřímnost a jednání na rovinu. 

Líbí se mi, že paní Pekárková je stejná jako její knížky. Jediným pohledem by hravě dokázala postavit do latě sebevětšího darebáka. Má krásný zvučný hlas a vyvolává pocit, že má svůj život pevně v rukou. Na druhou stranu jsem zahlédla, jak jí zářily oči, když jí volal ten její "opičák", jak ho něžně častovala mezi anglickými slovíčky. Večer s ní byl moc fajn a snad se i ona s námi alespoň trošku bavila. 

A komu bych knížku doporučila k přečtení? Nejspíš ženám, protože si tak nějak nedokážu představit, že by toto dílo se zaujetím četl muž. Ženám, které jsou zvědavé, nejsou prudérní a nepohoršují se nad každým trošku víc šťavnatým výrazem  a ženám, které věří ve svůj zdravý rozum. I když, ruku na srdce, která z nás nikdy nezblbla kvůli mužskýmu, co pak za to vůbec ale vůbec nestál.

Kdy Pečenou zebru číst

• nejste puritáni
• zajímá vás, jak fungují "černobílé" vztahy v praxi
• máte rádi reálné příběhy z reálného současného českého prostředí

Kdy Pečenou zebru nečíst

• vadí vám, když bílá holka chodí s černochem
• nemáte rádi syrové knihy ze života
• máte paličatou dceru ve věku hlavních hrdinek (zaručeně ji začnete na noc zamykat)

Podobné knihy

• Pod sněhem
• Pralinky
• O ženách a o lásce

O autorovi

Iva Pekárková je známou českou prozaičkou, publicistkou a překladatelkou. Původně chtěla být mikrobioložkou, ale krátce před dokončením studia, v roce 1983, emigrovala do Ameriky. Vystřídala několik zaměstnání. Pracovala jako barmanka, sociální pracovnice a taky jako taxikářka v New Yourku. V roce 1997 se vrátila do Prahy a působila v redakci MF Dnes. Od roku 2005 žije v Londýně. I nadále se věnuje vlastní tvorbě.