O ženách a o lásce

Název:  O ženách a o lásce
Autor: Edith Holá
Nakladatelství: JOTA, s.r.o.
Rok vydání: 2014
Počet stránek: 271








Celkové hodnocení: *****

Dlouho jsem nečetla nějaký opravdu zajímavý román pro ženy. U této knihy mě zaujalo hlavně neobvyklé téma - surogační mateřství. Sama jsem maminka dvou capartů a nedovedu si představit, že bych byla schopná jít dobrovolně do třetího těhotenství, odnosit dítě, které není moje, a pak ho dobrovolně předat biologickým rodičům. Ale hezky popořadě. Nejdřív co to surogační mateřství vlastně je a jak to v České republice funguje. Z wikipedie se dozvíme tohle: 

"Náhradní mateřství neboli surogační (surogátní) mateřství je situace, kdy je embryo biologických rodičů implantováno do dělohy náhradní matky. Pokud žena nemůže ze závažných zdravotních důvodů donosit a porodit dítě, může ho za ni donosit tzv. náhradní matka. Ta se pak z právního hlediska stane matkou dítěte.  Žena si ale může „své“ biologické dítě osvojit. Náhradní matka je tedy definovaná jako žena, která přijme do svého těla uměle oplodněné vajíčko jiné ženy s tím, že je po porodu ochotna jej odevzdat genetické matce."

"Prvním předpokladem surogátního mateřství je vyhledání ženy, která je ochotna do procesu náhradního mateřství vstoupit jako náhradní matka. V České republice je náhradní mateřství bezúplatné. Náhradní matka má nárok na úhradu výdajů spojených s těhotenstvím a porodem. Na těchto úhradách se podílí otec dítěte. Objednatelské páry poté podepisují smlouvu o tom, že jim bude dítě po porodu odevzdáno. Z právního hlediska je ale tato smlouva nevymahatelná. Je to proces, který u nás není zakázán, ale zároveň není ani povolen, či jinak legislativně řešen. Náhradní matka se vzdá dítěte ihned po narození. Dítě je automaticky svěřeno do péče otce. Jak uznání otcovství, tak vzdání se dítěte ze strany matky, musí být provedeno podle předpisů České republiky, tzn. před příslušnými orgány. Žena z objednatelského páru následně požádá o osvojení dítěte. Soud nemá důvod jí nevyhovět, protože biologická matka se dítěte zřekla. Tím dojde k naplnění představy objednatelského páru."

Kniha O ženách a o lásce se zabývá tímto ožehavým tématem ze všech stran. Je rozdělena do tří částí. 

Nejdříve se seznámíme s Veronikou Hánovou. Vdanou ženou, která má manžela a 2 syny. Obě těhotenství u ní probíhala naprosto v pořádku a užívala si je. Vždycky si přála ještě třetí dítě, holčičku, ale finanční situace jim mít dalšího potomka nedovolila. Rozhodne se tedy bez vědomí manžela, že porodí dítě jiné ženě. Když se oplodnění zdaří a Veronika otěhotní, musí s pravdou ven. Její muž to velmi špatně nese, málem jim to zničí manželství. Nakonec krizi zvládnou a Veronika porodí zdravé děvčátko, které se musí však okamžitě vzdát ve prospěch jejich pravých rodičů. To jí zanechá hlubokou jizvu na duši a jediným jejím přáním zůstává své třetí dítě jednou potkat a obejmout.

Druhá část je vyprávěna z pohledu biologické matky Ilony Kusé. Úspěšné podnikatelky, která nemůže mít děti. Má za sebou již 8 potratů a zoufale touží být maminkou. Tato část knihy se zabývá hlavně problémem hledání vhodné kandidátky na "chodící inkubátor". Je plná nedůvěry a nejistoty. Ilona si nepřeje, aby Veronika po porodu jakkoliv patřila do života její dcery. I jí surogátní mateřství zasáhne do duše. Pořád žije ve strachu, že o svou dceru jednou přijde.

Poslední úsek knihy je napsán z pohledu již dospělé Sáry. Ta má neustále pocit, že jí něco schází. Žije velmi bohatým vnitřním životem, navštěvuje různé terapie a skupiny, má živé sny o andělech, je hodně mysticky založená. Trápí ji zvláštní vzpomínky na období před porodem. Začne se vyptávat a dozví se tak pravdu o svém původu. Rozhodne se náhradní matku kontaktovat a navštívit.

Jaký bude mít Sářino jednání dopad na život obou žen? Je možné mít tak jasné vzpomínky na ženu, která ji nosila 9 měsíců pod srdcem? 

Téma knihy bylo velice zajímavé a jsem moc ráda že jsem si ji přečetla a dozvěděla se něco nového o této problematice. Jediné co mi vadilo bylo množství až skoro šamanských praktik a narážek na různé alternativní terapie. Popravdě nevěřím, že člověk může mít v sobě zapuštěny tak jasné vzpomínky na dobu strávenou v matčině lůně. Určitě miminko v bříšku jistým způsobem vnímá svoje okolí, ale že by si v dospělosti vybavovalo písně, které mu maminka zpívala, chutě a vůně které jeho matka v těhotenství cítila, to mi přijde opravdu krapet přitažené za vlasy. Ale to je jen můj názor, možná se mýlím, kdo ví.  

Závěr - zajímavě zpracované neobvyklé téma, určitě to mělo něco do sebe.