Vykupitel duší aneb jak jsem sedla na lep

Knížka je prvotinou dvaapadesátileté slovenské autorky Ivety Pačutové. Zaujalo mě tvrzení na obálce, že spisovatelka "se rozhodla nesvézt na vlně popularity erotických románů či romantických fantasy hororů, ale obdobně jako slavná Kateřina Tučková s Žítkovskými bohyněmi, či Vladimíra Klimecká v knize Druhý život Marýny G., nás zavádí do podhorského prostředí chudých vesnic." Řekla jsem si - super, Žítkovské bohyně jsem četla, líbily se mi, konečně nějaká knížka, která je jiná než ostatní.  Já vám nevím....Jedinou spojitost jsem našla v tom, že oba děje jsou zasazeny do vesnického prostředí, jinak společného nemají asi nic.

Zápletka není až tak nejhorší - stará Hana Halajová , jejíž manžel odjel do Ameriky a už se nevrátil, její dva synové Imro (Halajův) a Matěj (jeho otcem byl hrabě u kterého Halajová pracovala jako kojná), jejich manželky Zuna (nemůže s Imrem otěhotnět a tak adoptují cikánské děvčátko Rózu, které za tragických okolností hned na začátku zemře matka) a Julča (té se zase po marných pokusech donosit dítě narodí hluchoněmá holčička Ida). Člověk by si řekl, že s tímhle už se dá nějak pracovat a vystavět zajímavý příběh o životě na slovenském venkově 19. století. Když potom začně Matěj chodit Imrovi za Zunou, přimíchá se do toho vesnická bylinkářka Jolana, bláznivý Vilo Titko a jeho nemocný otec s hospodyní Martou,  násilnický Eda, nepřejícný starosta, mladý pan farář , má knížka náběh na celkem slušný a napínavý román z vesnického prostředí, kterých je na našem trhu pomálu. 

Proto nechápu, co tam dělá postava Nikda (pravého otce cikánečky Rózy), neznámé bytosti, jakési fialové mlhy, která se dokáže zhmotnit do různých tvarů a podob, má fialové oči a "uvolňuje" duše před jejich smrtí. Róza po něm zdědí oči do fialova, nemůže se utopit a dokáže telepaticky komunikovat s Idou. Hrozně to ubírá na důvěryhodnosti celé knížky. Taky mě rozčilovalo zmatečné přeskakování z minulosti do budoucnosti a pak zpátky do přítomnosti. A co bylo asi nejhorší - nemám ráda, když se vyzradí děj dopředu. Obraty "toho dne ho viděla naposledy" jasně navádějí, že se brzo stane nějaké neštěstí a to se zkrátka nedělá. 

Na prvotinu to není úplná katastrofa, nápad nebyl špatný, ale přijde mi jako by to bylo psáno horkou jehlou. Není to dotažené a ty fantastické prvky mi přijdou jaksi nepatřičné.  Nic proti fantastice, tenhle žánr mám moc ráda, ale zrovna u téhle knížky se mi to bohužel nelíbilo. Shrnutí? Nevěřit všemu co píšou na obalu!

No, kdyby jste si chtěli knížku přece jen přečíst a třeba mi vyvrátit můj názor na ni, tak i ji máme k dispozici v knihovně ;-)

Recyklace

Archiv

Dnes ve 3 ráno jsem slavnostně dočetla Archiv od mladé americké autorky Victorie Schwab. Takže o čem to vlastně je....

Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Mackenzie Bishopová, která pracuje pro tajemnou instituci jménem Archiv. Postupně se dozvídáme, že Archiv je místo, kde se ukládají životy zemřelých, takzvané Historie.   Historie mají podobu svých majitelů, tak jak vypadali za živa. Archiv střeží knihovníci. Ti mají na starost klidný spánek Historií. Mac patří do skupiny strážců. Když někdo zemře, strážce dostane zprávu a tajnými dveřmi pomocí speciálního klíče vstoupí do Úžin (spletitého tmavého labyrintu plného dveří), kde bloudí zmatené a často agresivní Historie a hledají cestu domů. Úkolem strážců je Historii najít a dopravit ji do komnaty návratů, kde ji knihovníci uspí a uloží do Archivu.  

Titul strážce se dědí. Mackenzie trénuje její dědeček. Mac se musí naučit nejen bojovat s mrtvými, ale i "číst historii" - dotekem se vrátit do minulosti a vidět věci, které se kdysi udály. Když dědeček zemře, zůstane Mac na všechno sama. O existenci Archivu nesmí nikomu říct, ani svým nejbližším. Neustálé lži jsou pro ni velice těžké. Navíc jejího bratra před pár měsíci zabije nepozorný řidič. Rodiče se snaží s tou ztrátou vyrovnat a tak se všichni přestěhují do velkého starého hotelu, kde chce její matka zrekonstruovat a zprovoznit kavárnu. Mac postupně zjišťuje, že stará budova přitahuje daleko víc Historií než stíhá zvládat. Hodně jí pomáhá Wesley, předchozí správce. Mac je ráda, že má kamaráda a má si o svém tajném životě konečně s kým promluvit. 

Pak se však věci zvrtnou. Mackenzie začne na vlastní pěst pátrat po historii hotelu. V záznamech o nájemnících chybí několik let a zrovna v tu dobu se v hotelu udály záhadné vraždy. Když se však chce podívat do patřičných Historií v Archivu, tak spolu s knihovníkem Rolandem zjistí, že je někdo přepsal. V Úžinách narazí na Historii Owena, která vůbec není agresivní ani zmatená a chová se úplně jinak než ostatní. A aby toho nebylo málo - někdo začne budit mrtvé a pouštět je ven..... 

Jak to celé dopadne? Kdo se snaží zahladit své stopy v minulosti a nenechá Historie v klidu odpočívat? Kdo a proč je odpovědný za všechny vraždy? To si už musíte přečíst sami. 

Knížka je velice čtivá, má neotřelou zápletku, je v ní dávka napětí i romance. Pro ty, kterým se líbí tento žánr, můžu jen doporučit. Už se těším na pokračování, určitě si ho nenechám ujít.

Kuchařky a kuchařinky

Proč v práci myslím na jídlo, pořád u čtení něco pozobávám a následně s výčitkami přibírám? Můžou za to kuchařky! Stačí se jen podívat na ty nádherné, lákavé fotografie jídel a jeden hned dostane na něco dobrého chuť. A jeden je zkrátka proti takové přesile (v knihovně máme skoro na 900 kuchařek) jednoduše bez šance. Proto jsem se rozhodla tenhle příspěvek věnovat právě jim. Tentokrát jsem vybrala hned tři  knížky od českých autorek. Žádná Itálie, žádné Japonsko, žádná exotika, dneska to bude stará dobrá česká klasika.

Začneme od mého horkého favorita na dárek k Vánocům. Ano milý Ježíšku, přesně tuhle knížku chci do knihovničky! Hovory s řezníkem od Jany Florentýny Zatloukalové. Přehledné kapitoly doplněné vtipnými rozhovory v řeznictví, které vás postupně provedou všemi druhy a úpravami masa. Krásné fotky, přehledné recepty, zajímavé tipy a praktické rady. Po přečtení můžu říct jen jedno - zbožňuju Františka Kšánu a hrozně ráda bych měla v našem městě taky takového báječného řezníka.

Na druhém místě bych vám ráda představila Chléb v hlavní roli od Mileny Volfové. Už nějakou dobu si peču vlastní domácí chleba (není to nijak komplikované, zvládne to naprosto každý, ani pekárna není potřeba, na požádání ráda poskytnu recept) a tak jsem chtěla zjistit co jiného se dá s chlebem ještě vymyslet. Kuchařka obsahuje jak základní recepty na chlebové těsto, tak i další slané i sladké chlebové varianty a různé tipy na pomazánky. Vřele doporučuji plněné slané muffiny ze strany 96, mám je vyzkoušené v několika variantách a ani jednou nezklamaly. Krásné fotky, jednoduchá grafika, recepty které fungují.

Jako další, ale ne v neposlední řadě, mě zaujala kuchařka Miroslavy Kuntzmannové S trochou nostalgie aneb jak se vařilo a jedlo za císaře pána. Knížka je členěná podle oblastí na českou, rakouskou, maďarskou, slovenskou, balkánskou a židovskou kuchyni. Najdete v ní klasické recepty našich babiček s nádhernými detailními fotkami ,nad kterými se vám budou jen sbíhat sliny. Kniha rozhodně není pro ty kdo drží dietu. Jsou to poctivé kalorické domácí časované bomby, které jednou za čas v rozumné míře rozhodně nemůžou být na škodu.

Kupujete kuchařky? Vaříte podle nich? Máte nějaký oblíbený recept nebo autora? Neváhejte se podělit. Mimochodem i tyhle krásné knížky najdete u nás v knihovně ;-)

  

Knížky mého srdce

Dnes bych ráda napsala o dvou knihách, které si jsou velmi podobné a dotkly se mého srdce.
První z nich má dost neobvyklý název - Čáp nejni kondor.  Jedná se o 13 autobiografických povídek známé muzikantky a textařky Radůzy. Vypráví v nich o svých zážitcích, coby čtyřleté paličaté holčičky, která tráví své dětství u dědečka a babičky na vesnici. 

 Moc se mi líbilo jak autorka vystihla vnímání světa očima malého dítěte. S humorem, jednoduše a jasně vykresluje atmosféru československého venkova 70. let. Radůza je úžasná, temperamentní, energická ženská a stejný náboj jako z jejích písniček je cítit z její knihy. 

Druhý titul má také takové netradiční jméno - Koho vypijou lišky a i druhý příběh se odehrává v 70. letech. Napsala ho Lidmila Kábrtová a zvládla jsem ho přečíst během pauzy na oběd. Opravdu. Nešlo se odtrhnout. 

Příběh je vyprávěn z pohledu El, která vyrůstá v rodině kde táta bije mámu. Každá kapitola má přesně 50 slov, takže knížka připomíná barevný kaleidoskop útržkovitých vzpomínek, minipříběhů, které dohromady dávají celkový obraz  smutného dětství malé holčičky.
Moc se mi líbil styl vyprávění. Žádné slovo nebylo zbytečné. Když jsem měla hlasovat do Magnesii litery, tak jsem nezaváhala.A co vy, už jste hlasovali? Máte vy nějakou "svoji" knihu? Neváhejte a pište a hlasujte, máte čas do 28.března - odkaz zde.

A samozřejmě, obě knížky najdete u nás v knihovně ;-) 

Listování

Dnešní listování v prostějovském divadle bylo naprosto úchvatné. Při závěrečné scéně by byl slyšet i špendlík padající na podlahu jaké bylo napjaté ticho.... Kdo nebyl, může jen a jen litovat. 

A důležitá informace na závěr - Dobrý proti severáku má pokračování. Takže ti komu postavy Emmi a Lea přirostly k srdci a chtějí vědět jak to vlastně s nimi dopadne ať neváhají a pustí se rychle do čtení  Každé sedmé vlny.  Já si ji určitě nenechám ujít.

PS: Pokud chcete vidět jak to sluší Hejlíkovi v ponožkách a županu tak tady ;-)

Dobrý proti severáku

Rozhodla jsem se žít zdravě. Nebo alespoň zdravěji.... No vlastně jsem si jenom místo čokolády vzala ke knížce jablko, abych se pořád nepřecpávala sladkým a nebyla ze mě brzo koule. A navíc - to "moje" jablko bylo děsně podobný tomu na zadní straně obalu, a tak zkrátka nešlo odolat.

Ale pojďme k obsahu. Dobrý proti severáku od neměckého autora Daniela Glattauera. Dva hrdinové, ona a on. Na začátku jedno malé nedorozumění. Záměna písmenka v emailové adrese postupně odstartuje lavinu korespondence mezi Leem a Emmi. Spolu prožívají svoje lásky a rozchody, touhy i zklamání. Postupem času mezi nimi vznikne důvěrný vztah, možná i láska.

Knížka se čte hezky, svižně, skládá se pouze z emailové korespondence mezi hlavními hrdiny. Celou dobu si v podstatě kladete otázku, jak tohle jenom skončí, potkají se nepotkají, začnou si spolu něco, nezačnou.... No pokud  vás téma zaujalo a chcete vědět jak to s nimi dopadne, určitě si knížku přečtěte a nebo si zajděte na Listování, mají ji zrovna na programu.

Najdete i u nás v knihovně ;-)

Pražská svatba

Tak tahle hubená knížka mě velmi mile překvapila. Obsahuje rozmanitou směsici povídek o lásce, sexu, porozumění i nenávisti. Četla se mi velice příjemně a padla na ni polovina studentské pečetě (třešňové, jsem hrozná). Celkem mě i mrzelo že jsem nestihla listování s autorem. 

Knížku doporučuji, pokud nehledáte nic konkrétního. Má v sobě od všeho kousek, vykouzlí úsměv i donutí k zamyšlení.  Ideální pro chladné zimní večery, horké čaje a mléčnou čokoládu.

Najdete i u nás v knihovně ;-)

Spánek

Znáte ten pocit, když se probudíte uprostřed noci, kolem vás ticho a klid a vy ne a ne usnout? Tahle útlounká knížka jednoho z předních japonských spisovatelů vypráví příběh ženy, která nespala 17 dní. Zvláštní, až snové vyprávění plné náznaků, nevyřčených otázek a nenalezených odpovědí. Při čtení padla za vlast krabička mozartových koulí (výčitky jsem měla až na půdu, ale byly výborné).

Pokud máte rádi krátké příběhy k zamyšlení, nevadí vám nejednoznačné konce a jste obdivovatelem grafičky Kate Menchlik, pusťte se směle do Spánku.

Najdete i u nás v knihovně ;-)

Aristokratky

Tak tyhle dvě krasavice mi došly kolem poledne 26. února. Měla jsem je sice půjčené a přečtené už dávno před tím, ale neodolala jsem a musela si je do svojí knihovničky prostě koupit. A navíc - v knihovně byla beseda s autorem, takže jsem ulovila i věnování s podpisem pana kastelána Evžena Bočka (mimochodem velice milý a příjemný pán, Milotice musím rozhodně navštívit). 

Dílka jsou to vskutku unikátní a povedená. Svěží, vtipné, oddechové, originální příběh ze zajímavého prostředí. Knížky jsou psány formou deníku devatenáctileté aristokratky, Čechoameričanky Marie Kostkové z Kostky, která se se svým otcem Františkem a matkou Vivien po letech vrací na rodinné sídlo do Čech. Zchudlé šlechtice čeká na zámku svérázné služebnictvo - hubatá kuchařka co si ráda "cvakne" ořechovky, paranoidní kastelán, hypochondrický zahradník a spousta dalších postaviček. O komické situace není nouze, místy jsem při čtení smíchy i slzela. Pokud hledáte nenáročné čtení k odreagování co se v pohodě vejde do kabelky, můžu vřele doporučit. 

Najdete i u nás v knihovně ;-)