Název: Melouch
Autor: Michal Viewegh
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 168
O Michalu Vieweghovi se tvrdí, že je jediný český spisovatel, kterého psaní knih opravdu dokáže uživit. V roce 2012 podstoupil velice těžkou a nečekanou operaci srdce a z úspěšného muže se ze dne na den stal troskou, která je odkázaná na pomoc druhých. Navíc loňský rok ho poznamenala další zlá zkušenost - rozvod. Od tohoto autora jsem četla Výchovu dívek v Čechách a Báječná léta pod psa. Knížky to nebyly úplně špatné. Pak jsem se pustila do jeho Můj život po životě a ten mě svým kňouráním tak znechutil, že jsem nad ním zlomila hůl. Anotace Melouchu mě však zaujala na tolik, že jsem neodolala a rozhodla se zjistit, jak tento autor píše teď.
Melouch je příběhem dvou mužů, kamarádů, kteří spolu studovali a následně pak učili na stejné základní škole. Pak oba opustili svoje kariéry. Pohlednější z nich, Rocco, se stal profesionálním gigolem a druhý, Trefa, nájemným zabijákem. Aby si od svých povolání odpočinuli, rozhodnou se sjet Sázavu, jako za starých časů. Ani jeden však nedokáže přestat úplně pracovat a po cestě si oba střihnou menší meloušek.
Celý román je koncipovaný jako rozhovor mezi spisovatelem Michalem a slovenským filmovým producentem Jožem. Michal se Joža snaží přesvědčit, že z jeho příběhu by byl skvělý film. Spisovatel pro producenta připraví hotové divadlo jen aby ho přesvědčil o tom, že jeho námět je opravdu výjimečný. Vychlazené šampaňské, výtečné jídlo, procházka po břehu, to vše jsou kulisy, které Michal využívá, aby si získal Jožovu přízeň.
Vyprávění na mě působilo lehce zmateně. Autor možná až příliš rychle přeskakoval v ději. Chvíli mi trvalo zvyknout si na tempo příběhu. Michal působil podlézavě a možná trochu slizce. Jeho zápal a nadšení Jožo mírní velmi dobře mířenými cynickými poznámkami a sprostými výrazy. Přesto si autor neodpustí hromadu přeslazených klišé o lásce
"Krása je v očích toho, kdo se dívá."
"Když ale nepoznáme svou minulost, nepoznáme ani sebe!"
"Život je to, co se děje, zatímco si děláme jiné plány..."
"Možná i láska potřebuje nejprve říznout do krve, abychom se o ní dozvěděli pravdu."
"Skutečná láska nakonec vždycky bolí."
"Láska je onen vzácný stav, kdy dočasně zapomeneme na to, co o lásce víme."
"Pieta je vždy kýčovitá."
"Po velký lásce pokaždý zůstane pár mrtvol."
I když některé myšlenky nejsou úplně marné, pořádná kniha se na nich postavit zkrátka nedá. Kdyby nebyl příběh vytištěn tak velkým písmen a s tak velkým řádkováním, byla by to spíš delší povídka než román.
Námět celkově nebyl špatný a dalo by se o něm i říct, že je originální. Některé pasáže nebyly vůbec zlé. Dialog Rocca a Violy na mysliveckém plese, rozhovor mezi Roccem a Trefou na nádraží nebo závěrečná scéna ve vile, ty všechny měly jistý náboj, jiskru. To ostatní kolem byl jen nudný balast, vata. Šťávu tomu dodávaly snad jen přisprostlé hlášky slovenského producenta.
I když sem tam z autorova pera občas vytryskla nějaká zajímavá myšlenka, není to, co to bývalo. Je sice obdivuhodné, že přes to, co všechno Michala Viewegha potkalo, stále píše a to víc než slušně. Přesto do původní spisovatelské kondice má ještě dost daleko. I když Melouch nebyl už tak příšerně sebestředný, ukňouraný a lítostivý jako Můj život po životě, a určitě si získá dost spokojených čtenářů, pro mě to už není ono. I když kdo ví.... třeba nás za pár let přece jen překvapí...
Michal Viewegh maturoval roku 1980 na gymnáziu v Benešově, poté vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již od začátku studia v roce 1983 publikoval povídky v Mladé frontě. Po dokončení vysoké školy se krátce věnoval vystudovaném oboru - žuil na základní škole v Praze 5, ale už v roce 1993 učitelské povolání opustil. Stal se na dva roky redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, pak definitivně spisovatelem z povolání. Jeho kritikové tvrdí, že píše "podivným stylem" a jeho knihy řadí k tzv. "nízké literatuře". Kromě románů je i autorem literárních parodií (Nápady laskavého čtenáře).
Melouch je příběhem dvou mužů, kamarádů, kteří spolu studovali a následně pak učili na stejné základní škole. Pak oba opustili svoje kariéry. Pohlednější z nich, Rocco, se stal profesionálním gigolem a druhý, Trefa, nájemným zabijákem. Aby si od svých povolání odpočinuli, rozhodnou se sjet Sázavu, jako za starých časů. Ani jeden však nedokáže přestat úplně pracovat a po cestě si oba střihnou menší meloušek.
Celý román je koncipovaný jako rozhovor mezi spisovatelem Michalem a slovenským filmovým producentem Jožem. Michal se Joža snaží přesvědčit, že z jeho příběhu by byl skvělý film. Spisovatel pro producenta připraví hotové divadlo jen aby ho přesvědčil o tom, že jeho námět je opravdu výjimečný. Vychlazené šampaňské, výtečné jídlo, procházka po břehu, to vše jsou kulisy, které Michal využívá, aby si získal Jožovu přízeň.
Vyprávění na mě působilo lehce zmateně. Autor možná až příliš rychle přeskakoval v ději. Chvíli mi trvalo zvyknout si na tempo příběhu. Michal působil podlézavě a možná trochu slizce. Jeho zápal a nadšení Jožo mírní velmi dobře mířenými cynickými poznámkami a sprostými výrazy. Přesto si autor neodpustí hromadu přeslazených klišé o lásce
"Krása je v očích toho, kdo se dívá."
"Když ale nepoznáme svou minulost, nepoznáme ani sebe!"
"Život je to, co se děje, zatímco si děláme jiné plány..."
"Možná i láska potřebuje nejprve říznout do krve, abychom se o ní dozvěděli pravdu."
"Skutečná láska nakonec vždycky bolí."
"Láska je onen vzácný stav, kdy dočasně zapomeneme na to, co o lásce víme."
"Pieta je vždy kýčovitá."
"Po velký lásce pokaždý zůstane pár mrtvol."
I když některé myšlenky nejsou úplně marné, pořádná kniha se na nich postavit zkrátka nedá. Kdyby nebyl příběh vytištěn tak velkým písmen a s tak velkým řádkováním, byla by to spíš delší povídka než román.
Námět celkově nebyl špatný a dalo by se o něm i říct, že je originální. Některé pasáže nebyly vůbec zlé. Dialog Rocca a Violy na mysliveckém plese, rozhovor mezi Roccem a Trefou na nádraží nebo závěrečná scéna ve vile, ty všechny měly jistý náboj, jiskru. To ostatní kolem byl jen nudný balast, vata. Šťávu tomu dodávaly snad jen přisprostlé hlášky slovenského producenta.
I když sem tam z autorova pera občas vytryskla nějaká zajímavá myšlenka, není to, co to bývalo. Je sice obdivuhodné, že přes to, co všechno Michala Viewegha potkalo, stále píše a to víc než slušně. Přesto do původní spisovatelské kondice má ještě dost daleko. I když Melouch nebyl už tak příšerně sebestředný, ukňouraný a lítostivý jako Můj život po životě, a určitě si získá dost spokojených čtenářů, pro mě to už není ono. I když kdo ví.... třeba nás za pár let přece jen překvapí...
Kdy Melouch rozhodně číst
- jste skalním fanouškem Michala Viewegha
- máte rádi českou literaturu
- líbí se vám jednoduché příběhy s překvapivou zápletkou
Kdy Melouch rozhodně nečíst
- nesnášíte ufňukaný chlapy
- velkou lásku na první pohled považujete za trapné klišé
- přezdívky jako Rocco a Trefa pro dospělé chlapy vám přijdou mírně infantilní
Podobné knihy
Za dech beroucí čtenářský zážitek děkuji knižnímu supermarketu Arara.cz, kde kromě dalších skvělých věciček najdete i Melouch.
O autorovi
Michal Viewegh maturoval roku 1980 na gymnáziu v Benešově, poté vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již od začátku studia v roce 1983 publikoval povídky v Mladé frontě. Po dokončení vysoké školy se krátce věnoval vystudovaném oboru - žuil na základní škole v Praze 5, ale už v roce 1993 učitelské povolání opustil. Stal se na dva roky redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, pak definitivně spisovatelem z povolání. Jeho kritikové tvrdí, že píše "podivným stylem" a jeho knihy řadí k tzv. "nízké literatuře". Kromě románů je i autorem literárních parodií (Nápady laskavého čtenáře).
ja nanho pocuvam z kazdej strany samu chvalu (respektive ohlasy a to vzbudzuje zvedavost :), urcite by som sa k jeho knizkam chcela dostat, aspon jednu, nech viem, o com vsetci hovoria :)
OdpovědětVymazathttp://www.petitejardin.sk/
Mě se líbily jeho knížky kdysi. Teď taky není špatný (znám daleko horší české autory), ale chybí tomu taková ta "jiskra" co měl dřív. Tak snad se zadaří a uděláš si vlastní názor ;-)
Vymazat