Název: Honící psi
Autor: Jørn Lier Horst
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 379
Jsou chvíle, kdy jste o své pravdě natolik přesvědčeni, že přestanete poslouchat svůj rozum a intuici a přehlédnete očividné nesrovnalosti. Když se pak ohlédnete, máte tendence mlátit čelem o zeď a říkat si, jak jsem mohl být tak slepý....
Vrchní komisař William Wisting je suspendován kvůli obvinění z falšování rozhodujícího důkazu v případu zmizení a vraždy mladé dívky, který se stal před sedmnácti lety. I když je případ dávno promlčen, je pro novináře hodně zajímavý a tak jdou po komisaři jak honící psi po raněném kusu. Wistingovi nezbývá než se vrátit ve vlastních stopách a pátrat na vlastní pěst, aby očistil jméno. V pátrání mu pomáhá jeho dcera, která je sama novinářka. Když pak za velmi podobných okolností zmizí další dívka, začíná být ve hře daleko víc než jen pošramocená reputace.
"Prima, že jdeš," spustil, "mám tu něco, na co bychom se měli mrknout."
"Já už se..."
Hammer ho nenechal domluvit. "Hlášení o pohřešované dívce. Linnea Kaupangová. Sedmnáct let. Zmizela v pátek."
Pokusil se Wistingovi podat fotografii, ten na ni však jen hleděl a nevzal si ji. Usmívala se z ním mladá dívka s trochu křivými zuby. Měla jasné tmavé oči. Světlé vlasy jí v loknách spadaly na ramena a na jedné straně do nich měla vetknutou sponku s tmavě žlutou mašlí.
Cosi však nakonec Wistinga přece jen přimělo, aby si snímek vzal. Cosi čistého a nevinného v dívčiných rysek v něm při pomyšlení na to, že by se jí mohlo něco stát, vyvolalo přímo fyzickou bolest.
Už už chtěl něco říct, v hlavě se mu formulovaly myšlenky na to, jak by se k tomuto případu měli postavit, avšak nakonec ústa zase zavřel.
"Já už se...," zopakoval a vrátil snímek Hammerovi. "Musíš se do toho pustit sám."
Komisař Wisting je zásadový chlap, který má rád své povolání a je zvyklý odvádět kvalitní a poctivou práci. Muž na pravém místě, přirozený vůdčí tip, klaďas, na kterého bych se s důvěrou obrátila, kdybych se dostala do maléru. Ani na moment nevěříte, že by byl schopný nějaké zásadní levárny a jeho "kostlivce ve skříni" mu vždy nějak omluvíte.
Line je otci v mnohém podobná. Má dobrý postřeh, všímá si detailů a kdyby nebyla novinářka , byla by velmi schopnou policistkou. Vůči svému otci je velmi loajální a snaží se mu v rámci svého povolání pomoci. Ve stejné době, kdy je její otec pronásledován stíny minulosti, píše o neobvyklém případu zavražděného pejskaře a snaží se za každou cenu pozornost médií odklonit jiným směrem.
Kniha měla vše, co si od správné detektivky můžete přát. Neotřelou zápletku, psychicky narušeného vraha mladých dívek a zásadového policistu. Je vidět, že autor je "od fochu" a vyzkoušel si jak kariéru kriminalisty tak novináře. V románu kombinuje svoje pracovní zkušenosti a bylo velmi zajímavé sledovat tyto dva odlišné a přesto velmi podobné úhly pohledu. Díky tomu děj působí velmi uvěřitelně.
Honící psi na mě působili velmi vyváženým dojmem. Sehraný tým "otec x dcera", chytrá zápletka, postupně dávkované napětí. Děj je postaven hlavně na logických postřezích a detailech, takže žádné potoky krve nečekejte. Příjemně svižné čtení tak akorát na víkend, které vás jednoduše
nemá čím zklamat.
Vrchní komisař William Wisting je suspendován kvůli obvinění z falšování rozhodujícího důkazu v případu zmizení a vraždy mladé dívky, který se stal před sedmnácti lety. I když je případ dávno promlčen, je pro novináře hodně zajímavý a tak jdou po komisaři jak honící psi po raněném kusu. Wistingovi nezbývá než se vrátit ve vlastních stopách a pátrat na vlastní pěst, aby očistil jméno. V pátrání mu pomáhá jeho dcera, která je sama novinářka. Když pak za velmi podobných okolností zmizí další dívka, začíná být ve hře daleko víc než jen pošramocená reputace.
"Prima, že jdeš," spustil, "mám tu něco, na co bychom se měli mrknout."
"Já už se..."
Hammer ho nenechal domluvit. "Hlášení o pohřešované dívce. Linnea Kaupangová. Sedmnáct let. Zmizela v pátek."
Pokusil se Wistingovi podat fotografii, ten na ni však jen hleděl a nevzal si ji. Usmívala se z ním mladá dívka s trochu křivými zuby. Měla jasné tmavé oči. Světlé vlasy jí v loknách spadaly na ramena a na jedné straně do nich měla vetknutou sponku s tmavě žlutou mašlí.
Cosi však nakonec Wistinga přece jen přimělo, aby si snímek vzal. Cosi čistého a nevinného v dívčiných rysek v něm při pomyšlení na to, že by se jí mohlo něco stát, vyvolalo přímo fyzickou bolest.
Už už chtěl něco říct, v hlavě se mu formulovaly myšlenky na to, jak by se k tomuto případu měli postavit, avšak nakonec ústa zase zavřel.
"Já už se...," zopakoval a vrátil snímek Hammerovi. "Musíš se do toho pustit sám."
Komisař Wisting je zásadový chlap, který má rád své povolání a je zvyklý odvádět kvalitní a poctivou práci. Muž na pravém místě, přirozený vůdčí tip, klaďas, na kterého bych se s důvěrou obrátila, kdybych se dostala do maléru. Ani na moment nevěříte, že by byl schopný nějaké zásadní levárny a jeho "kostlivce ve skříni" mu vždy nějak omluvíte.
Line je otci v mnohém podobná. Má dobrý postřeh, všímá si detailů a kdyby nebyla novinářka , byla by velmi schopnou policistkou. Vůči svému otci je velmi loajální a snaží se mu v rámci svého povolání pomoci. Ve stejné době, kdy je její otec pronásledován stíny minulosti, píše o neobvyklém případu zavražděného pejskaře a snaží se za každou cenu pozornost médií odklonit jiným směrem.
Kniha měla vše, co si od správné detektivky můžete přát. Neotřelou zápletku, psychicky narušeného vraha mladých dívek a zásadového policistu. Je vidět, že autor je "od fochu" a vyzkoušel si jak kariéru kriminalisty tak novináře. V románu kombinuje svoje pracovní zkušenosti a bylo velmi zajímavé sledovat tyto dva odlišné a přesto velmi podobné úhly pohledu. Díky tomu děj působí velmi uvěřitelně.
Honící psi na mě působili velmi vyváženým dojmem. Sehraný tým "otec x dcera", chytrá zápletka, postupně dávkované napětí. Děj je postaven hlavně na logických postřezích a detailech, takže žádné potoky krve nečekejte. Příjemně svižné čtení tak akorát na víkend, které vás jednoduše
nemá čím zklamat.
Kdy knihu Honící psi rozhodně číst
- líbí se vám "chytré" detektivky
- dáváte přednost zásadovým policistům
- máte rádi rodinné týmy
Kdy knihu Honící psi rozhodně nečíst
- od správné detektivky očekáváte potoky krve
- když hlavní hrdina není psychicky labilní policista, který fetuje, není to ono
- nesnášíte novináře
Podobné knihy
Za skvělý čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Kniha Zlín, kde mimo knihy Honící psi najdete i další super tituly.
O autorovi
Jørn Lier Horst patří k nejvýznamnějším norským detektivkářům. Věnuje se výhradně žánru krimi a detektivky, píše nejen pro dospělé, ale i pro děti a mládež. Vystudoval policejní akademii, kriminologii, psychologii a filozofii. Téměř 20 let pracoval jako vyšetřovatel, a ačkoli je od roku 2013 spisovatelem na plný úvazek, stále udržuje kontakt s oborem. jeho velkou výhodou proto je dokonalá zanlost policejní práce, kterou se snaží líčit přesně a bez příkras. Za to také často sklízí pochvalné kritiky. Svou první detektivku, v níž uvedl na scénu Williama Wistinga, napsal v roce 1995. Nesla název Klíčový svědek a byla založena na skutečné, nikdy neobjasněné vraždě. V této sérii doposud vyšlo 10 knih z nichž nejnovější pochází z roku 2015.
Me si nalákala velice!! Kniha Zlin si radne vybira sve knihy a jsou kvalitní. Dekuju za tip :)
OdpovědětVymazatKaty
Tak to mě těší. Já byla dost nadšená, tak snad se bude líbit ;-)
Vymazat