Název: Hush baby
Autor: Johanna Holmströmová
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 366
Říká se: malé děti, malé starosti, velké děti velké starosti. O dětech, o rodičích a rodinných tajemstvích, o kterých se ve slušné společnosti raději nemluví, je kniha finské spisovatelky Johanny Holmström Hush baby.
Hlavní postavou knihy je Robin. Uznávaná psycholožka pomáhající svým dětským pacientům vyrovnat se svými problémy. Dívka, které umírá maminka, zneužívané nebo týrané děti jsou pro ni denním chlebem. Robin však svoji práci miluje a je ráda, že může těmto malým bezbranným bytostem pomoci zvládnout jejich těžké situace. Avšak i Robin má svoje kostlivce ve skříni. Nebyla vždy tou vyrovnanou a chápavou ženou, jak ji zná její současné okolí. Kdysi si i ona prošla peklem. Její bratr Lukas v sedmnácti letech podlehl kouzlu drog a zemřel na předávkování. Krátce nato ji opustil i její otčím, Olof. Spáchal sebevraždu, a ona zůstala s matkou na všechno sama. Olof byl úspěšný realitní magnát a tak se na jejich neštěstí média celkem vyřádila. Podezřelý byl i Robinin biologický otec Hans. Ten však odjel do USA a jako by se po něm slehla zem. Z Henriky se stala podivínská osamělá alkoholička, která ve svém okolí vzbuzuje opovržení a zároveň i strach.
"Henrika se kolébá dopředu a dozadu. Ústa se jí třesou. Jazykem si olizuje rty. Pak otevře pusu, dlouze a hlasitě se nadechne a nečekaně se rozhovoří, skoro jako by mluvila sama k sobě.
"Ten večer jsem pila. Připadala jsem si tak sama. Paranoidně. A pak se o tom najednou všude psalo, ve všech novinách. Že ho pustili," říká Henrika.
Robin celá ztune. Zírá na svou matku a mozek jí jede na plné obrátky. Pustili ho? Co tím myslí? Ale než se stihne zeptat, Henrika se na ni podívá a pokračuje ještě tišeji.
"Nebo vlastně nepustili. Zdrhnul! Je na svobodě!: hlesne skoro šeptem.
Robin vydechne. Zavrtí hlavou.
"O čem to mluvíš? Kdo?"
Její matka se zatváří netrpělivě.
"Panebože! Copak žiješ v jeskyni?"
Henrika se k Robin nakloní.
"Kušostřelec!" sykne a obě ženy si hledí do očí v tichu, do nějž se ozývá jen praskání ohně."
Robin se vrací na místa svého mládí. Má starost o matku a chce jí pomoci a svým způsobem si potřebuje uspořádat i svůj vlastní život. Postupně to však vypadá, že bude mít v přepychové vilové čtvrti víc potencionálních zákazníků, než by jí bylo milo. A aby toho nebylo málo, po okolí se toulá záhadný "Kušostřelec"...
Kniha měla celkově velmi pomalé tempo. Autorka vycházkovým krokem vedla čtenáře k dramatickému závěru a jen jakoby mimochodem mu odhalovala celou bažinu špatností, které se děly a dějí v klidné luxusní čtvrti. Žádných extrémně drastických a krvavých scén, které jsou tolik charakteristické pro severské detektivky, se tentokrát nedočkáte. Napětí je dávkováno postupně, plíživě. Více než fyzického utrpení si užijete notnou dávku nejrůznějších psychických zrůdností, které páchají navenek bezúhonní lidé na svých nejbližších.
Hush baby není román, který lze číst jedním dechem. Osobně jsem měla tendence se po pár kapitolách zastavit a podumat, než jsem se odhodlala číst dál. Občas jsem taky měla menší problém zorientovat se v jednotlivých postavách a trošku se mi pletla jména. Než mi došlo kdo s kým co měl, chvilku to trvalo. To je ale spíš můj soukromý problém se severskými jazyky.
Přesto si myslím, že kniha stojí za povšimnutí. Svojí propracovaností sociálního podtextu příběhu se odlišuje od středního proudu a činí ji to výjimečnou. Bez skrupulí ukazuje, jak se i za bezchybnou fasádou a vysokou zdí luxusního domu může skrývat hodně ošklivá pravda.
Hlavní postavou knihy je Robin. Uznávaná psycholožka pomáhající svým dětským pacientům vyrovnat se svými problémy. Dívka, které umírá maminka, zneužívané nebo týrané děti jsou pro ni denním chlebem. Robin však svoji práci miluje a je ráda, že může těmto malým bezbranným bytostem pomoci zvládnout jejich těžké situace. Avšak i Robin má svoje kostlivce ve skříni. Nebyla vždy tou vyrovnanou a chápavou ženou, jak ji zná její současné okolí. Kdysi si i ona prošla peklem. Její bratr Lukas v sedmnácti letech podlehl kouzlu drog a zemřel na předávkování. Krátce nato ji opustil i její otčím, Olof. Spáchal sebevraždu, a ona zůstala s matkou na všechno sama. Olof byl úspěšný realitní magnát a tak se na jejich neštěstí média celkem vyřádila. Podezřelý byl i Robinin biologický otec Hans. Ten však odjel do USA a jako by se po něm slehla zem. Z Henriky se stala podivínská osamělá alkoholička, která ve svém okolí vzbuzuje opovržení a zároveň i strach.
"Henrika se kolébá dopředu a dozadu. Ústa se jí třesou. Jazykem si olizuje rty. Pak otevře pusu, dlouze a hlasitě se nadechne a nečekaně se rozhovoří, skoro jako by mluvila sama k sobě.
"Ten večer jsem pila. Připadala jsem si tak sama. Paranoidně. A pak se o tom najednou všude psalo, ve všech novinách. Že ho pustili," říká Henrika.
Robin celá ztune. Zírá na svou matku a mozek jí jede na plné obrátky. Pustili ho? Co tím myslí? Ale než se stihne zeptat, Henrika se na ni podívá a pokračuje ještě tišeji.
"Nebo vlastně nepustili. Zdrhnul! Je na svobodě!: hlesne skoro šeptem.
Robin vydechne. Zavrtí hlavou.
"O čem to mluvíš? Kdo?"
Její matka se zatváří netrpělivě.
"Panebože! Copak žiješ v jeskyni?"
Henrika se k Robin nakloní.
"Kušostřelec!" sykne a obě ženy si hledí do očí v tichu, do nějž se ozývá jen praskání ohně."
Robin se vrací na místa svého mládí. Má starost o matku a chce jí pomoci a svým způsobem si potřebuje uspořádat i svůj vlastní život. Postupně to však vypadá, že bude mít v přepychové vilové čtvrti víc potencionálních zákazníků, než by jí bylo milo. A aby toho nebylo málo, po okolí se toulá záhadný "Kušostřelec"...
Kniha měla celkově velmi pomalé tempo. Autorka vycházkovým krokem vedla čtenáře k dramatickému závěru a jen jakoby mimochodem mu odhalovala celou bažinu špatností, které se děly a dějí v klidné luxusní čtvrti. Žádných extrémně drastických a krvavých scén, které jsou tolik charakteristické pro severské detektivky, se tentokrát nedočkáte. Napětí je dávkováno postupně, plíživě. Více než fyzického utrpení si užijete notnou dávku nejrůznějších psychických zrůdností, které páchají navenek bezúhonní lidé na svých nejbližších.
Hush baby není román, který lze číst jedním dechem. Osobně jsem měla tendence se po pár kapitolách zastavit a podumat, než jsem se odhodlala číst dál. Občas jsem taky měla menší problém zorientovat se v jednotlivých postavách a trošku se mi pletla jména. Než mi došlo kdo s kým co měl, chvilku to trvalo. To je ale spíš můj soukromý problém se severskými jazyky.
Přesto si myslím, že kniha stojí za povšimnutí. Svojí propracovaností sociálního podtextu příběhu se odlišuje od středního proudu a činí ji to výjimečnou. Bez skrupulí ukazuje, jak se i za bezchybnou fasádou a vysokou zdí luxusního domu může skrývat hodně ošklivá pravda.
Kdy knihu Hush baby rozhodně číst
- líbí se vám, když má kriminálka sociální přesah
- máte rádi, když je hlavní postava psycholog
- před krvavou smrští dáváte přednost pomalu dávkování napětí
Kdy knihu Hush baby rozhodně nečíst
- cizí názvy a jména vám dělají problémy
- vadí vám příběhy v kterých je ubližováno dětem
- šílené matky alkoholičky kategoricky odsuzujete
Podobné knihy
Za skvělý čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Kniha Zlín, kde mimo knihy Hush baby najdete i další super tituly.
O autorovi
Johanna Holmströmová se narodila v jihofinském Sipoo, žije v Helsinkách a píše švédsky, druhým úředním jazykem ve Finsku. Působí jako finská spisovatelka a novinářka. Debutovala sbírkou povídek Zamčená a a další povídky. V roce 2007 vydala románový debut Z tvé touhy. O dva roky později získala Literární cenu švédského deníku Svenska Dagbladet za třetí sbírku povídek Camera Obscura. Její knihy jsou se železnou pravidelností vřele přijímány čtenářskou obcí i literární kritikou, která je vyznamenala několika domácími cenami za literaturu. Nakladatelství Kniha Zlín vydalo v roce 2014 její druhý román Asfaltoví andělé z prostředí migrantské komunity, který vypráví o síle patriarchátu, kulturních propastech a spletitých cestách mezi identitami.
Žádné komentáře:
Okomentovat