Mrtvá šelma

Název: Mrtvá šelma

Autor: Jiří Walker Procházka a Klára Walker Smolíková

Nakladatelství: Plus

Rok vydání: 2015 

Počet stránek: 323

Celkové hodnocení: *****

Knihovnice si knihy pro sebe kupují opravdu výjimečně. Zvlášť ty, co mají blog, recenzní výtisky zdarma, bydlí v paneláku a pořádně to nemají kam dávat, že. Jsou ale knížky, které naopak taková knihovnice doma prostě mít musí a je jedno, že už je má přečtené a že si je může v práci půjčit. Zkrátka je chce. A když ženská něco chce, tak to jde. A tak do mojí už tak přecpané domácí knihovničky přibyla i Mrtvá šelma od dvojice spisovatelů Procházka x Smolíková.

Děj se odehrává v krásném historickém městě Tábor, kde bývalý policista Robert Štolba a kurátorka Husitského muzea Berenika Weissová pátrají na vlastní pěst po vrahovi jejich kamaráda, profesora Františka Kalandry. 

"Zavolejte policii," řekl jsem.

Weissová se otočila, udělala pět kroků a opřela se o krov. Vyndal jsem mobil.

"Klidně se vyzvracejte. Já jim brnknu, šéfová."

Otočila se. Po tvářích jí stékaly slzy větší než bowlingové koule. Měla lehce protáhlý obličej s výraznými lícními kostmi a širokými rty. A k tomu ty velké modré oči. Byla zajímavá, i když brečela.

"To je dobrý," řekla.

Já byl zticha.

Sundala si pletené rukavice.

Nejistými, zkřehlými prsty vytáhla z kabelky mobil.

"Tady Weissová, muzeum. Ano, já. Našli jsme profesora Kalandru."

Jedna z věcí, co mě naučil táta, bylo, že když potřebuji něco zjistit, měla bych zajít do hospody, tam se dozvím nejvíc. A podobný styl vyšetřování má i Štolba. Nabručený postarší mužský s typicky chlapáckým humorem, který mezi táborské štamgasty zaplul jak kapřík do rybníka a který má tak o místních poměrech lepší přehled než Weissová, která žije v Táboře už několik let.

Weissová je naprostý Štolbův opak. Chytrá, uzavřená ženská, která si hledí svého a o místní drby se nezajímá. Přesto má jazyk jak břitvu, je pohotová a jen tak něco si nenechá líbit. Má kouzlo a jiskru holky do nepohody, kterou jen tak něco nerozhodí.

Jako dvojice jsou nezastavitelní. Tak trochu jako Mulder a Scullyová. Oba mají už něco za sebou, oba mají svoje démony, svoje třinácté komnaty. Nejsou to žádní nevybouření zelenáči, rozumí si bez zbytečných řečí a jejich špičkování má břink. Navíc, když se podíváte na Jirku Procházku a na jeho ženu Klárku, jak jí s něhou v oku říká, je to jakoby se před vámi zhmotnili Štolba s Weissovou. Tím nechci říct, že je pan Procházka alkoholik a paní Smolíková oběť domácího násilí. Pokud však máte tendenci si literární postavy nějak představovat, v tomto případě nemusíte pro inspiraci chodit nijak daleko.

Knížka má až směšně jednoduchou zápletku, která je okořeněná netradičním místem činu. Nejzajímavější jsou asi hlavní postavy. Darebáci jsou opravdu darební a mezi Štolbou a Weissovou to neustále lehce jiskří. A i když je to takto prosté, funguje to. Minimálně na mě. Při čtení jsem se bavila jako už dlouho ne a každou kapitolu si vyloženě užívala. 

Na knížce jsem ocenila taky autentičnost prostředí. Je vidět, že si autoři nic nevycucali jen tak z prstu a že město Tábor mají prolezlé skrz naskrz. Precizně je vypracovaná i scéna, ve které Štolba mluví s cikány. Váže se k tomu i úžasná historka, kterou si od pana Procházky, až na něj někdy narazíte, nechte určitě vyprávět, stojí za to :-)

Abych se přiznala, Jiří Procházka ani Klára Smolíková nikdy nepatřili do okruhu mého čtenářského zájmu. Zhruba jsem tak nějak tušila, že on napsal něco jako Vesmírné honáky, ale u toho mě zaujaly spíš obrázky Káji Saudka než obsah, a že ona dělá nějaké akce s komiksy pro děti... Taky jsem měla kdesi v podvědomí ukotveno, že on má něco společného s audioknihami, ale to bylo tak nějak všechno.

Knížku Mrtvá šelma jsem si v práci půjčila jenom proto, že měl mít u nás pan Procházka besedu. Nejdřív jsem byla skeptická, ale tlustý to moc nebylo, obrázek na obálce taky nevypadal úplně blbě... No ty bláááho!! Kdybyste mi tak před půl rokem řekli, že budu na Světě knih stát u stánku a kupovat si knížku, kterou jsem už měla přečtenou, měla bych vás za magory. Trošku mě mrzelo, že jsem se minula s jeho manželkou. Většinou když dvojice píše společně, styly jejich psaní se slévají. V Mrtvé šelmě jde však krásně rozeznat, které pasáže psal muž a které žena a moc jsem jí chtěla některé opravdu povedené scény pochválit. Tak snad příště.

Krásné bylo i setkání s panem Procházkou u nás v knihovně. I přes menší zmatky dorazil s báječnou náladou a hezky jsme se zakecali. Ještě jednou musím pochválit, jak krásně cedí skrze zuby s tím správným přídechem slovo fantasy (a že ho používá hodně často), poslouchá se to opravdu moc pěkně. Je naprosto super, že se svojí ženou dělají podobné akce a ukazují tak dětem i dospělým kouzlo komiksů, fantasy a sci-fi světa.

Samozřejmě nesměla chybět ani společná fotečka. Nechat se cvaknout s panem Procházkou je opravdu radost, protože skvěle drží (hlavně výraz) a vedle takhle rozměrnýho mužskýho vypadám i já jako křehká květinka, což se mi daří opravdu málokdy. Vřele doporučuji :-)

Závěrem bych chtěla oběma poděkovat za krásnou knížku a příjemné chvilky, které jsem při jejím čtení strávila a už se moc těším na pokračování.