Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2018
Počet stránek: 459
Celkové hodnocení: *****
Venku konečně napadl sníh a abych si tuhle zimní atmosféru smrti a zmaru užila co nejvíc, pustila jsem se do politického thrilleru Moskva. Inu nejenom v Norsku mrzne až praští ....
Píše se rok 1985. Je prosinec, zima jak v Rusku. Doslova. Na Rudém náměstí je nalezeno zmrzlé tělo mladého muže. Chlapec je kompletně vyholený a není v něm ani kapka krve. Celý případ by možná ruská propaganda zametla pečlivě pod rudý kobereček, ale vzápětí zmizí dcera britského velvyslance Alex. K případu se přichomítne Tom Fox, major vojenské tajné služby, který zlobil a do Moskvy ho převeleli za trest. KGB z toho moc velkou radost nemá. Zvědavý Angličan, který se moc vyptává a dělá si pochybné kamarády jim není dvakrát po chuti. Zvlášť, když mrtvol začne podezřele přibývat....
"Tělo je vzadu," dodal Děnisov.
Na podlaze kousek od zdi ležela zuhelnatělá postava zkroucená bolestí. Tom věděl, že tohle zdánlivé utrpení lze přičíst svalové kontrakci, přesto odvrátil pohled a musel se přimět, aby se na tělo podíval znovu. Oheň pohltil oči, uši, rty i vlasy. Hlava byla zakloněná, ústa otevřená ve výkřiku odhalovala zuby.
I kdyby měl mrtvý původně nějaké oblečení (a Tom instinktivně tušil, že neměl), fungovalo by jako knot. Nasáklo by tukem, který se uvolňoval z hořícího těla a dávno by lehlo popelem. Tom navzdory stavu mrtvoly postřehl, že s jejími pažemi není vše v pořádku.
Ačkoli si uvědomoval, že kontaminuje místo činu, přidřepl a opřel se o zeď, jejíž cihly doposud nepřestaly hřát.
Uhořenlá osoba měla zápěstí svázaná drátem.
Dlaně pohltily plameny a články prstů odpadly.
Tom se posadil na paty, když vtom se v denním světle linoucím se z výšky zatřpytil kovový kroužek. Tom ho setřásl z kosti, přestože věděl, že by do dělat neměl a z laciného kousku ocele vypadl nefritový půlměsíc.
Držel v ruce Alexin prsten."
Čím déle a usilovněji Tom pátrá, tím víc se do případu zaplétá a stává se pro něj osobní záležitostí. Staré rány vystupují na povrch a pečlivě ukrytí kostlivci vylézají ze skříní.....
V ději prosakuje minulost do přítomnosti. Konec Druhé světové války, dobytí Berlína Rudou armádou, stopy, které násilí zanechalo na všech zúčastněných, zlo, které se ukrylo v hromadě válečných vražd a které přežilo až do současnosti.
Knížka mě nesmírně chytla svojí mrazivou atmosférou. Komunistické Rusko, které si ještě pamatuje Stalina a zároveň se pomalu otevírá západu. Drsná země, drsná doba, v které se jedno ztracené mladé děvče mnoho neznamená.
Kromě tak trochu záhadného Toma se našly v knize další, velice výrazné vedlejší postavy. Veterán z Afghánistánu Děnisov, kterému chybí noha, vede nálevnu a pije jako pravý Rus. Světlana, která má velmi přesnou mušku a je nepřekonatelná v tetrisu. Záhadná Andělka, která pod starými hadry skrývá odstřelovací nádobíčko. Mafián Žolík nebo Komisař, co nemusí ani uvádět své jméno, aby se mu otevřely potřebné dveře.
Moskva mi dějem hodně připomněla knihu Dítě číslo 44. I když je Dítě číslo 44 opravdu velmi dobrá kniha, Moskva se mi líbila o chlup víc. Přišla mi víc reálnější a modernější.
Pokud hledáte nějaký opravdu krutý thriller s politickým pozadím, kde se nikdo s nikým nemazlí, hraje se ruská ruleta, umírají ženy, děti, zvířata a místo vlídného slova se vám dostane láhve s vodkou a doporučení držet hubu a krok, s Moskvou neuděláte chybu.
Kdy knihu Moskva rozhodně číst
- máte rádi, když má příběh politický podtext
- pamatujete si, jaké to bylo za "totáče"
- milujete tetris
Kdy knihu Moskva rozhodně nečíst
- Druhá světová válka a Rusko vás odpuzuje
- politika vás absolutně nezajímá
- nesnášíte, když někdo ubližuje ženám, dětem a kočičkám
O autorovi
Jon Cortenay Grimwood se narodil v roce 1953 na Maltě. Vyrůstal v Británii, na Dálném východě a ve Skandinávii. Jack Grimwood je pseudonym, pod nímž se coby úspěšný britský autor fantastiky poprvé představuje v žánru thriller.
Po studiích pracoval jako nakladatelský redaktor a novinář na volné noze, nadále přispívá do britských novin včetně takových periodik, jako jsou The Times, Telegraph, Independent a Guardian. Je dvojnásobným držitelem ceny BSFA za nejlepší science fiction (Felaheen a End of the World Blues(. Jeho beletristický román The Last Banquet byl v roce 2015 zařazen do užšího výběru na francouzskou cenu Le Prix Montesquieu. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků.
Sakra tohle vypadá naprosto perfekně!!! Vůbec jsem o knize neslyšela, ale nutně ji potřebuju. Mám ráda knihy odehrávající se v Rusku (jak ruské klasiky tak novější knihy). MIluju thrillery a politický kontext?! To vypadá jako kniha přímo pro mě. ROzhodně mě i potěšilo, že je podle tebe lepší než "Dítě"! SKvělá recenze, děkuju, rozhodně si mě nalákala...:-)
OdpovědětVymazatDíky a snad se bude líbit ;-)
VymazatKniha vypadá skvěle po všech stránkách. Četla jsem, že je přirovnávána k Dítěti číslo 44, které se mi hodně líbilo, takže tuhle si určitě nenechám ujít. Děkuji za pozitivní (a moc pěknou) recenzi :-)
OdpovědětVymazatRádo se stalo ;-) No, dokonce má obálku s takovým tím "semišovým" povrchem. Furt bych ji otlapkávala O:-)
Vymazat