Svět knihy aneb byla jsem a přežila jsem

Svět knihy je velký knižní veletrh, který se každoročně koná v Praze. Velcí i malí nakladatelé se sjedou ze všech koutů republiky, aby naživo představili to nejlepší ze své produkce. Minulý rok se nesl v duchu severských autorů. Tématem letošního ročníku byl Genius loci. Hodně aktivit se točilo i kolem dvacátých narozenin Harryho Pottera.

Letos jsem Svět knihy krutě podcenila. Minulý rok jsem byla jen na neděli. Nikde žádné tlačenice, pohoda, klid. Měla jsem přesně naplánované, co, kde a koho chci vidět.Tentokrát jsem riskla hlavní veletržní den, tedy sobotu, a o programu jsem měla jen mlhavou představu. Pro moji lidoplachou dušičku byly ty davy lidí naprostá pohroma, ale slíbila jsem, že dorazím na sraz blogerů Albatrosu, a slib jsem hodlala dodržet. A dorazila jsem.

U stolků však panoval takový zmatek a hluk, že se pořádně nedalo mluvit. Absolvovala jsem povinné cvaknutí od Olgy Biernátové a chvíli si povídala s ostatními blogery o všem možném. Hrozně mile mě překvapila Radka z blogu Severské krimi. Jejich články pravidelně sleduji a opravdu moc mě potěšilo, že i ona pravidelně čte mě.

Pak jsem ještě utíkala na sraz Yoli pozdravit Radka Blažka. Tam už jsem v tom zmatku zapomněla fotit úplně. I přes to bylo moc příjemné vidět známé tváře a chvíli si jen tak povídat. Po cestě jsem ještě splnila jeden bojový úkol - ulovila jsem pro Toníka Vynálezce Alvu. Klárka Smolíková byla tak moc hodná a napsala mu tam i věnování. Junior byl spokojený až na půdu a já měla kladné body.

Zbytek dne jsem už jen tak bloumala, nechala se unášet davem, okukovala knížky a užívala si veletržní atmosférou. Měla jsem sice vyhlédnutých pár titulů, které jsem si chtěla domů odvézt, ale když jsem viděla ty fronty, vykašlala jsem se na veletržní ceny a řekla si, že mi to za to mačkání prostě nestojí.

Přesto jsem si domů pár kousků odvezla. Kromě zmiňovaného Alvy jsem ulovila Justýnku a asistenčního jednorožce. Nádherná knížka. Čtu ji se svou holčičkou před spaním a náramně si to užíváme. Opravdu podařené velké obrázky, krásný, jednoduchý příběh plný fantazie, prostě ideální čtení pro malou prvňajdu.

Můj veletržní nákup se neslpřevážně v duchu doplňování knižních sérií. V mojí igelitce tedy skončil první díl Země příběhů, na kterého doma už čekal mladší bráška. Před časem jsem si Kouzelné přání půjčila v knihovně a tak hrozně mě mrzelo, že ho musím vrátit, že jsem si prostě musela pořídit vlastní. Mimochodem, taky se vám ty obálky líbí tak jak mě?

Taky první díl Zibury doplnil moji cestopisnou řadu. Neskutečně osvěžující a vtipná záležitost. Vřele doporučuji sledovat "prince Ládíka" na instagramu a jestli někdy narazíte na jeho přednášku, určitě si ho nenechte ujít. Při podepisování Pěšky mezi budhisty a komunisty mi navrhl tykačku se slovy "vždyť jsme přece tak nějak stejně staří, ne". To mě lehce vyděsilo, protože při troše sexuální fantazie bych mohla být Ládíkova maminka, přesto potěšil.  Je to zkrátka milouš, i když má příšerný odhad, co se věku týče ;-)

Nesměla chybět ani návštěva stánku Slovartu. Pro knížky Alexandra Baricca mám prostě slabost a Třikrát za svítání je skvělý kousek. Zhltla jsem ho cestou z Prahy, recenze vás nemine ;-)

Letošní ročník Světa knihy se sice nevydařil úplně podle mých představ, ale i přesto byl krásný. Doprovod byl tolerantní, trpělivý a moc nehuhlal, když jsem s horečnatým leskem v očích skotačila od jednoho stánku k druhému, vykřikovala ach a och a štěbetala s blogerkama. Za to mu patří můj obrovský dík. :-)

Potkala jsem spoustu známých a milých tváří, i pár přednášek jsem si vyposlechla. Skvělý byl Jirka Procházka, Arnošt Vašíček, Sára Saudková, Eliška Hašková i Zdeněk Svěrák. Moc mě mrzelo, že jsem prošvihla Riikku Pelo a Marit Rieersgård, ale bylo toho prostě moc. Příště už snad budu moudřejší a nepodcením tolik přípravu  ;-)