Já a flamenco

Vždycky jsem toužila naučit se tančit argentinské tango. Když jsem pak četla knihu Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě zlehka, vyloženě jsem se do toho tance zamilovala. Jenže ouha.... argentinské tango se ve městě, kde bydlím, nevyučuje, dojíždění si kvůli dětem a práci nemůžu dovolit a navíc - tango je párový tanec a jak správně podotkla Eliška Balzerová ve filmu Ženy v naději - "Chlapi jsou hrozně nespolehliví." Takže jsem se pustila jinou taneční cestou a začala chodit na hodiny flamenca.


Už několik týdnů tedy pravidelně oblékám sukni, stahuji si neposlušné vlasy do hladkého culíku a snažím se, společně s dalšími odhodlanými ženami, ladně vlnit do španělských rytmů. Učí nás skvělá, úžasná, báječná a vždy pozitivně naladěná tanečnice Petra Pšenicová, která má s námi všemi svatou trpělivost. A tak jsem se rozhodla jít s kůží na trh a podělit se o svoje zkušenosti a zážitky s tímto zajímavým tancem.

Pro bližší představu, co to flamenco vlastně je, mi dovolte trošku teorie:

Falmenco je tanec, jehož kolébkou je španělská Andalusie. Můžete ho tančit v páru, sólo i ve skupině. Vzniklo z potřeby vyjádřit silné emoce, jako je láska, bolest, radost nebo vztek. Název jako takový se nedá nijak přesně přeložit. Podle některých badatelů má slovo flamenco arabský základ v některém ze slov „falamenqu“ = tulák, „falalkun“ = venkovan či „flebenco“ = zpěvák. A taky znamená plameňák.

Flamenco v sobě spojuje prvky hned několika kultur. Vytleskávání rytmu a držení těla má od Řeků. Arabové přispěli lyričností a emocionalitou hudby. Přidali kastaněty, minimální pohyby nohou a vyjadřování pocitů pomocí rukou a postavením těla. Nu a Cikáni tohle všechno vstřebali, přidali výbušnost a dramatičnost a vše přetavili do flamenca.

Opravdu barvitý a výstižný popis flamenca najdete v knize Výlet do Španěl od Karla Čapka:

„To byste musili vzít odzemek, černošský cake-walk, tango du rêve, kozáčka, apačský tanec, záchvat zuřivosti, manifestní smilstvo a jiné frenetické pohyby, rozžhavit je do běla a začít do nich třískat kastanětami a křičet; pak by se to začalo kroutit, jako se kroutí tanec flamenco, s vášnivými melodickými i tanečními prodlevy za ohlušujícího rytmování kastanět. Na rozdíl od severních tanců se tanec španělský netančí jenom nohama, nýbrž celým prohýbajícím se tělem a zejména rukama letmo vztyčenýma a luskajícíma na kastaněty, zatímco nohy tančí při zemi, dupají a tancují. Španělský tanec, to je tajemná a zrovna orchestrální souhra mezi ostrým, nárazovým rytmem strun, kastanět, tamburín a podpatků a vláčnou, plynulou vlnou tančícího těla.“

Flamenco je vlastně takový "křik těla". Musím se přiznat, že po prvních lekcích moje tělo řvalo vždycky nejvíc na druhý den, kdy jsem chodila jak malá mořská víla - co krok, to bolest.  Moje začátky naštěstí nikdo nezachytil, ale pro představu vypadaly asi nějak takhle.....

Postupně se to ale ustálilo, pomalu začínám mít pocit, že svoje tělo víc ovládám a hodiny před zrcadlem si chvílemi i užívám.

Pokud jsem vás zaujala, chcete vědět o flamencu víc a taky jste zvědaví jak pokračuji a jak mi jde příprava na veřejné vystoupení, nenechte si ujít další "flamencový" článek ;-)