Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 222
Celkové hodnocení: *****
Děj byl velice prostý, ne však banální. Odehrává se v roce 1775, kdy v Norsku řádila neznámá kožní choroba a mnoho lidí připravila o život. Hlavními hrdiny jsou desetiletá nemocná dívka a její otec, kterému neznámá nemoc vzala již manželku a starší dceru. Tito dva a další nemocní se vypravili lodí z Norska do Kodaně do špitálu krále Frederika, kde by jim měla být poskytnuta potřebná péče.
"Dívka byla vzhůru. Donesl jí vodu z nového kbelíku, který jim sem postavili. Podlaha pod holínkami byla vazká a lepkavá. Dívka pila, dokud nevyprázdnila naběračku, srdce mu vystoupilo do hrudi, donesl jí další vodu. S přimhouřenýma očima opět pila a on sledoval její dlouhé řasy, které – jak věděl – zdědila po něm. Tys měla ale žízeň, podotkl. Zalapala po dechu, olízla se a zdálo se, že je veselá a šťastná a nic ji netrápí. Znovu se napila, otec se cítil klidný a pozoroval zrcadlový obraz její tváře chvějící se na dně naběračky. Její soustředěné oči na něj hleděly z vody. Dobře, že piješ. Představ si, že by neexistovala voda, řekla."
Román vznikl na základě skutečných událostí. Dánský lékař Henrich Deegen, který má v tomto komorním příběhu také svoji roli, dostal od královského kancléře za úkol převézt do Kodaně třináct pacientů nakažených neznámou kožní chorobou k bližšímu zkoumání. Jak se ukázalo, zájemci se příliš nehrnuli, protože léčba byla mnohdy horší, než nemoc samotná. Splnil Deegen svůj úkol? Podařilo se pacientům jeho léčbu přežít? Nezbývá než doufat, že strastiplná cesta v zapáchajícím temném podpalubí plném zoufalství a smrti bude mít smysl a všechno nakonec dobře dopadne.
Co si budeme povídat, lékařskou péči 18. století bych nechtěla zažít. Když vezmu, že lidé byli běžně vystaveni neskutečné špíně, plísním a bakteriím všeho druhu, chyběli jim základní hygienické návyky, jídlo bylo mizerné, často zkažené, tak se těm vředům ani tak moc nedivím. No a vzhledem k tomu, že nejpopulárnější základní lékařský postup spočíval ve vpravování rtuti do otevřených ran, protože odháněla zlé duchy, vůbec se nepozastavuji nad tím, že mnozí pacienti svoje příznaky skrývali a nechtěli se léčit. Taky bych zatloukala.
Hodně příběhů o rodičovské lásce pojednává o vztahu mezi matkou a dětmi. Heivoll však tento model porušil a rozhodl se napsat o poutu mezi otcem a dcerou. Příběh to pravda nebyl ani veselý ani pěkný. Autor však dokázal na pozadí historických skutečností rozehrát koncentrované a dojemné drama o síle lásky otce, který ztratil všechno co měl a upíná se k jediné miniaturní naději, která může zachránit nemocnou holčičku.
Díky Královu srdci jsem si znovu uvědomila, co všechno mi knihy dávají. Že pokud je dobrý vypravěč, tak i v dnešním světě moderních technologií dokáže prostý příběh maximálně upoutat a zaujmout, a že stále existují vyprávění, která mě dokáží překvapit, ohromit, dojmout, dotknout se mě a zanechat ve mě hlubokou stopu. Královo srdce není hezká ani pozitivní knížka. Umírání nikdy nebylo a nebude krásná věc. Ukázala mi však, že rodičovská láska, i ta otcovská, nejen mateřská, dokáže být silná v kterémkoli století a že je velice důležité mít někoho, kdo za nás bude do posledního dechu bojovat.
Díky Královu srdci jsem si znovu uvědomila, co všechno mi knihy dávají. Že pokud je dobrý vypravěč, tak i v dnešním světě moderních technologií dokáže prostý příběh maximálně upoutat a zaujmout, a že stále existují vyprávění, která mě dokáží překvapit, ohromit, dojmout, dotknout se mě a zanechat ve mě hlubokou stopu. Královo srdce není hezká ani pozitivní knížka. Umírání nikdy nebylo a nebude krásná věc. Ukázala mi však, že rodičovská láska, i ta otcovská, nejen mateřská, dokáže být silná v kterémkoli století a že je velice důležité mít někoho, kdo za nás bude do posledního dechu bojovat.
Kdy knihu Královo srdce rozhodně číst
- nestačí vám prvoplánové příběhy
- líbí se vám knihy na motivy historických událostí
- dáváte přednost dramatu před komedií
Kdy knihu Královo srdce rozhodně nečíst
- myslíte si, že v 18 století by vám bylo líp
- máte hrůzu z bakterií
- máte pocit, že umírání je krásná a důstojná věc
Za kvalitní čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Kniha Zlín, kde mimo knihy Královo srdce najdete i další skvělé tituly.
Zaujímavá knižka (:
OdpovědětVymazatDaniela
Zajímavý příběh (:
VymazatZačínám mít pocit, že jsem kvůli svému oboru zaujatá, ale na celé recenzi mě nejvíc navnadila informace, že autor vystudoval psychologii. Ach jo.
OdpovědětVymazatJinak musím říct, že kniha vypadá hodně zajímavě. A to mě anotace taky nijak zvlášť nenalákala. Je super, že tě příběh tak nadchl a moc díky, že jsi mě na knihu upozornila - jestli na ni natrefím, rozhodně si ji přečtu :)
Rozhodně to bylo neotřelé téma, navíc podle skutečných událostí. I když to není nic veselého, rozhodně to bylo zajímavé a opravdu dobře napsané. No každopádně jsem ráda, že když mi něco je, tak do nemocnice nemusím cestovat 5 dní ve smradlavém podpalubí.... Br...
Vymazat