Nakladatelství: Euromedia Group k.s.
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 320
Mám kamaráda, který skládá a nahrává osobní písně. Pokud někdo nemá hudební talent a chtěl by někoho blízkého obdarovat vlastním songem, může mu napsat a on ho pro něj za úplatu složí, nazpívá a nahraje na CD. Naštěstí se zabývá samými pozitivními žádostmi. Netuším, co by dělal, kdyby ho někdo požádal, aby mu složil píseň, u které by mohl spáchat sebevraždu....
Švédskem se šíří lavina sebevražd mladých lidí. Způsoby provedení se liší, ale něco mají přece jen společného. Sebevrazi před svou smrtí poslouchali kazetu s nahrávkou určenou jen pro ně. Stockholmský kriminalista Jens Hurtig se snaží toto davové šílenství zastavit. Zjistí, že jistý umělec, který si říká Hunger, nahrává kazety na přání, které jsou určené pro něčí smrt. Chlapci nebo dívce, kteří se rozhodnou zemřít, stačí jen napsat na P. O. BOX svoje požadavky. Jak dlouho má nahrávka trvat, které zvuky se v ní mají objevit, popřípadě jaká slova nebo verše mají zaznít. Hunger pak pro ně připraví kazetu a když jim ji pošle zpět, můžou svůj život ukončit.
"Tohle je naposled, kdy si ubližuje.
Maria Alvengrenová si potmě míchá nápoj, v domě, na který Bůh zapomněl, přestože ho od Jeruzaléma dělí pouhé dvě slabiky, a nerozlije ani kapku.
Decilitr vodky, decilitr sava.
Vypije smrtelně jedovatou směs a nepozvrací se. Ani poté, co do sebe obrátí další sklenici. Ani po té další.
Cítí se jako dítě před Štědrým dnem. Dítě, které se nedokáže ovládnout a potěžkává dárky zabalené v lákavě lesklém papíru a potřásá jimi.
Otevře dveře na balkon a nahé kotníky jí ovane studený vítr.
Hlavu má plnou Hungera.
Strach z výšek se projeví napnutím svalů na zadní straně stehen a ona ví, že ji tím instinkt velí utéct.
Je štvaná zvěř."
V životě nastanou chvíle, které nás srazí na kolena. Smrt blízkého člověka, rozchod rodičů, neúspěch ve škole, posměch kamarádů. Je jen na nás, jak se s touto situací vyrovnáme. Kam svoji energii obrátíme. Někdo uteče třeba do přírody nebo knihovny, jiný do hospody a k drogám, záleží na nátuře a situaci.
Někdy se stane, že z bolesti vzejde něco krásného, inspirujícího. Obraz, báseň, píseň, kterou trpící člověk vypustí svoje pocity a zbaví se tak smutku. Co když se to ale zvrtne? Co když to, co vznikne není zářivé, ale temné. Tak temné, že to inspiruje další nešťastníky, aby obrátili svoji bolest proti sobě, aby si ubližovali. Je autor takového uměleckého díla pak zodpovědný za to, že věc, kterou stvořil, inspiruje někoho k tomu, aby ukončil svůj život?
Musím říct, že autoři knihy se opravdu vyřádili. Nápad se sebevražednou kazetou byl vskutku originální. Samotné vyšetřování je v příběhu lehce odsunuto do pozadí a prim hraje zvrhlý a temný svět nekončícího smutku hlavních postav. Ze všech stran, ze všech úhlů se vám ukazuje svět ztracených mladých melancholiků, kteří si libují v metalové hudbě a sebepoškozování. Oběšený chlapec, dívka co vypila smrtelný koktejl, udušená dvojčata, děvče, které si nechá utrhnout hlavu strunou od piana, opravdu děsivé obrazy, noční můra každého rodiče, který má doma dospívající dítě.
Libovat si ve smrti mi přijde zvrhlé. Nikdy jsem nepochopila lidi, co se vyžívají v tom, že křičí do světa jak ho nenávidí, vzývají Antikrista a ohánějí se žiletkou a soudným dnem. Přijde mi to jen jako přehnaná pubertální póza, snaha zaujmout, odlišit se, najít sám sebe. Většina z toho naštěstí vyroste.
Na knížce je vidět, že ji psali dva drsní rockeři a umělci. Čtení je jedna velká katarze a na jejímž konci jste rádi, že je po všem a že jste to přežili. Slabším povahám knížku určitě nedoporučuji. I já to zvládla s odřenýma ušima. Nepatřím mezi "sluníčkáře", kteří věří, že všichni lidé jsou hodní, pravdomluvní a myslí to s vámi dobře. Přesto některé scény se mnou dost zacloumaly a měla jsem co dělat, abych vůbec četla dál.
A teď mě omluvte, jdu obejmout své dvě děti a říct jim, jak jsou skvělé a jak moc je mám ráda.
Podobné knihy
Švédskem se šíří lavina sebevražd mladých lidí. Způsoby provedení se liší, ale něco mají přece jen společného. Sebevrazi před svou smrtí poslouchali kazetu s nahrávkou určenou jen pro ně. Stockholmský kriminalista Jens Hurtig se snaží toto davové šílenství zastavit. Zjistí, že jistý umělec, který si říká Hunger, nahrává kazety na přání, které jsou určené pro něčí smrt. Chlapci nebo dívce, kteří se rozhodnou zemřít, stačí jen napsat na P. O. BOX svoje požadavky. Jak dlouho má nahrávka trvat, které zvuky se v ní mají objevit, popřípadě jaká slova nebo verše mají zaznít. Hunger pak pro ně připraví kazetu a když jim ji pošle zpět, můžou svůj život ukončit.
"Tohle je naposled, kdy si ubližuje.
Maria Alvengrenová si potmě míchá nápoj, v domě, na který Bůh zapomněl, přestože ho od Jeruzaléma dělí pouhé dvě slabiky, a nerozlije ani kapku.
Decilitr vodky, decilitr sava.
Vypije smrtelně jedovatou směs a nepozvrací se. Ani poté, co do sebe obrátí další sklenici. Ani po té další.
Cítí se jako dítě před Štědrým dnem. Dítě, které se nedokáže ovládnout a potěžkává dárky zabalené v lákavě lesklém papíru a potřásá jimi.
Otevře dveře na balkon a nahé kotníky jí ovane studený vítr.
Hlavu má plnou Hungera.
Strach z výšek se projeví napnutím svalů na zadní straně stehen a ona ví, že ji tím instinkt velí utéct.
Je štvaná zvěř."
V životě nastanou chvíle, které nás srazí na kolena. Smrt blízkého člověka, rozchod rodičů, neúspěch ve škole, posměch kamarádů. Je jen na nás, jak se s touto situací vyrovnáme. Kam svoji energii obrátíme. Někdo uteče třeba do přírody nebo knihovny, jiný do hospody a k drogám, záleží na nátuře a situaci.
Někdy se stane, že z bolesti vzejde něco krásného, inspirujícího. Obraz, báseň, píseň, kterou trpící člověk vypustí svoje pocity a zbaví se tak smutku. Co když se to ale zvrtne? Co když to, co vznikne není zářivé, ale temné. Tak temné, že to inspiruje další nešťastníky, aby obrátili svoji bolest proti sobě, aby si ubližovali. Je autor takového uměleckého díla pak zodpovědný za to, že věc, kterou stvořil, inspiruje někoho k tomu, aby ukončil svůj život?
Musím říct, že autoři knihy se opravdu vyřádili. Nápad se sebevražednou kazetou byl vskutku originální. Samotné vyšetřování je v příběhu lehce odsunuto do pozadí a prim hraje zvrhlý a temný svět nekončícího smutku hlavních postav. Ze všech stran, ze všech úhlů se vám ukazuje svět ztracených mladých melancholiků, kteří si libují v metalové hudbě a sebepoškozování. Oběšený chlapec, dívka co vypila smrtelný koktejl, udušená dvojčata, děvče, které si nechá utrhnout hlavu strunou od piana, opravdu děsivé obrazy, noční můra každého rodiče, který má doma dospívající dítě.
Libovat si ve smrti mi přijde zvrhlé. Nikdy jsem nepochopila lidi, co se vyžívají v tom, že křičí do světa jak ho nenávidí, vzývají Antikrista a ohánějí se žiletkou a soudným dnem. Přijde mi to jen jako přehnaná pubertální póza, snaha zaujmout, odlišit se, najít sám sebe. Většina z toho naštěstí vyroste.
Na knížce je vidět, že ji psali dva drsní rockeři a umělci. Čtení je jedna velká katarze a na jejímž konci jste rádi, že je po všem a že jste to přežili. Slabším povahám knížku určitě nedoporučuji. I já to zvládla s odřenýma ušima. Nepatřím mezi "sluníčkáře", kteří věří, že všichni lidé jsou hodní, pravdomluvní a myslí to s vámi dobře. Přesto některé scény se mnou dost zacloumaly a měla jsem co dělat, abych vůbec četla dál.
A teď mě omluvte, jdu obejmout své dvě děti a říct jim, jak jsou skvělé a jak moc je mám ráda.
Kdy Skleněná těla rozhodně číst
- jen tak nic vás nerozhodí
- jste zvědaví, co jsou ti melancholici a deathmetalisti vlastně zač
- zajímáte se o fenomen mladých sebevrahů
Kdy Skleněná těla rozhodně nečíst
- trpíte záchvaty melancholie
- máte doma mladého deathmetalistu
- vážně přemýšlíte o sebevraždě
Za neotřelý čtenářský zážitek děkuji internetovému knihkupectví Bux.cz, kde najdete jak Skleněná těla, tak i další knihy z pera dvojice, která si říká Erik Axl Sund.
Opravdu vydařená recenze, která mě na knihu rozhodně nalákala :) Moc děkuji a přeji krásný den :)
OdpovědětVymazatDěkuji, snad se bude líbit ;)
Vymazat