Název: Nultá hodina
Autor: Lotta Lundbergová
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2016
Počet stránek: 341
Svět žen. Záhadný, komplikovaný, plný emocí. Tři příběhy. Napínavé, drsné, dojemné, výjimečné. Tak by se dala zhruba charakterizovat kniha Nultá hodina švédské spisovatelky Lotty Lundbergové.
Berlín 1945
Je těsně po válce. Hitler je mrtvý, město je v ruinách. Všude je nedostatek všeho. Vody, jídla, životního prostoru. Hlavní hrdinkou je spisovatelka Hedwig a její dcera, které říká "holčička". Hedwig je svobodná matka. Snaží se, ale nezvládá tvořit a k tomu se starat o dítě a tak řeší situaci svérázným, až nemateřským způsobem.
"Hedwig vytáhla papír z psacího stroje, vstala, chvíli postávala s textem v ruce, jako by nevěděla, co s ním má udělat. Přepadla ji lehká nevolnost a ona papír rychle odložila. Možná měla napsat něco jiného? Měla v úmyslu napsat něco jiného. Psát se toho dá tolik."
Upsalla 1982
Zde se potkáváme s Isou. Puberťačkou, která má svůj vlastní svět a na kterou tatínek vědec a maminka, africká badatelka, nemají čas. Když rozpáře nůžkami panenku, pošlou ji na terapii k "psychošce", která se snaží společně s ní pochopit její vnímání světa. Isa hraje vlastní terapeutickou hru. Dospěje k vysněnému cíli, nebo skončí v Chaosu?
"To je moje oblíbená fantazie. Že jsem zmizela, policie parkuje na Björkbacksvägen, projdou dovnitř mezerou v živém plotě kolem schránky na dopisy a po cestičce k domu a zazvoní. A nikdo nic neví."
Blidholmen 2004
Ingrid je psychoterapeutka na odpočinku. Má tři již dospělé děti. Dceru a dva syny. Žije s manželem, farářem. Před nedávnem mu diagnostikovali parkinsona. Kvůli jeho nemoci Ingrid opustila svoji praxi v Upsalle a odstěhovali se na řídce osídlený ostrov. Potřebuje svého muže, kterého celý život milovala a kterému stála věrně po boku, ale ten se jí čím dál víc vzdaluje. Je sobecké chtít žít vlastní, plný život nebo se držet pravidla v dobrém i ve zlém a vzdát se svých snů na úkor starosti o druhého?
"Postavily se do dveří, Ingrid si pořád ještě pamatuje vůni jejího parfému, takhle blízko u sebe v poslední době stávaly jen zřídka, aby cítila svou dospělou dceru.
Karl Erik seděl u lampy na čtení, skloněný nad knihou, napůl spal a přitom třel o sebe palec a ukazováček. Tenhle podivný třes pravičkou si osvojil v poslední době. Hlava se mu chvěla. Po bradě mu stékal pramínek slin."
V anotaci je Nultá hodina přirovnávána ke knize Hodiny. Musím se přiznat, že jsem viděla jen film, který mě tenkrát velice silně oslovil a to nejen proto, že v něm hrála moje oblíbená Julianne Moore, kterou považuji za nejkrásnější zrzku všech dob (promiň Aňo). Inu musím uznat, že se anotace tentokrát celkem trefila. Obě díla jsou si stylem opravdu hodně podobná, i když tipy žen a prostředí se diametrálně liší.
Nejvíc mi byla k srdci blízká asi Ingrid. Zjišťuje, že celý život žila na úkor druhých. Starala se nejdřív o děti a teď o manžela. Bilancuje. Touží po vlastních snech, vlastních cílech, je na rozcestí a prožívá svoji malou osobní vzpouru.
Hedwig mě zase zaujala svojí nedokonalostí, kterou se snaží nějak před sebou omluvit. Nemyslí to se svou holčičkou vyloženě zle, je vidět, že jí na ní záleží. Na druhé straně uvažuje hrozně prakticky a ví, že jí nemůže hmotně zabezpečit a dopřát jí šťastný život. Chová se k ní skoro jak rodiče ke štěňátku, které donesl Ježíšek, ale po čase děti omrzelo, a teď přemýšlí, jak se ho co nejšetrněji zbavit, protože takhle to pro něj bude lepší.
Isa mi vyloženě lezla na nervy. Má svůj velice zvláštní, svým způsobem až zvrhlý svět. Chybí jí pozornost rodičů, cítí se odstrkovaná, snaží se na sebe neupozorňovat, být neviditelná, splynout s davem, protože být jiná je špatné.
Příběhy Ingrid, Hedwig a Isy mají jen málo společného. Propojení je velice jemné a čtenář ho spíš jen tuší. Na konci se všechny dějové linie protnou a příběh je tak uzavřen.
První kapitoly knihy mi přišly takové seznamovací. Jen lehce nastínily postavy a děj. Pak jsem se do knihy zabrala tak, že jsem ztratila pojem o čase i prostoru. Po několik večerů jsem děti odbývala studeným jídlem, prach se usadil v tlusté vrstvě a prádlo na žehlení se mi nakupilo tak, že by se každá slušná hospodyňka musela hanbou propadnout. Naštěstí k nám žádná návštěva v tu dobu nepřišla a dětem nakonec i ty jogurty celkem chutnaly.
Knížku bych rozhodně doporučila všem, kdo touží po něčem hlubším než jsou prvoplánové románky a jsou připraveni hlavní postavy pochopit, ne je soudit. Nevyčítat Ingrid touhu po vlastním životě, neohrnovat nos nad Hedwig jako špatnou matkou, nezavrhnout Isu jako psychopatickou lolitku. Lottiny ženy jsou takové jaké jsou. Nedokonalé, chybující, odsouzeníhodné. Je v nich však i dávka hlubokého citu, kvůli které je budete mít přes všechny jejich nešvary rádi.
Lotta Lundbergová se narodila 11. prosince 1961 v Uppsale. Vystudovala politologii a během studené války působila jako turistický průvoce za železnou oponou. Pracovala v barech v Key Largo a Limericku a byla předsedkyní Ženského krizového centra. V současnosti žije v Berlíně a pravidelně píše sloupky pro noviny Svenska Dagbladet a vyučuje tvůrčí psaní.
Berlín 1945
Je těsně po válce. Hitler je mrtvý, město je v ruinách. Všude je nedostatek všeho. Vody, jídla, životního prostoru. Hlavní hrdinkou je spisovatelka Hedwig a její dcera, které říká "holčička". Hedwig je svobodná matka. Snaží se, ale nezvládá tvořit a k tomu se starat o dítě a tak řeší situaci svérázným, až nemateřským způsobem.
"Hedwig vytáhla papír z psacího stroje, vstala, chvíli postávala s textem v ruce, jako by nevěděla, co s ním má udělat. Přepadla ji lehká nevolnost a ona papír rychle odložila. Možná měla napsat něco jiného? Měla v úmyslu napsat něco jiného. Psát se toho dá tolik."
Upsalla 1982
Zde se potkáváme s Isou. Puberťačkou, která má svůj vlastní svět a na kterou tatínek vědec a maminka, africká badatelka, nemají čas. Když rozpáře nůžkami panenku, pošlou ji na terapii k "psychošce", která se snaží společně s ní pochopit její vnímání světa. Isa hraje vlastní terapeutickou hru. Dospěje k vysněnému cíli, nebo skončí v Chaosu?
"To je moje oblíbená fantazie. Že jsem zmizela, policie parkuje na Björkbacksvägen, projdou dovnitř mezerou v živém plotě kolem schránky na dopisy a po cestičce k domu a zazvoní. A nikdo nic neví."
Blidholmen 2004
Ingrid je psychoterapeutka na odpočinku. Má tři již dospělé děti. Dceru a dva syny. Žije s manželem, farářem. Před nedávnem mu diagnostikovali parkinsona. Kvůli jeho nemoci Ingrid opustila svoji praxi v Upsalle a odstěhovali se na řídce osídlený ostrov. Potřebuje svého muže, kterého celý život milovala a kterému stála věrně po boku, ale ten se jí čím dál víc vzdaluje. Je sobecké chtít žít vlastní, plný život nebo se držet pravidla v dobrém i ve zlém a vzdát se svých snů na úkor starosti o druhého?
"Postavily se do dveří, Ingrid si pořád ještě pamatuje vůni jejího parfému, takhle blízko u sebe v poslední době stávaly jen zřídka, aby cítila svou dospělou dceru.
Karl Erik seděl u lampy na čtení, skloněný nad knihou, napůl spal a přitom třel o sebe palec a ukazováček. Tenhle podivný třes pravičkou si osvojil v poslední době. Hlava se mu chvěla. Po bradě mu stékal pramínek slin."
V anotaci je Nultá hodina přirovnávána ke knize Hodiny. Musím se přiznat, že jsem viděla jen film, který mě tenkrát velice silně oslovil a to nejen proto, že v něm hrála moje oblíbená Julianne Moore, kterou považuji za nejkrásnější zrzku všech dob (promiň Aňo). Inu musím uznat, že se anotace tentokrát celkem trefila. Obě díla jsou si stylem opravdu hodně podobná, i když tipy žen a prostředí se diametrálně liší.
Hedwig mě zase zaujala svojí nedokonalostí, kterou se snaží nějak před sebou omluvit. Nemyslí to se svou holčičkou vyloženě zle, je vidět, že jí na ní záleží. Na druhé straně uvažuje hrozně prakticky a ví, že jí nemůže hmotně zabezpečit a dopřát jí šťastný život. Chová se k ní skoro jak rodiče ke štěňátku, které donesl Ježíšek, ale po čase děti omrzelo, a teď přemýšlí, jak se ho co nejšetrněji zbavit, protože takhle to pro něj bude lepší.
Isa mi vyloženě lezla na nervy. Má svůj velice zvláštní, svým způsobem až zvrhlý svět. Chybí jí pozornost rodičů, cítí se odstrkovaná, snaží se na sebe neupozorňovat, být neviditelná, splynout s davem, protože být jiná je špatné.
Příběhy Ingrid, Hedwig a Isy mají jen málo společného. Propojení je velice jemné a čtenář ho spíš jen tuší. Na konci se všechny dějové linie protnou a příběh je tak uzavřen.
První kapitoly knihy mi přišly takové seznamovací. Jen lehce nastínily postavy a děj. Pak jsem se do knihy zabrala tak, že jsem ztratila pojem o čase i prostoru. Po několik večerů jsem děti odbývala studeným jídlem, prach se usadil v tlusté vrstvě a prádlo na žehlení se mi nakupilo tak, že by se každá slušná hospodyňka musela hanbou propadnout. Naštěstí k nám žádná návštěva v tu dobu nepřišla a dětem nakonec i ty jogurty celkem chutnaly.
Knížku bych rozhodně doporučila všem, kdo touží po něčem hlubším než jsou prvoplánové románky a jsou připraveni hlavní postavy pochopit, ne je soudit. Nevyčítat Ingrid touhu po vlastním životě, neohrnovat nos nad Hedwig jako špatnou matkou, nezavrhnout Isu jako psychopatickou lolitku. Lottiny ženy jsou takové jaké jsou. Nedokonalé, chybující, odsouzeníhodné. Je v nich však i dávka hlubokého citu, kvůli které je budete mít přes všechny jejich nešvary rádi.
Kdy knihu Nultá hodina rozhodně číst
- prvoplánové příběhy vám už nestačí
- líbí se vám psychologicky laděná dramata
- máte rádi víc příběhů v jednom
Kdy knihu Nultá hodina rozhodně nečíst
- nesnášíte příběhy o ženách
- dáváte přednost romantice a šťastným koncům
- pitvání mezilidských vztahů vás nudí
Za skvělý čtenářský zážitek děkuji nakladatelství Kniha Zlín, kde mimo knihy Nultá hodina najdete i další skvělé tituly.
O autorce
Lotta Lundbergová se narodila 11. prosince 1961 v Uppsale. Vystudovala politologii a během studené války působila jako turistický průvoce za železnou oponou. Pracovala v barech v Key Largo a Limericku a byla předsedkyní Ženského krizového centra. V současnosti žije v Berlíně a pravidelně píše sloupky pro noviny Svenska Dagbladet a vyučuje tvůrčí psaní.
Skvele zpracovana recenze. Myslim, ze jsem pro knihu na sto procent rozhodnuta :-)
OdpovědětVymazatDíky :-) Já se v ní celkem našla, tak snad se bude líbit ;-)
VymazatVelmi zajímavé, knihu jsem zatím vůbec nezaregistrovala nebo mi neutkvěla v paměti. Teď jde ovšem na seznam :)
OdpovědětVymazatTak snad se bude líbit ;-)
Vymazat