Losí hovno

Název: Losí hovno

Autor: Lars Simon

Nakladatelství: Jan Vašut s.r.o.

Rok vydání: 2015 

Počet stránek: 239

Celkové hodnocení: ***

Osobně si myslím, že nahromaděný stres by se měl nějak vhodně uvolňovat. Pravda, způsoby, jak se zbavit nastřádaného napětí, jsou různé. Je tu meditace, sport, antistresové omalovánky, alkohol.... Ale když například zapadnete do sněhové závěje a široko daleko není ani živáček ani mrtváček, takže máte Smolíčka a víte, že tu kovovou potvoru prostě sama nevytlačíte a děti začínají pofňukávat, že tady určitě umřeme... Potom, nemaje alkohol ani pastelky a vzhledem k tomu, že na sněhu při -5 °C se dost dobře meditovat nedá, je ten pravý čas začít nadávat jak špaček.... Švédové mají pro tyto příležitosti v záloze zvolání jak vystřižené z letáku Ikea. "Älgskit!" neboli "Losí hovno".

Hlavního hrdinu, německého mládence Torstena, poznáváme ve chvíli, kdy se dozvídá, že zdědil statek v malém švédském městečku Gödseltorpu. A protože mu právě jeho přítelkyně utekla s psychoterapeutem, nic mu nebrání, aby odjel do Švédska převzít dědictví po zesnulé pratetě a v lůně divoké severské přírody uskutečnil svůj sen a napsal román. 

"Bude ze mě spisovatel."

Táta šampus vyplivl přes kuchyňský stůl. Měl otevřená ústa a v jeho očích jsem četl řadu otázek. Například: "Co jsem udělal špatně?" Nebo: "Proč zrovna já?" Trvalo mu chvíli, než se zase trochu zmátořil.

"To nemůžeš myslet vážně, že ne?"

"Myslím to smrtelně vážně. Mám v hlavě senzační námět na knihu. už jsem začal s rukopisem."

"Fakt úžasný, Torstene. Takže napíšeš bestseller a všechno bude v pohodě?"

"No jasně. Proč ne? I kdyby bylo nutný vydat tak dvě tři knihy, abych vyžil, tak se to dá zvládnout, ne?"

Dobře jsem otce pozoroval. V jeho očích se objevilo něco, co mě rozhodilo. Nebyl to hněv, ale lítost. Můj táta mě litoval. Nic horšího už neexistuje.

"Probůh, tati, máš pocit, že jsem nepřemejšlel a nemám žádnej plán B?"

Oči mého otce jako by říkaly: "Přesně ten pocit teď mám."

Roztěkaně si přilil šampaňské."

I přes varování svého otce, že Gödseltorp je jen "zatuchlá díra plná vypatlanejch debilů", se Torsten rozhodne svůj plán uskutečnit. Čeká ho hromada nepříjemných překvapení a katastrof. Překoná Torsten nástrahy osudu a dočká se kýženého happy endu?


Pod titulem Losí hovno nelze prostě počítat s žádným literárním skvostem. Jedná se o klasickou prvoplánovou oddechovou knížku, která si neklade žádné vyšší cíle. Jediní, kdo se u čtení této knihy asi moc nepobaví, jsou samotní Švédové. Autor se totiž tak naváží do jejich kultury, že dvoustránková omluva Švédům na konci knihy je vcelku na místě.

Knížka mě svým jednoduchým způsobem pobavila a příjemně jsem si u ní odpočinula od všech těch severských krváků. Postavy byly i přes krkolomná jména snadno zapamatovatelné a měly tak výrazné charakteristické rysy, že nebylo možné je zaměnit. Hlavní hrdina byl sice takový trochu naivní ňouma, jehož lapáliím se v duchu škodolibě smějete, přesto jste mu přáli, aby i on dosáhl svého štěstí, i když situace pro něj mnohdy vypadala dost zoufale.

Taky jsem se ledasco dozvěděla o Švédské kultuře a jídle. Například už vím, že Surströmmingu se obloukem vyhnu, protože rybí konzerva, která se musí otevírat pod vodní hladinou, jinak rybinu nevyvětráte alespoň měsíc, mě absolutně neláká. O losích hovnech nemluvě...

Příběh samotný sice nebyl až tak výjimečný a nápaditý jako obálka knihy, ale měl i pár světlých momentů, které pobavily. Inu cizí neštěstí dovede vždy potěšit. Kdybych měla Losí hovno zařadit, nejspíš bych ho šoupla do škatulky "bláznivých prvoplánových komedií".  Pobavilo, neurazilo, ale žádná sláva to taky nebyla. Myslím, že i tato kniha má někde svého fanouška, já jím bohužel nejsem.

Kdy Losí hovno rozhodně číst

• líbí se vám prvoplánové příběhy
• nevadí vám nešikovní a roztržití hlavní hrdinové
• máte rádi bláznivé komedie

Kdy Losí hovno rozhodně nečíst

• potřebujete ke štěstí trošku komplikovanější zápletku
• jste fanda do všeho švédského 
• od knih čekáte něco víc než povrchní zábavu

Podobné knihy

• Kráva nebeská
• S hlavou v oblacích
• Deník kočičího intelektuála

O autorovi

Lars Simon se narodil v roce 1968. Po studiích pracoval řadu let jako marketingový manažer IT společnosti. Šest let žil s rodinou ve Švédsku, v současnosti žije poblíž Frankfurtu.