Deník kastelána

Název: Deník kastelána
Autor: Evžen Boček
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání: 2014
Počet stránek: 232








Celkové hodnocení: *****

Poslední dobou nemá na knihy šťastnou ruku. Evžena Bočka má moc ráda a moc si ho vážím. Jeho Aristokratky mi učarovaly tak, že jsem si je nejdřív přečetla, poté koupila a následně nechala na besedě s autorem podepsat (což je u mě, zhýčkané knihovnice, už co říct). Deník kastelána je Bočkova prvotina a vydal ji už v roce 2000 pod pseudonymem Jan Bittner. Po úspěchu Aristokratek jsme se dočkali druhého vydání, tentokrát již se jménem Evžena Bočka. A o čem to vlastně je?

Hlavní hrdina Vik řeší osobní i rodinnou krizi, hledá smysl života. Proto se rozhodl, že opustí hlavní město a vydá se i s rodinou (ženou Ivankou a čtyřletou dcerkou Evičkou) pracovat na jižní Moravu. K inventáři starého zámku, který dostal na starost, patří i jeho stálí zaměstnanci. Uklízečka a bývalý správce Valerie a Alexander Ottovi, věčně namazaný zahradník Fiala, hlídač trpící epileptickými záchvaty Svoboda se psem Ragem a Vikův protivný nadřízený Forman.

"Děje se něco, paní Ottová?"
"Možná bystě měl vědět, že tady nejsme zas tak úplně sami."
"Tomu nerozumím."
Ukázala směrem k posteli. "Podívejte se na postel,"přikázala celkem dost rezolutně.
To mě pobavilo.
"Poslyšte, paní Ottová, co je tohle za šaškárnu? Někdo se tam schoval a udělá na mě baf?"
Jenomže ta babka nežertovala. Odhrnul jsem brokátový závěs a dolní čelist mi spadla až na hrudník. Leželo tam asi tak patnáctileté děvče v bílé krajkové noční košili. Dlouhé světlé vlasy mělo rozhozené po polštáři a vypadalo, že spí. V pravé ruce drželo knížku Novalisových veršů.
"Ježišmarjá, co to je?" vykoktal jsem a obrátil se na Valerii. 
"Marie-Arnoštka. Když zemřela, nechal její otec udělat z vosku tuhle figurínu. Měl jenom ji."
Ani jenomu z nás nebylo moc do řeči. Pro dnešek jsme skončili.
Venku padá déšť se sněhem a já před sebou pořád vidím obličej toho děvčete. Mám silně nepříjemný pocit a tisíckrát si můžu namlouvat, že je to jenom figurína. Moc by mě zajímalo, jak se bude tvářit Ivanka, až zjistí, že máme vedle ložnice mauzoleum."

Kniha je směsí dost bizardních, nevysvětlitelných, lehce duchařských příhod ze života kastelána začátečníka. Jak si povede Viktor v novém zaměstnání? Zvykne si na samotářský život na neobvyklém místě? Podaří se mu ustát a překonat manželskou krizi?

Autor se zjevně drží pravidla "piš o tom, co znáš". V knize bohatě zúročil svoje zkušenosti s povoláním kastelána. Příběh je psán v ich-formou jako osobní deník. Co mi na této knize asi nejvíc vadilo, je množství vulgarismů které autor používá. Sem tam nějaké to zaklení hlavní postavy je v normě, někdy je přímo na místě, ale všeho moc škodí. Aristokratky byli v tomto směru opisnější, vynalézavější a o to víc vtipné. Kastelán je o moc přímočařejší a to i co se humoru a nadávání týče. Atmosféra knihy je celkově ponurá, tajemná a veskrze beznadějná, světlých, pozitivních míst je v ní jako šafránu. Hodně mě taky zklamalo, že se ke knize Boček přihlásil až po svém úspěchu s Aristokratkami. Nevím co ho k tomu vedlo, ale Deník kastelána na mě působí, jako tak trochu nechtěné a neúspěšné první dítě, které se snaží svézt na vlně slávy svých mladších a šikovnějších sourozenců.

Závěr? Víc se mi líbilo, když si psal deník jako mladá holka než jako dospělý chlap.

O autorovi

Evžen Boček alias Jan Bittner se narodil v roce 1966 v Kyjově. Vystudoval univerzity v Ústí nad Labem a v Brně. Pracoval jako učitel na základní škole. V současnosti je kastelánem na zámku Milotice na jižní Moravě. Je praktikujícím katolíkem, milovníkem klasické české literatury a vášnivým chovatelem drůbeže.