Stallo

Bylo nebylo, stalo se nestalo. Nebo přece jen Stallo? Dílo švédského autora Stefana Spjuta jsem četla už o Vánocích, moc se mi líbilo a tak jsem se chtěla podělit. 

Knížka je žánrově opravdu těžko zařaditelná. Příběh začíná v roce 1978 únosem malého chlapce. Jeho matka policii tvrdí, že ho unesl trol, nikdo jí však nevěří. Dále pak děj pokračuje v přítomnosti. Dívka Susso, jejíž dědeček pořizoval letecké snímky Švédska a jednou se mu podařilo zachytit záhadného tvora, založí webovou stránku věnovanou kryptozoologii, s jejíž pomocí se snaží získat podrobnější informace o trolech. Když se jí jednoho dne ozve stará paní, jejíž dům, a hlavně jejího malého vnoučka, pozoruje podivné stvoření, dá se do pohybu lavina událostí. Susso společně s přítelem Torbjörnem (ty severský jména mě jednou zničí) a svojí matkou Gudrun při pátrání narazí  na podezřelou a nebezpečnou skupinu podivínů, kteří si doma "chovají" troly. A protože trolové nemůžou mít vlastní děti, potřebují sem tam na hraní nějaké ty lidské....

Stallo balancuje na pomezí severského trileru  a fantazijního světa plného temných legend o skřítcích a obrech. Autora nejspíš hodně inspirovaly obrázky známého švédského ilustrátora Johna Bauera, který v knize také nepřímo vystupuje. Líbila se mi jasnost příběhu, přesnost vyprávění, nic nebylo zbytečné. Dějově byla knížka opravdu zajímavá, napínavá, místy až drsná, ke konci jsem se nemohla odtrhnout. Jen večer jsem měla nepříjemný pocit, když jsem šla potmě na záchod. Závěr? Pokud se jen tak něčeho nezaleknete a dokážete žít s tím, že hodní skřítkové prostě neexistují, směle do čtení. Slabším povahám nedoporučuji. 

Mimochodem, překvapilo mě, že tahle knížka má natočený vlastní trailer a navíc v češtině. Knížku máme samozřejmě k zapůjčení i u nás v knihovně ;-)

PS: Ty dvě děti na fotce jsou moje vlastní výroba. A i když jsou chvíle, kdy bych je nějakému tomu trolovi s chutí předhodila, jsou jinak báječní, dokonalí a jsem na ně hrozně moc pyšná :-)