Název: Pěna dníAutor: Boris Vian
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2011
Počet stránek: 179
Celkové hodnocení: *****
Tahle knížka mě lákala už od loňského roku, kdy jsem viděla upoutávku ke stejnojmennému filmu. Udělala jsem si tedy radost a s lehkým zpožděním jsem si knížku přečetla.
Hlavními hrdiny tohoto zvláštního příběhu jsou tři muži a tři ženy. Colin, bohatý floutek, který žije jen přítomností. Nicolas, Colinův kuchař a něco jako osobní sluha. Chick, Colinův dobrý kamarád, podivínský chudý inženýr, jehož největší vášní je výstřední myslitel Jean-Sol Partr. Chick se dvoří Nicolasově neteři Alise. Nicolas si začne s Colinovou kamarádkou Isis. Jdou společně na večírek a tam Isis seznámí Colina s Chloé.
"Chloé měla červené rty, hnědé vlasy a vypadala šťastně, a to ne kvůli svým šatům.
"Nemám odvahu!" hlesl Colin.
A potom Alise pustil a šel Chloé vyzvat k tanci. Podívala se na něho. Usmála se a pravou ruku mu položila na rameno.Cítil na krku její svěží prsty. Zredukoval vzdálenost mezi sebou a jí tak, že povelem z mozku přenášeným pomocí pozorně voleného páru lebečních nervů, stáhl pravý biceps.
Chloé se na něho stále dívala. Měla modré oči. Pohodila hlavou, aby jí kadeřavé lesklé vlasy sklouzly dozadu, a pak jediným rozhodným a odhodlaným pohybem přitiskla svůj spánek Colinovi na tvář.
Najednou nastalo kolem naprosté ticho a převážná část ostatních přítomných pro ně splynula vniveč. Jak se však dalo čekat, deska se zastavila. Teprve teď se Colin vpravil zase do skutečnosti a všiml si, že strop je průhledný a že skrz něj nahlížejí dolů hořejší nájemníci, že stěny jsou dole lemovány širokým pásem vodních kosatců, že z otvorů tu a tam rozmístěných vychází pestře zbarvený plyn a že jeho přítelkyně Isis stojí před ním a nabízí mu na hercnyském podnosu cukroví"
Colin se do Chloé bláznivě zamiluje a ta jeho city opětuje, za krátkou dobu strojí svatbu. Vše je krásné, barevné, dokonalé, zalité sluncem a duhou. Na svatební cestě však Chloé vážně onemocní. V plicích jí vykvete leknín. Colin kvůli nákladné léčbě nemoci své ženy a také částečně Chickovým přičiněním přijde o veškeré peníze a je nucen začít pracovat. Jejich malý kouzelný svět zahalí temnota a beznaděj.
Pokud nemáte rádi surrealismus, nesnáší poezii, stojíte nohama pevně na zemi a nadnesená přirovnání vám nic neříkají, prosím vás, nečtěte to. Nebude se vám to líbit. Příběh se odehrává ve světě, kde je takřka všechno možné. K ranní hygieně patří zastřihování koutků očních víček, na rande se chodí s růžovým obláčkem, který voní skořicovým cukrem a při prostírání nesmí chybět vycpaná slunéčka sedmitečná. Zvláštní až skoro snové prostředí však dobře vystihuje pocity a momentální rozpoložení hlavních postav. Pokud se něčím hlavní hrdinové trápí, nebo naopak jsou šťastni, mění se fyzicky i jejich okolí. Pokoje buď září sluncem a barvami, nebo se zmenšují, tmavnou, vybavení ztrácí na lesku a honosnosti. Při čtení nesmíte přemýšlet. Nemůžete se soustředit na detaily, zabývat se malichernostmi, jako je například porušování fyzikálních zákonů. Musíte to brát tak, jak to je. Pak uvidíte krásný, i když tragický milostný příběh dvou mladých lidí okořeněný špetkou humoru i smutku.
V knize se v podstatě zrcadlí Vianův divoký nevázaný život. Protože byl vášnivým trumpetistou, jako bonus jsem si pro vás připravila písničku Chloe v úpravě Duka Ellingtona, která je v knize zmiňovaná.
Ještě mi dovolte jedno video. Upoutávku ke stejnojmennému filmu. V hlavní roli kromě Audry Tatou se objeví i úžasný komik Gad Elmaleh, jehož scénky na www.videacesky.cz mě dokáží spolehlivě rozesmát. Film sice už tak veselý nebyl, přesto si myslím, že se autorům podařilo velice dobře vystihnout atmosféru knihy.
Boris Vian, známý též pod pseudonymem Vernon Sullivan, se narodil 10. března 1920 a zemřel 23. června v roce 1959. Byl známým francouzským prozaikem, novinářem a kritikem, jazzovým hudebním skladatelem, trumpetistou, dramatikem, písničkářem, hercem, malířem překladatelem a scénáristou.
V roce 1942 se stal hudebníkem v jazzovém orchestru a druhou světovou válku Vian prožil mezi hudbou a mejdany. Pro nedostatek peněz byl v roce 1945 nucen začít pracovat ve Francouzském normalizačním úřadu. Od roku 1946 pak pracoval v Živnostenské komoře papírenského průmyslu. V této době napsal několik děl, která umožnila stát se mu finančně nezávislým.
Jeho nejpopulárnější román Pěna dní ho proslavil až po jeho smrti. Zemřel v 39 letech při promítání filmové verze svého románu Naplivu na vaše hroby na srdeční selhání.
Hlavními hrdiny tohoto zvláštního příběhu jsou tři muži a tři ženy. Colin, bohatý floutek, který žije jen přítomností. Nicolas, Colinův kuchař a něco jako osobní sluha. Chick, Colinův dobrý kamarád, podivínský chudý inženýr, jehož největší vášní je výstřední myslitel Jean-Sol Partr. Chick se dvoří Nicolasově neteři Alise. Nicolas si začne s Colinovou kamarádkou Isis. Jdou společně na večírek a tam Isis seznámí Colina s Chloé.
"Chloé měla červené rty, hnědé vlasy a vypadala šťastně, a to ne kvůli svým šatům.
"Nemám odvahu!" hlesl Colin.
A potom Alise pustil a šel Chloé vyzvat k tanci. Podívala se na něho. Usmála se a pravou ruku mu položila na rameno.Cítil na krku její svěží prsty. Zredukoval vzdálenost mezi sebou a jí tak, že povelem z mozku přenášeným pomocí pozorně voleného páru lebečních nervů, stáhl pravý biceps.
Chloé se na něho stále dívala. Měla modré oči. Pohodila hlavou, aby jí kadeřavé lesklé vlasy sklouzly dozadu, a pak jediným rozhodným a odhodlaným pohybem přitiskla svůj spánek Colinovi na tvář.
Najednou nastalo kolem naprosté ticho a převážná část ostatních přítomných pro ně splynula vniveč. Jak se však dalo čekat, deska se zastavila. Teprve teď se Colin vpravil zase do skutečnosti a všiml si, že strop je průhledný a že skrz něj nahlížejí dolů hořejší nájemníci, že stěny jsou dole lemovány širokým pásem vodních kosatců, že z otvorů tu a tam rozmístěných vychází pestře zbarvený plyn a že jeho přítelkyně Isis stojí před ním a nabízí mu na hercnyském podnosu cukroví"
Colin se do Chloé bláznivě zamiluje a ta jeho city opětuje, za krátkou dobu strojí svatbu. Vše je krásné, barevné, dokonalé, zalité sluncem a duhou. Na svatební cestě však Chloé vážně onemocní. V plicích jí vykvete leknín. Colin kvůli nákladné léčbě nemoci své ženy a také částečně Chickovým přičiněním přijde o veškeré peníze a je nucen začít pracovat. Jejich malý kouzelný svět zahalí temnota a beznaděj.
Pokud nemáte rádi surrealismus, nesnáší poezii, stojíte nohama pevně na zemi a nadnesená přirovnání vám nic neříkají, prosím vás, nečtěte to. Nebude se vám to líbit. Příběh se odehrává ve světě, kde je takřka všechno možné. K ranní hygieně patří zastřihování koutků očních víček, na rande se chodí s růžovým obláčkem, který voní skořicovým cukrem a při prostírání nesmí chybět vycpaná slunéčka sedmitečná. Zvláštní až skoro snové prostředí však dobře vystihuje pocity a momentální rozpoložení hlavních postav. Pokud se něčím hlavní hrdinové trápí, nebo naopak jsou šťastni, mění se fyzicky i jejich okolí. Pokoje buď září sluncem a barvami, nebo se zmenšují, tmavnou, vybavení ztrácí na lesku a honosnosti. Při čtení nesmíte přemýšlet. Nemůžete se soustředit na detaily, zabývat se malichernostmi, jako je například porušování fyzikálních zákonů. Musíte to brát tak, jak to je. Pak uvidíte krásný, i když tragický milostný příběh dvou mladých lidí okořeněný špetkou humoru i smutku.
V knize se v podstatě zrcadlí Vianův divoký nevázaný život. Protože byl vášnivým trumpetistou, jako bonus jsem si pro vás připravila písničku Chloe v úpravě Duka Ellingtona, která je v knize zmiňovaná.
Ještě mi dovolte jedno video. Upoutávku ke stejnojmennému filmu. V hlavní roli kromě Audry Tatou se objeví i úžasný komik Gad Elmaleh, jehož scénky na www.videacesky.cz mě dokáží spolehlivě rozesmát. Film sice už tak veselý nebyl, přesto si myslím, že se autorům podařilo velice dobře vystihnout atmosféru knihy.
O autorovi:
Boris Vian, známý též pod pseudonymem Vernon Sullivan, se narodil 10. března 1920 a zemřel 23. června v roce 1959. Byl známým francouzským prozaikem, novinářem a kritikem, jazzovým hudebním skladatelem, trumpetistou, dramatikem, písničkářem, hercem, malířem překladatelem a scénáristou.V roce 1942 se stal hudebníkem v jazzovém orchestru a druhou světovou válku Vian prožil mezi hudbou a mejdany. Pro nedostatek peněz byl v roce 1945 nucen začít pracovat ve Francouzském normalizačním úřadu. Od roku 1946 pak pracoval v Živnostenské komoře papírenského průmyslu. V této době napsal několik děl, která umožnila stát se mu finančně nezávislým.
Jeho nejpopulárnější román Pěna dní ho proslavil až po jeho smrti. Zemřel v 39 letech při promítání filmové verze svého románu Naplivu na vaše hroby na srdeční selhání.
Jako malou mě vždycky fascinoval ten název. A teď koukám, že bych si to měla i přečíst. :-) Jen nevím, jestli bych do toho neměla ještě trochu dorůst. :-)
OdpovědětVymazatJo holka, to ti neporadím. Ale víš jak, zkusit se má všechno ;-)
Vymazatpěkná recenze, je to jedna z mých oblíbených knih, takže s tebou naprosto souhlasím :).
OdpovědětVymazatDekuji :) jestlis neviděla film, určitě doporučuji ;)
VymazatMoc pěkná recenze. :) Na knihu se chystám, zatím jsem viděla jen film, který mě ze začátku bavil hodně, ale postupně je tam toho surrealismu přece jen moc. I tak dám knížce šanci a upřímně se na ní hodně těším. :3
OdpovědětVymazatMě film ke konci přišel dost drsnej. Kniha je taková víc jemnější, opisnější, ale dějově to sedělo. Uvidíš. Já četla nejdřív knížku, pak až zkoukla film a papír vyhrál :-)
Vymazat