středa 26. června 2019

Pohyby ledu

Název: Pohyby ledu
Autor: A. Gravensteen
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2019 
Počet stránek: 416











Celkové hodnocení: *****



Ledovce se pohybují. Pomalu a nezadržitelně v nich probíhají změny. Stejně jako my nikdy nejsou úplně v klidu. A stejně jako lidé ukrývají svoji nejdůležitější část pod hladinou...

Miroslav Hammer alias Rosli je třicetiletý novinář, který má za úkol napsat článek o slavnostním otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Akce je to příšerně nezáživná, ale pro tento příběh naprosto zlomová. Mirek se zde totiž seznámí s dívkou a to zcela zásadně změní směr jeho života.


"Ty asi nebudeš servírka, co?" ptám se. Zní to slizce.
"Beru to jako kompliment," odpoví, pořád s tím úšklebkem. "Jen si tu trochu přivydělávám, stipendium není žádné terno." Její hlas je hluboký, trochu chraplavý. slyším v něm žár skrytý za kostkami ledu, kouř, stín. Tak si to aspoň představuju.
"Co studuješ?" Snad první věta, za kterou se nestydím. Pořád jí koukám do očí. Zelených, myslím, ale je tu dost šero.
"Dělám doktorát na mikrobiologii. Bakteriální degradace ropných produktů. Nuda." Druhou větu vysloví se zvláštní pečlivostí a pozvednutým obočím a pak trochu pokrčí rameny, jako by se omlouvala, že neloví sněžné levharty v Afghánistánu."
(Str. 17)


Pohyby ledu se odehrávají částečně v Praze, částečně v Grónsku. Příběh je rozložený do několika vrstev. Narazíte v něm na snové pasáže, některé kapitoly se opakují, autor pracuje s alternativní realitou. 

Příběh je vyprávěný hned z několika pohledů, ale hlavní slovo má většinou hlavní hrdina. Na tom autor nenechal nit suchou. Poznáte ho ze všech stran. Jako nesmělého mladíka, který pořádně neví co chce, zvídavého novináře, zoufalého manipulanta i odhodlaného muže. 

Kromě Michala stojí za zmínku i další postavy. Záhadná a krásná Klára ukrývající ve skříni hned několik kostlivců. Podivínská, čerstvě vdaná Naoko, která si na Michala myslí a touží po něm. Bohémský kamarád Valdemar, který se ve volném čase zabývá sebevraždami, nebo laponská dívka Qullinnguaq, což znamená Světýlko nebo taky Slzička.

Mám ráda knihy, které si pohrávají s realitou a nutí mě přemýšlet. V Pohybech ledu narazíte na spoustu zajímavostí o práci Glaciologů, zjistíte, kdo jsou to noční fenomenologové, nebo se dozvíte o tajemné podzemní restauraci na Vítězném náměstí, kterou střízliví nenajdete. 

Pohyby ledu jsou neobvyklou surealistickou detektivkou, která vás při čtení mate jak obsahem, tak formou. Samotné vyšetřování se stává jen jakousi nejasnou kulisou milostného vztahu protkaného všelijakým bizárem. I přesto mě čtení neskutečně bavilo. Obsahem i zpracováním mi kniha hodně připomínala Petra Stančíka a jeho Nulorožce.

Příběh novináře Michala se nedá číst rychle. S hlavní postavou rostete, dýcháte, sledujete jak se pomalu mění a pak je potřeba to všechno zažít, usadit. Není to úplně jednoduché čtení pro sváteční čtenáře, ale věřím, že zkušenější a hloubaví knihomolové ji ocení.

Neskutečně mě mrzí, že jsem propásla setkání s autorem v nakladatelství Paseka, takže bohužel netuším, jak vypadá tajemný pan Gravensteen. Nezbývá mi než doufat, že nesmělý spisovatel napíše další knihu a já se snad jednou dozvím, kdo se za záhadným pseudonymem ukrývá.

Závěr? Jestli někdy v nějakém bytě najdu svícen, nikdy do něj nedám svíčku a nezapálím ji.



Kdy knihu Pohyby ledu rozhodně číst
  • máte rádi české autory
  • zajímají vás ledovce
  • líbí se vám knihy od Petra Stančíka

Kdy knihu Pohyby ledu rozhodně nečíst
  • máte rádi jasný děj bez alternativních kliček
  • zima a led vás vůbec nepřitahuje
  • detektivka bez kaluže krve desítek mrtvol vás nebaví


Podobné knihy

    Za recenzní výtisk velice děkuji nakladatelství Paseka na jejichž stránkách najdete Pohyby ledu a spoustu dalších krásných knih.


    O autorovi


    A. Gravensteen je jméno na dveřích jednoho bytu. Kdo za nimi tento román napsal, zůstává tajemstvím.




    1 komentář:

    1. Túto knihu som len tak očkom už zahliadla, no viac som jej nevenovala pozornosť. Avšak po prečítaní tvojej recenzie viem, že by nebola pre mňa. Trocha mi to pripomína totiž knihu od Martina Repu s názvom Spútaní časom, ktorá alternatívnu realitu a najmä snové pasáže ponúka a pravdupovediac tú knihu som nemohla vystáť -_- Neskutočne ma nudila a iritovala...pravdaže toto nemusí byť ten prípad, len som sa tak trocha zháčila, keď som si prečítala o čo ide v tomto konkrétnom titule.
      Nuž, na druhej strane, ak je to napísané pútavo a autor chce medzi riadkami na niečo poukázať, ponúknuť hĺbku, tak možno by som aj nad titulom uvažovala (ale toto isté ponúkal aj Martin Repa a nakoniec to bola pre mňa jedna z najhorších kníh minulého roka :D).
      Takže tak, ale som veľmi rada, že som si mohla prečítať tvoju recenziu...výborne napísaná...naozaj nechápem, prečo som tento blog neobjavila už dávno ;)
      Prajem krásny deň!

      OdpovědětVymazat