Název: Borovicové ostrovyAutor: Marion Poschmann
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2019
Počet stránek: 160
Celkové hodnocení: *****
Jako malá jsem trávila léto s babičkou na chalupě kousek za městem. Byl to takový suchý vršek. Všude rostly borovice a v letním tetelivém horku ronily smůlu, která měla velice charakteristickou vůni. A právě vůně pryskyřice a suché trávy provází moje nejhezčí vzpomínky z dětství. Proto se mi zalíbil název románu německé autorky Marion Poschmannové a když jsem pak četla anotaci, byla tato knížka jasná volba.
Gilbert Silvestr je univerzitní profesor. Žije spořádaným a trošku nudným životem. Miluje kávu a je odborníkem na vousy. Jednoho dne se probudí z velice živého snu s pocitem, že jeho žena je mu nevěrná. Je o této skutečnosti natolik přesvědčený, že si sbalí věci a odletí prvním letadlem pryč. A tak se ocitne v Japonsku. V zemi, kde všichni pijí čaj a nemají na bradě ani chlup. Nejspíš by tam moc dlouho nevydržel a brzo by se vrátil domů, ale potká studenta Josu, který se snaží spáchat sebevraždu podle příručky. Gilbert se snaží Josu od jeho záměru odradit a tak mu navrhne společný výlet. Domluví se, že budou putovat Japonskem ve stopách básníka Macua Bašóa. Navštíví rozličná místa, kde slavný básník pobýval, a cílem jejich výpravy se stanou právě Borovicové ostrovy.
"Najdeme lepší místo, slíbil Gilbert, rozšafně, a protože to znělo jako povel nějaké autority, Josa odevzdaně přikývl.
Dopili pivo a Gilbert Silvestr mladého Japonce ubytoval u sebe v hotelu. Nechal přinést futon a roztáhl jej u protilehlé stěny, co možná nejdál od své postele. Josa Tamagoči, přistižen, prohlédnut, pokárán, se s tím podle všeho smířil, bez řečí se podvolil všem dalším opatřením. Celý večer se třásl rozrušením, nyní propadl apatii, připadal si ponížený a vyčerpaný a okamžitě usnul.
Najdeme lepší místo mumlal si Gilbert sám pro sebe, ale dnes už ne."
Borovicové ostrovy vás něžne vezmou za ruku a vtáhnou vás do jiného světa. Pokocháte se krásou sakur, svezete se rychlovlakem, zažijete čajový obřad nebo japonské divadlo. To vše očima skeptického protivného profesora a submisivního chlapce, který uvedl svoji rodinu do hanby a nedokáže se s tím vyrovnat.
Bylo velice vtipné sledovat rozdíly mezi japonskou a západní kulturou. Tyto dvě mentality do sebe neustále narážely a vytvářely mnoho absurdních situací. Například způsob používání toalety, lepení si umělých vousů nebo výlet do lesa sebevrahů.
Moc se mi líbila konfrontace tradičního Japonska s moderními technologiemi. Na některých místech se jako kdyby zastavil čas a chvílemi jste byli ochotni věřit i na duchy.
Osvěžující byl i autorčin suchý humor a zajímavé byly i různé filozofické výklady a nejrůznější informace, například o vousech, které prostě musíte znát. Navíc grafické zpracování obálky a zvolený papír je naprosto bez chybičky a pokud máte jen kapku estetického cítění, budete slintat blahem.
I když je autorka Evropanka, skvěle se jí podařilo vystihnout rozdíly mezi oběma kulturami. Závěr byl sice trošku zklamání, ale dalo se to tak nějak očekávat. I přesto Borovicové ostrovy vřele doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst knihu, která až tak úplně nezapadá do středního proudu a přitom je čtivá a zajímavá.
Jen malé varování - po přečtení hrozí zvýšená chuť jít na procházku do lesa, psát haiku a přemýšlet o smyslu života.
Moc se mi líbila konfrontace tradičního Japonska s moderními technologiemi. Na některých místech se jako kdyby zastavil čas a chvílemi jste byli ochotni věřit i na duchy.
Osvěžující byl i autorčin suchý humor a zajímavé byly i různé filozofické výklady a nejrůznější informace, například o vousech, které prostě musíte znát. Navíc grafické zpracování obálky a zvolený papír je naprosto bez chybičky a pokud máte jen kapku estetického cítění, budete slintat blahem.
I když je autorka Evropanka, skvěle se jí podařilo vystihnout rozdíly mezi oběma kulturami. Závěr byl sice trošku zklamání, ale dalo se to tak nějak očekávat. I přesto Borovicové ostrovy vřele doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst knihu, která až tak úplně nezapadá do středního proudu a přitom je čtivá a zajímavá.
Jen malé varování - po přečtení hrozí zvýšená chuť jít na procházku do lesa, psát haiku a přemýšlet o smyslu života.
Kdy knihu Borovicové ostrovy rozhodně číst
- milujete Japonsko a jeho kulturu
- máte rádi haiku a Macua Bašóa
- zajímá vás, jak se v Japonsku čůrá
Kdy knihu Borovicové ostrovy rozhodně nečíst
- Japonsko ani Borovice vás neberou
- střety kultur vás nechávají chladnými
- holíte se pravidelně a zásadně "dohladka"
Podobné knihy
Za recenzní výtisk velice děkuji nakladatelství Paseka na jejichž stránkách najdete Borovicové ostrovy a spoustu dalších krásných knih.
O autorce
Marion Poschmannová (1969) studovala filozofii, slavistiku a germanistiku. Začínala jako básnířka, dnes je známá také jako prozaička. Za své knihy byla již třikrát nominoána na Německou knižní cenu. Z dalších ocenění, která získala, jmenujme například Cenu Ernsta Meistera za poezii (2011), Cenu Petera Huchela (2011) či Düsseldorfskou literární cenu (2017).
Žádné komentáře:
Okomentovat