Nakladatelství: Kalibr
Rok vydání: 2019
Počet stránek: 296
Celkové hodnocení: ***
Rodiče dětem často vykládají děsivé historky o tom, jak je odnese bubák, čert nebo třeba Polednice. Všechny tyto báchorky mají zajistit, aby děti neodešly s někým cizím nebo aby si bez rozmyslu nebraly od cizích lidí hračky, bonbony a podobně. Takové preventivní opatření. S cizími lidmi se prostě nemluví, tečka. Jenže.... kdo nikdy nezkusil něco zakázaného?
Theo Cray je profesor bioinformatiky a od té doby, co odhalil masového vraha mladých dívek toho už ledasco zažil. Kromě popularity v médiích a nepříjemného zájmu státních vyšetřovacích orgánů se mu často ozývají i nejrůznější zoufalci se starými případy a doufají, že je Theo vyřeší. Mezi takové lidi patří i William Bostrom, kterému se před deseti lety ztratil jeho malý chlapec. Theovi se moc nechce, ale nakonec souhlasí a společně s otcem zkusí jít po stopě, která již dávno vychladla. Při pátrání narazí na pouliční legendu o Hračkáři, který důvěřivým dětem rozdává dárky a bere je na výlet. Je tento muž pouhou dětskou fantazií, nebo je to skutečný člověk, který je pro své okolí nebezpečnější víc, než se může zdát?
"Mezi ostatními se jeden obrázek nápadně vyjímá. Je to postava, celá v černém, s pytlem hraček.
"Aha, poznal jste Latroyovu práci," řekne žena.
"Promiňte?"
"To nakreslil Latroy. Je to taková místní městská legenda; nejspíš by se to tak dalo říct."
"O jakou legendu jde?"
"O Hračkáři. Údajně jezdí po ulicích v bílém cadillaku a hodným klukům a holčičkám rozdává hračky."
"To zní docela hezky."
"To ano. Nedovolila jsem Latroyovi, aby vyvěsil i ten druhý obrázek."
"Proč?"
"Byl... znepokojivý. Je na něm to, co Hračkář dělá zlobivým klukům a holčičkám."
(Str. 80)
Zmizelých dětí přibývá a ze starého případu se stává až nepříjemně aktuální záležitost. Theo Cray se s využitím nejmodernější techniky pouští do pátrání po velice nebezpečném predátorovi.
"Mezi ostatními se jeden obrázek nápadně vyjímá. Je to postava, celá v černém, s pytlem hraček.
"Aha, poznal jste Latroyovu práci," řekne žena.
"Promiňte?"
"To nakreslil Latroy. Je to taková místní městská legenda; nejspíš by se to tak dalo říct."
"O jakou legendu jde?"
"O Hračkáři. Údajně jezdí po ulicích v bílém cadillaku a hodným klukům a holčičkám rozdává hračky."
"To zní docela hezky."
"To ano. Nedovolila jsem Latroyovi, aby vyvěsil i ten druhý obrázek."
"Proč?"
"Byl... znepokojivý. Je na něm to, co Hračkář dělá zlobivým klukům a holčičkám."
(Str. 80)
Zmizelých dětí přibývá a ze starého případu se stává až nepříjemně aktuální záležitost. Theo Cray se s využitím nejmodernější techniky pouští do pátrání po velice nebezpečném predátorovi.
První věc, která na knize zaujme, je obal. Stejně jako u předchozího titulu, Šelma, je košilka nádherně plastická s lesklými prvky, takže působí dojmem opravdové hlíny a listí. Velice vydařený nápad a působivá věc, na kterou budete s nadšením a opakovaně sahat.
Povaha Thea se od prvního dílu hodně změnila. Přestal být tolik naivní a stal se víc průbojným a odvážným. Získal osobní zkušenosti s jednáním s policií a je na ledasco připravený. Víc se ale autor do hloubky Theovy duše nepustil a to byla celkem škoda.
Z tohoto nového Thea jsem byla trochu zklamaná. Neustále opakoval, co všechno provedl v prvním díle a jak nechtěl porušit zákon a přesto ho porušil. Chápu, že je potřeba neznalého čtenáře uvést alespoň trošku do obrazu, ale tohle mi přišlo až moc násilné. Nebyla kapitola, kde by nezmiňoval svoje předchozí zkušenosti a zásluhy. Časem to začalo lézt pěkně nervy.
Co se vedlejších postav týče, Hračkář byla spíš sólová jízda. Pár pomocníků se sice objevilo, ale žádný z nich nebyl natolik výrazný, aby mě zaujal. Zoufalý otec, vyšetřovatelé, všechno to byly jen ploché kulisy v Theově představení.
U druhého dílu většinou hrozí, že se autor bude opakovat. I tentokrát našel profesor ostatků poněkud větší množství než malé a i tentokrát použil k vypátrání vraha svých analytických schopností a nikdo z policistů mu nevěřil. Vybočením ze stereotypu byly prvky woodoo, které však místy působily trošku lacině, a použití bakterií při pátrání.
Knížku Hračkách bych zařadila do škatulky průměrných thrillerů. Pomalý rozjezd, slibný střed, trošku překombinovaný konec. Jak jsem byla nadšená z prvního dílu, tak mě druhý díl, bohužel, naprosto zklamal. Inu první vyhrání z kapsy vyhání. Tak snad příště.
Andrew Mayne, hvězda televizního pořadu Otázky a odpovědi: Nevěřte Andrewu Mayneovi, je salonní kouzelník a romanopisec, který je na britském Amazonu hodnocený jako pátý nejprodávanější nezávislý autor rokua jenž byl za román Name od The Devil nominován na ocenění Thriller Award 2016. První cestu kolem světa jako iluzoinista podnikl, když byl ještě teenager, a později spolupracoval s mistry řemesla, jako jsou Penn & Teller, David Blaine a David Copperfield. Andrewůw román Angel Killer se nyní adaptuje na televizní seriál.
Hračkář je druhou knihou ze série s profesorem Theo Crayem. Ten se čtenářům poprvé představil v bestselleru Šelma, který vydal Kalibr v roce 2018.
Povaha Thea se od prvního dílu hodně změnila. Přestal být tolik naivní a stal se víc průbojným a odvážným. Získal osobní zkušenosti s jednáním s policií a je na ledasco připravený. Víc se ale autor do hloubky Theovy duše nepustil a to byla celkem škoda.
Z tohoto nového Thea jsem byla trochu zklamaná. Neustále opakoval, co všechno provedl v prvním díle a jak nechtěl porušit zákon a přesto ho porušil. Chápu, že je potřeba neznalého čtenáře uvést alespoň trošku do obrazu, ale tohle mi přišlo až moc násilné. Nebyla kapitola, kde by nezmiňoval svoje předchozí zkušenosti a zásluhy. Časem to začalo lézt pěkně nervy.
Co se vedlejších postav týče, Hračkář byla spíš sólová jízda. Pár pomocníků se sice objevilo, ale žádný z nich nebyl natolik výrazný, aby mě zaujal. Zoufalý otec, vyšetřovatelé, všechno to byly jen ploché kulisy v Theově představení.
U druhého dílu většinou hrozí, že se autor bude opakovat. I tentokrát našel profesor ostatků poněkud větší množství než malé a i tentokrát použil k vypátrání vraha svých analytických schopností a nikdo z policistů mu nevěřil. Vybočením ze stereotypu byly prvky woodoo, které však místy působily trošku lacině, a použití bakterií při pátrání.
Knížku Hračkách bych zařadila do škatulky průměrných thrillerů. Pomalý rozjezd, slibný střed, trošku překombinovaný konec. Jak jsem byla nadšená z prvního dílu, tak mě druhý díl, bohužel, naprosto zklamal. Inu první vyhrání z kapsy vyhání. Tak snad příště.
Kdy knihu Hračkář rozhodně číst
- baví vás, když je do vyšetřování zapojená věda
- potrpíte si na hromady mrtvol
- zajímají vás netradiční obálky
Kdy knihu Hračkář rozhodně nečíst
- znervózňuje vás, když hlavnímu hrdinovi nikdo nevěří
- v dětství jste se báli nějaké městské legendy
- vyhýbáte se druhým dílům
Podobné knihy
Za recenzní výtisk velice děkuji nakladatelství Kalibr, na jejichž stránkách najdete nejenom thriller Hračkář a jeho první díl Šelma, ale i další, neméně zajímavé knihy.
O autorovi
Hračkář je druhou knihou ze série s profesorem Theo Crayem. Ten se čtenářům poprvé představil v bestselleru Šelma, který vydal Kalibr v roce 2018.
Žádné komentáře:
Okomentovat