Název: Milá paní BirdováAutor: A. J. Pearceová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2018
Počet stránek: 301
Celkové hodnocení: *****
Jsou chvíle, kdy vás něco tíží, vy se potřebujete svěřit a máte strach, že vás okolí nepochopí a odsoudí. V pohádce Král Lávra vykřičel svoje tajemství lazebník do vykotlaného stromu. V dnešní době jsou populární různé sociální sítě, kde svůj problém můžete zcela anonymně sdílet se světem a je i nějaká šance, že vám s vaším trápením někdo pomůže. Jak ale podobné situace řešily naše babičky a prababičky?
Píše se rok 1940. V Evropě zuří válka a Hitler s neutuchající urputností bombarduje Londýn. V této neutěšené době žije naše hlavní hrdinka, Emmelina (zkráceně Emmy) Lakeová. Jejím velkým snem je stát se slavnou válečnou dopisovatelkou. Sice už pracuje na částečný úvazek jako telefonistka na požární stanici, přesto odpoví na inzerát známého deníku, v němž stojí, že hledají pomocnou sílu. Inu, nějak se začít musí.
Bohužel však dojde k nedorozumění a milá Emmy skončí jako písařka nesnesitelné Henriety Birdové, která je šéfredaktorkou časopisu Přítel ženy. Jednou z jejích povinností je třídění dopisů, ve kterých se čtenářky svěřují se svými osobními problémy a žádají o radu. Paní Birdová má však velice svérázný názor na to, na které dopisy bude odpovídat a které skončí v koši. Naší mladé, empatické hrdince je však proti mysli nepohodlné dopisy jen tak smést ze stolu. Proto začne tajně, jménem paní Birdové, na dopisy odpovídat....
Píše se rok 1940. V Evropě zuří válka a Hitler s neutuchající urputností bombarduje Londýn. V této neutěšené době žije naše hlavní hrdinka, Emmelina (zkráceně Emmy) Lakeová. Jejím velkým snem je stát se slavnou válečnou dopisovatelkou. Sice už pracuje na částečný úvazek jako telefonistka na požární stanici, přesto odpoví na inzerát známého deníku, v němž stojí, že hledají pomocnou sílu. Inu, nějak se začít musí.
Bohužel však dojde k nedorozumění a milá Emmy skončí jako písařka nesnesitelné Henriety Birdové, která je šéfredaktorkou časopisu Přítel ženy. Jednou z jejích povinností je třídění dopisů, ve kterých se čtenářky svěřují se svými osobními problémy a žádají o radu. Paní Birdová má však velice svérázný názor na to, na které dopisy bude odpovídat a které skončí v koši. Naší mladé, empatické hrdince je však proti mysli nepohodlné dopisy jen tak smést ze stolu. Proto začne tajně, jménem paní Birdové, na dopisy odpovídat....
"Ve skutečnosti jsem zatím netušila, v čem jsem vlastně dobrá. Věděla jsem jen to, že si přeju být válečnou dopisovatelkou, sdělovat lidem důležité informace a nějak přispět k lepší budoucnosti. Místo toho jsem uvízla v Příteli ženy a musím přehlížet dokonce i tu hrstku lidí, jejichž životy by mohla paní Birdová změnit k lepšímu.
Dělej to, co umíš, a dělej to, co nejlépe.
A pak jsem se rozhodla. S bušícím srdcem jsem založila do stroje nový papír a uvažovala, jak rychle dokážu psát. Pak jsme vytáhla ze zásuvky dopis Dívky v nesnázích. Problémům čtenářek, jako byla Nešťastná manželka, jsem ještě nemohla úplně rozumět, ale co napsat Dívce v nesnázích jsem věděla."
(Str. 61)
Dělej to, co umíš, a dělej to, co nejlépe.
A pak jsem se rozhodla. S bušícím srdcem jsem založila do stroje nový papír a uvažovala, jak rychle dokážu psát. Pak jsme vytáhla ze zásuvky dopis Dívky v nesnázích. Problémům čtenářek, jako byla Nešťastná manželka, jsem ještě nemohla úplně rozumět, ale co napsat Dívce v nesnázích jsem věděla."
(Str. 61)
Samozřejmě takováto záškodnická činnost má i svoje důsledky. Zda to hlavní hrdinka všechno ustojí, to samozřejmě neprozradím a musíte si to přečíst sami.
Příběh je vyprávěný z pohledu mladé a tvrdohlavé Em. Moc se mi líbilo, jakou měla její postava kuráž a energii. Nevzdala se a i když jí teklo do bot, šla si za svým přesvědčením a snem. Byly sice chvíle, kdy se chovala bláznivě a v rozporu se zákonem i s pravidly slušného chování vůbec, přesto jste měli pocit, že z morálního hlediska jednala správně.
Druhou hlavní hrdinkou knihy je, v názvu zmiňovaná, paní Birdová. Tak zlou a zapšklou bábu jsem dlouho nečetla. Možná je dobře, že jí autorka nepřisoudila žádnou dobrou vlastnost. Mohla jsem tak s čistým svědomím fandit Emmy v jejím malém podvůdku a přát té zlé ženské jen to nejhorší.
Další výraznou postavou v knize je Marigold (Bunty), s kterou se Em dělí o skromný londýnský byt. Mladá, milá, veselá, upřímná, přející, zkrátka kamarádka do nepohody, kterou byste chtěli mít na své straně, když vám teče do bot.
Zajímavou vedlejší postavou byl i Buntin přítel William, který pracoval jako hasič a denně riskoval svůj život při náletech. Dále jste měli možnost potkat roztržitého pan Collinse, který nad Emmou držel v redakci ochrannou ruku a jehož nevlastní bratr Charles byl po čertech pohledný a milý mladý muž. Milá byla i sekretářka paní Birdové, Kathleen. Nebyla sice moc průbojná, zato měla perfektní přehled o všech návodech na háčkované dečky v okruhu několika kilometrů.
Celá kniha je napsaná ve velice starosvětském tónu. Příběh se odehrává v době, kdy navazování společenských vztahů bylo sice kvůli válce a nouzi volnější, přesto spousta lidí byla sešněrována etiketou a přísnou výchovou. Přestože použitý jazyk působil notně zaprášeně, dodávalo to vyprávění zajímavou patinu a opravdovost.
Všichni máme nějaké obecné povědomí o tom, jak probíhala druhá světová válka a jak asi muselo být příšerné bombardování Londýna. Autorce se podařilo velice sugestivně a čtivě popsat, jak tyto chvíle prožívali obyčejní lidé. Jak byli stateční, nebo jak se o to alespoň snažili.
Kniha Milá paní Birdová vznikla na základě skutečných dopisů, které v roce 1939 ženy posílaly do dámských časopisů. Některé se týkaly banalit typu "jak správně uvařit jehněčí mozečky" nebo "nosit či nenosit vlasy stažené pod síťkou". Našly se však ženy, které se svěřovaly anonymním stránkám i s vážnějšími a osobními problémy. Jak se vyrovnat se smrtí někoho blízkého, jak se smířit se strachem o své děti, co si počít s nechtěným těhotenstvím, jak se vyrovnat s partnerovou nevěrou. Tehdy se projevil skutečný smysl těchto kratochvilných plátků a empatie odpovídajících občas dokázala malé zázraky.
Druhou hlavní hrdinkou knihy je, v názvu zmiňovaná, paní Birdová. Tak zlou a zapšklou bábu jsem dlouho nečetla. Možná je dobře, že jí autorka nepřisoudila žádnou dobrou vlastnost. Mohla jsem tak s čistým svědomím fandit Emmy v jejím malém podvůdku a přát té zlé ženské jen to nejhorší.
Další výraznou postavou v knize je Marigold (Bunty), s kterou se Em dělí o skromný londýnský byt. Mladá, milá, veselá, upřímná, přející, zkrátka kamarádka do nepohody, kterou byste chtěli mít na své straně, když vám teče do bot.
Zajímavou vedlejší postavou byl i Buntin přítel William, který pracoval jako hasič a denně riskoval svůj život při náletech. Dále jste měli možnost potkat roztržitého pan Collinse, který nad Emmou držel v redakci ochrannou ruku a jehož nevlastní bratr Charles byl po čertech pohledný a milý mladý muž. Milá byla i sekretářka paní Birdové, Kathleen. Nebyla sice moc průbojná, zato měla perfektní přehled o všech návodech na háčkované dečky v okruhu několika kilometrů.
Celá kniha je napsaná ve velice starosvětském tónu. Příběh se odehrává v době, kdy navazování společenských vztahů bylo sice kvůli válce a nouzi volnější, přesto spousta lidí byla sešněrována etiketou a přísnou výchovou. Přestože použitý jazyk působil notně zaprášeně, dodávalo to vyprávění zajímavou patinu a opravdovost.
Všichni máme nějaké obecné povědomí o tom, jak probíhala druhá světová válka a jak asi muselo být příšerné bombardování Londýna. Autorce se podařilo velice sugestivně a čtivě popsat, jak tyto chvíle prožívali obyčejní lidé. Jak byli stateční, nebo jak se o to alespoň snažili.
Kniha Milá paní Birdová vznikla na základě skutečných dopisů, které v roce 1939 ženy posílaly do dámských časopisů. Některé se týkaly banalit typu "jak správně uvařit jehněčí mozečky" nebo "nosit či nenosit vlasy stažené pod síťkou". Našly se však ženy, které se svěřovaly anonymním stránkám i s vážnějšími a osobními problémy. Jak se vyrovnat se smrtí někoho blízkého, jak se smířit se strachem o své děti, co si počít s nechtěným těhotenstvím, jak se vyrovnat s partnerovou nevěrou. Tehdy se projevil skutečný smysl těchto kratochvilných plátků a empatie odpovídajících občas dokázala malé zázraky.
Od knížky jsem si neslibovala nic převratného. Hledala jsem jen nějaký jednoduchý prvoplánový příběh, který by mě potěšil a pohladil po duši. Autorka mě však velice mile překvapila. Poslední kapitoly jsem však četla takřka bez dechu a bylo mi skoro líto, že byl už konec. Na pár místech i slzička ukápla. Velice milé, úsměvné čtení, které vás pozitivně nabije a ukáže, že i malá pomoc a laskavé slovo má smysl.
Kdy knihu Milá paní Birdová rozhodně číst
- baví vás téma druhé světové války, ale nemusíte politiku
- zajímáte se o život před 80 lety
- fandíte rebelkám
Kdy knihu Milá paní Birdová rozhodně nečíst
- nesnášíte prvoplánové příběhy
- myslíte si, že jeden člověk nemůže nic změnit
- nezákonné jednání vás pobuřuje
Podobné knihy
Za příjemné chvilky s knížkou děkuji nakladatelství Ikar, mezi jejichž tituly patří i kniha Milá paní Birdová.
O autorce
A. J. Pearceová se narodila v Hampshiru a vystudovala Americkou historii na Univerzite v Sussexu. Náhodný objev magazínu pro ženy z roku 1939 ji inspiroval k napsání jejího debutového románu Milá paní Birdová. Momentálně žije a píše na jihu Anglie.
Výborně postavená recenze, ale nejvíc oceňuji tu sekci "podobné knihy" - to se jen tak nevidí a hodně to pomáhá, když čtenář hledá nové knihy a neví, od čeho se má odpíchnout.
OdpovědětVymazatV práci se mě hodně lidi ptají na doporučení podobných titulů, tak jsem ráda, že i tady to někdo ocení ;-)
Vymazat