čtvrtek 15. února 2018

Jak jsem opanovala svůj hlas



Mám tajný sen. Jednou bych strašně ráda dokázala překřičet Jirku Walkera Procházku. Pro ty, kdo Jirku neznají, tak kromě toho, že je Jirka skvělý spisovatel, je to i dvoumetrový vousatý mužský s culíkem, který, když se do toho fakt opře, dokáže svým hlasem skály lámat a stromy ohýbat. No a protože bez práce nejsou koláče, rozhodla jsem se na svém hlase trošku zapracovat.



V práci (v knihovně) máme o rétorice hromady publikací. Bohužel patřím do skupiny lidí, která nedokáže číst návody k použití a potřebuje někoho, kdo jim ukáže, jak na to. Proto, když na mě na internetu mrkla nabídka workshopu s uhrančivým názvem "Pánem svého hlasu", kterou v Brně pořádal Richard Skolek a Kateřina Horáčková, neváhala jsem.

Popravdě jsem absolutně netušila do čeho jdu. Ale s heslem "zkusit se má všechno" a s jistou dávkou nadšení jsem se s menším časovým předstihem nakonec na Kounicovu ulici přece jen dostavila.

Nejhůř jsem asi nesla skutečnost, že jsem nikoho neznala. Založením jsem celkem plachý člověk a v cizím prostředí lehce znejistím. A když jsem nejistá, mluvím. A mluvím hodně. A většinou plácám děsný blbosti. A taky si žmoulám prsty. A o to víc jsem pak nervozní. A o to víc pak mluvím....  Takový trošku začarovaný kruh...

Musím však přiznat, že Katka už od začátku působila velmi mile a otevřeně, takže celkem snadno jsem se uvolnila a začala si její lekci práce s hlasem jednoduše užívat.

Celkem nás bylo asi deset. Na úvod nás čekalo několik legračních dechových cvičení. Nezúčatněný pozorovatel by si nás lehce spletl se skupinkou chovanců zvláštní školy. V množství je ale síla, takže hromadné vyplazování jazyků a různé hekání nebylo až tak trapné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Po dechových cvičeních, nalezení hlasu, jazykolamech a několika komunikačních hrách přišlo na řadu sólové vystoupení. Každého čekal krátký projev na vylosované téma a upřímné hodnocení od ostatních. Kdo nezkusil, neuvěří, jak je to obtížné. Nervozita zapracovala, ale zvládla jsem to a jsem za to na sebe děsně pyšná.

Nakonec to byly naprosto skvěle strávené tři hodiny. Kateřina byla úžasná, živelná a nesmírně pozitivní. Skvěle se jí dařilo dostávat nás do situací, které pro nás nebyly až tak úplně příjemné. Ukazovala nám, jak tyto situace zvládnout, v čem děláme chyby a jak se jim vyhnout.

Když jsem s Katkou mluvila na začátku semináře, cítila jsem se trošku stísněně, nesvá a stejně tak zněl i můj hlas. Na konci večera byl můj projev daleko lepší, uvolněnější a především hlasitější. Měla jsem pocit, že opravdu ovládám svůj hlas a měla jsem z toho obrovskou radost.

Je mi jasné, že hlasového rozsahu Jirky Procházky asi nikdy nedosáhnu, a že tohle byl takový první malý krůček na dlouhé cestě za mým vysněným hlasem. Jsem ale za něj hrozně ráda a věřím, že minimálně nedoslýchavé seniorky u nás v knihovně tuto moji snahu ocení ;-)


Žádné komentáře:

Okomentovat