Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2020
Počet stránek: 420
Celkové hodnocení: ****
Lidé prožívají porozchodovou bolest různě. Někomu pomáhá uzavřít se do sebe a tvářit se, jako kdyby nikdy k ničemu nedošlo. Jiní naopak potřebují svoje zranění ukázat všem svým blízkým a takzvaně se z toho "vykecat". Jan Němec šel ještě dál a bolest ze svého nevydařeného vztahu vetknul na stránky knihy Možnosti milostného románu.
Nina. Krásná, mladá, inteligentní, statečná blond Barbarella, vlhký sen každého muže. Kniha zachycuje její první setkání s Janem (autorem), vývoj jejich vztahu, rozchod i porozchodové bezčasí. Každá z kapitol je fragmentem jejich společného žití. Některé svojí křehkostí a poetičností připomínají sněhové vločky, jiné jsou zase nestoudně přímočaré...
"Říkal jsem tehdy jejímu pohlaví rybička. Ano, už tu zase jsem, protože tohle si nemohu nechat ujít. Rybička v mých představách plula tam dole v kalhotkách a žila si svým vlastním životem, o němž toho suchozemci zase tolik nevědí. Ale když měl člověk štěstí a chytil ji na prut a vhodil na břeh, byla vlhká, rozevírala se jí žábra, jak lapala po dechu, měla růžové maso a chutnala trochu hořce. "Janýsku," šeptala Nina a natahovala svou nekonečně dlouhou nohu ke stropu, aby mi v posteli udělala víc místa. Do pokoje dopadalo dopolední světlo, z vedlejší zahrady kvokaly slepice, vzal jsem Ninu za lýtko a rozevřel ji ještě víc, takže rybička na mě poulila ústa a čekala, co se bude dít."
(str. 118)
S hrdiny budete putovat do Itálie, Polska, po České republice i na Slovensko. Poodhalíte literární zákulisí nebo se dozvíte recept na neobvyklý narozeninový dort. Příjemnou hravou vsuvkou jsou pak nejrůznější zprávy ze světa, například kapitola o terejích nebo střílení na knihu. Nechybí ani setkání autora s mladším já nebo fingovaný rozhovor do novin.
Je to jako kdyby před vámi Jan Němec dělal mentální striptýz. Odkládá vrstvu po vrstvě až nakonec před vámi stojí jen obnažená kostra. Za tuto odvahu sklidil hodně kritiky. Přece jen nepíše o nějakých anonymních postavách, ale o opravdových lidech. Navíc popisuje vztah mezi sebou a Ninou velice otevřeně a nechybí ani erotické scény. Často zdůrazňuje její krásu a málokdy o ní hovoří jako o osobnosti. V některých kapitolách se sice jeho partnerka dostane ke slovu, ale povětšinou je jen jakýmsi vzdáleným objektem.
Technicky jsou Možnosti milostného románu zvládnuté perfektně. Každá kapitola bylo jedno malé dobrodružství. Některé se mi dostaly pod kůži, jiné jsem jen přelétla. Jako nejopravdovější mi přišel příběh Janových prarodičů. U něj padla za oběť polovina krabice papírových kapesníků. Naopak trošku přes čáru mi přišla scéna s občanským průkazem. Kdo ví. Možná potřeboval autor "plivnout" Nině na závěr trošku do tváře.
"Říkal jsem tehdy jejímu pohlaví rybička. Ano, už tu zase jsem, protože tohle si nemohu nechat ujít. Rybička v mých představách plula tam dole v kalhotkách a žila si svým vlastním životem, o němž toho suchozemci zase tolik nevědí. Ale když měl člověk štěstí a chytil ji na prut a vhodil na břeh, byla vlhká, rozevírala se jí žábra, jak lapala po dechu, měla růžové maso a chutnala trochu hořce. "Janýsku," šeptala Nina a natahovala svou nekonečně dlouhou nohu ke stropu, aby mi v posteli udělala víc místa. Do pokoje dopadalo dopolední světlo, z vedlejší zahrady kvokaly slepice, vzal jsem Ninu za lýtko a rozevřel ji ještě víc, takže rybička na mě poulila ústa a čekala, co se bude dít."
(str. 118)
S hrdiny budete putovat do Itálie, Polska, po České republice i na Slovensko. Poodhalíte literární zákulisí nebo se dozvíte recept na neobvyklý narozeninový dort. Příjemnou hravou vsuvkou jsou pak nejrůznější zprávy ze světa, například kapitola o terejích nebo střílení na knihu. Nechybí ani setkání autora s mladším já nebo fingovaný rozhovor do novin.
Je to jako kdyby před vámi Jan Němec dělal mentální striptýz. Odkládá vrstvu po vrstvě až nakonec před vámi stojí jen obnažená kostra. Za tuto odvahu sklidil hodně kritiky. Přece jen nepíše o nějakých anonymních postavách, ale o opravdových lidech. Navíc popisuje vztah mezi sebou a Ninou velice otevřeně a nechybí ani erotické scény. Často zdůrazňuje její krásu a málokdy o ní hovoří jako o osobnosti. V některých kapitolách se sice jeho partnerka dostane ke slovu, ale povětšinou je jen jakýmsi vzdáleným objektem.
Technicky jsou Možnosti milostného románu zvládnuté perfektně. Každá kapitola bylo jedno malé dobrodružství. Některé se mi dostaly pod kůži, jiné jsem jen přelétla. Jako nejopravdovější mi přišel příběh Janových prarodičů. U něj padla za oběť polovina krabice papírových kapesníků. Naopak trošku přes čáru mi přišla scéna s občanským průkazem. Kdo ví. Možná potřeboval autor "plivnout" Nině na závěr trošku do tváře.
Ze setkání s Janem Němcem v rámci Book's Calling Clubu Jakuba Pavlovského v krásné brněnské kavárně Cafe Podnebi jsem měla trošku obavu. Jak budu reagovat na člověka, který veřejně v knize popisuje svoji masturbaci? Jak se asi bude chovat muž, který má odvahu vejít mezi 20 sečtělých žen o kterých stoprocentně ví, že tohle o něm četly? Ustojí to? Nebude to trapas? Kupodivu, nebylo až tak zle. Počáteční rozpaky rychle opadly a o knize jsme se bavili vcelku přirozeně. Nakonec jsem se zapovídali tak, že i když jsem musela jet pozdějším vlakem, vůbec mi to nevadilo.
Osobně si myslím, že kdyby Jan Němec nepsal v některých pasážích tak prvoplánově, vyzněl by příběh celkově líp. Jako kdyby v něm sváděl boj umělec, literární kritik a "markeťák". Jako kdyby v jedné chvíli vystavil svoje slabiny, aby je vzápětí cudně zahalil a plísnil vás, co si to o něm myslíte. Přestože se autor snažil ve svém vyprávění působit sebevědomě, bylo v jeho příběhu cítit cosi falešného až vypočítavého.
Kniha Možnosti milostného románu ve mě vyvolala doslova ohňostroj pocitů. Příběh plný něhy a lásky byl zároveň nesmírně nabubřelý. Na jednu stranu asi tuším, proč Nina Jana opustila. Na druhou stranu mi bylo Jana trošku líto. Na stranu třetí mi přišlo tohle veřejné praní prádla jako cosi Vieweghovského. Naštěstí Jan Němec, na rozdíl od Viewegha, aspoň umí psát...
Abych to shrnula. Moje první setkání s tvorbou Jana Němce nedopadlo vůbec zle. Možnosti milostného románu jsou určeny spíš pro náročnějšího čtenáře, který od knihy očekává něco víc než jen povrchní pobavení. Trošku váhavé, přesto milé, místy vtipné, vedoucí k zamyšlení. Takže pokud chcete nahlédnout do soukromí muže, který se snaží sebrat z těžkého rozchodu, zkuste Možnosti milostného románu. Třeba prožíváte něco podobného a přečíst si o tom vám pomůže najít ztracenou rovnováhu.
PS: Kniha Možnosti milostného románu má kromě naprosto dokonalé obálky s barevnou ořízkou ještě jednu malou vychytávku - všechny v ní zmiňovanou muziku najdete na spotify a na youtube (odkaz ZDE). Doporučuji poslechnout si oba playlisty, jsou každý jiný.
Kdy knihu Možnosti milostného románu rozhodně číst
- Nechala vás holka
- Jste fanda kvalitní české literatury
- Jste tak trochu snílek
Kdy knihu Možnosti milostného románu rozhodně nečíst
- Vadí vám ufňukaní chlapi
- U milostných románů vyžadujete šťastné konce
- Ve vztazích uvažujete spíš přímočaře
Podobné tituly
O autorovi
Jan Němec se narodil v roce 1981. Je spisovatel, novinář a scénárista. Studoval sociologii, religionistiku a divadelní dramaturgii. Spolupracoval s časopisem Respekt, Českou televizí, Českým rozhlasem nebo Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary. V současnosti je editorem literárního měsíčníku Host a přednáší na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Vydal sbírku poezie První život, knihu povídek Hra pro čtyři ruce a román Dějiny světla. Ten obdržel Cenu Evropské unie za literaturu, byl přeložen do dvanácti jazyků včetně angličtiny, španělštiny či němčiny a společnost Negativ připravuje jeho filmovou adaptaci.
Skvělá recenze! Opravdu jsi mě nalákala na čtení téhle knížky, splňuji všechny tři body "Kdy knihu Možnosti milostného románu rozhodně číst", musím si ji pořídit!
OdpovědětVymazatNekonečná knihovna
Jeden rád poslouží :-)
Vymazat