Název: NulorožecAutor: Petr Stančík
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání: 2018
Počet stránek: 220
Celkové hodnocení: *****
Před čtyřmi roky jsem narazila na Petra Stančíka a jeho Mlýn na mumie. Tato knížka získala Magnesii literu za prózu a já byla zvědavá, jaký zázrak se v ní ukrývá. Zajímavý, lehce surrealistický příběh zasazený do historické Prahy byl protkaný neobvyklými kulinářskými výtvory. Knížka mě, až na trochu nedotažený závěr, celkem bavila a dokonce jsem podle ní i zkusila uvařit konfitovaný bůček.
Minulý rok vyšla Petrovi Stančíkovi druhá detektivka pro dospělé čtenáře. Nulorožec opět v sobě snoubí pražské kulisy a lehké surrealistické fantastično s gastronomickými zážitky. Třešničkou na pomyslném vrcholku dortu je pak konspirační teorie týkající se zednářské lóže v Chlumci a tajemný gloglobus.
Hlavním aktérem této povedené taškařice je inspektor Libor Lavabo, který vyšetřuje případ samovznícení dvanácti nosorožčích samic a následného uhoření nočního hlídače. Pátrání ho dovede k osobnímu deníku Johana Volfganga Goetha, nemilosrdným dětským zabijákům a k tajné zbrani Armády České republiky.
Na Nulorožci mě asi nejvíc bavila autorova hravost. Už nad samotnou obálkou jsem přemýšlela, jestli si ze mě někdo nevystřelil a málem chtěla knížku reklamovat. Kromě toho, že se ta červená barva s červeným potiskem skoro nedá nafotit, má košilka na sobě obrázek nosorožce, kterému chybí roh. V místě amputace je pak papír hladce proříznutý, takže to vypadá jako nehoda při vybalování. Je to však záměr a nejspíš potrápil nejen tiskaře, ale i nebohé knihkupce. Zajímavé jsou také kroužky v pravém horním rohu stránek, které se při listování skládají a zase oddělují do jakési spirály. I to není náhoda a má to v knize svůj význam.
Možná proto, že Petr Stančík pochází z učitelské rodiny, je nejenom skvělý vypravěč, ale dokáže čtenáře i náležitě poučit. V Nulorožci najdete hned několik zajímavostí týkající se historie Prahy, zednářů a samozřejmě jídla.
"Ve stánku vedle petřínské rozhledny jsem si koupil preclík, ručně uválený z těsta kynutého kváskem a pak namočený do louhu, aby se na povrchu upekla pěkně červenohnědá kůrka s bílými prasklinkami. Opravdový preclík musí být zatočený do tvaru smyčky, jejíž konce se vzájemně obtočí a potom každý zase zamíří na svoji stranu, kde samy do sebe vplynou. Úplně jako ruce sepnuté a propletené při modlitbě. Preclíky se totiž ve středověku dávaly dětem jako odměna za modlení. Sám název "preclík" vznikl zkomolením latinského slova "precatio" čili "modlitba". Duchovní obsah z preclíků po staletích vyprchal a zbyla jen hmotná schránka, stále ovšem božsky lahodná."
(Str. 171)
Petr Stančík mě bavil nejen ve svojí knize, ale i ve skutečnosti. Minulý týden jsem měla možnost ho potkat osobně v rámci Book's Calling Clubu v 1. podzemním antikvariátu. Kromě jeho života a tvorby jsme probírali i další drobné skryté významy které se v knize Nulorožec ukrývají.
Například že Lavabo je nejen jméno postavy vyšetřovatele, ale i název obřadního umyvadla, ve kterém si kněží omývali před mší ruce, nebo že i když se děj knihy odehrává v současnosti, hlavní hrdina nepoužívá ani mobil ani internet. Samozřejmě byla řeč i o Trupíkovi z pražské invalidovny nebo záhadné Isis, která se ukrývala na druhém konci analogového telefonu a byla lepší než Wikipedie s Googlem dohromady. Z velmi příjemného setkání jsem si odnesla nejen milý pocit, ale i osobní věnování do knihy s autorovým podpisem a kresbou nosorožce. (Heč ;-))
Číst tuto knížku bylo jako uzobávat z veliké bonboniéry se zavázanýma očima. Nikdy jste si nebyli úplně jisti, do čeho kousnete. V jednu chvíli jste zcela vážně přemýšleli nad smyslem života a vzápětí se ocitli v restauraci, kde se jídlo připravovalo na tělech nahých žen. Byla to divoká jízda a při které jste neměli tušení, co vás čeká v další kapitole.
Nulorožec je zábavný konspirační příběh, u kterého budete neustále na pochybách, zda to autor myslí vážně, nebo si z vás dělá bohapustou legraci. Nesmírně mě to bavilo a i se závěrem jsem byla tentokrát spokojená. Zkrátka a dobře myslím, že tentokrát porota měla při nominaci na Magnesii Literu za prózu dobrou ruku a doufám, že si Petr Stančík postaví doma na poličku cenu číslo dvě.
Na Nulorožci mě asi nejvíc bavila autorova hravost. Už nad samotnou obálkou jsem přemýšlela, jestli si ze mě někdo nevystřelil a málem chtěla knížku reklamovat. Kromě toho, že se ta červená barva s červeným potiskem skoro nedá nafotit, má košilka na sobě obrázek nosorožce, kterému chybí roh. V místě amputace je pak papír hladce proříznutý, takže to vypadá jako nehoda při vybalování. Je to však záměr a nejspíš potrápil nejen tiskaře, ale i nebohé knihkupce. Zajímavé jsou také kroužky v pravém horním rohu stránek, které se při listování skládají a zase oddělují do jakési spirály. I to není náhoda a má to v knize svůj význam.
Možná proto, že Petr Stančík pochází z učitelské rodiny, je nejenom skvělý vypravěč, ale dokáže čtenáře i náležitě poučit. V Nulorožci najdete hned několik zajímavostí týkající se historie Prahy, zednářů a samozřejmě jídla.
"Ve stánku vedle petřínské rozhledny jsem si koupil preclík, ručně uválený z těsta kynutého kváskem a pak namočený do louhu, aby se na povrchu upekla pěkně červenohnědá kůrka s bílými prasklinkami. Opravdový preclík musí být zatočený do tvaru smyčky, jejíž konce se vzájemně obtočí a potom každý zase zamíří na svoji stranu, kde samy do sebe vplynou. Úplně jako ruce sepnuté a propletené při modlitbě. Preclíky se totiž ve středověku dávaly dětem jako odměna za modlení. Sám název "preclík" vznikl zkomolením latinského slova "precatio" čili "modlitba". Duchovní obsah z preclíků po staletích vyprchal a zbyla jen hmotná schránka, stále ovšem božsky lahodná."
(Str. 171)
Petr Stančík mě bavil nejen ve svojí knize, ale i ve skutečnosti. Minulý týden jsem měla možnost ho potkat osobně v rámci Book's Calling Clubu v 1. podzemním antikvariátu. Kromě jeho života a tvorby jsme probírali i další drobné skryté významy které se v knize Nulorožec ukrývají.Například že Lavabo je nejen jméno postavy vyšetřovatele, ale i název obřadního umyvadla, ve kterém si kněží omývali před mší ruce, nebo že i když se děj knihy odehrává v současnosti, hlavní hrdina nepoužívá ani mobil ani internet. Samozřejmě byla řeč i o Trupíkovi z pražské invalidovny nebo záhadné Isis, která se ukrývala na druhém konci analogového telefonu a byla lepší než Wikipedie s Googlem dohromady. Z velmi příjemného setkání jsem si odnesla nejen milý pocit, ale i osobní věnování do knihy s autorovým podpisem a kresbou nosorožce. (Heč ;-))
Číst tuto knížku bylo jako uzobávat z veliké bonboniéry se zavázanýma očima. Nikdy jste si nebyli úplně jisti, do čeho kousnete. V jednu chvíli jste zcela vážně přemýšleli nad smyslem života a vzápětí se ocitli v restauraci, kde se jídlo připravovalo na tělech nahých žen. Byla to divoká jízda a při které jste neměli tušení, co vás čeká v další kapitole.
Nulorožec je zábavný konspirační příběh, u kterého budete neustále na pochybách, zda to autor myslí vážně, nebo si z vás dělá bohapustou legraci. Nesmírně mě to bavilo a i se závěrem jsem byla tentokrát spokojená. Zkrátka a dobře myslím, že tentokrát porota měla při nominaci na Magnesii Literu za prózu dobrou ruku a doufám, že si Petr Stančík postaví doma na poličku cenu číslo dvě.
Kdy knihu Nulorožec rozhodně číst
- máte rádi konspirační teorie
- jste fanda J.W. Goetha a Jana Preislera
- baví vás nejrůznější zajímavosti o jídle, technice a historii
Kdy knihu Nulorožec rozhodně nečíst
- pohoršuje vás nahota
- nesnášíte násilí na dětech, ženách a zvířatech
- vadí vám Japonci
Podobné knihy
O autorovi
Napsal romány Pérák, Mlýn na mumie, Andělí vejce. Pro mladé čtenáře vydal interaktivní dětský horor Mrkev ho vcucla pod zem, provrtanou pohádku O Díře z Trychtýře, dva díly dobrodružné sci-fi H2O a tajná vodní mise a H2O a poklad šíleného oka a zatím pět svazků příběhů jezevce Chrujdy.
Věnuje se též historii zbořené gotické kaple Božího Těla a Krve na Novém Městě pražském.
Žádné komentáře:
Okomentovat