Jídlo z knih - Palačinky podle Terezky

Když byly moje děti malé, dělala jsem jim každou sobotu k snídani palačinky. Byl to takový náš víkendový rituál. Časem se jim změnily chutě a k jídlu teď u nás frčí jiné věci. Když jsem však v povídkové knize Místa ve tmě od Lidmily Kábrtové narazila na tuhle palačinkovou scénu, neodolala jsem a musela jsem si je po delší době prostě udělat. 

Hlavními hrdiny příběhu je stárnoucí promiskuitní novinářka Tereza a mladý, velkoměstem zatím nezkažený, student Jiří. Společné bydlení probudí nechtěné city. Zakázaná láska, citové napětí, palačinky na prolomení ledů. Jedna z nejhezčích a nejněžnějších milostných scén, co jsem v poslední době četla.

"Vrátíme se s moukou, olejem, vajíčky, mlékem, skořicovým i vanilkovým cukrem, máslem, jahodovým džemem, pečivem, piškoty, banány a dalšími věcmi. Neseme dvě plné tašky.

Učím tě dělat palačinky, metlou šleháš řídké těsto. Přidávám do něj lžíci rumu: "Nebude sát tuk," vysvětluju.

Pozoruješ mě.

Vyndávám velkou pánev, dám na ni rozpustit máslo a trochu oleje, když je vše rozehřáté, nechám tě nalít tenoučkou vrstvu těsta, rozetřu ho po pánvi.

Pořád mlčíš, ale usmíváš se. 

Jsem nervózní, a tak mluvím. Vysvětluju ti, jak poznáš, kdy je palačinku třeba obrátit, i to, že ta první se většinou nepovede. Popisuju rozdíly mezi klasickými palačinkami, francouzskými crêpes a ruskými blinčiky, vyprávím o náplních, které můžeš dát dovnitř. Mluvím, mluvím, mluvím.

Ty mezitím dosmažíš poslední palačinku. 

Ztichnu.

Venku se už setmělo, kuchyně je provoněná cukrem, máslem a skořicí.

Navršil jsi všechny palačinky na talíř a postavil ho doprostřed stolu.

Díváš se na mě.

Nevím, co říct. Vůbec netuším, co povědět, protože mi je dobře. Protože tak dobře mi nikdy s nikým nebylo a já se bojím, že to jakýmkoli slovem zničím.

"Pojď jíst, Terezko," povíš, "tohle jsem už nezkazil."

Jenže já pořád stojím na jednom místě, neschopná pohnout se o jediný milimetr.

"Pojď, netrojči," uděláš krok ke mě a stejně jako včera přitiskneš svoje čelo na moje.

Máš horkou hlavu, cítím tvůj dech. Najdeš moje ruce, prsty, zase je propleteš se svými. Pak uděláš krok dozadu, vedeš mě, posadíš mě ke stolu, namažeš mi palačinku džemem."
(Povídka Praga mater urbium, str. 123-125)

Ale zpátky k palačinkám. Potřebovat budete

3/4 hrnku hladké mouky
1 hrnek mléka
1 vejce
1 lžíci moučkového cukru + trošku na posypání
1 lžíce rumu
špetka skořice
máslo a olej na smažení
marmeládu na plnění


Postup:
Mouku, mléko, vejce, cukr, skořici a rum vymícháme v řídké těsto bez hrudek. Rozpálíme pánev, přidáme tuk. Nalijeme co nejtenčí vrstvu těsta a smažíme z obou stran. Hotové palačinky potřeme marmeládou a zamotáme. Z této dávky je tak 4-5 kousků.

Na co si dát pozor:
Nechte pánev pořádně nahřát a až pak na ni dejte máslo a olej. U tohoto receptu platí že méně tuku je více. Palačinky by rozhodně neměly plavat.

Pokud chcete frajeřit a otáčet palačinky ve vzduchu není to vůbec složité. Jakmile se palačinka začne "odlepovat", přesuneme ji na pánvičce tak, aby kousek přesahoval přes vzdálenější konec pánve. Pak ji rychlým pohybem zápěstí vyhodíme do vzduchu a opět chytíme. Chce to trošku šikovnosti, trpělivosti a opět -  málo tuku. Zvládne ti i malá holka, názorné video níže.

Na závěr mi dovolte popřát dobré chutnání a pokud se vám scéna z knihy Místa ve tmě líbila tak jako mě, určitě se pusťte i do zbytku knihy ;-)

O autorce

Lidmila Kábrtová se narodila v roce 1971. Vystudovala Žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a později také obor marketingová komunikace na Uvinerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Několik let se věnovala žuranlistice, pak se zaměřila na oblast public relations, v níž pracuje už více než dvacet let. Je autorkou několika rozhlasových her v projektu ČRO 3 Vltava - Minutové hry. Knižně debutovala v roce 2013 experimentální prózou Koho vypijou lišky.