Nakladatelství: BizBooks
Rok vydání: 2018
Počet stránek: 248
Celkové hodnocení: ****
Všichni vězni, kteří prošli koncentračním táborem v Osvětimi, měli na předloktí vytetované číslo. Těchto pět cifer mimo jiné znamenalo i to, kdo bude žít nebo kdo zemře a stalo se z jedním nejvýraznějších symbolů Holocaustu. Heather Morrisová ve své knize, která je založená na skutečných událostech, poodhaluje, kým byl ten, který musel ocejchovat stovky lidí jako dobytek na porážku.
Lale Sokolov je mladý Žid z Prahy, kterého přivezou jako tisíce jiných do koncentračního tábora. Jen šťastnou náhodou se mu podaří dostat se na prominentní místo "tetovierera". Má jistá privilegia a mírnější zacházení, ale i tak jeho pobyt v táboře smrti není žádný med. Při zdravém rozumu ho drží myšlenka na půvabnou Gitu, které také musel krásnou pokožku znesvětit ohyzdnou kérkou.
"Lale držel paži dívky před sebou co nejjemněji, ten muž ale rukou uchopil dívku za bradu a hrubě jí trhl hlavou do strany. Lale se podíval nahoru a uviděl její vystrašené oči. Rty se jí pohybovaly, chystala se něco říct. Lale jí stiskl paži, aby ji zarazil. Podívala se na něj a Lale jen němě naznačil:"Pst." Muž v bílém plášti dívku pustil a odešel .
"Výborně," zašeptal a začal tetovat zbylé číslice - 4902. Když skončil, přidržel její paži o něco déle, než bylo nutné, a znovu se jí podíval do očí. Lehce se usmál. Dívka mu odpověděla ještě slabším úsměvem. Její oči však před ním tančily. Když se do ních díval, srdce jako by se mu zastavilo a pak se náhle rozběhlo a rozbušilo se tak, až se bál, že mu vyskočí z hrudi. Podíval se na zem a měl pocit, že se s ním houpá. Jiná ruka mu podala další papírek.
"Dělej, Lale," zašeptal Pepan naléhavě.
Když Lale znovu zvedl oči, ta dívka už byla pryč."
"Výborně," zašeptal a začal tetovat zbylé číslice - 4902. Když skončil, přidržel její paži o něco déle, než bylo nutné, a znovu se jí podíval do očí. Lehce se usmál. Dívka mu odpověděla ještě slabším úsměvem. Její oči však před ním tančily. Když se do ních díval, srdce jako by se mu zastavilo a pak se náhle rozběhlo a rozbušilo se tak, až se bál, že mu vyskočí z hrudi. Podíval se na zem a měl pocit, že se s ním houpá. Jiná ruka mu podala další papírek.
"Dělej, Lale," zašeptal Pepan naléhavě.
Když Lale znovu zvedl oči, ta dívka už byla pryč."
Lale je rozhodnut udělat vše pro to, aby přežil on i dívka, do které se zamiloval. Časem zjistí, jak funguje organizace tábora a začne pašovat jídlo i nějaké ty léky pro spoluvězně a především pro svoji Gitu.
U této knihy víc než kdy jindy platí, že cesta je cílem. Příběh vypráví mladý Lale a protože se jedná o knihu, která byla sepsána na základě vzpomínek hlavního aktéra, je hned ze začátku jisté, že se mu osvětimské peklo přežít podaří. Jaké překážky však museli mladí milenci překonat, aby mohli být spolu, to už si musíte přečíst sami.
Lale mi zpočátku připadal jako prospěchářský a vypočítavý mladík, který se snaží zalíbit dozorcům, jen aby měl výhody. Pak mi ale došlo, že kdyby nedělal, to co dělal, určitě by nepřežil a s ním by to nejspíš nezvládla i spousta dalších lidí, kterým tajně pomáhal.
Postava Gity nebyla až tolik výrazná. Bylo to dáno nejspíš i tím, že autorka měla k dispozici jen Laleho vzpomínky. Přesto se i ona chovala velice statečně a několikrát dokázal, že si Lalův obdiv a lásku v plné míře zaslouží.
Autorka se ve vyprávění příliš nezdržuje historickými fakty. Ve vyprávění se spíš soustředí na příběh osudové lásky na první pohled a hrůza života v táboře smrti se stává jen vzdálenou kulisou. Přesto při čtení podprahově vnímáte neustálé nebezpečí smrti, ve kterém všichni vězni žijí. Lale riskuje opravdu hodně, když se snaží využít svého postavení a pomoci lidem, které skoro nezná a o nichž prakticky nic neví.
Bylo zajímavé sledovat vztahy v táboře, osudy vězňů i jejich věznitelů. Jednu chvíli se v příběhu objeví i nechvalně známý doktor Mengele.
Bylo zajímavé sledovat vztahy v táboře, osudy vězňů i jejich věznitelů. Jednu chvíli se v příběhu objeví i nechvalně známý doktor Mengele.
Knížka je, kromě historické výpovědi, především příběhem lásky, obrovské odvahy, lidskosti a solidarity. V těch nejtěžších chvílích, kdy se projevuje opravdová lidská povaha, Lale ani Gita nezklamali. Bylo mi ctí tuto dvojici poznat s stát se na chvíli součástí jejich života. Pokud se chcete o Lalem a Gitě dozvědět víc, určitě se podívejte na autorčinu webovou stránku, kde si můžete prohlédnout jejich fotografie a videa.
Kdy knihu Tatér z Osvětimi rozhodně číst
- máte rádi příběhy podle skutečných událostí
- věříte v osudovou lásku na první pohled
- zajímá vás život v koncentračním táboře
Kdy knihu Tatér z Osvětimi rozhodně nečíst
- Holocaust zásadně popíráte
- nevěříte na lásku na první pohled
- Osvětim vám nic neříká
Za poučné a krásné čtení děkuji nakladatelství Albatros, kde mimo knihy Tatér z Osvětimi i další zajímavé tituly.
O autorce
Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti jeho života za holocaustu.
Já se knihy trochu bojím. Už několik let se podobným knihám úmyslně vyhýbám, protože je mi potom zkrátka a dobře zle ze světa. Naposledy jsem podlehla u knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu a dodnes mám husí kůži, když si na ni jen vzpomenu. Věřím, že i tohle je silný příběh, jsem teď ale těhotná, tak raději čtu kravinky, které mě moc nerozruší.
OdpovědětVymazatPár knih jsem s touto tematikou už četla a tahle patří mezi ty umírněnější. Ale pokud jsi těhotná, tak si ji nech třeba na jindy, ať jsi v klidu ;-)
VymazatPrecetla jsem dost knih s tematem holokaustu a muzu rict, ze tato neni az tak drsna jako jine knihy..to třeba Mengeleho devce je jiny salek caje.. Z toho jsem se vzpamatovavala docela dlouho
OdpovědětVymazatMengeleho děvče mě zatím nepotkalo, ale bohatě mi stačila třeba Hana. U té jsem se skoro bála číst dál, aby zas někdo neumřel. Tatér je opravdu hodně mírný, ale zas je tam hezký ten vztah mezi Gitou a Lalem. Největší deviza téhle knížky je asi to, že je podle skutečných událostí.
Vymazatčetla jsem Mengeleho děvče i Hanu - krásné, silné i když smutné čtení
OdpovědětVymazatTatéra z Osvětimi jsem ještě nečetla
a ještě doporučím krásnou knihu s podobnou smutnou tematikou
Dívky beze jména
Martha Hall Kelly